Proximální femorální osteotomie dříve patřily k nejčastěji prováděným výkonům na kyčelním kloubu, s vývojem nových úhlově stabilních dlah umožňujících současnou intraartikulární intervenci dochází k jejich renesanci. Základním zobrazovacím vyšetřením je nativní skiagram obou kyčlí, s jehož pomocí stanovíme základní koxometrické parametry. Kontrastní (artrografie) a výpočetní vyšetření (CT a MRI) představují vyšetření někdy sice důležitá, ale doplňková. Proximální femorální osteotomie indikujeme u deformit kyčelního kloubu, resp. u preartrotických vad. Smyslem chirurgické léčby kyčelní dysplazie je dosáhnout anatomicky normálního kyčelního kloubu, a to jak na acetabulární, tak femorální straně. Totéž platí u léčby coxa vara adolescentium a femoroacetabulárního impingementu. U Perthesovy choroby se naopak snažíme jistou hyperkorekcí jak na straně acetabulární, tak na straně femorální dosáhnout zhojení hlavice femuru, stejně tak chirurgická léčba avaskulární nekrózy hlavice předpokládá změnu normální anatomie kyčelního kloubu.Osteotomie proximálního femuru můžeme rozdělit podle proximodistální výše, techniky provedení a směru korekce. Nejpoužívanějším chirurgickým přístupem je přístup laterální, u klasické Dunnovy osteotomie pak přístup anterolaterální, při současné intraartikulární intervenci přístup lateroposteriorní s odtětím velkého trochanteru. Varizační osteotomii indikujeme u vývojové dysplazie kyčelní, Perthesovy choroby, případně u avaskulární nekrózy hlavice v dospělém věku. Valgizační osteotomii používáme nejčastěji u postluxačních ischemických změn, méně často při řešení poúrazových stavů. Vícerovinné a víceetážové osteotomie pak mají u jednotlivých preartrotických vad specifické použití. Technicky obtížné a pro vitalitu hlavice rizikové jsou krčkové a intrakapitální osteotomie, u určitých vad ale představují metodu volby. Proximální femorální osteotomie představují nedílnou součást ošetření preartrotických vad kyčelního kloubu. Hrubě neatomický výsledek operace může ale kompromitovat kyčel pro eventuální následnou konverzi na kloubní náhradu, stejně tak představuje riziko ponechaný robustní osteosyntetický materiál.
Proximal femoral osteotomy previously belonged among the most commonly performed hip joint procedures and with the development of new angularly stable splints allowing for simultaneous intraarticular intervention, we are seeing their renaissance. The basic imaging examination is the native skiagram of both hips, with which we determine the basic coxometric parameters. Contrast examinations (arthrography) and computerized examinations (CT and MRI) are sometimes important but complementary examinations. Proximal femoral osteotomy is indicated for hip joint deformities, or for pre-arthritic defects. The purpose of surgical treatment of hip dysplasia is to achieve an anatomically normal hip joint, both on the acetabular and femoral sides. The same applies to Coxa vara adolescentium and Femoroacetabular Impingement. In the case of Perthes disease, on the other hand, we are attempting a certain hypercorrection on both the acetabular and the femoral side to achieve the healing of the femoral head, as well as the surgical treatment of the Avascular Necrosis of the Head presupposes a change in normal hip anatomy.Osteotomy of the proximal femur can be divided according to proximodistal height, technique and direction of correction. The most commonly used surgical approach is the lateral approach, with the classic Dunn osteotomy, anterolateral approach is used, with simultaneous intraarticular intervention access latero-posterior with the depression of a large trochanter. Varicose osteotomy is indicated for developmental dysplasia of the hip, Perthes disease, or adult avascular necrosis of the head. Valgation osteotomy is most often used in post-ischemic changes, less frequently in the treatment of post-traumatic conditions. Multivariate and multithreaded osteotomies have a specific use for individual pre-prostatic defects. Technically difficult and for the vitality of the risk head are cervical and intracapital osteotomy, but with certain defects they are the method of choice. Proximal femoral osteotomy is an integral part of the treatment of pre-articular hip defects. However, the roughly non-anatomical outcome of the operation may compromise the hip for eventual subsequent conversion to the joint replacement, as well as the risk of leaving a robust ostheosynthetic material
- MeSH
- chirurgie operační metody využití MeSH
- femoroacetabulární impingement chirurgie MeSH
- femur * chirurgie MeSH
- kyčelní kloub abnormality diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- osteotomie * klasifikace metody využití MeSH
- Perthesova nemoc chirurgie MeSH
- radiografie MeSH
- skluz proximální femorální epifýzy chirurgie MeSH
- vývojová kyčelní dysplazie chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
První vydání 132 stran : : ilustrace (převážně barevné) ; ; 29 cm
První souborná publikace tohoto druhu u nás je věnována nové nozologické jednotce - femoroacetabulárnímu impingement syndromu, který podle současné koncepce představuje dominantní příčinu vzniku osteoartrózy kyčelního kloubu, dříve nazývanou jako tzv. primární. Těžiště práce představuje radiologická diagnostika onemocnění kyčelního kloubu a popis jednotlivých přístupů ke kyčelnímu kloubu a záchovných výkonů na něm. Publikace odráží současné znalosti a zkušenosti a je bohatě doplněna obrazovou dokumentací. Monografie je určena především ortopedům, dále pak odborníkům v oblasti rehabilitace a zobrazovacích metod.
- Publikační typ
- monografie MeSH
První vydání 132 stran : ilustrace (převážně barevné) ; 29 cm
- MeSH
- acetabulum abnormality chirurgie MeSH
- artróza kyčelních kloubů MeSH
- femoroacetabulární impingement diagnóza chirurgie patofyziologie ultrasonografie MeSH
- femur abnormality chirurgie MeSH
- kyčelní kloub chirurgie MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
- Publikační typ
- monografie MeSH
- Konspekt
- Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
- NLK Obory
- ortopedie
PURPOSE: The aim of this study was to assess the outcome of hip preserving surgery for femoroacetabular impingement relative to the condition resulting in FAI and to the patient's age at the time of the surgery. METHODS: With the conditions for exclusion duly met, enrolled in our study were a total of 100 hip joints (83 operated on with the aid of SHD, 17 with AMIS). The minimum follow-up period was 12 months, and the mean follow-up time was three years four months. WOMAC and NAHS questionnaires were used as rating instruments. To analyse the significance of the differences relative to the age at the time of surgery and to the basic diagnosis leading to FAI and subsequently to surgical operation we used non-parametric forms of analysis of variance (Friedman test and Kruskal-Wallis test), i.e., comparisons of the patients' pre-operative and postoperative states, estimation of the rate of improvement in the postoperative functional skills in relation to the age at the time of surgery and/or relative to the basic diagnosis necessitating surgical intervention, with respect to statistical significance at the level of p < 0.05. RESULTS: As testing of our cohort of patients and results analysis showed, the youngest group (<30 years) compared with the rest of the cohort shows greater postoperative improvement and consequently also a better surgical result. Proof was also obtained that the diagnosis leading to surgery for FAI has no effect on the patient's pre- or postoperative state or on the degree of improvement. CONCLUSIONS: The results of the study affirm the relevance of hip preserving surgery, especially in younger-aged groups.
- MeSH
- dospělí MeSH
- femoroacetabulární impingement diagnóza etiologie chirurgie MeSH
- kyčelní kloub chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační bolest epidemiologie MeSH
- senioři MeSH
- věkové faktory MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
PURPOSE OF THE STUDY: Femoroacetabular impingement syndrome (FAI) represents a mechanical conflict between acetabulum and proximal part of the femur. This disorder may gradually result in the development of the hip osteoarthritis. FAI may be caused by an acetabular retroversion, rarely by coxa profunda or by asphericity of the femoral head and missing femoral head-neck offset respectively. However, a combination of both conditions is the most frequent. Before FAI treatment was adopted as a standard technique for hip preservation at our department, detailed cadaver studies of the vascular anatomy of the hip were performed and the relevant literature was reviewed. The aim of this study was to assess the efficiency of hip preserving surgery in relation to the technique used. We hypothesized that surgical intervention helped to alleviate pain and improve hip function. MATERIAL AND METHODS: In the period from October 11, 2005 to June 30, 2012, a total of 168 patients (190 hips) had surgery for FAI. After we met exclusion criteria, 83 hips were treated by surgical hip dislocation (SHD) and 17 undergoing anterior minimally invasive surgery (AMIS). The minimum follow-up was 12 months, with an average of 3 years and 4 months, and a range of 12 months to 7 years and 8 months. The subjective evaluation by the patients and the functional hip assessment were based on the Western Ontario and McMaster Universities Arthritis Index (WOMAC) and the non-Arthritic Hip Score (nAHS) questionnaires. To assess the efficiency of the techniques, the pre- and post-operative scores were compared in each group (SHD group, n=83; AMIS group, n=17). A comparison of pre- and post-operative data was also made for the groups joined together to evaluate the benefit of surgery as such in FAI treatment. The results were statistically analysed using the Wilcoxon test for paired samples; the level of significance was set at 0.05. RESULTS: There was a statistically significant increase in the scores obtained after surgery, as compared with the pre-operative data, in the SHD and AMIS groups and in all patients evaluated together. Hip survival without the necessity of conversion to total hip replacement was 96.4% (80/83 hips) in the SHD group and 94.1% (16/17 hips) in the AMIS group. no serious complications were recorded. DISCUSSIOn The rate of failure in the surgical treatment of FAI syndrome in our patients was in accordance with the literature data, as was the number of the patients requiring conversion to total hip replacement. Also the other results were comparable with those of relevant studies. CONCLUSIONS: Hip preservation surgery is an issue which has slowly been gaining consensus although opinions on it, including FAI surgical treatment, still vary. As FAI syndrome is a condition leading to degenerative changes in the hip, it is important to pay attention to a thorough diagnostic evaluation and a correct, though often long-term, therapy.
