Východisko a cíl: Regresivní změny přítomné v biopsii nulté hodiny mohou ovlivnit potransplantační funkci štěpu.Metody: V retrospektivní studii jsme semikvantitativně (0 až 3+) zhodnotili morfologické nálezy na cévách, glomerulech, tubulech a intersticiu a procento sklerotizovaných glomerulů v klínovité biopsii nulté hodiny u 42 „ideálních“ dárců ledvin určených pro transplantaci u dětí. Výsledky: Změny arteriol glomerulárního hilu jsme nalezli u poloviny dárců. Větší arteriální větve byly v normě u 3/4 dárců, u zbylé 1/4 byly změny rovnoměrně distribuovány mezi obě pohlaví. Pokročilá stenozující fibróza arteriálních větví byla výjimečná a vyskytla se jen u jednoho muže. Významnou tubulární atrofii a intersticiální sklerózu jsme u žádného z dárců nenalezli, v mírném stupni však byly přítomny u 17 (40 %) dárců s rovnoměrnou distribucí mezi muži a ženami. U více než poloviny štěpů (58 %) nebyly nalezeny sklerotizované glomeruly. V celé skupině 42 dárců činilo procento sklerotizovaných glomerulů 2,9 ± 3,5 % (medián 1,4), poněkud více u mužů než u žen a s přímým vztahem k věku.U 42 transplantovaných dětí (21 chlapců, ve věku 3–18 roků), jimž byla transplantována ledvina od ideálního dárce, jsme hledali vztahy mezi regresivními změnami v biopsii nulté hodiny a úrovní glomerulární filtrace (eGFR): a) při ukončení hospitalizace po transplantaci, b) za půl roku po transplantaci, c) po roce, d) při poslední kontrole (medián 2,5 roku po transplantaci). Průměrná eGFR byla ve všech časových obdobích vyšší u ledvin bez insudátů arteriol a s intaktními většími arteriemi. Za nepřítomnosti tubulointersticiální regrese byla eGFR statisticky významně vyšší za 1/2 roku po transplantaci (p < 0,05) a při poslední kontrole (p < 0,001). Ve všech sledovaných intervalech byla eGFR nesignifikantně vyšší u pacientů, jimž byla transplantována ledvina bez sklerotizovaných glomerulů.Závěr: Tubulární atrofie a intersticiální skleróza v biopsii nulté hodiny se projevily ve snížené potransplantační funkci štěpu.

Background and aim: Morphological regressive changes in zero-time biopsy may influence the graft function in post-transplant period. Methods: In a retrospective study of 42 ideal deceased kidney donors for pediatric transplantation, we semiquantitavely (0-3+) evaluated morphological regressive changes of the vessels, tubuli, interstitium, and the percentage of sclerotized glomeruli by light microscopy in a wedge zero-time biopsy.Results: Regressive changes of the glomerular hilar arteries were twice more frequent in men than in women. Their progressed regression (3+) was present only in 2 men, but never in women. The larger arteries were normal in ¾ of the donors, in remaining ¼ the pathology was distributed equally between men and women. A progressed stenosing arterial lesion was exceptional and was found in one man only. The advanced tubular atrophy and interstitial sclerosis were never found and their mild degree was discovered in 17 (40 %) donors, and was equally distributed between genders. There were no sclerotized glomeruli in more than half donors (58 %). In the all group of 42 donors, a proportion of sclerotized glomeruli was 2.9± 3.5 % (median 1.4). The glomerular sclerosis directly correlated with age and was more frequent in men. In 42 renal grafted children from these donors, 21 boys, aged 3-18, we evaluated relations between these regressive changes and glomerular filtration rate (eGFR) at a) discharge from the hospital after surgery, b) 6 month after transplantation, c) one year, and d) at the end of follow-up (mean 2.5 y).In all time-intervals, eGFR was higher in grafts without arteriolar insudate (P<0.05, half year after transplantation), in grafts with intact larger arteries, and in grafts without tubulointerstitial regression six month after surgery and at the end of follow-up (P<0.05 and P<0.001, respectively). The eGFR was also higher in patients receiving grafts without sclerotized glomeruli, but the difference did not reach statistical significance.Conclusion: The tubulointerstitial regressive changes present in zero-time biopsy were associated with lower graft function in the post-transplant period.

• MeSH
• biopsie * MeSH
• dárci tkání MeSH
• dítě MeSH
• hodnoty glomerulární filtrace MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• odběr tkání a orgánů * MeSH
• předškolní dítě MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Introduction: The aim of the study was to compare the early treatment results of acromioclavicular dislocations addressed by surgical hook plates and tension wire band in the period of six months from the surgery. Material and method: Two cohorts of patients treated surgically for acromioclavicular dislocation were evaluated. In the HOOK group, 24 patients (23 men, 1 woman, average age 41.7 years) were stabilized with the hook plate (Synthes, USA). In the CERC group, the method of tension wire band was used to treat 29 patients (men only, average age 38.8 years). Rockwood injury rates: HOOK - 6 times grade II, 16 times grade III and two times grade V; CERC - 6 times grade II, 20 times grade III and 3 times grade V. Clinical and X-ray findings were evaluated. Results: The mean follow-up was 7.1 months in the HOOK group and 6.3 months in the CERC group. In the HOOK group, full arm mobility was restored in 23 patients (95.8 %) and in one case (4.2 %) abduction above 80° was reduced. The range of motility in the CERC group was limited in five patients (17.2 %). This was a limitation above 110°, 115°, 125° and twice above 135°. The spacing of the acromioclavicular articulation prior to implant extraction occurred in the HOOK group in three cases (12.5 %), in the CERC group in one case (3.4 %). In the HOOK group, four cases (16.7 %) showed proximalization of the collarbone after extraction of the implant. In the CERC group after extraction of the osteosynthetic material, there was 1 case of reluxation (3.4 %) to Rockwood II type and only one case of a slight displacement (3.4 %). In the CERC group, the collarbone was proxima­lized twice during healing prior to extraction (6.9 %), with one case (3.4 %) of redislocation at the tearing the bond off the acromion. Implant loose­ning occurred in the CERC group in a total of 14 cases (48.3 %), we haven‘t observed it in the HOOK group. The constant score in the HOOK group was 0.96, in the CERC group 0.89. Discussion: Current literature often mentions the possibility of a successful conservative therapy for degree II and III of acromioclavicular dislocation. The disadvantage of stabilization using tension wire band and hook plate is the necessity of two surgical interventions. Reconstruction using tendon grafts and stabilization using special fibres are also used, as well as the arthroscopic methods. Conclusion: Clinical results after surgical treatment of acromioclavicular dislocations using hook plate and tension wire band bring about good results. In the period of six months after the surgery, there is more frequent limitation of motility when using tension wire band, especially in connection with the migration of Kirschner wires. Stabilization with a hook plate is affected by fewer complications.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * zranění   MeSH
• dislokace kloubu chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• kostní dráty MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Cílem studie bylo porovnání časných léčebných výsledků akromioklavikulárních luxací řešených operačně hákovými dlahami a tahovými cerklážemi v době půl roku od operace. Materiál a metoda: Hodnoceny byly dva soubory pacientů léčených operačně pro akromioklaviklární luxaci. Ve skupině HOOK byla použita ke stabilizaci háková dlaha (firma Synthes, USA) u 24 pacientů (23 mužů, jedna žena, průměrný věk 41,7 roků). Ve skupině CERC byla použita metoda tahové cerkláže u 29 pacientů (pouze muži, průměrný věk 38,8 roků). Stupně poranění podle Rockwooda: HOOK - 6x II., 16x III. a 2x V. stupeň; CERC - 6x II., 20x III. a 3x V. stupeň. Hodnoceny byly klinické a rentgenové nálezy. Výsledky: Průměrná doba sledování byla ve skupině HOOK 7,1 měsíce, ve skupině CERC 6,3 měsíce. Ve skupině HOOK byla obnovena plná hybnost ramene u 23 pacientů (95,8 %) a v jednom případě (4,2 %) byla omezena abdukce nad 80°. Rozsah hybnosti ve skupině CERC byl omezen u pěti pacientů (17,2 %). Jednalo se o omezení nad 110°, 115°, 125° a dvakrát nad 135°. Rozestup akromioklavikulárního skloubení před extrakcí implantátu nastal ve skupině HOOK ve třech případech (12,5 %), ve skupině CERC v jednom případě (3,4 %). Ve skupině HOOK jsme po extrakci implantátu ve čtyřech případech (16,7 %) na rentgenovém snímku prokázali proximalizaci klíční kosti. Ve skupině CERC po extrakci osteosyntetického materiálu došlo jedenkrát k reluxaci (3,4 %) do stadia Rockwood II a jedenkrát pouze k mírnému posunu (3,4 %). Ve skupině CERC dále došlo k proximalizaci klíční kosti v průběhu hojení před extrakcí dvakrát (6,9 %), přičemž v jednom případě (3,4 %) došlo k reluxaci při vytržení cerkláže z acromia. Uvolnění implantátu nastalo ve skupině CERC celkem v 14 případech (48,3 %), ve skupině HOOK jsme ho nezaznamenali. Constant skóre ve skupině HOOK dosahovalo hodnoty 0,96, ve skupině CERC 0,89. Diskuze: V soudobé literatuře je často zmiňována i možnost úspěšné konzervativní terapie pro II. a III. stupeň akromioklavikulární luxace. Nevýhodou stabilizace pomocí tahové cerkláže a hákové dlahy je nutnost dvou operačních zákroků. Používány jsou i rekonstrukce pomocí šlachových štěpů a stabilizace pomocí speciálních vláken, ošetření probíhá i artroskopickými metodami. Závěr: Klinické výsledky po operační léčbě akromioklavikuláních luxací při použití hákové dlahy a tahové cerkláže dosahují dobrých výsledků. V době půl roku od operace častěji přetrvává omezení hybnosti při užití tahové cerkláže zejména ve spojitosti s migrací Kirschnerových drátů. Stabilizace pomocí hákové dlahy je zatížena menším počtem komplikací.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * zranění   MeSH
• dislokace kloubu chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• kostní dráty MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

x

x

• Klíčová slova
• volární přístup,
• MeSH
• dlahy * MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury vřetenní kosti * chirurgie   radiografie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• obnova funkce MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: Can minimally invasive intramedullary osteosynthesis of distal radius fractures provide better therapeutic results than multidirectional locking plates. Retrospective study of 68 patients operated for distal radius fractures, 18 were treated with intramedullary X-screw (XSCR) fixation and 50 with the multidirectional angle-stable plate system (APTUS). The evaluation at 1-year follow-up included functional status of the wrist and hand, and radiographic findings. In the XSCR group, the functional outcomes of the treated extremity did not achieve values comparable with those of the uninjured side in any of the parameters measured. The radiographic findings did not meet the requirements of successful healing due to failure to restore an anatomical volar tilt in 22.2% cases. In the APTUS group, comparable values of the injured and the uninjured side were achieved in radial deviation, ulnar deviation, pronation, supination and grip strength. The radiographic criteria of successful healing were met by all fractures treated by locking plate osteosynthesis. Implant migration associated with secondary displacement of bone fragments was recorded in 33.3 % of the XSCR patients and only in 4.0 % of the APTUS patients. The overall evaluation show that intramedullary osteosynthesis does not produce better treatment outcomes compared with plate osteosynthesis in indicated types of fractures.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury vřetenní kosti radiografie   chirurgie   MeSH
• hojení fraktur MeSH
• intramedulární fixace fraktury přístrojové vybavení   MeSH
• kostní destičky * MeSH
• kostní šrouby * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• následné studie MeSH
• obnova funkce MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• senioři MeSH
• volární ploténka chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH

• MeSH
• fraktury vřetenní kosti diagnostické zobrazování   chirurgie   klasifikace   MeSH
• intramedulární fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• lidé MeSH
• pevnost v tlaku fyziologie   MeSH
• radius anatomie a histologie   chirurgie   zranění   MeSH
• teoretické modely MeSH
• torze mechanická MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH