Úvod: Kardiovaskulární choroby jsou zodpovědné za významnou morbiditu i mortalitu ve společnosti. Užití umělých cévních materiálů je často nezbytnou součástí v rámci chirurgické léčby, ať již je tato radikální nebo paliativní. V současné době dochází k vývoji řady nových biodegradabilních materiálů určených pro tyto účely. Preklinické testování každého nového materiálu je naprosto nezbytné, je prováděno jak in vitro, tak in vivo. Z tohoto důvodu jsou zvířecí experimentální modely nadále nutnou součástí testování před klinickým užitím. Cílem této práce je prezentovat možnosti užití různých zvířecích modelů na poli kardiovaskulární chirurgie a jejich extrapolace do klinické medicíny. Metody: Autoři prezentují jejich obecné zkušenosti s experimentální chirurgií, na jejich podkladě diskutují optimální výběr zvířecího modelu pro testování nových materiálů pro kardiovaskulární chirurgii a stejně tak optimální lokalitu implantace. Výsledky: Jako optimální experimentální zvířecí modely pro testování hemokompatibility a degradability nových materiálů uvádějí autoři modely potkana, králíka a prasete. Intraperitoneální implantace u potkana je snadná a lehce proveditelná procedura, stejně tak jako arteriální bandáž na aortě králíka či prasete. Rovněž karotické tepny jsou dobře využitelné. Bandáž na prasečí pulmonální tepně je již složitější zákrok s četnějšími komplikacemi. Explantované bandážované cévy po předem definované době jsou vhodné pro další mechanické testování ve smyslu biomechanických analýz, např. inflačně-extenzního testu. Závěr: V posledních fázích preklinického testování nových materiálů se nelze nadále obejít bez in-vivo experimentů. Naší snahou je však striktně dodržovat koncept 3R – Replacement, Reduction a Refinement. V tomto smyslu je třeba využít co nejvíce potenciál každého zvířete tak, abychom mohli redukovat počty zvířat.
Introduction: Cardiovascular diseases are responsible for significant morbidity and mortality in the population. Artificial vascular grafts are often essential for surgical procedures in radical or palliative treatment. Many new biodegradable materials are currently under development. Preclinical testing of each new material is imperative, both in vitro and in vivo, and therefore animal experiments are still a necessary part of the testing process before any clinical use. The aim of this paper is to present the options of using various experimental animal models in the field of cardiovascular surgery including their extrapolation to clinical medicine. Methods: The authors present their general experience in the field of experimental surgery. They discuss the selection process of an optimal experimental animal model to test foreign materials for cardiovascular surgery and of an optimal region for implantation. Results: The authors present rat, rabbit and porcine models as optimal experimental animals for material hemocompatibility and degradability testing. Intraperitoneal implantation in the rat is a simple and feasible procedure, as well as aortic banding in the rabbit or pig. The carotid arteries can also be used, as well. Porcine pulmonary artery banding is slightly more difficult with potential complications. The banded vessels, explanted after a defined time period, are suitable for further mechanical testing using biomechanical analyses, for example, the inflation-extension test. Conclusion: An in vivo experiment cannot be avoided in the last phases of preclinical research of new materials. However, we try to strictly observe the 3R concept – Replacement, Reduction and Refinement; in line with this concept, the potential of each animal should be used as much as possible to reduce the number of animals.
Úvod: Objemná retrosternální struma pro chirurga znamená uvažovat o extracervikálním přístupu, většinou z parciální sternotomie. Metody: Retrospektivní hodnocení souboru operací štítné žlázy s nutností sternotomie v desetiletém období (r. 2012–2021), ve snaze o predikci potřeby sternotomie. Výsledky: Provedli jsme celkem 1254 operací štítné žlázy, přičemž parciální sternotomie byla potřebná v 11 případech (0,88 %). U 6 žen, 5 mužů, ve věku 43–84 let (průměr 73,1 roku). U těchto byly provedeny 3 totální tyreoidektomie, 6 hemityreoidektomií (lobektomií). Ve 2 případech jsme operovali mediastinální reziduum, resp. regenerát, po předchozí tyreoidektomii z krčního přístupu. Délka hospitalizace činila 5–14 dní, jednou došlo ke krvácení s nutností revize, jinak byly výkony bez komplikací včetně fonace. Hranice dolního okraje štítné žlázy ve vztahu k horní hranici aortálního oblouku byla v souboru v rozsahu +20 až -22 mm. Průměr činil -8,5 mm. Závěr: Všechny námi provedené tyreoidektomie ze sternotomie měly těsný vztah či přesah horní linie aortálního oblouku. Významně retrosternálně se propagující strumy bývají většinově eufunkční (v našem souboru 81,9 %) a u nemocných v sedmém, resp. osmém deceniu života. Proto pokud se nitrohrudně propaguje jen jeden lalok, je dostatečné provedení hemityreoidektomie. Karcinom bývá přítomen zřídka, v našem souboru v jednom případě. Domníváme se, že nutnost sternotomie přesně predikovat nelze, ale je třeba být na ni připraven, zejména u strumy přesahující úroveň aortálního oblouku. Při větší retrosternální propagaci je jistě vhodné provedení CT, z chirurgických důvodů (eventualita sternotomie, riziko ponechání části žlázy) i anesteziologických (komprese a deviace trachey).
Introduction: A bulky retrosternal goiter means for the surgeon to consider an extracervical approach, usually from a partial sternotomy. Methods: Retrospective evaluation of a group of thyroid operations requiring sternotomy in a ten-year period (year 2012–2021), in an attempt to predict the need for sternotomy. Results: We performed a total of 1254 thyroid operations, with partial sternotomy required in 11 cases (0.88%): in 6 women and 5 men aged 43–84 years (mean 73.1 years). For these, 3 total thyroidectomies and 6 hemithyroidectomies (lobectomies) were performed. In 2 cases, we operated on the mediastinal residue, or regenerate, after a previous thyroidectomy from the cervical approach. The duration of hospitalization was 5–14 days, once there was bleeding with the need for operative revision, otherwise the procedures were without complications, including phonation. The border of the lower part of the thyroid gland in relation to the upper border of the aortic arch was in the range of +20 to -22 mm. The mean was -8.5 mm. Conclusion: All sternotomy thyroidectomies performed by us had a close relationship to, or overlapped with the upper line of the aortic arch. Significantly retrosternal propagating goiters are mostly eufunctional (81.9 % in our group) and develop in patients in the seventh or eighth decade of life. Therefore, if only one lobe propagates intrathoracically, a hemithyroidectomy is sufficient. A carcinoma is rarely present; in one case in our group. We believe that the necessity of sternotomy cannot be accurately predicted, but it is necessary to be prepared for it, especially in the case of a goiter exceeding the level of the aortic arch. In case of greater retrosternal propagation, it is certainly appropriate to perform a CT, for surgical reasons (possibility of sternotomy, risk of leaving part of the gland) and anesthetic reasons (compression and deviation of the trachea).
- Klíčová slova
- retrosternální struma,
- MeSH
- diagnostické zobrazování MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- sternotomie * metody MeSH
- štítná žláza * chirurgie patologie MeSH
- struma chirurgie MeSH
- tyreoidektomie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
BACKGROUND/AIM: As the population ages, there are increasing findings of coincidental diseases such as abdominal aortic aneurysm (AAA) and intra-abdominal, retroperitoneal malignancy. The aim of this study was to propose an optimal treatment procedure for these patients. PATIENTS AND METHODS: Over a twenty-year-period, surgery was performed on a total of 1,098 patients with AAA and 32 (2.9%) patients with AAA and intra-abdominal, retroperitoneal malignancy: 18 renal, 6 colorectal carcinomas, 3 carcinomas of the small intestine, 3 primary liver tumours, 1 stomach carcinoma and 1 teratoma. The median age of patients was 72.5 years, there were 20 men (62.5%) and 12 women (37.5%). A one-stage procedure was performed on 19 patients (59.4%), and a two-stage procedure on 13 (40.6%) patients. RESULTS: The average time of hospitalization was 12.4±6.9 days (median=11.0 days) for one-stage procedure, for a two-stage procedure 21.3±9.3 days (median=20.0 days), p=0.0045. Seven patients (21.9%) died within 30 days after the operation. All the deaths were in the group of one-stage procedures (p=0.0252). The 1-, 3- and 5-year overall survival for patients following one-stage and twostage procedures was 61.0/56.3/51.5% and 89.0/79.9/53.0% respectively (p=0.1199). CONCLUSION: Symptomatic disease must be resolved first. Two-stage procedures are the method of choice and offer better short-term results compared to one-stage procedures.
- MeSH
- aneurysma břišní aorty * komplikace epidemiologie chirurgie MeSH
- karcinom z renálních buněk * MeSH
- lidé MeSH
- nádory ledvin * MeSH
- nádory žaludku * MeSH
- retroperitoneální nádory * chirurgie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
