Úvod: Oktreotid je syntetický analog somatostatinu. Vliv oktreotidu na redukci lymforey byl v onkogynekologii hodnocen dosud jen kazuisticky. Typ práce: Původní práce s vlastním souborem pacientek. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a Fakultní nemocnice Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc., MBA. Metodika: Jedná se o prospektivní randomizovanou studii z roku 2014. Pacientky s karcinomem hrdla, těla dělohy a ovaria podstoupily v indikovaných případech pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomii. Oktreotid byl pacientkám podán po randomizaci a zařazení do skupiny s léčbou nebo bez léčby, podepsaly informovaný souhlas. Efekt oktreotidu byl hodnocen v souvislosti s diagnózou, operací (laparoskopie versus laparotomie), pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomií, počtem odstraněných uzlin a jejich pozitivitou, krevní ztrátou a délkou operačního výkonu, celkovým počtem drénů zavedených do dutiny břišní, neoadjuvantní a adjuvantní chemoterapií, adjuvantní radioterapií, hladinou albuminu předoperačně, BMI, počtem dní s drénem po operaci a počtem dní hospitalizace. Pooperačně byly sledovány v souvislosti s lymforeou parametry: vznik lymfocysty podle ultrazvukového vyšetření pánve a dutiny břišní, lymfedém dolních končetin a lymfatický ascites. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 44 pacientek (devět s karcinomem hrdla dělohy, 19 s karcinomem těla dělohy, 16 s karcinomem ovaria), které byly randomizovaně rozděleny do dvou statisticky srovnatelných skupin. Skupina s oktreotidem vykázala vyšší pooperační lymforeu (4082 ml) než skupina bez něj (1992 ml, p = 0,001), potřebovala delší dobu pooperační drenáž (p = 0,001). Diagnóza (p = 0,573) ani typ lymfadenektomie (p = 0,205) neměly vliv na lymforeu. U pacientek s neoadjuvantní chemoterapií (p = 0,026) a s vyšším počtem odebraných uzlin (p = 0,018) byla zaznamenána zvýšená lymforea. Nebyla detekována souvislost mezi velikostí lymforey a věkem pacientky (p = 0,631), hladinou albuminu předoperačně (p = 0,584), BMI (p = 0,966), počtem pozitivních uzlin (p = 0,259), délkou operace (p = 0,206) a krevní ztrátou (p = 0,494). Lymfedém dolních končetin ani výskyt lymfocyst v průběhu roku po operaci nekorelovaly s lymforeou (p = 0,404 resp. p = 0,086), lymfatický ascites koreloval s lymforeou (p = 0,048). Závěr: Oktreotid u gynekologických malignit nemá očekávaný efekt v redukci lymforey, incidenci lymfocyst, lymfedému dolních končetin a lymfatického ascitu. Pooperační rutinní podání oktreotidu proto v onkogynekologii, u pacientek po systematické pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomii, nedoporučujeme.
Introduction: Octreotide is a synthetic analogue of natural somatostatin. Octreotide effect on lymphorrhea reduction in gynecological malignancies has only been assessed in case studies. Design: Original work. Setting: Gynecologic Oncology Center, Department of Obstetrics and Gynecology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital Brno. Methods: In 2014 there was a prospective, randomized, one-institution study. Patients underwent surgery including pelvic or pelvic and paraaortic lymphadenectomy for cervical, uterine and ovarian cancer. The informed consent was signed. Octreotide was evaluated in relation to diagnosis, surgery (laparoscopy versus laparotomy), pelvic and/or paraaortic lymphadenectomy, number of removed lymph nodes and their positivity, neoadjuvant chemotherapy, adjuvant chemotherapy, adjuvant radiotherapy, albumin, BMI, number of days with drains postoperatively, number of days in hospital, blood loss during surgery, time of surgery, total number of drains placed into abdominal cavity. In follow up period, within 1 year after surgery, we searched for lymphocele, lymphedema of lower extremities and lymphatic ascites in relation to lymphorrhea. Results: 44 patients (9 cervical, 19 endometrial and 16 ovarian cancer) were enrolled in two statistically comparable randomized groups. „Octreotide group“, which paradoxically showed lymphorrhea of 4082 ml on average, (without 1992 ml, p = 0.001), needed drainage for more days (p = 0.001). The diagnosis had no influence on lymphorrhea in both groups (p = 0.966). The neoadjuvant chemotherapy was administered (p = 0.026), the more lymph nodes were removed (p = 0.018), the more days the drainage was in place (p < 0.001), the bigger the lymphorrhea; no relationship between lymphorrhea and age (p = 0.631), albumin level (p = 0.584), BMI ( p= 0.966) or number of positive nodes (p = 0.259), length of surgery (p = 0.206), blood loss (p = 0.494). Nor lymphedema (p = 0.404), nor lymphocele (p = 0.086), correlated with postoperative lymphorrhea. Lymphatic ascites was associated with lymphorrhea (p = 0.048). Conclusion: Octreotide did not reduce lymphorrhea and the incidence of lymphocele, lymphedema of lower extremities and lymphatic ascites within one year of follow-up period after surgery. According to our results, we do not recommend to administer the octreotide in oncogynecological patients after pelvic and/or paraaortic lymphadenectomy.
- MeSH
- lidé MeSH
- lymfadenektomie * škodlivé účinky MeSH
- lymfokela * prevence a kontrola MeSH
- nádory ženských pohlavních orgánů chirurgie komplikace MeSH
- oktreotid * farmakologie terapeutické užití MeSH
- pooperační komplikace farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- pooperační péče metody MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
V naší prospektivní studii jsme použili řízenou mírnou hypotermii jako neuroprotektivní metodu u pacientů podstupujících operační léčbu intrakraniálního aneuryzmatu. Do souboru bylo zařazeno 38 pacientů s diagnostikovaným intrakraniálním aneuryzmatem (skóre podle Hunta a Hesse I-III) operovaných na Neurochirurgické klinice FN Brno v průběhu roku 2003 a 2004. Po úvodu do anestezie jsme zahájili chlazení pomocí dvou cirkulujících vodních matrací (Blanketrol III, Cincinnatti Sub Zero). Aktivní chlazení bylo přerušeno po dosažení teploty 35 °C. Během preparace na mozkových cévách byla udržována těleshá teplota 34 °C. Po naložení svorky bylo zahájeno aktivní zahřívání. Průměrný Čas anestezie byl 358 ± 49 minut, doba operace byla 285 ± 37 minut. Krevní ztráty Činily 430 ± 130 ml. Při úvodu do anestezie byla teplota tělesného jádra 37,1 ± 0,4 °C a během operačního výkonu jsme dosáhli nejnižší teploty tělesného jádra 33,8 ± 0,4 °C. Při odjezdu pacienta z operačního sálu byla teplota tělesného jádra 35,8 ± 0,5 °C. Pacienti byli ochlazováni rychlostí 0,9 ± 0,3 °C/h a zahříváni rychlostí 0,7 ± 0,4 °C/h Požadovaná teplota tělesného jádra byla dosažena U všech pacientů, tj. ve 100 % případů. Naměřené hodnoty tělesné teploty v jíc¬ nu a močovém měchýři se statisticky významně nelišily, p = 0,49. Při statistickém srovnání předoperačních koagulačních parametrů s hodnotami naměřenými peroperačně během řízené hypotermie nebyl zjištěn signifikantní rozdíl. Hodnota trombocytů před operací byla 202 ± 36, během peroperační hypotermie 207 ± 33, p = 0,96. Hodnota INR před operací byla 1,0 ± 0,1, během peroperační řízené hypotermie 1,1 ± 0,1, p = 0,40. Hodnota APTT před operací byla 29 ± 3, během peroperační řízené hypotermie 34 ± 4, p = 0,06. Neurologický stav byl hodnocen jako dobrý u 35 pacientů (92 %). Dva pacienti zemřeli a jeden byl ve vegetativním stavu.
In this prospective study the authors have used directed moderate hypothermia as a neuroprotective method in patients undergoing surgical itmei diagnosed intracranial aneurysm (score according to Hunt and Hess I - III) operated on at the Clinic of Neurosurgery, University Hospital Brno within 2003 and 2004. After introducing into anaesthesia, the cooling was started on two circulating water mattresses (Blanketrol III, Cincinnaty Sub Zero). Active cooling was discontinued after reaching the temperature of 35 °C. The body temperature of 34 °C was maintained during the preparation of cerebral blood-vessels. After applying a staple, active warming was started. The average period of anaesthesia duration was 358 ± 49 minutes, the operation lasted for 285 ± 37 minutes. Blood loss was 430 ± 130 ml. In the introduction into anaesthesia, the temperature of the body core was 37.1 ± 0.4 °C, and during intervention the lowest temperature of the body core 33.8 ± 0.4 °C was reached. When the patient was leaving the operation room, the body core temperature was 35.8 ± 0.5 °C Patients were cooled at a speed of 0.9 ± 0.3 °C/hr, and warmed at a speed of 0.7 ± 0.4 °C/hr. The required temperature of the body core was attained in all the patients, i.e. in 100 % cases. The measured values of body temperature in the esophagus and urinary bladder did not differ statistically significantly, p = 0.49. The statistical comparison of pre-operative coagulation parameters with the values measured in per-operative period during directed hypothermia has shown no significant differences. The level of thrombocytes before a surgery was 202 ± 36, in the course of per-operative hypothermia 207 ± 33, p = 0.96. The value of INR before surgery was 1.0 ± 0.1, during per-operative directed hypothermia 1.1 ± 0.1, p = 0.40. The APTT valne before surgery was 29 ± 3, during per-operative directed hypothermia 34 ± 4, p = 0.06. Neurological condition was assessed as good in 35 patients (92 %). Two patients died, and one was in a vegetative state.
