Cíl: Zhodnotit výsledky prvních zákroků k ověření bezpečnosti a účinnosti endoskopické ušní chirurgie po zavedení na ORL klinice FN Olomouc. Metodika: Zahrnuto je 18 pacientů, kteří od 10/2014 do 10/2015 podstoupili primární endoskopické ušní operace. Hodnotili jsme sluchový zisk (jako aritmetický průměr prahů vzdušného vedení měřených na frekvencích 0,5-1-2-4kHz), výskyt reziduální nemoci nebo recidiv, počet endoskopických zákroků konvertovaných na mikroskopické a procento komplikací. Doba sledování byla 2 až 14 měsíců (medián 6,1). Výsledky: Pooperačně se průměrná kochleární rezerva zlepšila o 20,3?7,4dB po stapedoplastikách, o 8,6?12,1dB po osikuloplastikách a o 2,3?5,6dB po tympanoplastikách. Průměrný práh vzdušného vedení byl 7,2?5,1dB po stapedoplastikách, 12,5?7,5dB po osikuloplastikách a 12,5?11,2dB po tympanoplastikách. K pooperačnímu poklesu kochleární rezervy < 10 dB došlo u 75 % pacientů po stapedoplastikách a po osikuloplastikách i po tympanoplastikách shodně u 57,1 % pacientů. Při „second look“ tympanoplastice byla nalezena lehce odstranitelná drobná reziduální perla cholesteatomu v jediném případě. Zbývající pacienti zůstávají bez známek recidivy retrakční kapsy nebo cholesteatomu. V jediném případě z počátku studie byla endoskopická operace konvertována na mikroskopickou techniku pro špatnou přehlednost operačního pole způsobenou výraznějším krvácením, které ale šlo bimanuálně bez problémů kontrolovat. Komplikace vznikly u 2 pacientek (po osikuloplastice benigní polohové paroxyzmální vertigo a po stapedoplastice mnohočetná trombóza mozkových žilních splavů). Závěr: I z našeho malého souboru je patrné, že endoskopická ušní chirurgie nabízí srovnatelné operační výsledky jako tradiční ušní chirurgie mikroskopem při srovnatelném výskytu komplikací. Na základě tohoto pilotního auditu budeme v endoskopických ušních zákrocích pokračovat.

Introduction: Endoscopes were just recently established in the otology in order to decrease invasiveness of ear surgeries. Initially, endoscopes were used as an adjunct to the traditional ear surgery using microscopic technique to improve visualization of areas, e.g. attic and retrotympanum, which were difficult to reach with microscope and which are known to be responsible for numerous cases of persistent cholesteatomas. From the beginning of the 21st century, endoscopes, in some centers, took a role of the primary surgical tools of visualization. The ENT department in Olomouc probably became one of very first centers in the central Europe where purely endoscopic ear surgeries were introduced in October 2014. Aim: to audit efficacy and safety of newly introduced endoscopic technique in the ear surgery Methods: The subjects were 18 adult patients in whom endoscopic ear surgeries (stapedoplasty 4x, ossiculoplasty 7x, tympanoplasty for retraction pockets and smaller cholesteatomas 7x) were performed during the 12 month period from October 2014 to October 2015. All procedures were performed by a single surgeon using 30 degree 18 cm long endoscopes with diameter 2.7 or 4 mm. The postoperative hearing results were reported as pure-tone averages for air conduction calculated as the mean of the 500-, 1000-, 2000- and 4000 Hz. Similarly the air bone gaps were calculated as mean values on the above 4 frequencies. Furthermore, incidence of residual or recurrent cholesteatoma, complication rate, and number of endoscopic procedures converted to microscopic technique were assessed. Hearing was measured 1-30 days prior to the surgery and at the end of follow up period (2-14 months, median 6,1). Results: Patients’ hearing was improved with postoperative air-bone gap reduction of 20.3?7.4 dB after stapedoplasties, 8.6?12.1 dB after ossiculoplasties, and 2.3?5.6 dB after tympanoplasties. The mean air conduction threshold was 7.2?5.1 dB after stapedoplasties, 12. 5?7.5 dB after ossiculoplasties, and 12.5?11.2 dB after tympanoplasties. Postoperative ABG closure (<10 dB) was seen in 75 % of patients after stapedoplasties, in 57,1 % after both ossiculoplasties and tympanoplasties. In our cohort, a single patient was found to have persistent residual cholesteatoma pearl during the second look procedure. The remaining patients were free of residual or recurrent disease. A single surgery was converted to microscopic technique as moderate bleeding obstructed view of the endoscope. It was relatively easy to control the bleeding and carry on with the surgery using both hands. We encountered 2 complications (benign paroxysmal positional vertigo after ossiculoplasty and multiple cerebral venous trombosis after stapedoplasty). Conclusion: Our audit confirms that endoscopic ear surgery offers comparable results and complication rates to traditional microscopic technique. These results entitle us to carry on with this type of minimally invasive ear surgeries.

Otolaryngologická klinika Univerzity Palackého v Olomouci a FN Olomouc

Endoscopic ear surgery: first experience