Cíl: Metody časného odstranění trombu byly do praxe zavedeny s cílem zefektivnit léčbu hluboké žilní trombózy (HŽT). Práce hodnotí výsledky farmakomechanické trombektomie (FMT) u pacientů s akutní ileofemorální (IF) HŽT. Metodika: U 20 pacientů (8 mužů a 12 žen ve věkovém rozmezí 16-75 let) s akutní IF HŽT byla provedena FMT pomocí zařízení AngioJet, v 70 % v kombinaci s následnou katétrem řízenou lokální trombolýzou (KŘT). Průchodnost rekanalizovaného úseku byla kontrolována pomocí UZ před dimisí a následně za 3, 6, 12 měsíců a dále jednou ročně. Získaná data byla analyzována retrospektivně. Výsledky: Rekanalizace bylo dosaženo u všech pacientů, ve 20 % při primární FMT, v 80 % po následné KŘT a opakovaných intervencích, ve 40 % byl zaveden žilní stent. Medián celkového množství podaného trombolytika byl 34 mg. Medián délky endovaskulární léčby byl 21 hodin a celkové doby hospitalizace 6 dnů. Nezávažná klinicky relevantní krvácivá komplikace vznikla u tří pacientů (15 %). Během sledování s časovým odstupem 1 roku od zákroku byla zachována průchodnost rekanalizovaného žilního úseku ve 100 %. Závěr: V naší studii jsme prokázali vysokou efektivitu a bezpečnost léčby IF HŽT pomocí FMT. V časovém odstupu 1 rok od zákroku byla ve všech případech zachována průchodnost rekanalizovaného úseku
Purpose: Early thrombus removal techniques have been introduced to improve the effectiveness of deep vein thrombosis (DVT) treatment. This paper evaluates results of pharmacomechanical thrombectomy (PMT) in patients with acute iliofemoral (IF) DVT. Methods: 20 patients (8 males and 12 females, age range 16-75 years) with acute IF DVT underwent PMT using the Angiojet device, in 70% in combination with catheter-directed thrombolysis (CDT). The patency of the recanalized venous segment was verified ultrasonographically before discharge and subsequently at 3, 6, 12-month follow-up and annually thereafter. Obtained data were analyzed retrospectively. Results: Recanalization was achieved in all patients, in 20% at primary PMT, in 80% after subsequent CDT and repeated interventions. A venous stent was inserted in 40%. The median total amount of administered thrombolytic was 34 mg. The median duration of endovascular treatment was 21 hours, and the median total hospital stay was 6 days. A clinically relevant non-major bleeding complication occurred in 3 patients (15%). During follow-up 1 year after the procedure, 100% patency of the recanalized venous segment was maintained. Conclusion: In our study, we demonstrated high efficacy and safety of IF DVT treatment with PMT. The patency of the recanalized venous segment was preserved in all cases 1 year after the procedure.
- MeSH
- dospělí MeSH
- endovaskulární výkony metody přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- fibrinolytika aplikace a dávkování MeSH
- hluboká žilní trombóza horní končetiny * diagnostické zobrazování terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mechanická trombolýza * metody přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
V článkuje prezentována úspěšná, urgentní endovaskulární léčba symptomatického endoleaku (EL) po 7 letech od primární implantace bifurkačního stentgraftu (SG) do aneurysmatu abdominálni aorty u staršího, polymorbidního muže se solitámí ledvinou. Kombinované paralelní zavedení renálního SG z brachiálního přístupu a proximální extenze distálně migrovaného SG zfemorálního přístupu vedlo k zániku EL typu IA při zachování perfuze solitámí rená lni tepny. Následně patrný ELtypu II byl v krátkém odstupu od výkonu úspěšně řešen přímou transabdominálni aplikací trombinu do vaku aneurysmatu. Při kontrole po 8 týdnech od aplikace trombinu byl pacient bez EL a s ním souvisejících klinických obtíží.
We present a successful urgent endovascular treatment of symptomatic endoleak (EL) 7 years after primary implantation of a bifurcation stent graft (SG) into abdominal aortic aneurysm in an elderly, polymorbid man with solitary kidney. Combined parallelinsertion of a renalSG from the brachialapproach and proximal extension of distally migrated SG from the femoral approach resulted in the resolution of type IA EL while preserving perfusion of the solitary renalartery. Subsequently, the apparent type II EL was successfully treated by direct, transabdominal injection of thrombin into the aneurysm sac. At follow-up 8 weeks after thrombin application, the patient was free of EL and associated clinical symptoms.
- MeSH
- cévní protézy MeSH
- endoleak * terapie MeSH
- endovaskulární výkony MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Hluboká žilní trombóza (DVT) patří v rozvinutých zemích k nejčastějším onemocněním s významnými socioekonomickými dopady. Závažnost DVT spočívá v možnosti vzniku život ohrožující plicní embolie a k rozvoji chronické žilní insuficience označované jako post-trombotický syndrom. K pochopení patofyziologických jevů, které vedou k trombóze, přispěl Virchow popsáním tří základních rizikových mechanismů. K prvním léčebným pokusům patřily v 17. století žilní venepunkce a přikládání pijavic. Prvním antikoagulačním lékem byl heparin, který se dostal do klinické praxe po roce 1935. Následná komercializace perorálních antagonistů vitaminu K (warfarin) a příchod nízkomolekulárního heparinu spolu s kompresní terapií umožnilo rozšíření ambulantní léčby DVT. V poslední době dochází k uplatnění nových perorálních antikoagulancií, které vedou ke zvýšení bezpečnosti pro nižší riziko krvácivých komplikací a zjednodušení léčebného postupu. Dalším krokem ve vývoji terapeutických možností jsou invazivní metody časného odstranění trombu, které celý proces významně zkracují a mají cíl omezit vznik pozdních komplikací. Mezi tyto metody patří lokální katétrem řízená trombolýza s použitím tkáňového aktivátoru plazminogenu, mechanická trombektomie a jejich kombinace v podobě farmako-mechanické trombektomie. Tato se v současnosti uplatňuje u pacientů s akutní vysokou ilio-femorální DVT.
Deep vein thrombosis (DVT) is one of the most common diseases in developed countries with significant socioeconomic consequences. The severity of DVT lies in the potential for life-threatening pulmonary embolism and the development of chronic venous insufficiency, referred to as post-thrombotic syndrome. Virchow contributed to the understanding of the pathophysiological events that lead to thrombosis by describing three basic risk mechanisms. The first therapeutic attempts in the 17th century included venepuncture and the application of leeches. The first anticoagulant drug was heparin, which entered clinical practice after 1935. Subsequent commercialization of oral vitamin K antagonists (warfarin) and the advent of low molecular weight heparin along with compression therapy allowed the expansion of outpatient treatment of DVT. Recently, new oral anticoagulants have been introduced, leading to improved safety due to lower risk of bleeding complications and simplification of the treatment process. The next step in the development of therapeutic options are invasive methods of early thrombus removal, which significantly shorten the process and aim to reduce the occurrence of late complications. These methods include local catheter-directed thrombolysis using tissue plasminogen activator, mechanical thrombectomy and their combination called pharmaco-mechanical thrombectomy. The latter is currently used in patients with acute ilio-femoral DVT.
Neuroendokrinní tumory (NET) tenkého střeva jsou většinou dobře diferencované, pomalu rostoucí nádory, často ale bývají diagnostikovány až v pokročilých stadiích. K diagnostice je využívána kombinace morfologických a funkčních zobrazovacích metod. Nádory s expresí somatostatinových receptorů jsou zobrazitelné scintigrafií nebo pozitronovou emisní tomografií (PET). Kazuistika popisuje případ pacienta s obtížemi charakteru karcinoidového syndromu, u kterého byl nádor diagnostikován při vzniku komplikace v podobě ileózního stavu, v přítomnosti rozsáhlých jatemích metastáz. Po resekci střeva a transplantaci jater došlo ke zlepšení klinického stavu. Tumor však později, navzdory farmakoterapii, metastazoval do předního mediastina a hrudní stěny. V diskusi se dále věnujeme diferenciální diagnostice expanze v předním mediastinu. Kromě metastázy se v tomto případě zvažovala i komplikovaná perikardiální cysta.
Neuroendocrine tumours (NET) of the small intestine are usually well-differentiated, slow-growing tumours, although they are often diagnosed at late stages. A combination of morphologic and functional imaging methods is used in diagnosing. Tumours expressing somatostatin receptors can be visualized by scintigraphy or positron emission tomography (PET) techniques. Our case report describes a patient, presenting with symptoms of the carcinoid syndrome, who was diagnosed with a NET when a complication in the form of a small bowel obstruction occurred. Extensive liver metastases had already been present. After a bowel resection and a liver transplant had been performed, the patient´s condition improved significantly. However, the tumour later metastasized in the anterior mediastinum and the thoracic wall despite the pharmacologic treatment. In the discussion, we also focus on the differential diagnosis of the patient´s anterior mediastina I mass. Except the metastasis, a complicated pericardial cyst was also taken into consideration.
