Úvod: Dysplazie kyčelního kloubu je častou příčinou rozvoje degenerativních změn. Pánevní osteotomie může progresi artrózy zabránit. Cílem sdělení je zhodnocení výsledků trojích osteotomií v materiálu autorů. Materiál a metoda: V letech 2003 – 2006 byla provedena trojí osteotomie pánve dle Steela na 19 kyčelních kloubech u 17 pacientů se symptomatickou počínající postdysplastickou koxartrózou. Jednalo se o 10 žen a 7 mužů s průměrným věkem 26 let (15–44 let). Ve 3 případech byla pánevní osteotomie v jedné době doplněna i korekčním výkonem na proximálním femuru. Minimální doba sledování byla 4 roky (8–4 roky). Výsledky: Stupeň dysplazie dle Severina se zmenšil v 17 případech. Acetabulární úhel byl korigován průměrně z 51° na 41°, CE úhel ze 13° na 18° a index migrace hlavice ze 42 % na 28 %. K progresi degenerativních změn z 2. na 4. stupeň dle Tönnise došlo u 2 pacientů; v ostatních případech zůstal stav nezměněn. Klinický stav dle Merle d´Aubingné a Postela se zlepšil u 17 operovaných kloubů (89 %). Zásadní podíl na nárůstu bodového hodnocení mělo zmírnění bolesti. Hodnocení rozsahu pohybu dle zvoleného skóre nemělo na celkový výsledek žádný vliv. Významné komplikace v souboru pozorovány nebyly. Diskuze: Reorientační výkony korigují nedostatečné krytí hlavice anterolaterálně, a to plnohodnotnou hyalinní chrupavkou na subchondrální kosti. O úspěšnosti pánevních osteotomií v počátečních stádiích koxartrózy je v odborném písemnictví hojně referováno. Tuto skutečnost podporují i výsledky autorů. Podmínkou je dodržení indikačních kritérií a korektní operační technika. Odchýlení se od správných indikací je zatíženo rizikem progrese artrózy a metodu může diskreditovat. Závěr: Trojí osteotomie pánve splňuje základní požadavky kladené na redirekční výkony. Lepších výsledků je dosahováno v počátečních stádiích koxartrózy. Ideální indikací pro zpomalení progrese onemocnění je sférický kongruentní kloub s pozitivním CE úhlem.

Introduction: Developmental dysplasia of the hip represents a frequent cause of joint degeneration. Triple pelvic osteotomy can slow down its progression. The purpose of the study was to evaluate the results in the authors´ sample. Material and methods: In 2003 – 2006, Steel osteotomy was performed in 17 patients (10 men, 7 women) on 19 symptomatic hips. The mean age was 26 years (range: 15 – 44 years). Simultaneous proximal femoral osteotomy was carried out in 3 cases. The minimum follow-up period was 4 years (range: 8 – 4 years). Results: The degree of dysplasia (Severin) decreased in 17 hips. The acetabular angle was corrected from 51° to 41° on average, CE angle from 13° to 18° and head migration index from 42 % to 28 %. Progression of the joint degeneration (Tönnis) was observed in 2 cases. The clinical condition (Merle d´Aubigne and Postel) improved in 17 hips. No serious complications occurred. Conclusions: Triple pelvic osteotomy fulfils the basics requirements of redirectional surgeries. Better results are obtained in very early stages of hip degeneration. The ideal indication for the deceleration of the progress of the disease is the spherical congruent hip joint with positive CE angle.

• MeSH
• acetabulum chirurgie   patologie   radiografie   MeSH
• artróza kyčelních kloubů etiologie   chirurgie   radiografie   MeSH
• dospělí MeSH
• kyčelní kloub patologie   radiografie   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• následné studie MeSH
• ortopedické výkony MeSH
• osteotomie metody   MeSH
• progrese nemoci MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• výsledek terapie MeSH
• vývojová dysplazie kyčelního kloubu MeSH
• vývojová kyčelní dysplazie chirurgie   komplikace   radiografie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Cílem studie bylo posoudit možnosti využití scintigrafického vyšetření (SPECT) pro diagnostiku poškození mediálního menisku, v případě, kdy není možno použít vyšetření magnetickou resonancí (MR), která může být u relativně vysokého procenta pacientů kontraindikována. Metoda a materiál: 32 pacientů s klinickými příznaky poškození mediálního menisku podstoupilo SPECT vyšetření, které hodnotilo míru distribuce a aktivitu radiofarmaka (Tc99m) v mediálním kompartmentu vyšetřovaného kolena. Studie probíhala v letech 2006 až 2010. Ve studii bylo zastoupeno15 mužů a 17 žen, průměrný věk byl 47 let (22–70 let). Po tomto vyšetření následovalo artroskopické vyšetření, které předpokládanou lézi menisku verifikovalo nebo vyvrátilo. Artroskopie následovala po SPECT vyšetření průměrně za dobu 2,8 měsíce (1 týden–11měsíců). Ze získaných výsledků jednotlivých vyšetření byla kalkulována senzitivita, specificita, pozitivně prediktivní hodnota (PV+), negativně prediktivní hodnota (PV-) a správnost. Výsledky: Z celkového počtu 32 pacientů bylo u 22 pacientů využito vyšetření SPECT. Podporovalo diagnózu léze mediálního menisku a při následné artroskopii bylo toto podezření potvrzeno. U 6 pacientů byl nález při obou vyšetřeních negativní. U jednoho pacienta bylo vyšetření SPECT pozitivní na lézi mediálního menisku, ale během artroskopie nebyla léze prokázána. U tří pacientů bylo SPECT vyšetření negativní, ale během artroskopie byla nalezena léze mediálního menisku. Senzitivita SPECT vyšetření pro detekci poškození mediálního menisku byla 88 %, specificita byla 86 %, pozitivní prediktivní hodnota (PV+) 96 %, negativní prediktivní hodnota (PV-) 67 % a správnost 87,5 %. Diskuze: Hodnoty senzitivity, specificity, PPV, NPV a správnosti jsou srovnatelné s výsledky, publikovanými v literatuře zabývající se problematikou využití SPECT v diagnostice lézí mediálního menisku. Závěr: Studie prokázala, že metoda SPECT může být užitečnou vyšetřovací metodou v diagnostice lézí mediálního menisku, pokud je vyšetření MR kontraindikováno nebo je nedostupné. Zejména pozitivní nález na SPECTu je pro ortopeda podstatný, protože prokazuje poškození mediálního menisku téměř s jistotou.

Introduction: The purpose of this study was to analyse the possibilities of the application of scintigraphic examination (SPECT) in the diagnostics of medial meniscus tears, in those cases where it is not possible to use the Magnetic Resonance Imaging (MRI) examination, which can be contraindicated in a relatively high percentage of patients. Method and material: 32 patients with clinical symptoms of medial meniscus tears underwent the SPECT examination, through which the distribution and activity of the radiopharmaceutical (Tc99m) in the medial compartment of the examined knee was evaluated. The study proceeded in the period from 2006 to 2010. 15 men and 17 women of the average age of 47 years (age range from 22 to 70 yrs) took part in the study. The examination was followed by arthroscopy, in order to either verify or disconfirm the supposed lesion. The arthroscopy was performed at 2.8 months after the SPECT examination on average (ranging from 1 week to 11 months). On the basis of the obtained results, the sensitivity, specificity, positively predicted value, negatively predicted value, and veracity were calculated. Results: The SPECT examination supported the diagnosis of a medial meniscus lesion in 22 patients out of the total number of 32, which was thereafter confirmed arthroscopically. The findings from both examinations were negative in 6 patients. In 1 patient, the SPECT examination was positive, but the arthroscopy did not confirm the lesion. The SPECT examination was negative in 3 cases, but arthroscopy revealed a medial meniscus lesion. The sensitivity of the SPECT examination for the detection of medial meniscus lesions was 88 %, the specificity was 86 %, the positively predicted value (PV+) 96 %, the negatively predicted value (PV-) 67 %, and the veracity 87.5 %. Discussion: The values of sensitivity, specificity, PPV, NPV and veracity are comparable to the results published in the literature concerned with the SPECT application in medial meniscus lesion diagnostics. Conclusion: The study has confirmed that the SPECT method can be a useful examination method in medial meniscus lesion diagnostics, where the MRI examination is contraindicated or unavailable. The positive result is crucial for an orthopaedist, as it proves the medial meniscus damage almost certainly.

• Klíčová slova
• poranění,
• MeSH
• artroskopie MeSH
• dospělí MeSH
• jednofotonová emisní výpočetní tomografie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• menisky tibiální zranění   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• poranění kolena diagnóza   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• radiofarmaka diagnostické užití   MeSH
• senioři MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Femoropatelární skloubení je důležitou součástí kolenního kloubu a extenzorového aparátu celé dolní končetiny. Diagnostika a léčba bolestí předního kolena nemusí být vždy snadná. Podobně i příčiny a charakter femoropatelární artrózy nejsou dosud často dobře pochopeny. Nejčastěji se setkáváme se třemi skupinami příčin jejího rozvoje: 1) tzv. primární artróza, často ovšem na pokladě femoropatelární dysplazie, 2) artróza při chronické femoropatelární nestabilitě a 3) poúrazová artróza. Výčet možností léčby femoropatelární artrózy je relativně limitovaný. Unikompartmentální femoropatelární kloubní náhrada zůstává stále kontroverzním řešením. Totéž platí pro indikaci totální endoprotézy při izolované femoropatelární artróze.

The patellofemoral joint is a very important part of the knee joint and the extensor apparatus of the lower extremity. However, in spite of high incidence, it is not always easy to identify the cause of pain and to treat the patellofemoral joint disease correctly. Similarly, causes and characteristics of the isolated patellofemoral osteoarthritis have not yet been correctly understood. Three major etiological groups can be identified as: 1) primary arthritis, mostly in cases with patellofemoral dysplasia, 2) post-instability arthritis, and 3) posttraumatic arthritis. The number of treatment methods of patellofemoral osteoarthritis is rather limited. Although prosthetic replacement seems a logical treatment option, it still remains a controversial solution. The same applies to indication of total endoprothesis in case of a patellofemoral osteoarthritis.

• Klíčová slova
• femoropatelární kloub, kloubní náhrada,
• MeSH
• artróza kolenních kloubů etiologie   chirurgie   MeSH
• femur chirurgie   patofyziologie   patologie   MeSH
• luxace pately chirurgie   komplikace   MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• patela chirurgie   patofyziologie   patologie   MeSH
• patelofemorální kloub chirurgie   patologie   radiografie   MeSH
• totální endoprotéza kolene metody   využití   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Femoropatelární skloubení je důležitou součástí kolenního kloubu a extenzorového aparátu celé dolní končetiny. Diagnostika a léčba bolestí předního kolena nemusí být vždy snadná. Postiženi přitom bývají nejčastěji mladí a aktivní lidé. Chronická femoropatelární nestabilita je onemocnění, které může pacienta značně limitovat v každodenních aktivitách. Vzniká relativně snadno při nízkém stupni kongruence kloubu. Stabilitu pately zajišťují aktivní a pasivní stabilizátory. Pasivní stabilizátory jsou mnohem významnější. Řadíme k nim jednak vlastní morfologii femoropatelárního skloubení a jednak ligamentózní stabilizátory. Příčina nestability musí být vždy přesně stanovena a následně cíleně léčena.

The patellofemoral joint is a very important part of the knee joint and the extensor apparatus of the lower extremity. It is often difficult to identify the cause of pain of the patellofemoral joint. Problems occur most frequently in young and active patients. However, in spite of the high incidence, to find the etiology of pain and to treat the patellofemoral joint disease correctly is not always easy. Chronic patellofemoral instability is in fact a disorder which can highly limit patient´s everyday activity. The patellofemoral joint has a low degree of congruence. It causes the patella susceptible to dislocation. Patella stability is ensured by active and passive restraints. The passive stability is given by the congruence of joint and by patellofemoral ligaments. Less important active stability is provided by muscles. Causation of instability must be determined and consequently targetedly treated.

• MeSH
• chronická nemoc terapie   MeSH
• femur chirurgie   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• luxace pately etiologie   chirurgie   radiografie   MeSH
• nestabilita kloubu diagnóza   etiologie   chirurgie   MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• patela chirurgie   patofyziologie   MeSH
• patelofemorální kloub chirurgie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH