otevřená operace Dotaz Zobrazit nápovědu
Úvod: Akutní apendicitida je častým onemocněním postihujícím dospělé i dětské pacienty. Základním terapeutickým postupem je odstranění zaníceného červovitého přívěsku. Otevřená apendektomie byla v posledních letech na řadě pracovišť postupně doplněna a někdy i nahrazena laparoskopickým přístupem. Cílem naší práce bylo objektivně porovnat laparoskopickou a klasickou operaci. Metoda: Retrospektivní analýza dat souboru pacientů operovaných na Oddělení dětské chirurgie a traumatologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové v letech 2009 až 2016. Byly posuzovány dva exaktně hodnotitelné parametry, tedy čas anestezie a čas operace. Třetím hodnoceným parametrem byla doba trvání pooperační bolesti zjištěná podle pediatrické čtyřstupňové škály hodnocení bolesti. Data byla hodnocena jen u homogenní skupiny pacientů s flegmonózní apendicitidou. Výsledky: V daném období bylo na našem pracovišti operováno 261 pacientů s akutní apendicitidou, u 166 z nich se jednalo o flegmonózní apendicitidu. 133 dětí bylo operováno laparoskopicky a 33 otevřeně. Získané výsledky byly zpracovány, statisticky významně se liší pouze čas anestezie (p=0,00035), který byl kratší u otevřené operace. Kratší byl i vlastní čas operace, ale jen na hranici statistické významnosti, a nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v době trvání bolesti u jednotlivých operačních přístupů. Závěr: Laparoskopický přístup při operaci akutní apendicitidy je modernější metodou než otevřená operace a na některých pracovištích je již standardním výkonem. Výsledky naší studie ale potvrzují, že otevřený přístup zůstává srovnatelnou alternativou při léčbě akutní flegmonózní apendicitidy.
Introduction: Acute appendicitis is a common disease affecting both adults and children. The basic therapeutic procedure is an appendectomy. Open appendectomy has been gradually supplemented and sometimes replaced by a laparoscopic approach in numerous departments. The aim of our work was to compare laparoscopic and open surgery objectively. Method: Retrospective analysis of data from patients operated on at the Department of Pediatric Surgery and Traumatology, Teaching Hospital in Hradec Králové in 2009−2016. Only the precisely evaluated parameters, i.e. the time of anesthesia, the time of surgery and the duration of post-operative pain, were assessed within the scope of objectification. Data were evaluated only in a homogeneous group of patients with phlegmonous appendicitis. Results: During the above period, 261 patients with acute appendicitis were operated on at our department, 166 of whom suffered from phlegmonous appendicitis. 133 children were operated laparoscopically and 33 by open procedure. The results obtained were statistically significantly different only for the time of anesthesia (p=0.00035) which was shorter in open operations. The time of surgery was also shorter in the open operation group, but only at the limit of statistical significance. A statistically significant difference was not found in the time of duration of pain for individual surgical approaches. Conclusion: Laparoscopic approach in the surgical treatment of acute appendicitis is a more modern method than open surgery and it has become a standard procedure in some departments. However, the results of our study confirm that the open approach remains an equivalent alternative to the treatment of acute phlegmonous appendicitis.
- Klíčová slova
- otevřená operace,
- MeSH
- apendektomie * metody využití MeSH
- apendicitida * chirurgie MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- délka operace MeSH
- dítě MeSH
- hodnocení postupů (zdravotní péče) MeSH
- hodnotící studie jako téma MeSH
- laparoskopie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- měření bolesti metody MeSH
- pooperační bolest MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
V současnosti je mnoho laboratorních a grafických možnosti vyšetření intersticiálního plicního procesu (IPP), přesto je morfologické vyšetření plicní tkáně mnohdy nezastupitelné pro určení typu onemocnění a posouzení jeho aktivity. Autoři hodnotí retrospektivně soubor diagnosticky operovaných pacientů v letech 1994-2003. Cíl práce: Porovnat používané chirurgické metody - videotorakoskopii (VTS) a limitovanou torakotomii. Metody práce a soubor pacientů: 148 elektivně operovaných pacientů (70 žen a 78 mužů) podstoupilo v 96 pripaďech VTS (64,9 %) a 52 pripadech otevřenou plicní biopsii (35,1 %). Lokalitu odběru určujeme dle vysoce rozlišující počítačové tomografie (HRCT). Jako metodu preferujeme VTS, u pulmonálně rizikových HRCT s patrnými změnami v okrajových částech plicních laloků pak otevřenou plicní biopsii. Výsledky: Histologická diagnóza IPP nebyla potvrzena dvakrát (1,4 %), jednou po VTS a jednou po torakotomii, z důvodů špatné lokality odběru. V obou pripadech pozdější rebiopsie jiných částí plic IPP pak potvrdila. Doba hospitalizace na chirurgickém oddělení po VTS činí v průměru 2,3 dne a po otevřené biopsii 2,4 dne. Operační Čas VTS byl v průměru 45 min. a torakotomie 50 min. Pooperační plicní nedorozvinutí (> 2 cm, dle rtg v plicním hrotu) bylo u VTS 8x (8,3 %), u torakotomie 4x (7,7 %), p > 0,05. Ve 30 pripadech (20,3 %) byla založena při operaci pleurální drenáž, z toho pri VTS 25x (26,0 % všech VTS) a pri torakotomii 5x (9,6 % všech torakotomii), p < 0,01. Jednou byla nutná konverze VTS na torakotomii (pro aďheze). Časná pooperační mortalita (do 5 dnů) činila 1,4 % (Ix po torakotomii a 1x po VTS) pro pokročilost plicního postižení. Závěr: Výhody VTS převažují - přehled o téměř celé plíci, možnost odebrat více vzorků tkáně. Snažíme se i pulmonálně rizikové pacienty indikovat k VTS. Obě metody se však navzájem nevylučují, ale doplňují a umožňují pro každého pacienta volit optimální operační postup. V námi hodnocených parametrech se téměř neliší. Jsou bezpečné a histologicky výtěžné.
Today we have at our disposal many laboratory and graphic possibilities for the investigation of an interstitial pulmonary process (IPP), yet a morphological examination of lung tissue is often unique for the diagnosis of the type of disease and for the assessment of its activity. The authors review in retrospect a set of patients who underwent diagnostic surgery in the years 1994-2003. Purpose of the study: To compare two surgical methods used - videothoracoscopy (VTS) and limited thoracotomy. Methods and set of patients: 148 patients (70 women and 78 men) underwent elective surgery - of these 96 (64.9%) VTS and 52 (35.1%) open biopsy of the lungs. The site of sampling was chosen on the basis of HRCT (high-resolution computerized tomography). We prefer VTS and in risk patients with visible HRCT changes in the marginal parts of the pulmonary lobes open biopsy of the lungs. Results: In two cases (1.4%) histology did not confirm the diagnosis of IPP - once after VTS and once after thoracotomy. In both instances the reason was an unsuitable site chosen for sampling. In both cases a subsequent new biopsy from other areas of the lungs confirmed IPP. The average duration of hospital stay in the surgical ward after VTS was on the 2.3 days, after open biopsy 2.4 days. VTS required on the average 45 minutes, thoracotomy 50 minutes. The lungs did not expand after surgery (> 2cm in the apex on an X-ray scan) in 8 cases (8.3%) after VTS and in 4 cases (7.7%) after thoracotomy, p > 0.05. In 30 cases (20.3%) a drain was inserted during surgery - 25x in VTS (26.0% of all VTS cases) and 5x in thoracotomy (9.6% of all thoracotomies), p < 0.01. In one instance it was necessary to convert from VTS to thoracotomy because of adhesions. Early post-operative mortality (within 5 days) was 1.4% (once after thoracotomy and once after VTS), due to an advanced involvement of the lungs. Conclusions: The advantages of VTS predominate - a view of almost the whole lungs, the possibility of taking several tissue samples. As far as possible we indicate for VTS even patients with a pulmonary risk. However, the two methods do not exclude, but supplement one another, thus giving the possibility to select for each individual patient the most adequate surgical procedure. The two methods barely differ in the parameters we have evaluated. Both are safe and render good material for histology.
Cíl práce: Srovnání dvou operačních postupů při přerušení venae perforantes. Metodika: Autoři prospektivně vyhodnotili soubor 78 pacientů, u kterých provedli 82 operace s přerušením venae perforantes na dolních končetinách. Stanovili indikace pro oba operační postupy. Výsledky: Otevřený postup (segmentální operace podle Coeketta) byl indikován u 10 končetin, ESDP u 72. Endoskopická operace trvala v průměru 59 minut, otevřená 50 minut. Naproti tomu doba hospitalizace byla u endoskopické varianty kratší (6,1 dne vs. 8,5 dne u operace otevřené). Peroperační komplikace ve smyslu krvácení z proťatého perforátoru se vyskytla u ESDP. U Cockettovy operace se peroperační komplikace nevyskytly, zato bylo dvakrát přítomno hojení per secundam v pooperačním období. Zhojení bércových ulcerací do 12 týdnů nastalo u obou typů operací. Otevřený postup je indikován tam, kde jsou větší uzly na bérci a nejsou rozsáhlé trofické změny, zejména u pacientů ve stadiích C3 a C4. ESDP je indikována u pacientů v pokročilých stadiích CVI, tj. C5 a C6 podle CEAP. Závěry: Každá metoda má svou indikaci, přičemž u postupu otevřeného lze očekávat vyšší výskyt komplikací než u varianty endoskopické.
Objective: Comparison of two surgical procedures in discontinuation of the venae perforantes. Method: The authors evaluated perspectively a group of 78 patients subjected to 82 operations with severing of the venae perforantes on the lower extremities. They defined the indications for both surgical procedures. Results: The open procedure (Cockett's segmental operation) was indicated in 10 extremities, ESDP in 72. The endoscopic operation lasted on average 59 minutes, the open one 50 minutes. The hospitalization period in the endoscopic variant was shorter (6.1 days vs. 8.5 days after the open operation). Peroperative complications such as haemorrhage from the severed perforator occurred in ESDP. In Cockett's operation there were no peroperative complications, but there were two cases of healing per secundam during the postoperative period. Healing of crural ulcers within 12 weeks was recorded in both types of operations. The open procedure is indicated where there are major nodes on the leg and there are no extensive trophic changes, in particular in patients in stages C3 and C4. ESDP is indicated in patients in advanced stages of CVI, i.e. C5 and C6 according to CEAP. Conclusions: Every method has its indications whereby a higher incidence of complications may be foreseen after the open operation as compared with the endoscopic one.
- MeSH
- dolní končetina MeSH
- dospělí MeSH
- endoskopie metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace etiologie terapie MeSH
- varixy chirurgie ultrasonografie MeSH
- výkony cévní chirurgie metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
V úvodu článku autoři neiprve vysvětlují a definují terminologii používanou u probatorních operací v ortopedii. Dále jsou rozebírány všechny typy probatorních operací, zavřeně i otevřené, které jsou dále děleny na excizionální a incizionální. K provedení vlastní probatorní operace musíme přistupovat stejně zodpovědně jako k provedení definitivního výkonu po úkončení a pečlivém zhodnocení všech nezbytných zejména klinických a rentgenoiogických předoperačních vyšetření. Jednotlivé techniky jsou dále podrobně popsány. Probatorní operace by měla být provedena co nejzodpovědněji tak, aby umístění řezu umožnilo při definitivním výkonu excizi přístupového kanálu en bloc, s minimálním krvácením a kontaminací okolí, a umožnilo odběr dostatečného množství hodnotitelné patologické tkáně. V závěru jsou uváděny možné komplikace probatorních operací.
At the begging of the article the authors are giving he explanation and definition of the terms of biopsy in orthopedic surgery. Then they are in details explaining all types of biopsy - closed and open, which is further divided into excisional and incisional. Prior to the performance of a biopsy procedure, all necessary clinical snd radiological evaluations must be performed and a biopsy procedure must be planned as carefully as the definitive procedure. The details of all biopsy technilues are well-described. Biopsy should be done meticulously, with emphasis on proper placement of incision, avoidance of excessive dissection and hemorr"lage, receiving proper amount and quality of pathologic tissue and must be finished with tight closure; and done in such a way that biopsy tract re-excision as mm- part of an en bloc excision is later possible. Finally, possible complications of these procedures are discussed.
Úvod: Laparoskopický přístup k operačnímu řešení uskřinuté tříselné kýly je v běžné klinické praxi indikován jen velmi zřídka. Cílem studie bylo vyhodnotit bezpečnost a přínos laparoskopické hernioplastiky (TAPP) v léčbě uskřinuté tříselné kýly. Metody: Jde o retrospektivní klinickou studii zaměřenou na srovnání peroperačních a pooperačních výsledků laparoskopické a otevřené plastiky uskřinuté tříselné kýly. Do studie byli zahrnuti všichni dospělí pacienti, kteří ve sledovaném pětiletém období podstoupili ve Fakultní nemocnici Ostrava operační řešení uskřinuté hernie. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 31 pacientů, z toho 20 pacientů podstoupilo otevřenou hernioplastiku a 11 pacientů laparoskopickou hernioplastiku technikou TAPP (transabdominal preperitoneal hernioplasty). Délka laparoskopického výkonu byla ve srovnání s otevřeným výkonem kratší (69,5 vs. 82,2 min., p=0,444); délka hospitalizace byla statisticky signifikantně kratší ve skupině laparoskopicky operovaných pacientů (3,45 vs. 8,5 dne, p=0,010). Pooperační komplikace byly četnější v podskupině otevřených hernioplastik (40,0 % vs. 0,0 %, p=0,134), rozdíl mezi podskupinami však nebyl statisticky signifikantní. Závěr: Laparoskopická hernioplastika představuje bezpečnou a efektivní techniku operačního řešení uskřinuté tříselné kýly.
Introduction: Laparoscopic approach is employed very rarely in the treatment of patients with incarcerated inguinal hernia. The aim of the present study was to evaluate the safety and benefits of laparoscopic hernioplasty (TAPP) in the treatment of incarcerated inguinal hernia. Methods: It was a retrospective clinical study focused on comparison of perioperative and postoperative outcomes of laparoscopic and open hernia repair of incarcerated inguinal hernia. All adult patients undergoing surgery for incarcerated inguinal hernia at the University Hospital Ostrava between 2014 and 2018 were included in the study. Results: In total, 31 patients were enrolled into the study (20 patients with open hernia repair and 11 patients with laparoscopic transabdominal preperitoneal hernioplasty [TAPP]). Operative time was shorter in the laparoscopic group (69.5 vs 82.2 min, p=0.444); length of hospital stay was significantly shorter in the TAPP group (3.45 vs 8.5 days, p=0.010). Postoperative complications were more frequent in the open hernia repair group (40% vs 0.0%, p=0.134); the difference was not statistically significant. Conclusion: Laparoscopic hernioplasty provides a safe and effective operating technique for patients with incarcerated inguinal hernia.
Autoři hodnotí výsledky dosažené u dvou skupin pacientů operovaných pro křečové žíly v povodí malé safény V odstupu 3 let. V první skupině, shromážděné od ledna do prosince 1998 (114 pacientů - 36 mužů a 78 žen, 123 operace - 118 primárních a 5 reoperací), byla operační indikace založena na klinickém vyšetření doplněném kontinuálním dopplerovským vyšetřením. Pacienti byli operováni v celkové, spinální nebo kombinované lokální a ultrakrátké celkové anestezii. Ve druhé skupině, shromážděné ve stejném období roku 2001 (72 pacienti - 21 muž a 51 žena) bylo provedeno 75 výkonů (3 nemocní absolvovali oboustrannou operaci). Z této skupiny bylo vybráno 49 pacientů s 50 operacemi, u nichž byla predoperační rozvaha založena nejen na klinickém a dopplerovském vyšetření, ale především na barevném duplexním ultrazvukovém mapování. U těchto nemocných byla operace provedena na ambulantní bázi v čistě lokální anestezii doplněné malou dávkou sedatíva. U žádného pacienta v této skupině nebyla do 1 měsíce po operaci nutná komplementární skleroterapie, ve střednědobém sledování bylo konzervativní léčení nutné u 51 % celého souboru. Závěr: Využití barevně kódované duplexní sonografie v předoperačním vyšetření pacientů s křečovými žilami nám umožnilo zpřesnění diagnózy, zmenšení počtu agresivních výkonů ve prospěch méně traumatizujících operací a dále uskutečnění zákroku na čistě ambulantní bázi. Nicméně však chirurgie varixů v teritoriu malé safény zůstává nadále delikátní a někdy i riskantní.
The authors evaluate the results achieved in two groups of patients operated on for varicose veins in small saphenous vein (SSV) territory in 3 year interval. In the first group gathered from January to December 1998 (114 patients - 36 men and 78 women, 123 procedures - 118 primary and 5 re-do) the operative indication was based on the clinical examination and continual doppler evaluation. These patients were operated on in general, spinal or local and flash general anaesthesia. In the second group gathered in the same period of the year 2001 (72 patients - 21 men and 51 women) 75 procedures were performed (3 patients with bilateral operation). In this group, 49 patients with 50 procedures were selected. The diagnosis was based not only on clinical and continuous doppler examination, but mainly on colour flow duplex mapping. The operation was performed on strictly ambulatory basis using pure local anaesthesia completed with small dose of sedation. Any patient needed complementary sclerotherapy one month after procedure. In mid-term follow-up complementary conservative treatment was necessary in 51 p.c. of the whole series. Conclusion: Use of colour coded duplex ultrasound in preoperative evaluation of varicose veins patients enabled us to precise preoperative diagnosis, to diminish the number of aggressive surgical procedures in favour of less traumatic operations and to perform this surgery on ambulatory basis. Nevertheless, small sahenous vein surgery still remains delicate and sometimes also hazardous.
- MeSH
- ambulantní chirurgické výkony MeSH
- anestezie metody MeSH
- bércové vředy chirurgie ultrasonografie MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace etiologie terapie MeSH
- senioři MeSH
- ultrasonografie dopplerovská barevná MeSH
- vena saphena anatomie a histologie chirurgie ultrasonografie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Souhrn: V článku podávají autoři stručný přehled plicních operací. Výkony rozdělují na diagnostické a terapeutické, klasické neboli otevřené a video-endoskopické. Uvádějí přehled diagnostických operací neboli vyšetřovacích chirurgických metod v pneumologii a hrudní chirurgii. Zdůrazňují nejčastější operaci hrudní - drenáž hrudníku. Zmiňují přístupy do dutiny hrudní a resekce plic. U každé operace uvádějí techniku, indikace a komplikace. Upozorňují na výhody videotorakoskopických a video-asistovaných operací diagnostických i kurativních.
- MeSH
- biopsie klasifikace metody využití MeSH
- chirurgie plic klasifikace metody využití MeSH
- drenáž metody využití MeSH
- lidé MeSH
- mediastinoskopie metody využití MeSH
- mediastinum chirurgie MeSH
- pneumektomie metody využití MeSH
- punkce metody využití MeSH
- torakoskopie metody využití MeSH
- torakotomie metody využití MeSH
- video-asistovaná chirurgie klasifikace metody využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cíl studie: Zavést jednorázovou kaudální blokádu s bupivakainem a klonidinem jako součást celkové anestezie pro operace hypospadie dětí, zhodnotit analgezii a nežádoucí účinky této metody. Typ studie: Otevřená observační prospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Anesteziologicko-resuscitační klinika a Klinika plastické a estetické chirurgie FN u sv. Anny v Brně. Materiál a metody: Byla sledována skupina 66 dětských pacientů, kteří podstoupili operace hypospadie. Do kaudálního prostoru byla podána směs bupivakainu 2 mg/kg, klonidinu 2,5 µg/kg a fyziologického roztoku. Množství směsi bylo 0,5 ml/kg tělesné hmotnosti. Blok byl proveden v celkové anestezii. Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 54,86 ± 9,11 měsíců, hmotnost 18,81 ± 9,11 kg. Během operace se nevyskytly žádné komplikace, spontánní ventilace byla dostatečná, oběhové parametry stabilní. Čas od konce operace do propuštění z operačního sálu byl 2,6 minut. 53 chlapců (80,3 %) nevyžadovalo podání analgetik v den operace, u ostatních 13 (19,7 %) byla průměrná doba podání první dávky analgetika 10,5 hodin (3,5–16 hodin) od provedení bloku. Závěr: Jednorázové kaudální podání směsi bupivakainu 2 mg/kg a klonidinu 2,5 µg/kg v množství 0,5 ml/kg poskytuje spolehlivou pooperační analgezii pacientům v našem souboru. Definitivní zhodnocení epidurálně podávaného klonidinu vyžaduje další sledování.
Objective: Our aim was to introduce single-shot caudal epidural block with bupivacaine and clonidin as a standard analgesic component of general anaesthesia in children undergoing hypospadia repair. We focused on analgesia after surgery and its side-effects. Design: Open prospective observation. Setting: Department of Anaesthesia and Intensive Care and Department of Plastic and Aestetic Surgery, St. Ann’s University Hospital Brno, Czech Republic. Material and Method: 66 boys were included into the study. Bupivacaine (2 mg/kg) and clonidin (2.5 mcg/kg) with saline were injected into the caudal space in the volume of 0.5 ml/kg. The block was performed under general anaesthesia. Results:The mean age of patients was 54.86 ± 9.11 months, mean body weight 18.81 ± 9.11 kg. Spontaneous ventilation was sufficient, circulation was stable.The children were discharged from the operating theatre 2.6 minutes after the end of the surgery (range 0.5–7 minutes). 53 boys didn’t require any analgesia at the day of surgery, remaining 13 boys received the first dose of analgesics 10.3 hours (3.5–16 hours) after the caudal block. Conclusion: A single-shot caudal administration of the mixture containing bupivacaine 2 µg/kg and clonidin 2.5 ug/kg (total volume 0.5 ml/kg) provides reliable perioperative analgesia in the patients. The final assessment of epidural clonidin requires further research.
Je sledován efekt kombinované operace ECCE + TE + lOL na snížení nitroočního tlaku (lOP), změnu antiglaukomatózní léčby a na vidění v šestém měsíci po operaci. V roce 1994 bylo operováno 36 očí, 16 očí s primárním glaukomem otevřeného uhlu (POAG), 8 očí s angulárním glaukomem (PACG) a 12 očí s výrazným exfoliativním syndromem (CG). Po půl roce od operace klesá lOP z 26,4 mmHg na 13,3 mmHg (P < 0,05), snižuje se antiglaukomatózní léčba z 2,5 antiglaukomatózní léčba z 2,55 na 1,11 (P < 0,05), zlepšuje se vidění o 0,39, tj. o 2 - 3 řádky optotypů (P < 0,05). 89 % operovaných má vidění lepší než 0,5. Porovnáním hodnot před a po operaci zjišťujeme výraznější pokles lOP u CG (P < 0,05), než u POAG.
The authors investigated the effect of a combined operation, ECCE+TE+IOL, on reduction of intraocular pressure (lOP), changes in antiglaucomatous treatment and on vision six months after operation. In 1994 36 eyes were operated, 16 eyes with primary open angle glaucoma (POAG), 8 eyes with angular glaucoma (PACG) and 12 eyes with marked exfoliative syndrome (CG). Six months after operation the lOP declined from 26.4 mm Hg to 13.3 mm Hg (P0.05), antiglaucomatous treatment was reduced from 2.55 to 1.11 (P0.05), vision improved by 0.39, i.e. by 2-3 Unes of optotypes (P 0.05).89% of the operated patients have a vision better than 0.5. Comparison of values before and after operation revealed a more marked drop of lOP in CG (P 0.05) than in POAG.
