Úvod: Oktreotid je syntetický analog somatostatinu. Vliv oktreotidu na redukci lymforey byl v onkogynekologii hodnocen dosud jen kazuisticky. Typ práce: Původní práce s vlastním souborem pacien­tek. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a Fakultní nemocnice Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc., MBA. Metodika: Jedná se o prospektivní randomizovanou studii z roku 2014. Pacientky s karcinomem hrdla, těla dělohy a ovaria podstoupily v indikovaných případech pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomii. Oktreotid byl pacientkám podán po randomizaci a zařazení do skupiny s léčbou nebo bez léčby, podepsaly informovaný souhlas. Efekt oktreotidu byl hodnocen v souvislosti s diagnózou, operací (laparoskopie versus laparotomie), pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomií, počtem odstraněných uzlin a jejich pozitivitou, krevní ztrátou a délkou operačního výkonu, celkovým počtem drénů zavedených do dutiny břišní, neoadjuvantní a adjuvantní chemoterapií, adjuvantní radioterapií, hladinou albuminu předoperačně, BMI, počtem dní s drénem po operaci a počtem dní hospitalizace. Pooperačně byly sledovány v souvislosti s lymforeou parametry: vznik lymfocysty podle ultrazvukového vyšetření pánve a dutiny břišní, lymfedém dolních končetin a lymfatický ascites. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 44 pacientek (devět s karcinomem hrdla dělohy, 19 s karcinomem těla dělohy, 16 s karcinomem ovaria), které byly randomizovaně rozděleny do dvou statisticky srovnatelných skupin. Skupina s oktreotidem vykázala vyšší pooperační lymforeu (4082 ml) než skupina bez něj (1992 ml, p = 0,001), potřebovala delší dobu pooperační drenáž (p = 0,001). Diagnóza (p = 0,573) ani typ lymfadenektomie (p = 0,205) neměly vliv na lymforeu. U pacientek s neoadjuvantní chemoterapií (p = 0,026) a s vyšším počtem odebraných uzlin (p = 0,018) byla zaznamenána zvýšená lymforea. Nebyla detekována souvislost mezi velikostí lymforey a věkem pacientky (p = 0,631), hladinou albuminu předoperačně (p = 0,584), BMI (p = 0,966), počtem pozitivních uzlin (p = 0,259), délkou operace (p = 0,206) a krevní ztrátou (p = 0,494). Lymfedém dolních končetin ani výskyt lymfocyst v průběhu roku po operaci nekorelovaly s lymforeou (p = 0,404 resp. p = 0,086), lymfatický ascites koreloval s lymforeou (p = 0,048). Závěr: Oktreotid u gynekologických malignit nemá očekávaný efekt v redukci lymforey, incidenci lymfocyst, lymfedému dolních končetin a lymfatického ascitu. Pooperační rutinní podání oktreotidu proto v onkogynekologii, u pacientek po systematické pánevní a/nebo paraaortální lymfadenektomii, nedoporučujeme.

Introduction: Octreotide is a synthetic analogue of natural somatostatin. Octreotide effect on lymphorrhea reduction in gynecological malignancies has only been assessed in case studies. Design: Original work. Setting: Gynecologic Oncology Center, Department of Obstetrics and Gynecology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital Brno. Methods: In 2014 there was a prospective, randomized, one-institution study. Patients underwent surgery including pelvic or pelvic and paraaortic lymphadenectomy for cervical, uterine and ovarian cancer. The informed consent was signed. Octreotide was evaluated in relation to diagnosis, surgery (laparoscopy versus laparotomy), pelvic and/or paraaortic lymphadenectomy, number of removed lymph nodes and their positivity, neoadjuvant chemotherapy, adjuvant chemotherapy, adjuvant radiotherapy, albumin, BMI, number of days with drains postoperatively, number of days in hospital, blood loss during surgery, time of surgery, total number of drains placed into abdominal cavity. In follow up period, within 1 year after surgery, we searched for lymphocele, lymph­edema of lower extremities and lymphatic ascites in relation to lymphorrhea. Results: 44 patients (9 cervical, 19 endometrial and 16 ovarian cancer) were enrolled in two statistically comparable randomized groups. „Octreotide group“, which paradoxically showed lymphorrhea of 4082 ml on average, (without 1992 ml, p = 0.001), needed drainage for more days (p = 0.001). The diagnosis had no influence on lymphorrhea in both groups (p = 0.966). The neoadjuvant chemotherapy was administered (p = 0.026), the more lymph nodes were removed (p = 0.018), the more days the drainage was in place (p < 0.001), the bigger the lymphorrhea; no relationship between lymphorrhea and age (p = 0.631), albumin level (p = 0.584), BMI ( p= 0.966) or number of positive nodes (p = 0.259), length of surgery (p = 0.206), blood loss (p = 0.494). Nor lymphedema (p = 0.404), nor lymphocele (p = 0.086), correlated with postoperative lymphorrhea. Lymphatic ascites was associated with lymphorrhea (p = 0.048). Conclusion: Octreotide did not reduce lymphorrhea and the incidence of lymphocele, lymphedema of lower extremities and lymphatic ascites within one year of follow-up period after surgery. According to our results, we do not recommend to administer the octreotide in oncogynecological patients after pelvic and/or paraaortic lymphadenectomy.

• MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie * škodlivé účinky   MeSH
• lymfokela * prevence a kontrola   MeSH
• nádory ženských pohlavních orgánů chirurgie   komplikace   MeSH
• oktreotid * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• pooperační komplikace farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• pooperační péče metody   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Úvod: Těžká sepse je stále spojena s významnou morbiditou a mortalitou, která se nicméně liší, stejně jako její management, v závislosti na regionu. Jaká je situace v ČR a jaký mají charakter pacienti s těžkou sepsí v současné době, není známo. Cílem projektu je popsat procesy péče, výsledek léčby a charakteristiku pacientů s těžkou sepsí přijímaných na pracoviště intenzivní péče v ČR. Metodika: Jedná se o multicentrický a observační projekt s retrospektivním zařazováním pacientů, kteří splní kritéria těžké sepse před nebo do 24 hod od přijetí na vybrané jednotky intenzivní péče (EPOSS‑ICU). Výsledky: Analyzováno bylo 394 pacientů. Medián věku při přijetí byl 66 (56–76) let, převažovali muži (58,9 %) a medián APACHE II skóre při příjmu byl 25 (19–32). Příjímaní pacienti byli převážně interního charakteru (56,9 %) a nejvíce příjmů bylo sekundárních z jiných ICU (53,6 %). Splnění kritérií těžké sepse bylo nejčastěji v období (? 4 hod) od příjmu na EPOSS‑ICU (77,6 %). Medián celkového příjmu tekutin během prvních 24 hod byl 6 680 (4 840–9 450) ml. Většina nemocných vyžadovala umělou plicní ventilaci (58,4 %). Splnění tzv. resuscitačních balíčků pro těžkou sepsi bylo v našem souboru velmi dobré a bylo spojeno s nižší mortalitou pacientů. Nejčastěji byla délka pobytu na EPOSS‑ICU 7 (3–15) dnů a medián celkové doby hospitalizace v nemocnici byl 13 (8–28) dnů. Celková nemocniční mortalita souboru byla 35,8 %. Závěr: Představujeme projekt, který ve své první fázi získal cenná a mezinárodně srovnatelná data o pacientech s těžkou sepsí přijímaných na zapojená pracoviště intenzivní péče v ČR.

Introduction: Severe sepsis is still associated with significant morbidity and mortality, which is however different, as well as its management, depending on the region. What is the situation in the Czech Republic and what is the character of patients with severe sepsis is currently not known. The aim of the project is to describe the processes of care, outcome and characteristics of patients with severe sepsis admitted to the intensive care department of the Czech Republic. Methods: This is a multicentre and observational project with retrospective enrollment of patients who meet the criteria for severe sepsis before or within 24 hours after admission to selected intensive care units (ICU‑EPOSS). Results: 394 patients were analyzed. Median age at admission was 66 (56–76) years, males predominated (58.9%) and the median APACHE II score on admission was 25 (19–32). Patients were predominantly medical (56.9%) and most were secondary admitted from other ICU (53.6%). Meeting the criteria of severe sepsis was most frequently within the period (? 4 hours) of admission the EPOSS‑ICU (77.6%). Median total fluid intake during the first 24 hours was 6,680 (4,840–9,450) ml. Most patients required mechanical ventilation (58.4%). Compliance with the resuscitation bundle of severe sepsis in our group was very good and was associated with lower mortality of patients. Most frequently, the EPOSS‑ICU length of stay (LOS) was 7 (3–15) days and median hospital LOS was 13 (8–28) days. Hospital mortality in our cohort was 35.8%. Conclusion: Introducing the project, which in its first stage obtained valuable and internationally comparable data about patients with severe sepsis admitted to the involved ICU in the Czech Republic.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• APACHE MeSH
• délka pobytu statistika a číselné údaje   MeSH
• dodržování směrnic MeSH
• hodnocení výsledků zdravotní péče * statistika a číselné údaje   MeSH
• jednotky intenzivní péče * normy   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mortalita v nemocnicích MeSH
• pilotní projekty MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• sepse * epidemiologie   mortalita   terapie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• tekutinová terapie statistika a číselné údaje   MeSH
• umělé dýchání statistika a číselné údaje   MeSH
• vyhodnocení orgánové dysfunkce MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Cíl práce: Popsat rizikové faktory rekurentního průběhu a těžké formy infekce Clostridium difficile (CDI) v souboru pacientů hospitalizovaných na Klinice infekčních chorob FN Brno, pracoviště Bohunice. Materiál a metody: Retrospektivní sledování epidemiologických, klinických a laboratorních dat 281 pacientů s prokázanou diagnózou infekce Clostridium difficile hospitalizovaných v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010. Výsledky: Do první části hodnocení bylo zařazeno 233 pacientů, z nichž 87 (37,3 %) mělo záznam o rekurenci onemocnění a 146 (62,7 %) pacientů bylo bez rekurence CDI. Faktory spojené s rekurencí zahrnují 2 a více komorbidit, předchozí hospitalizaci v období 4 týdnů před začátkem CDI, užívání blokátorů protonové pumpy. Do druhé části hodnocení bylo zařazeno všech 281 pacientů, z toho těžký průběh CDI během kterékoliv epizody onemocnění byl zaznamenán u 181 (64,4 %), zbylých 100 (35,6 %) pacientů mělo lehký nebo středně těžký průběh CDI. Rizikovým faktorem vzniku těžké CDI je věk pacienta nad 65 let, anamnéza ischemické choroby srdeční, chronické renální insuficience, kombinace 2 a více komorbidit, předchozí hospitalizace v období 4 týdnů. Závěr: Věk pacienta nad 65 let je rizikem pro těžký průběh CDI. Pacient s 2 a více komorbiditami nebo s anamnézou předchozí hospitalizace je rizikový jak pro rekurenci onemocnění, tak pro jeho těžký průběh. Užívání blokátorů protonové pumpy může vést k rekurenci, pravděpodobně na základě reinfekce spórami Clostridium difficile.

Background: Describe risk factors for relapsing and severe Clostridium difficile infection (CDI) in a set of patients hospitalized at the Clinic of infectious diseases the University Hospital Brno. Material and methods: A retrospective study observing epidemiological, clinical and laboratory data of 281 patients with proven diagnosis of Clostridium difficile infection hospitalized in the period from 1. 1. 2007 to 31. 12. 2010. Results: In the first part of the evaluation were enrolled 233 patients, 87 (37.3 %) patients had a record of relapsing CDI and 146 (62.7 %) patients had nonrelapsing CDI. Factors associated with relaps included 2 or more comorbidities, previous hospitalization during the 4 weeks before CDI, the use of proton pump inhibitors. In the second part of the evaluation were enrolled all 281 patients, severe CDI during any episode of the disease was observed in 181 (64.4 %) patients, while the remaining 100 (35.6 %) patients had mild or moderate CDI. The risk factors associated with severe CDI were age older than 65 years, history of coronary heart disease, chronic renal insufficiency, a combination of 2 or more comorbidities, previous hospitalization in a period of 4 weeks. Conclusions: Age older than 65 years is the risk for severe CDI. Patients with 2 or more comorbidities or with history of previous hospitalization are in a risk for both, relapsing and severe CDI. Use of proton pump inhibitors may lead to recurrence, probably on the basis of re-infection Clostridium difficile spores.

• MeSH
• antibakteriální látky škodlivé účinky   MeSH
• Clostridioides difficile * izolace a purifikace   patogenita   MeSH
• dospělí MeSH
• feces mikrobiologie   MeSH
• hospitalizace MeSH
• inhibitory protonové pumpy škodlivé účinky   MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• průjem mikrobiologie   MeSH
• pseudomembranózní enterokolitida * diagnóza   epidemiologie   komplikace   MeSH
• recidiva MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory * MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• věkové faktory MeSH
• věkové rozložení MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod a cíl: Roční incidence mimonemocniční srdeční zástavy se pohybuje kolem 90–190 případů na 100 000 obyvatel. Limitujícím faktorem další prognózy pacientů po mimonemocniční zástavě bývá neurologický stav pacientů. Protein S-100B, produkt buněk převážně nervové soustavy, je gliově specifický a je vyjádřen především u astrocytů. Bylo prokázáno, že po oběhové zástavě jeho zvýšená hladina koreluje s prognózou pacientů. Cílem práce je stanovit hladinu proteinu S-100B ve skupině pacientů s akutním infarktem myokardu bez oběhové zástavy a porovnat ji s hodnotou u pacientů s akutním infarktem myokardu po mimonemocniční resuscitaci. Metodika: Celkem bylo vyhodnoceno 24 pacientů po mimonemocniční resuscitaci pro maligní arytmii při akutním koronárním syndromu (AKS), všichni byli léčeni mírnou terapeutickou hypotermií. Kontrolní skupinu tvořilo 19 pacientů s AKS. Vzorek ke stanovení S-100B byl odebrán ihned při přijetí. Neurologický stav byl hodnocen podle CPC skóre (Cerebral Performance Categories) při propuštění, pacienti byli rozdělení do 3 skupin: CPC1 – dobrý stav, CPC2 – středně závažné neurologické postižení, CPC3-5 – závažné neurologické postižení, kóma nebo smrt. Výsledky: Hodnoty proteinu S-100B byly u pacientů bez resuscitace v rozmezí 0,038–0,204 µg/l, u pacientů po resuscitaci bez následného neurologického postižení (CPC 1) 0,077–0,817 µg/l, u pacientů se středně závažným neurologickým postižením (CPC 2) 0,132–2,59 µg/l a pacienti se závažným neurologickým postižením nebo zemřelí měli hladinu S-100B 0,70–8,53 µg/l. Dle ROC analýzy jsme zjistili cut-off hodnotu S-100B pro pravděpodobně dobrý neurologický stav < 0,23 µg/l (specificita 93 %, senzitivita 70 %) a hodnotu pro pravděpodobně závažné neurologické postižení nebo smrt > 1,64 µg/l (specificita 95 % a senzitivita 83 %). Závěr: Protein S-100B je jedním z časných a citlivých markerů těžkého poškození mozku u pacientů po srdeční zástavě. Jeho časné stanovení může napomoci lékaři při predikci neurologického stavu a rozhodování o dalším postupu.

Introduction: The annual incidence of out-of-hospital cardiac arrest is around 90–190 cases per 100 000 inhabitants. The limiting factor for further prognosis of patients after out-of-hospital arrest is their neurological status. The S100B protein is mainly the nervous system cell's product, it's glial-specific and mostly expressed by astrocytes. It has been shown that after circulatory arrest its increased level correlates with the prognosis of patients. Work aims to determine the level of protein S100B in the group of patients with acute myocardial infarction without circulatory arrest, and compare it to the value in patients with acute myocardial infarction after out-of-hospital resuscitation. Methods: 24 patients were evaluated after out-of-hospital resuscitation for the malignant arrhythmias during acute coronary syndrome (ACS). All patients were treated with mild therapeutic hypothermia. The control group consisted of 19 patients with ACS. The sample for the determination of S-100B was taken immediately on admission. Neurological status was evaluated according to the CPC scores (Cerebral Performance Categories) at discharge, patients were divided into 3 groups: CPC1 – good condition, CPC2 – moderate neurological disability, CPC3-5 – serious neurological impairment, coma or death. Results: The values of protein S-100B fluctuated, in patients with no resuscitation, in range between 0.038 to 0.204 pg/ml. In patients after resuscitation without subsequent neurological disability (CPC 1) was range 0.077 to 0.817 pg/ml, in patients with moderate to severe neurological disability (CPC 2) was range 0.132–2.59 pg/ml, patients with severe neurological disabilities or deaths had S-100B levels from 0.70 to 8.53 pg/ml. According to ROC analysis we found the cut-off value for the S-100B. Cut-off value for probably a good neurological condition is < 0.23 pg/ml (specificity 93%, sensitivity 70%), and value testify for supposed severe neurological disability or death is > 1.64 pg/ml (specificity 95%, sensitivity 83%). Conclusion: Protein S-100B is one of the early and sensitive markers of severe brain damage in patients after cardiac arrest. Its early determination can help in prediction of patient neurological condition and help doctors to decide further action.

• MeSH
• akutní koronární syndrom krev   terapie   MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• dospělí MeSH
• infarkt myokardu krev   terapie   MeSH
• kardiopulmonální resuscitace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nemoci centrálního nervového systému diagnóza   etiologie   MeSH
• neurotrofní faktory krev   MeSH
• prognóza MeSH
• proteiny S100 krev   MeSH
• senioři MeSH
• srdeční zástava MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Východiska: Srdeční selhání je syndrom s rostoucí prevalencí a nepříznivou prognózou. Cílem práce je popsat charakteristiku, etiologii, léčbu a krátkodobou prognózu konsekutivních pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání v regionální nemocnici bez kardiocentra. Pacienti a metodika: V období od ledna roku 2007 do května roku 2009 (tj. 29 měsíců) bylo hospitalizováno v Nemocnici ve Frýdku-Místku celkem 752 pacientů s diagnózou akutního srdečního selhání, 18 % z nich bylo v uvedeném období rehospitalizováno. Data byla sbírána lékaři do Národního registru akutního srdečního selhání AHEAD, systematické řazení pacientů se srdečním selháním bylo prováděno na základě Doporučení ČKS pro akutní srdeční selhání (2005). Statistickou analýzu provedl Institut biostatistiky a analýz MU Brno. Výsledky: Akutní srdeční selhání (ASS) tvoří 9 % všech hospitalizací, což představuje přibližně 250 hospitalizací pro ASS na 100 000 obyvatel/rok. Medián doby hospitalizace byl 6,5 dne. O ASS vzniklé de novo se jednalo u 40,8 % pacientů. Nejčastějším syndromem srdečního selhání byla akutní dekompenzace srdečního selhání charakteru mírného selhání (57,7 %) a plicní edém (19,8 %). Dle provedených laboratorních vyšetření mělo ze souboru pacientů počínající renální insuficienci 35,6 %, anémii 39,9 %, glykemii při přijetí nad 10 mmol/l 29,5 % a hyponatremii < 135 mmol/l 19,1 %. Během hospitalizace došlo k významnému navýšení terapie srdečního selhání, při propuštění užívalo diuretika 91 % propuštěných pacientů, ACE inhibitory a/nebo AT2 blokátory 85,7 % a beta-blokátory 69,6 %. Celkem 30 % hospitalizovaných bylo při propuštění nesoběstačných. Celková 30denní mortalita byla 16,8 %. Pomocí univariantní logistické regrese byly určeny faktory nejvíce ovlivňující 30denní mortalitu: kardiogenní šok za hospitalizace, ženské pohlaví, věk nad 70 let, akutní koronární syndrom, hypotenze při přijetí, fibrilace síní, renální insuficience, chronická obstrukční plicní nemoc, anémie, hyperglykemie, hyponatremie a hyperkalemie. Závěr: Práce přináší přehled a charakteristiku konsekutivních pacientů hospitalizovaných v regionální nemocnici pro akutní srdeční selhání. Identifikovali jsme faktory upozorňující na nepříznivou krátkodobou prognózu. Práce poukazuje i na problém sociální, až 30 % pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání je při propuštění nesoběstačných.

Background: Heart failure is a syndrome with increasing prevalence and poor prognosis. The aim of the article is to describe the characteristics, etiology, treatment and short-term prognosis of consecutive patients hospitalized for acute heart failure (AHF) in a regional hospital without Cardiocentre. Patients and methods: From 1/2007 to 5/2009 in total 752 patients were hospitalized in Hospital in Frýdek-Místek with diagnosis of AHF, 18% of them were in that period re-hospitalized. Data collection was performed by doctors using the National registry of acute heart failure AHEAD. Systematic sorting of patients with heart failure was made on the basis of guidelines for the diagnosis and treatment of acute heart failure (2005). Statistical analysis was performed at the Institute of Biostatistics and Analyses Masaryk University in Brno. Results: AHF was a reason of 9% of all hospital admissions. This represents approximately 250 hospitalizations due to AHF per 100 000 inhabitants/year. A median of hospital stay was 6.5 days. Patients with de-novo AHF formed 40.8% of all hospitalizations. The most common syndromes of AHF were acute decompensated heart failure (57.7%) and pulmonary oedema (19.8%). According to laboratory tests the incidence of renal insufficiency was in 35.6% of patients, anemia in 39.9%, blood glucose on admission above 10 mmol/l in 29.5% and hyponatremia < 135 mmol/l in 19.1%. During hospitalization, there was a significant increase in the treatment of heart failure. Diuretics were receiving 91% of discharged patients, ACE inhibitors and/or AT2 blockers 85.7% and beta-blockers 69.6% of patients. A total of 30% of discharged patients were not self-sufficient. The total 30-day mortality was 16.8%. Using univariante logistic regression factors most affecting the 30-day mortality were identified: cardiogenic shock, female gender, age over 70 years, acute coronary syndrome, hypotension on admission, atrial fibrillation, renal insufficiency, chronic obstructive pulmonary disease, anemia, hyperglycemia, hyperkalemia, and hyponatremia. Conclusion: The paper provides an overview and characteristics of consecutive patients hospitalized in the regional hospital. We identified factors pointing to the adverse short-term prognosis. The work draws attention to social problems, up to 30% of patients hospitalized for acute heart failure were not self-sufficient at discharged.

• Klíčová slova
• AHEAD,
• MeSH
• akutní nemoc MeSH
• epidemiologie MeSH
• hospitalizace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• míra přežití MeSH
• nemocnice okresní MeSH
• prognóza MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání diagnóza   mortalita   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• MeSH
• kolorektální nádory diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• lidé MeSH
• nádory děložního čípku diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• nádory prsu diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• plošný screening metody   normy   organizace a řízení   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• novinové články MeSH