Cíl: Ménièrova choroba je komplexní onemocnění vnitřního ucha, které je diagnostikováno podle určených diagnostických kritérií. Magnetická rezonance je klíčovým zobrazovacím vyšetřením, které nám umožní posoudit zejména oblast mostomozečkových koutů a vyloučit tak organickou retrokochleární příčinu senzorineurální nedoslýchavosti a závratí, ale může zobrazit i oblast vnitřního ucha a posoudit endolymfatický prostor. Cílem naší pilotní studie bylo zhodnotit zobrazení endolymfatického hydropsu pomocí magnetické rezonance na přístrojích 3 Tesla (3 T) a 1,5 Tesla (1,5 T) u pacientů s Ménièrovou chorobou. Materiál a metodika: Od roku 2012 jsme začali využívat magnetickou rezonanci k posouzení endolymfatického hydropsu u pacientů se závratěmi, poruchami sluchu a tinitem. Skenování probíhalo na 1,5 Tesla zařízení (Toshiba Vantage) po intratympanální aplikaci kontrastní látky. Od roku 2017 s rozšířením dostupnosti přístroje 3 Tesla (Siemens Magnetom Skyra) je kontrastní látka aplikována intravenózně. Vyšetření umožňuje detailnější a přesnější zobrazení. Velkou výhodou je oboustranné zobrazení. Výsledky: Do sledovaného souboru bylo zahrnuto celkem 41 vyšetření. Diagnóza definitivní Ménièrovy choroby byla stanovena u 18 vyšetření, v případě 23 vyšetření pak pravděpodobná diagnóza. Hydrops byl prokázán ve vyšších věkových kategoriích (u pacientů nad 60 let v 68,75 %). U žen byl stejný podíl prokázaného a neprokázaného hydropsu (50 % vs. 50 %). Naproti tomu ve skupině mužů byl hydrops prokázán v 71 %. U pacientů, kteří byli vyšetřeni na zařízení 1,5 T (20 pacientů), byl hydrops prokázán v 55 %. Ve skupině pacientů vyšetřených na 3 T zařízení (21 pacientů) byl průkaz hydropsu četnější (62 %). V případě definitivní diagnózy byl hydrops prokázán v 78 %, u pravděpodobné ve 44 % (p = 0,02). Závěr: Diagnostika Ménièrovy choroby je založena na klinickém vyšetření a sledování průběhu nemoci. Magnetická rezonance může přispět k potvrzení diagnózy. V našem souboru vyšetření byl hydrops prokázán u 24 vyšetření (58,5 %) a byl četnější u pacientů s diagnózou definitivní Ménièrovy choroby (78 %).

Objective: Ménière's disease is a complex inner ear disease, that is diagnosed according to diagnostic criteria. Magnetic resonance imaging is a key imaging method, that will allow us to assess the area of the pontocerebel­lar angle, excluding the organic retrocochlear cause of sensorineural hearing loss and dizziness, but may also depict the inner ear area and assess the endolymphatic space. The aim of our pilot study was to evaluate magnetic resonance imaging of endolymphatic hydrops on 3 Tesla (3 T) and 1.5 Tesla (1.5 T) examination in patients with Ménière‘s disease. Material and Methods: We have started to use magnetic resonance imaging to depict endolymphatic hydrops in patients with dizziness, hearing loss and tinnitus since 2012. Scanning was performed on a 1.5 Tesla device (Toshiba Vantage) after intratympanic administration of contrast medium. We have started to use 3 Tesla device (Siemens Magnetom Skyra) with intravenous application of contrast medium since 2017. The examination gives more detailed and accurate imaging. The big advantage is the sided imaging. Results: We have included 41 examinations in the study group. The diagnosis of definitive Ménière‘s disease was determined in 18 examinations, in 23 examinations the probable Ménière's disease was diagnosed. Hydrops was detected in higher age categories (68.75% in patients over 60 years). Women had the equal part of proven and unproven hydrops (50% vs 50%). However hydrops was found in 71% of men group. In patiens, who were examined on a 1.5T (20 patients) device, hydrops was detected in 55%. In the group of patients examined on 3 T device (21 patients), the hydrops was more frequent (62%). In the case of definitive diagnosis, hydrops was found in 78%, in probable diagnosis in 44% (p = 0.02). Conclusion: Diagnosis of Ménière's disease is based on clinical examination and follow-up of the disease. Magnetic resonance imaging can help to confirm the diagnosis. In our study hydrops was detected in 24 examinations (58.5%) and was more frequent in patients with definitive Ménière's disease (78%).

• MeSH
• dospělí MeSH
• endolymfatický hydrops MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• Menierova nemoc * diagnostické zobrazování   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Cílem práce bylo zjistit, u kterých osob se symptomatologií onemocnění vnitřního ucha (náhle vzniklá nedoslýchavost, periferní typ závrati, tinnitus) lze prokázat hydrops endolymfatického prostoru na základě vyšetření MR po intratympanické aplikaci kontrastní látky. Současně tak lze ověřit metodický postup zobrazování vnitřního ucha s cílem odlišit endolymfatický a perilymfatický prostor. Metodika: Vyšetřeno bylo 34 pacientů (18 žen a 16 mužů průměrného věku 56 let). Náhle vzniklá percepční nedoslýchavost byla audiometricky potvrzena u 33 pacientů, jedna pacientka byla bez poruchy sluchu. Šesti pacientům byla diagnostikována definitivní Méni?rova choroba dle kritérií AAO-HNS Commitee of Hearing and Equilibrium (1995). Dvacetišesti pacientům byla do bubínkové dutiny ambulantně aplikována kontrastní látka (gadobutrol 1,0 mmol/ml, ředěn fyziologickým roztokem 1:7), u 8 pacientů byla aplikace zajištěna systémem MicroWick. Vyšetření MR (1,5 Tesla) proběhlo za 24 hodin (+/-7 hod) po aplikaci kontrastní látky, k vyhodnocení byly použity T1 sekvence. Přítomnost a velikost hydropsu byla hodnocena na základě velikosti poměru endolymfatického prostoru k celému vestibulu. Pokud byl tento poměr 33 % a více, bylo toto rozšíření endolymfatického prostoru vestibula hodnoceno jako hydrops. Následně byli pacienti sledováni, včetně kontrolních audiometrických vyšetření. Průměrná doba sledování byla 48 dnů. Výsledky: Podíl velikosti endolymfatického prostoru k velikosti celého vestibula bylo možné z výsledků MR vyšetření posoudit u 31 pacientů. Výsledek u 3 pacientů byl nediagnostický. Rozšíření endolymfatického prostoru bylo prokázáno u 14 pacientů. Pěti pacientům s definitivní Méni?rovou chorobou byl prokázán endolymfatický hydrops. U osob pouze s percepční nedoslýchavostí nebyl hydrops v oblasti vestibula přítomen. U žádného z pacientů nebylo dle MR zjištěno retrokochleární postižení (např. ve smyslu schwannomu vestibulárního nervu). Závěr: Vyšetření vnitřního ucha MR s intratympanicky podávanou kontrastní látkou se jeví jako vhodná metoda volby k zobrazení hydropsu vnitřního ucha (nejčastěji u osob s Méni?rovou chorobou). Tento nález může sloužit k cílené léčbě těchto pacientů.

Objective: The aim of this study was to identify persons with endolymphatic hydrops (using Magnetic Resonance Imaging - MRI and local application of gadobutrol) to subjects with clinical symptoms of inner ear disease (sudden hearing loss, peripheral type of vertigo, tinnitus). The goal was to confirm the method of inner ear imaging suitable for distinguishing endolymphatic and perilymphatic space. Methods: We included 34 patients of average age 56 years, 18 women and 16 men. Thirty three patients experienced acute sensorineural hearing loss, in 6 patients definite Méni?re’s disease was diagnosed. Contrast agent (gadobutrol) diluted with saline solution (1:7) was administered in the tympanic cavity of 26 patients in outpatient setting, in 8 cases the transport was provided by a system Silverstein MicroWick. MRI examination (1.5 Tesla) was performed 24 hours (+/-7 hours) after administration of contrast medium (T1 sequence). The presence and size of hydrops was evaluated by the ratio of endolymphatic space compared to the whole vestibule. The ratio of 33 % and more was classified as endolymphatic hydrops. Subsequently, patients were observed including tone audiometry examination. The average follow-up time was 49 days. Results: The assessment of the size of the endolymphatic space in relation to the whole vestibule was relevant in 31 out of 34 patients. Result of 3 patients was not diagnostic. Extension of the endolymphatic space was present in 14 patients. In 5 patients with definite Méni?re’s disease was detected endolymphatic hydrops. The hydrops was found in none of the patients with sensorineural hearing loss as a single symptom. In any patient wasn´t found retrocochlear disease, especially schwannoma of vestibular nerve. Conclusion: MRI examination of the inner ear with the intratympanic injection of the contrast agent appears to be a suitable method of choice to depict hydrops of the inner ear (most often in people with Méni?re’s disease). This finding can be used for targeted treatment of these patients.

• MeSH
• dospělí MeSH
• endolymfatický hydrops diagnóza   MeSH
• injekce MeSH
• intratympanická injekce MeSH
• kontrastní látky diagnostické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie * MeSH
• Menierova nemoc * diagnóza   MeSH
• organokovové sloučeniny * diagnostické užití   MeSH
• percepční nedoslýchavost etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• tinnitus etiologie   MeSH
• vertigo etiologie   MeSH
• vestibulární aparát patologie   MeSH
• vnitřní ucho patologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH