Osteoporotické zlomeniny dramaticky zhoršují kvalitu života a zvyšují morbiditu i mortalitu po zlomeninách obratlů a proximálního femuru. Cílem léčby osteoporózy je snížit riziko zlomenin a zlepšit kvalitu života u pacientů se zlomeninami. Farmakoterapie osteoporózy má být zvažována u nemocných s významným rizikem osteoporotických zlomenin. Pro posouzení individuálního rizika osteoporotických zlomenin během následujících 10 let je doporučeno užívat algoritmus FRAX, který hodnotí i další na kostní denzitě nezávislé rizikové faktory zlomenin (věk, prodělané zlomeniny, zlomeniny u rodičů, toxické vlivy, léčba glukokortikoidy, revmatoidní artritida a další příčiny sekundární osteoporózy). Při volbě preparátu u daného pacienta je nutné zvažovat kromě pravděpodobnosti prodělat zlomeninu a etiologie osteoporózy, také mechanizmus účinku léku na kost a na další tkáně, jeho dlouhodobou bezpečnost a ochotu pacienta setrvat na dlouhodobé léčbě. Antiosteoresorpční (antikatabolické) léky účinně brání úbytku kostní hmoty a zhoršování její mikroarchitektury, ale nepodporují tvorbu nové kostní hmoty. Osteoanabolické léky, které podporují kostní novotvorbu a zvětšují objem kosti, jsou výhodné u pacientů s těžkou osteoporózou nebo v případech, kdy selhala antiosteoresorpční léčba nebo je primárně nízká aktivita osteoblastů, např. u glukokortikoidy indukované osteoporózy. Osteoporóza je chronické onemocnění a její léčba je dlouhodobá. Zajištění správné compliance a dlouhodobé setrvání pacientů na léčbě je proto nezbytnou podmínkou úspěšné léčby. Předpokladem plné účinnosti každé farmakologické léčby je i zajištění dostatečného příjmu vápníku a vitaminu D, pravidelné fyzické aktivity a dalších opatření ke zlepšení svalové síly a koordinace a snížení rizika pádů.

Osteoporotic fractures dramatically reduce the quality of life and increase the morbidity and mortality rates following vertebral and proximal femoral fractures. The goal of osteoporosis treatment is to reduce the risk of fractures and enhance the quality of life in fracture patients. Pharmacotherapy for osteoporosis should be considered in patients with a significant risk of osteoporotic fractures. To assess the individual risk of osteoporotic fractures within the following ten years, it is recommended to use the FRAX algorithm that evaluates additional, bonedensity independent risk factors for fracture (age, previous fractures, fractures in parents, toxic effects, glucocorticoid treatment, rheumatoid arthritis, and other causes of secondary osteoporosis). When choosing the drug in a particular patient, it is necessary to consider, in addition to the likelihood of sustaining a fracture and the aetiology of osteoporosis, the mechanism of action of the drug on the bone and other tissues, its long-term safety, and the patient's willingness to remain on long-term treatment. Antiresorptive (anticatabolic) drugs effectively prevent bone loss and microarchitectural deterioration; however, they do not promote new bone formation. Osteoanabolic drugs, promoting new bone formation and increasing bone volume, are useful in patients with severe osteoporosis or in cases where antiresorptive therapy has failed or in those with low osteoblast activity, e.g. in glucocorticoid-induced osteoporosis. Osteoporosis is a chronic disease and the treatment is a long-term one. Ensuring good compliance and having patients remain on treatment long term is therefore an essential prerequisite for successful treatment. Providing adequate calcium and vitamin D intake, regular physical activity, and other measures taken to improve muscle strength and coordination and reduce the risk of falls are all required for complete efficacy of each drug therapy.

3 interní klinika 1 lékařské fakulty UK a VFN Praha

Pharmacological treatment of postmenopausal and involution osteoporosis

Literatura