Cílem této přehledové práce je shrnout problematiku fyzické aktivity pacientů s lymfomy. Zavedení pohybové aktivity jako metody podpůrné léčby u pacientů s hematologickou malignitou se může jevit na první pohled jako velmi jednoduché, v praxi však často obtížně realizovatelné. Pacienti s lymfomy tvoří z pohledu aplikace fyzického tréninku poměrně různorodou skupinu, která zahrnuje pacienty po ukončení léčby bez zvláštních omezení, pacienty, kteří podstupují ambulantní léčbu a pacienty hospitalizované delší dobu v rámci transplantační či indukční léčby. Každá tato skupina vyžaduje odlišnou metodiku tréninku a také odlišné nástroje na objektivní měření efektu fyzické zátěže. Soustředili jsme se proto jednak na možnosti monitorování jednotlivých komponent fyzické zdatnosti pacientů s přihlédnutím na proveditelnost u jednotlivých podskupin, dále na faktory, které odlišují populaci pacientů s lymfomem od "běžné populace" a které mají dopad na strukturu a také výstupy, které lze od tréninkové intervence očekávat. Dále jsme shrnuli výsledky dosud publikovaných studií s tréninkovou intervencí podle jednotlivých výkonnostních podskupin pacientů s lymfomy a analyzovali jsme výsledky. Zdá se, že vhodně vedená pohybová intervence by mohla (podobně jako u některých solidních nádorů) vést také ke zlepšení dlouhodobého přežití. Pro využití fyzického tréninku jako smysluplné metody podpůrné péče je však třeba dobře definovat strukturu cvičení v kontextu fáze léčby, věku a limitací pacientů.
The aim of this review is to summarize the issues associated with physical activity in lymphoma patients. Including physical activity in standard supportive care may appear trivial at first. Practice has shown however that it very difficult to implement despite. Lymphoma patients are, from the aspect of physical training application, a very heterogeneous group, comprising patients who have finished their treatment and have no special physical limitations, outpatients, patients hospitalized for an extended period due to auto/allogeneic stem cell transplantation or intensive induction treatment. Each group requires a different training methodology and different means of providing objective measurements of physical load. Therefore, we focused on the means of monitoring the individual components of patient fitness levels with regards to feasibility in individual patient sub-groups. We also studied the factors that differentiate lymphoma patients from the healthy population and that affect both the structure and results that are to be expected from physical training intervention. We then summarized and analysed, based on individual lymphoma patient sub-groups, the results of existing studies concerned with physical training intervention. Our results indicate that correctly implemented physical intervention may (similarly to the case in certain solid tumours) lead to increased long-term survival rates. It is, however, important to correctly define the structure of the physical training, based the given patients current phase of treatment, age and any other limitations, in order for physical training to be a meaningful treatment-supportive method.
Obinutuzumab je nejnovější schválenou monoklonální protilátkou pro léčbu pacientů s chronickou lymfocytární leukemií, která je nejčastěji se vyskytujícím typem leukemie v západní populaci. Jedná se o humanizovanou monoklonální protilátku anti CD20 II. typu, podtřídy IgG1 cíleně změněnou glykosylací v oblasti Fc fragmentu, což výrazně zvyšuje její buněčně zprostředkovanou cytotoxicitu závislou na protilátce. Tato protilátka zároveň působí jako potentnější induktor přímé buněčné smrti (ve srovnání s protilátkami I. typu, jako je rituximab), a to i v přítomnosti antiapoptických signálů, např. Bcl 2. Zavedení obinutuzumabu do klinické praxe znamená výrazné zlepšení celkového přežívání zejména starších, komorbidních pacientů, pro něž by byla nevhodná léčba na bázi fludarabinu. Účinnost obinutuzumabu v kombinaci s chlorambucilem byla demonstrována klíčovou mezinárodní multicentrickou, otevřenou, randomizovanou studií fáze III BO2104/CLL11, jež potvrdila výrazné prodloužení jak doby přežití bez progrese onemocnění, tak celkového přežití. Toto zlepšení bylo signifikantní v porovnání se standardní léčbou starších komorbidních pacientů chlorambucilem v monoterapii či v kombinaci s rituximabem, a to za cenu přijatelné toxicity. Kombinace obinutuzumabu s chlorambucilem dnes představuje léčbu volby pro starší komorbidní pacienty, kteří dosud nebyli léčeni. Zároveň probíhají další klinické studie, jež by měly ujasnit možnou roli obinutuzumabu v léčbě B non hodgkinských lymfomů.
Obinutuzumab represents the newest monoclonal antibody approved for the treatment of patients suffering from chronic lymphocytic leukemia, which is the most common leukemia in the Western population. Obinutuzumab is a humanized monoclonal antibody antiCD20 type II, IgG1 subgroup, which has been glycoengineered in the Fc fragment area, leading to great enhancement of the antibody dependent cytotoxicity. It is also a more potent inductor of the direct cell death (compared to type I monoclonal antibodies, e.g. rituximab), even in the presence of anti apoptotic signals, such as Bcl 2. The implementation of obinutuzumab into clinical practice leads to significant improvement of patients’ survival, especially of the elderly ones with multiple comorbidities, who are unsuitable for a fludarabine based regimens. The efficacy of obinutuzumab in the combination with chlorambucil was demonstrated in the key international multicentric open randomized phase 3 trial BO2104/CLL11, which confirmed a significant prolongation of progression free survival as well as of overall survival. Therefore, this treatment combination now represents the treatment of choice for the first line therapy of elderly patients with comorbidities. Moreover, many clinical trials are now trying to help define the role of obinutuzumab in the treatment of B non Hodgkin lymphoproliferative diseases.
- Klíčová slova
- studie CLL11,
- MeSH
- antigeny CD20 * imunologie MeSH
- B-buněčný lymfom farmakoterapie MeSH
- chlorambucil aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- chronická lymfatická leukemie * farmakoterapie MeSH
- humanizované monoklonální protilátky * aplikace a dávkování farmakokinetika farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je nízce maligní lymfoproliferativní onemocnění postihující starší populaci. Jde o nejčastější leukemii v západním světě, kde tvoří téměř 30 % všech leukemií. Patogenezi CLL stále přesně neznáme, i když v poslední době byla v této oblasti učiněna řada pokroků. Jsou studovány i nové prognostické faktory, které by pomohly určit rizikové skupiny pacientů vyžadující časné a intenzivní zahájení terapie. Dosud je nicméně léčba indikována podle klinického stadia nemoci. Léčba CLL se v posledních letech intenzivně vyvíjí. I když zlatým standardem terapie je stále chemoimunoterapie, která je schopna navodit až několikaletou kompletní remisi onemocnění, objevují se nové léky, které jsou účinné jak v léčbě první linie, tak u nemocných s relapsem nemoci či s rezistentním onemocněním. Jde například o nové monoklonální protilátky, inhibitory BCR signalizace nebo Bcl2 inhibitory.
Chronic lymphocytic leukaemia (CLL) is a low-malignant lymphoproliferative disease affecting the elderly population. It is the most frequent leukaemia in the Western world where it accounts for nearly 30 % of all leukaemias. The pathogenesis of CLL is still precisely unknown, even though much progress has recently been made in this field. Novel prognostic factors are being studied that could determine risk groups of patients requiring early and intensive therapy initiation. Up to now, however, treatment has been indicated according to the stage of the disease. In recent years, CLL treatment has been evolving rapidly. Although chemoimmunotherapy, which is capable of inducing up to several years of complete disease remission, remains the gold standard of treatment, novel drugs have emerged that are effective both in first-line treatment and in patients with disease relapse or with refractory disease. These include novel monoclonal antibodies, BCR signalling inhibitors, or Bcl-2 inhibitors.
- MeSH
- 1-fosfatidylinositol-3-kinasa terapeutické užití MeSH
- chronická lymfatická leukemie * diagnóza etiologie terapie MeSH
- cyklofosfamid terapeutické užití MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- farmakoterapie metody využití MeSH
- hematologické testy metody využití MeSH
- homologní transplantace metody využití MeSH
- inhibitory fosfoinositid-3-kinasy MeSH
- krevní obraz metody využití MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- nádorové biomarkery izolace a purifikace MeSH
- objevování léků metody trendy MeSH
- průtoková cytometrie metody využití MeSH
- pyrimidiny terapeutické užití MeSH
- recidiva MeSH
- statistika jako téma MeSH
- transplantace kostní dřeně * metody využití MeSH
- vidarabin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH