Infekce virem hepatitidy B (HBV) je stále celosvětově zdravotním problém s měnící se epidemiologií v závislosti na řadě faktorů, především na vakcinační politice a migraci. Chronická infekce HBV je dynamický proces, který odráží interakce mezi virovou replikací a hostitelskou imunitní odpovědí. Ne všichni pacienti chronicky infikovaní HBV mají chronickou hepatitidu B. Ukončení léčby nukleotidovými nebo nukleosidovými analogy (NA) je závažným rozhodnutím, protože je spojeno s nebezpečím reaktivace množení viru, které se projeví vzestupem hladiny HBV DNA, aktivity ALT a zánětlivé aktivity v jaterní histologii. Nejbezpečnější je ukončit léčbu až po vymizení HBsAg, což je parametr dosažení imunitní kontroly nad infekcí HBV.
Hepatitis B virus (HBV) infection remains a global public health problem with changing epidemiology due to several factors predominantly vaccination policy and migration. Chronic hepatitis B is a dynamic process reflecting the interaction between HBV replication and the host immune response and not all patients with chronic HBV infection have chronic hepatitis B. Stopping of nucleotide or nucleoside analogues (NA) therapy is a serious resolution due the danger of reactivation of viral replication associated with increasing HBV DNA level, ALT activity and inflammatory activity in the liver histology. The safest stopping rule for NA therapy is HBsAg loss what is the sign of immune control of HBV infection.
- Klíčová slova
- entecavir,
- MeSH
- antivirové látky terapeutické užití MeSH
- chronická hepatitida B * farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- nenasazení léčby MeSH
- tenofovir terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Clostridium difficile patří v současnosti mezi významné původce nozokomiálních infekcí. Pravděpodobnost kolonizace nemocničních pacientů narůstá s délkou hospitalizace a je závislá na lokální epidemiologické situaci. Mezioborová spolupráce je základem úsilí o omezení rozvoje tohoto velmi závažného, často smrtelného onemocnění. Základem je racionální antibiotická terapie, která vychází z poznatku, že i indikačně správné podání antibiotik může být v prostředí masivně kontaminovaném spórami Clostridium difficile smrtelně nebezpečné. Proto by se měla za této situace podávat nejrizikovější antibiotika (aminopeniciliny, fluorochinolony, cefalosporiny) jen v případech, kdy je nelze nahradit antibiotiky z hlediska vzniku CDI méně rizikovými.
Clostridium difficile is currently considered a significant cause of nosocomial infection. The probability of a colonisation of hospitalised patients rises with the length of their stay in hospital and depends on the local epidemiologic situation. Interdisciplinary collaboration is the foundation of the effort to limit the development of this very serious, often fatal disease. The basic element is a rational antibiotic therapy which builds on the knowledge that the administration of antibiotics, even though based on a correct indication, may be fatal in an environment which is massively contaminated by spores of Clostridium difficile. Consequently, the high‑risk antibiotics (such as aminopenicillins, fluoroquinolones or cefalosporins) should be administered only in such cases where they cannot be substituted by antibiotics with a lower risk of CDI.
- Klíčová slova
- vancomycin,
- MeSH
- akutní nemoc MeSH
- aminoglykosidy aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- antibakteriální látky škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- Clostridioides difficile izolace a purifikace patogenita MeSH
- fidaxomicin MeSH
- infekce spojené se zdravotní péčí prevence a kontrola MeSH
- klinické laboratorní techniky metody MeSH
- klostridiové infekce * epidemiologie prevence a kontrola MeSH
- lidé MeSH
- metronidazol aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- průjem etiologie chemicky indukované mikrobiologie MeSH
- pseudomembranózní enterokolitida * diagnóza chemicky indukované terapie MeSH
- recidiva MeSH
- rizikové faktory MeSH
- vankomycin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cíl práce: Popsat rizikové faktory rekurentního průběhu a těžké formy infekce Clostridium difficile (CDI) v souboru pacientů hospitalizovaných na Klinice infekčních chorob FN Brno, pracoviště Bohunice. Materiál a metody: Retrospektivní sledování epidemiologických, klinických a laboratorních dat 281 pacientů s prokázanou diagnózou infekce Clostridium difficile hospitalizovaných v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010. Výsledky: Do první části hodnocení bylo zařazeno 233 pacientů, z nichž 87 (37,3 %) mělo záznam o rekurenci onemocnění a 146 (62,7 %) pacientů bylo bez rekurence CDI. Faktory spojené s rekurencí zahrnují 2 a více komorbidit, předchozí hospitalizaci v období 4 týdnů před začátkem CDI, užívání blokátorů protonové pumpy. Do druhé části hodnocení bylo zařazeno všech 281 pacientů, z toho těžký průběh CDI během kterékoliv epizody onemocnění byl zaznamenán u 181 (64,4 %), zbylých 100 (35,6 %) pacientů mělo lehký nebo středně těžký průběh CDI. Rizikovým faktorem vzniku těžké CDI je věk pacienta nad 65 let, anamnéza ischemické choroby srdeční, chronické renální insuficience, kombinace 2 a více komorbidit, předchozí hospitalizace v období 4 týdnů. Závěr: Věk pacienta nad 65 let je rizikem pro těžký průběh CDI. Pacient s 2 a více komorbiditami nebo s anamnézou předchozí hospitalizace je rizikový jak pro rekurenci onemocnění, tak pro jeho těžký průběh. Užívání blokátorů protonové pumpy může vést k rekurenci, pravděpodobně na základě reinfekce spórami Clostridium difficile.
Background: Describe risk factors for relapsing and severe Clostridium difficile infection (CDI) in a set of patients hospitalized at the Clinic of infectious diseases the University Hospital Brno. Material and methods: A retrospective study observing epidemiological, clinical and laboratory data of 281 patients with proven diagnosis of Clostridium difficile infection hospitalized in the period from 1. 1. 2007 to 31. 12. 2010. Results: In the first part of the evaluation were enrolled 233 patients, 87 (37.3 %) patients had a record of relapsing CDI and 146 (62.7 %) patients had nonrelapsing CDI. Factors associated with relaps included 2 or more comorbidities, previous hospitalization during the 4 weeks before CDI, the use of proton pump inhibitors. In the second part of the evaluation were enrolled all 281 patients, severe CDI during any episode of the disease was observed in 181 (64.4 %) patients, while the remaining 100 (35.6 %) patients had mild or moderate CDI. The risk factors associated with severe CDI were age older than 65 years, history of coronary heart disease, chronic renal insufficiency, a combination of 2 or more comorbidities, previous hospitalization in a period of 4 weeks. Conclusions: Age older than 65 years is the risk for severe CDI. Patients with 2 or more comorbidities or with history of previous hospitalization are in a risk for both, relapsing and severe CDI. Use of proton pump inhibitors may lead to recurrence, probably on the basis of re-infection Clostridium difficile spores.
- MeSH
- antibakteriální látky škodlivé účinky MeSH
- Clostridioides difficile * izolace a purifikace patogenita MeSH
- dospělí MeSH
- feces mikrobiologie MeSH
- hospitalizace MeSH
- inhibitory protonové pumpy škodlivé účinky MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- průjem mikrobiologie MeSH
- pseudomembranózní enterokolitida * diagnóza epidemiologie komplikace MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory * MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- věkové faktory MeSH
- věkové rozložení MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Autoři předkládají kazuistiku pacienta s febriliemi, pancytopenií, hepatosplenomegalií a váhovým úbytkem, u kterého byla složitě stanovena diagnóza viscerální leishmaniózy. Standardní léčba viscerální leishmaniózy amfotericinem B po dobu 20 dnů vedla za několik týdnů k relapsu onemocnění. Definitivního vyléčení onemocnění bylo dosaženo až v České republice neregistrovaným cytostatikem miltefosinem (Impavido?). Cílem práce je upozornit na tuto importovanou protozoární infekci a na její základní klinické i laboratorní charakteristiky.
The authors present a case report of a patient with febrile pancytopenia, hepatosplenomegaly and weight loss as main symptoms of visceral leishmaniasis. Standard treatment regimen with amphothericin B led to relapse of the disease after several weeks. The definitive cure of the disease was achieved with cytostatic miltefosin (Impavido?), which is not registered in the Czech Republic. The aim of this article is to point out this imported protozoan infection and its basic clinical and laboratory features.
- Klíčová slova
- miltefosin,
- MeSH
- amfotericin B aplikace a dávkování MeSH
- dospělí MeSH
- hepatomegalie * etiologie parazitologie MeSH
- horečka etiologie MeSH
- Leishmania donovani izolace a purifikace MeSH
- leishmanióza viscerální * diagnóza farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- pancytopenie etiologie mikrobiologie MeSH
- příznaky a symptomy * MeSH
- splenomegalie * etiologie parazitologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Syndrom fulminantní sepse splenektomovaných (angl. overwhelming postsplenectomy infection – OPSI) je obávanou a často fatální infekční komplikací u pacientů po splenektomii. Riziko rozvoje syndromu fulminantní sepse splenektomovaných je u těchto jedinců doživotní a během života se nesnižuje. Mezi typické původce patří opouzdřené bakterie (např. Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae skupiny b a Neisseria meningitidis). Vzhledem k vysoké mortalitě syndromu fulminantní sepse splenektomovaných je nezbytné pacienty v riziku správně edukovat a provést u nich vakcinaci proti výše zmíněným bakteriím. Autoři předkládají kazuistiky 3 splenektomovaných pacientů, kteří byli v roce 2011 hospitalizováni ve Fakultní nemocnici Brno s invazivním pneumokokovým onemocněním.
Syndrome of fulminant sepsis in splenectomized (overwhelming postsplenectomy infection – OPSI) is feared and often fatal infectious complication in patients after splenectomy. The risk of syndrome of fulminant sepsis in splenectomized in these persons persists lifelong and doesn't diminish during the time. Etiologically, encapsulated bacterias like Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae group b and Neisseria meningitidis are involved. As the mortality of syndrome of fulminant sepsis in splenectomized is very high, it is indispensable to educate and vaccinate persons in risk. The authors present case reports of three splenectomized patients who were hospitalized for invasive pneumococcal infection in the University Hospital Brno, Czech Republic, in 2011.
- Klíčová slova
- OPSI syndrom–, pneumokok,
- MeSH
- adherence pacienta MeSH
- antibiotická profylaxe * využití MeSH
- bakteriální vakcíny * terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- infekce * komplikace mortalita MeSH
- kontrola infekčních nemocí MeSH
- lidé MeSH
- meningoencefalitida mikrobiologie mortalita MeSH
- sepse mikrobiologie mortalita MeSH
- splenektomie * škodlivé účinky MeSH
- vakcinace zákonodárství a právo využití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
V roce 2011 došlo k zásadní změně v možnosti léčby chronické infekce virem hepatitidy C (HCV). Podstatou této změny je komerční dostupnost nových antivirových léků pro terapii chronické infekce HCV – telapreviru a bocepreviru – v kombinaci s pegylovaným interferonem (PEG-IFN) α a ribavirinem (RBV). Jak u pacientů dosud antivirově neléčených, naivních, tak u nemocných, u kterých klasická léčba PEG-IFN a RBV nevedla k trvalé eliminaci infekce HCV, je trojkombinační léčba významně účinnější než kombinace PEG-IFN a RBV. U naivních pacientů je trojkombinační léčba zhruba dvakrát účinnější než standardní léčba PEG-IFN a RBV. U pacientů již v minulosti léčených PEG-IFN a RBV je efekt trojkombinační léčby dokonce třikrát vyšší než při opakování léčby PEG-IFN a RBV.
The 2011 has brought about a significant change in the treatment of chronic hepatitis C virus (HCV) infection. This change has been enabled by commercial availability of new antiviral agents for treatment of chronic HCV infection – telaprevir and boceprevir – in combination with pegylated interferon (PEG-IFN) α and ribavirin (RBV). The triple combination is significantly more effective than the PEG-IFN and RBV combination alone in antiviral treatment-naive patients as well as in patients in whom the traditional PEG-IFN and RBV combination did not provide permanent HCV infection elimination. In treatment-naive patients, the triple combination is approximately 2-fold more effective than the standard treatment with PEG-IFN and RBV and the effect of the triple combination is 3-fold higher when used in pre-treated patients instead of repeated PEG-IFN and RBV treatment.
- Klíčová slova
- boceprevir, telaprevir, Incivo, Victrelis,
- MeSH
- antivirové látky * terapeutické užití MeSH
- chronická hepatitida C * diagnóza epidemiologie farmakoterapie MeSH
- dysgeuzie chemicky indukované MeSH
- interferon alfa * aplikace a dávkování MeSH
- kombinovaná farmakoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- oligopeptidy * terapeutické užití MeSH
- prolin * analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- pruritus ani chemicky indukované terapie MeSH
- pruritus chemicky indukované terapie MeSH
- ribavirin * aplikace a dávkování MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Kombinovaná léčba pegylovaným interferonem (PEG-IFN) ? a ribavirinem je současným standardem léčby nemocných chronicky infikovaných virem hepatitidy C (HCV). Cíl studie: Najít závislost mezi hmotností, pohlavím nemocných a výší vstupní viremie a úspěšností antivirové léčby, pokud jde dosažení virologické odpovědi v době ukončení léčby (end-of-treatment viral response – ETVR) a setrvalé virologické odpovědi (sustained viral response – SVR). Soubor nemocných a metodika: Do studie bylo zařazeno 133 nemocných s chronickou infekcí HCV. Všichni byli léčeni kombinací PEG-IFN ?-2a (180 µg 1krát týdně) a ribavirinu (800 mg denně) při infekci genotypem 2 (G2 – 3 pacienti) nebo G3 (18 nemocných), 1 000 mg při infekci G1 (106 nemocných), G4 nebo G6 (po 1 nemocném) a hmotnosti do 74 kg, 1 200 mg denně při infekci G1 a hmotnosti 75 kg a vyšší. Výsledky: Dosud dokončilo léčbu 122 pacientů a u 107 z nich uplynulo po léčbě minimálně 24 týdnů potřebných pro posouzení SVR. ETVR dosáhlo 76 % a SVR 60 % léčených. Statisticky významně vyšší podíl SVR byl zjištěn u žen (p = 0,039), u pacientů s relativně nižší hmotností (p = 0,034), u pacientů s nižší vstupní viremií (p = 0,010) a u pacientů s genotypem 2 a 3 (p = 0,008). Při analýze vztahů mezi jednotlivými potenciálními předpovědními faktory se ukázal statisticky významný vztah mezi hmotností a pohlavím pacientů (p < 0,001), mezi pohlavím a vstupní viremií (p = 0,027) a mezi hmotností a genotypem viru (p = 0,003). Proto jako jediný nezávislý předpovědní faktor pro dosažení ETVR (p = 0,020) a SVR (p = 0,010) byla identifikována výše vstupní viremie. Závěr: Úspěšnost léčby PEG-IFN je významně ovlivňována výší vstupní viremie. Hmotnost a pohlaví pacientů nejsou dle výsledků naší studie nezávislými předpovědními faktory, které by ovlivňovaly efekt léčby.
Today, the standard therapy of patients with chronic HCV (hepatitis C virus) infection is based on combination of pegylated interferon ? (PEG-IFN) and ribavirin. The study objective: The aim of the study is to find correlations between patient's body weight, gender and baseline viral load and the efficacy of antiviral therapy in terms of achieving end-of-treatment viral response (ETVR) and sustained viral response (SVR). Methods and patient sample: We enrolled 133 patients with chronic HCV infection. All of them were treated by combination of PEG-IFN ?-2a (180 µg once a week) and ribavirin. Ribavirin doses were the following: For body weight ? 74 kg – 800 mg daily in patients infected by genotype 2 (G2 – 3 patients) or G3 (18 patients), 1000 mg in patients infected by G1 (106 patients), G4 (1 patient) or G6 (1 patient); for body weight ? 75 kg – 1 200 mg daily in case of infection by G1. Results: To date, 122 patients completed the therapy; 107 of them completed their therapy at least 24 weeks ago, so they can be assessed for SVR. ETVR was achieved in 76 % and SVR in 60 % patients. Statistically higher proportion of SVR was observed in women (p = 0.039), patients with relatively lower body weight (p = 0.034), patients in lower baseline viral load (p = 0.010) and patients with genotypes 2 and 3 (p = 0,008). Correlation analysis of individual predictive factors showed the statistically significant correlation between body weight and gender (p < 0.001), gender and baseline viral load (p = 0.027) and body weight and virus genotype (p = 0.003). Therefore, the only independent predictive factor of ETVR (p = 0.020) and SVR (p = 0.010) was the level of baseline viral load. Conclusion: Efficacy of PEG-IFN therapy is significantly influenced by the level of baseline viral load. According to the results of this study, patient's body weight and gender are not independent predictive factors that affect the therapy efficacy.
