BACKGROUND: Polyomavirus BK (BKV) infection of the renal allograft causes destructive tissue injury with inflammation and subsequent fibrosis. METHODS: Using a prospective cohort of patients after kidney transplantation performed between 2003 and 2012, we investigated the role of BKV viraemia in the development and progression of interstitial fibrosis and tubular atrophy (IFTA). The primary outcome was moderate-to-severe IFTA assessed by protocol biopsy at 36 months. RESULTS: A total of 207 consecutive recipients were enrolled. Of these, 57 (28%) developed BKV viraemia with 10 (5%) cases of polyomavirus-associated nephropathy (PVAN). Transient (<3 months) BKV viraemia occurred in 70% of patients, and persistent (≥3 months) BKV viraemia in 30%. A high viral load (≥10 000 copies/mL) was detected in 18% and a low viral load (<10 000 copies/mL) in 61%, while the viral load could not be determined in 21%. Moderate-to-severe IFTA was significantly increased in high [71%; odds ratio (OR) = 12.1; 95% confidence interval (CI) 1.62-90.0; P = 0.015] or persistent BKV viraemia (67%; OR = 6.33; 95% CI 1.19-33.7; P = 0.031) with corresponding rise in 'interstitial fibrosis + tubular atrophy' scores. Only patients with transient low BKV viraemia showed similar incidence and progression of IFTA to the no-BKV group. Persistent low BKV viraemia was uncommon yet the progression of fibrosis was significant. Only recipients with PVAN experienced inferior graft survival at 5 years. CONCLUSIONS: These data suggest that only transient low BKV viraemia does not negatively affect the progression of allograft fibrosis in contrast to excessive risk of severe fibrosis after high or persistent BKV viraemia.
- MeSH
- fibróza etiologie patologie MeSH
- homologní transplantace MeSH
- infekce onkogenními viry komplikace virologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci ledvin etiologie patologie MeSH
- polyomavirové infekce komplikace virologie MeSH
- přežívání štěpu MeSH
- progrese nemoci MeSH
- prospektivní studie MeSH
- replikace viru MeSH
- transplantace ledvin škodlivé účinky MeSH
- viremie komplikace virologie MeSH
- virová nálož * MeSH
- virus BK izolace a purifikace patogenita MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- klinické zkoušky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- imunokompromitovaný pacient * MeSH
- klíšťová encefalitida virologie MeSH
- lidé MeSH
- moč virologie MeSH
- viremie virologie MeSH
- viry klíšťové encefalitidy genetika fyziologie MeSH
- vylučování virů * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- dopisy MeSH
- komentáře MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
This review focuses on recent advances in HIV research and therapy that seek to eradicate persistent HIV in patients on suppressive therapy. RECENT FINDINGS: The source of persistent HIV in patients on suppressive therapy is debated. Recent studies of treatment intensification have produced varied results: no reduction in low-level plasma viremia indicating the source of persistent viremia is long-lived HIV-infected cells that release HIV when activated and increase in episomal HIV DNA indicating active replication persists in some infected individuals on suppressive therapy. In addition, clonal HIV sequences found in plasma from patients on long-term suppressive therapy are rarely found in CD4+ memory T cells. These results indicate that persistent viremia may arise from several different sources. Recent studies emphasize the complexity of HIV latency. Current strategies for HIV eradication focus on compounds that activate viral transcription in memory CD4+ T cells by many routes, including inhibiting histone deacetylation and activating nuclear factor kappa B. Several compounds and combinations of these compounds appear to induce the expression of integrated HIV in different latency models. SUMMARY: The eradication of HIV requires the elimination of persistent HIV during suppressive therapy. Recent studies have focused on the source of persistent viremia, mechanisms of intracellular HIV latency, and reactivation of latent HIV. It remains to be seen whether alternative treatment strategies may be required to eradicate HIV.
- MeSH
- aktivace viru MeSH
- CD4-pozitivní T-lymfocyty virologie MeSH
- financování organizované MeSH
- HIV infekce farmakoterapie imunologie virologie MeSH
- HIV séropozitivita farmakoterapie virologie MeSH
- HIV fyziologie genetika účinky léků MeSH
- latence viru fyziologie účinky léků MeSH
- látky proti HIV farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- replikace viru fyziologie účinky léků MeSH
- RNA virová krev účinky léků MeSH
- T-lymfocyty - podskupiny virologie MeSH
- viremie farmakoterapie virologie MeSH
- vysoce aktivní antiretrovirová terapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíle léčby chronické hepatitidy B jsou v současné době jasné a nepochybné – zabránit progresi choroby k cirhóze a zabránit vzniku závažných komplikací. Riziko komplikací koreluje s hladinou virémie a dobou trvání choroby. Účinná léčba musí proto vést k co možná nejhlubší a pokud možno trvalé supresi virémie. Tohoto cíle lze u omezeného počtu pacientů dosáhnout léčbou peginterferonem α. Zbývající pacienti potřebují dlouhodobou či spíše trvalou léčbu syntetickými antivirotiky, jejichž největší nevýhodou je ztráta účinnosti selekcí rezistentních mutací. Současným standardem stále zůstává sekvenční léčba různými antivirotiky, jejichž záměna má být prováděna po průkazu rezistence. Kombinovaná léčba není účinnější z hlediska suprese virémie, ale snižuje frekvenci vzniku rezistentních mutací. Za odůvodněné lze považovat pouze přidání adefoviru k lamivudinu u pacientů s rezistencí na lamivudin. Ostatní kombinovaná léčba by zatím měla zůstat vyhrazena skupinám pacientů, kteří jsou zvlášť ohroženi vznikem rezistence (cirhotici, transplantovaní pacienti), nebo by se měla provádět v rámci klinických studií.
The objectives of the treatment of chronic hepatitis B are currently clear and unquestionable: to prevent progression of the disease to cirrhosis and development of serious complications. It means to achieve as extensive and stable suppression of viremia as possible. In a limited number of patients, stable suppression of viremia can be induced by peginterferon α . The remaining patients need long-term or rather in definite treatment with synthetic antivirotics that have the major disadvantage of becoming ineffective due to the selection of resistant mutants. Sequential treatment with various antivirotics, to be replaced by effective alternatives after detection of resistance, remains the current standard. Combined treatment is not superior in viremia suppression but reduces the frequency of resistant mutants. Adding adefovir to lamivudine can be considered as justified in lamivudine resistant patients only. Other combination treatments should be reserved to groups of patients at particular risk of developing resistance (cirrhotic patients and transplant recipients) or should be tested in clinical trials.
Kombinovaná léčba pegylovaným interferonem (PEG-IFN) ? a ribavirinem je současným standardem léčby nemocných chronicky infikovaných virem hepatitidy C (HCV). Cíl studie: Najít závislost mezi hmotností, pohlavím nemocných a výší vstupní viremie a úspěšností antivirové léčby, pokud jde dosažení virologické odpovědi v době ukončení léčby (end-of-treatment viral response – ETVR) a setrvalé virologické odpovědi (sustained viral response – SVR). Soubor nemocných a metodika: Do studie bylo zařazeno 133 nemocných s chronickou infekcí HCV. Všichni byli léčeni kombinací PEG-IFN ?-2a (180 µg 1krát týdně) a ribavirinu (800 mg denně) při infekci genotypem 2 (G2 – 3 pacienti) nebo G3 (18 nemocných), 1 000 mg při infekci G1 (106 nemocných), G4 nebo G6 (po 1 nemocném) a hmotnosti do 74 kg, 1 200 mg denně při infekci G1 a hmotnosti 75 kg a vyšší. Výsledky: Dosud dokončilo léčbu 122 pacientů a u 107 z nich uplynulo po léčbě minimálně 24 týdnů potřebných pro posouzení SVR. ETVR dosáhlo 76 % a SVR 60 % léčených. Statisticky významně vyšší podíl SVR byl zjištěn u žen (p = 0,039), u pacientů s relativně nižší hmotností (p = 0,034), u pacientů s nižší vstupní viremií (p = 0,010) a u pacientů s genotypem 2 a 3 (p = 0,008). Při analýze vztahů mezi jednotlivými potenciálními předpovědními faktory se ukázal statisticky významný vztah mezi hmotností a pohlavím pacientů (p < 0,001), mezi pohlavím a vstupní viremií (p = 0,027) a mezi hmotností a genotypem viru (p = 0,003). Proto jako jediný nezávislý předpovědní faktor pro dosažení ETVR (p = 0,020) a SVR (p = 0,010) byla identifikována výše vstupní viremie. Závěr: Úspěšnost léčby PEG-IFN je významně ovlivňována výší vstupní viremie. Hmotnost a pohlaví pacientů nejsou dle výsledků naší studie nezávislými předpovědními faktory, které by ovlivňovaly efekt léčby.
Today, the standard therapy of patients with chronic HCV (hepatitis C virus) infection is based on combination of pegylated interferon ? (PEG-IFN) and ribavirin. The study objective: The aim of the study is to find correlations between patient's body weight, gender and baseline viral load and the efficacy of antiviral therapy in terms of achieving end-of-treatment viral response (ETVR) and sustained viral response (SVR). Methods and patient sample: We enrolled 133 patients with chronic HCV infection. All of them were treated by combination of PEG-IFN ?-2a (180 µg once a week) and ribavirin. Ribavirin doses were the following: For body weight ? 74 kg – 800 mg daily in patients infected by genotype 2 (G2 – 3 patients) or G3 (18 patients), 1000 mg in patients infected by G1 (106 patients), G4 (1 patient) or G6 (1 patient); for body weight ? 75 kg – 1 200 mg daily in case of infection by G1. Results: To date, 122 patients completed the therapy; 107 of them completed their therapy at least 24 weeks ago, so they can be assessed for SVR. ETVR was achieved in 76 % and SVR in 60 % patients. Statistically higher proportion of SVR was observed in women (p = 0.039), patients with relatively lower body weight (p = 0.034), patients in lower baseline viral load (p = 0.010) and patients with genotypes 2 and 3 (p = 0,008). Correlation analysis of individual predictive factors showed the statistically significant correlation between body weight and gender (p < 0.001), gender and baseline viral load (p = 0.027) and body weight and virus genotype (p = 0.003). Therefore, the only independent predictive factor of ETVR (p = 0.020) and SVR (p = 0.010) was the level of baseline viral load. Conclusion: Efficacy of PEG-IFN therapy is significantly influenced by the level of baseline viral load. According to the results of this study, patient's body weight and gender are not independent predictive factors that affect the therapy efficacy.
- MeSH
- antivirové látky aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- lidský herpesvirus 6 patogenita MeSH
- retinoblastom diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- viremie diagnóza terapie virologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
