Cieľ: Práca je retrospektívnym zhodnotením použitia transkonjunktiválneho operačného prístupu v maxilofaciálnej chirurgii ku zlomeninám dolného orbitálneho marga a ku spodine očnice analýzou dĺžky operačného času, výskytu perioperačných a pooperačných komplikácií a zhodnotením funkčného a estetického výsledku otvorenej chirurgickej liečby týchto zlomenín pomocou transkonjunktiválneho prístupu. Materiál a metódy: Práca prezentuje súbor všetkých pacientov, u ktorých sme v období od decembra 2017 do decembra 2021 využili transkonjunktiválny prístup. Uvádzame epidemiologické príčiny vzniku zlomeniny strednej etáže tváre. Dĺžku operačného času analyzujeme porovnaním dvoch skupín pacientov, kde v prvej skupine sme využili transkonjunktiválny prístup s laterálnou kantotómiou a v druhej kontrolnej skupine sme laterálnu kantotómiu nahradili kožným supraorbitálnym prístupom. Súčasne analyzujeme výskyt perioperačných a pooperačných komplikácii a ich výskyt porovnávame s publikáciami iných pracovísk. Výsledky: Transkonjunktiválny prístup sme využili 103-krát u 89 pacientov (u 14 pacientov sme využili bilaterálny transkonjunktiválny prístup). V prípade využitia laterálnej kantotómie k rozšíreniu transkonjunktiválneho prístupu, laterálna kantotómia operačný čas nepredlžuje. Perioperačné komplikácie v zmysle perforácie dolnej mihalnice sme zaznamenali u 2 pacientov. Pooperačné komplikácie sme zaznamenali u 3 pacientov. Ektropium dolnej mihalnice bolo prítomné u jedného pacienta a entropium dolnej mihalnice sme pozorovali u dvoch pacientov, percento perioperačných a pooperačných komplikácii neprevyšuje výskyt týchto komplikácii pri transkutánnych prístupoch na infraorbitálne margo. Záver: Na základe výsledkov analýzy nášho súboru pacientov môžeme považovať transkonjunktiválny prístup za bezpečnú chirurgickú techniku spojenú s nízkym rizikom komplikácií, ktorá samostatne alebo v spojení s laterálnou kantotómiou nepredlžuje operačný čas a vďaka slizničnej incízii spojovky dolnej mihalnice úplne eliminuje kožnú jazvu na tvári. Naše výsledky sú porovnateľné s publikovanými výsledkami zahraničných autorov a pracovísk s väčšími súbormi pacientov, ktoré transkonjuktiválny prístup hodnotia ako rýchly, bezpečným chirurgický prístup k dolnému orbitálnemu margu, s nízkym rizikom komplikácii.
Aims: The aim of this study is to retrospectively evaluate the use of a transconjunctival surgical approach in maxillofacial surgery on the fractures of the infraorbital rim and the orbital floor by analyzing the operating time, the incidence of perioperative and postoperative complications, as well as the functional and aesthetic outcomes of transconjunctival surgical treatment. Materials and methods: All the patients on whom we used a transconjunctival approach from December 2017 to December 2021 were included in this retrospective study. The epidemiological causes of fractures of the midface skeleton were analyzed. The length of the operating time of the transconjunctival approach with lateral canthotomy was compared with a control group in which the supraorbital eyebrow approach was performed. In addition, we analyzed the incidence of perioperative and postoperative complications in comparison with publications from other centers. Results: We used the transconjunctival approach 103 times on 89 patients (in 14 patients the transconjunctival approach was performed bilaterally). In cases where the lateral canthotomy was used to extend the transconjunctival approach, there was no prolongation of the operating time. Perioperative complications included the perforation of the lower eyelid in 2 patients. In the postoperative period we recorded complications in 3 patients. Ectropion of the lower eyelid was present in one patient and entropion of the lower eyelid was observed in two patients. The percentage of perioperative and postoperative complications does not exceed the incidence of complications in transcutaneous approaches on the infraorbital rim. Conclusion: Based on the results of our study, we can consider the transconjunctival approach, either alone or in combination with lateral canthotomy,
- Klíčová slova
- transkonjunktivální přístup, otevřená operace,
- MeSH
- délka operace MeSH
- fraktury očnice * chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- maxilofaciální poranění chirurgie etiologie MeSH
- oftalmologické chirurgické výkony metody MeSH
- peroperační komplikace MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Článek poskytuje základní informace o možnostech zavedení dentálních implantátů do mikrovaskulárních kostních laloků. Mikrovaskulární kostní laloky jsou nyní zlatým standardem pro léčbu nejen onkologických pacientů s malignitami v oblasti hlavy a krku, ale také u pacientů s pokročilou osteonekrózou nebo posttraumatickými defekty maxily a mandibuly. Univerzální metoda používaná pro rekonstrukci horní nebo dolní čelisti je rekonstrukce fibulárním lalokem, který je dnes jedním z nejčastěji používaných mikrovaskulárních laloků. Rehabilitace onkologických pacientů s pomocí konvenčních celkových nebo částečných snímatelných náhrad je obtížná nebo nemožná, i když je rekonstrukce čelisti pomocí laloku ideální. Zavedení dentálních implantátů do mikrovaskulárního laloku komplikuje široká škála faktorů od změněných anatomických poměrů v dutině ústní, snížené nebo zvýšené výšky kosti laloku – neoalveolu oproti mandibule nebo maxile, nebo omezeného otevírání úst. V neposlední řadě musíme brát v úvahu časové hledisko pro eventuální radioterapii. Velká pozornost je věnovaná i obnově objemu a kvality měkkých tkání nově vytvořené čelisti. V přehledu jsme dále shrnuli poznatky o časových faktorech důležitých pro implantaci, způsobu implantace i komplikacích. Na konci článku jsme se zaměřili na doporučení pro praktické zubní lékaře, pokud v praxi ošetřují pacienta s volným lalokem rekonstruovaným dentálními implantáty.
The article provides basic information about the possibilities of jaw reconstruction with microvascular bone flaps and dental implants. Microvascular bone flaps remain the gold standard for the treatment of not only oncological patients with malignancy of the head and neck, but also of patients with advanced osteonecrosis or post-traumatic defects of maxilla or mandible. The universal method used for the reconstruction of the upper or lower jaw is a free fibular flap, which is today one of the most commonly used microvascular flap. Rehabilitation of oncological patients with the help of complete or partial removable dentures is difficult or impossible, although the reconstruction of the jaw with the flap is ideal. Insertion of dental implants into the microvascular flap is complicated by a wide range of factors ranging from altered anatomical conditions in the oral cavity, reduced height of the fibular flap compared to the mandible or maxilla or limited mouth opening. Last but not least, time factor for eventual radiotherapy has to be considered. In the review, we have further summarized the knowledge of time factors important for implantation, the method of dental implant placement and complications. Special attention has been paid to the renewal of the volume and quality of the soft tissues. At the end of the article, we focused on recommendations for general dentists in practice, who treat and follow patients with a free osseous flap with dental implants.
- Klíčová slova
- mikrovaskulární kostní lalok,
- MeSH
- lidé MeSH
- volné tkáňové laloky chirurgie transplantace MeSH
- zubní implantáty * MeSH
- zubní lékaři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- MeSH
- chirurgická dekomprese metody MeSH
- cysty * chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- maxilofaciální poranění chirurgie MeSH
- senioři MeSH
- stomatochirurgické výkony * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod. Rekonstrukční mikrovaskulární chirurgie s použitím volných laloků umožňuje estetickou a funkční rehabilitaci středních a rozsáhlých měkkotkáňových defektů orofaciální oblasti. Mikrovaskulární laloková chirurgie s mírou úspěšnosti více než 90-98 % je zlatým standardem rozsáhlejších rekonstrukčních operací hlavy a krku. Rekonstrukční chirurgie je v současnosti zaměřena nejen na uzávěr defektu a přiměřený estetický efekt, ale stejný důraz se klade i na funkční výsledek. Funkční rekonstrukce po resekci jazyka či rtu znamená uzávěr defektu s možností obnovení pohybu. Volný lalok z gracilního svalu (musculus gracilis) je jedna z možností funkční rekonstrukce jazyka a rtů. Metoda. Práce prezentuje roční zkušenost s pěti funkčními rekonstrukcemi středních a velkých defektů jazyka a defektu dolního rtu pomocí volného laloku musculus gracilis. Čtyři pacienti po resekci jazyka a jeden po subtotální resekci dolního rtu a části tváře podstoupili okamžitou funkční rekonstrukci volným lalokem musculus gracilis. Výsledky. U všech pěti pacientů byly operační ablativní defekty primárně rekonstruované pomocí funkčního laloku musculus gracilis, bez ztráty laloku. Odběr laloku musculus gracilis považujeme za technicky nenáročný, přičemž lalok poskytuje dostatečný tkáňový objem na uzávěr středních orofaciálních defektů. Současně je možný odběr laloku s kožním ostrovem a následným jednoduchým uzávěrem odběrového místa primární suturou s nízkou morbiditou. Pacienti po rekonstrukci jazyka mikrovaskulárním lalokem musculus gracilis byli před propuštěním domů schopni polykat kašovitou stravu. Pacient po totální resekci dolního rtu a rekonstrukci mikrovaskulárním lalokem musculus gracilis byl schopen před propuštěním domů přijímat potravu perorálně, ale i zavřít ústa. Funkční výsledek ve skupině pěti pacientů po rekonstrukci orofaciálního defektu mikrovaskulárním lalokem musculus gracilis bude třeba zhodnotit opakovaně v průběhu dvou let po operaci, a to vyhodnocením schopnosti polykat a artikulovat po rekonstrukci jazyka a hodnocením uzávěru dutiny ústní a mimiky obličeje po rekonstrukci rtu. Závěr. Rekonstrukce pomocí volného laloku musculus gracilis oproti čínskému laloku z předloktí umožňuje funkční rekonstrukci měkkotkáňových defektů. Funkční rekonstrukce defektů po resekci jazyka či rtu lalokem musculus gracilis garantuje dostatečný objem tkáně, velmi nízkou morbiditu odběrového místa a možnost obnovení pohyblivosti ve srovnání s použitím jiných mikrovaskulárních laloků, jako jsou anterolaterální stehenní lalok, perforátorový lalok a. circumflexa ilium superficialis, laterální pažní lalok nebo perforátorový lalok dolní hluboké epigastrické artérie.
Introduction. Free flap reconstructive surgery of middle size and large oral and facial defects enables aesthetic and functional rehabilitation. Microvascular flap reconstructive surgery, with flap survival success rate more than 90-98%, is a gold standard in head and neck extensive reconstructions. Currently, head and neck reconstructive surgery is focused not only on defect occlusion and adequate aesthetical result, but the same emphasize is aimed at functional result. Functional result post tongue and lip resection means defect occlusion with the possibility of movement restoration. Free gracilis muscle flap appears to be a choice for functional tongue and lip reconstruction. Material and methods. We present 1-year experience with 5 microvascular flap functional reconstructions of middle size and large defects of tongue and lip with free gracilis muscle flap. Four patients post tongue resection and one post subtotal lower lip and cheek resection underwent immediate functional microvascular gracilis muscle flap reconstruction. Results. All five patients were successfully reconstructed with functional free gracilis muscle flap, with no flap loss. We found gracilis muscle flap harvest is not technically demanding, provides adequate tissue volume for middle size orofacial defects reconstruction, with possibility for skin island harvest, and simple primary closure of donor site with very low morbidity. Patients after tongue reconstruction with free gracilis flap were swallowing spoon ood 1 week post operation. Patient after total lip resection and immediate reconstruction with free gracilis flap presented with oral competence before the discharge. The functional result in the group of patients with free gracilis flap reconstruction for orofacial defect will have to be further evaluated again after 2 years post operation considering the ability to swallow and articulate during the speech for the tongue reconstructions and the oral competence and facial mimic for the lip reconstruction. Conclusion. Microvascular gracilis muscle flap reconstruction compared to radial forearm flap reconstruction enables functional reconstruction of soft tissue defect. Functional reconstruction of soft tissue defects of tongue or lip with microvascular gracilis muscle flap appears to have advantage of adequate volume, very low donor side morbidity and expectancy of movement renewal compared to other microvascular flap reconstructive options such as anterolateral thigh flap, superficial circumflex iliac artery perforator flap, lateral arm free flap or deep inferior epigastric perforator free flap.
