Feochromocytom je nádor vycházející z chromafinních buněk dřeně nadledvin. Jedná se společně se sympatickými paragangliomy o nádory produkující katecholaminy, které jsou relativně vzácné. Jsou jednou z méně častých příčin sekundární hypertenze. Klinická prezentace feochromocytomu je značně variabilní, nejtypičtější je triáda příznaků zahrnující paroxysmální bolesti hlavy, pocení a palpitace. V naší kazuistice prezentujeme případ pacienta, u kterého se feochromocytom manifestoval primárně jako fatální srdeční selhání.
Pheochromocytoma is a tumor that arises from chromaffin cells of the adrenal medulla. Together with sympathetic paragangliomas, these are relatively rare catecholamine-secreting tumors. They are one of the less common causes of secondary hypertension. The clinical presentation of pheochromocytoma is very variable. The classic triad of symptoms in patients with a pheochromocytoma consists of paroxysmal episodic headache, sweating, and palpitations. In our case report, we present a patient in whom pheochromocytoma manifested primarily as a fatal heart failure.
Intoxikace tisem je vzácný, život ohrožující stav. Pacienti často umírají na refrakterní kardiogenní šok nebo bezpulsovou komorovou tachykardii a fibrilaci komor, které nereagují na běžnou léčbu antiarytmiky a defibrilaci. Za kardiotoxicitu tisu je primárně zodpovědný taxin B, blokátor kanálů pro sodík a vápník. Vzhledem k velikosti molekuly taxinu B je hemodialýza neúčinná. Specifická protilátka je v současné době nedostupná, s částečným efektem však lze použít protilátky FAB proti digoxinu. Těžké případy intoxikace mohou mít užitek ze zavedení venoarteriální extrakorporální membránové oxygenace (VA-ECMO). Prezentujeme případ 25letého pacienta s otravou tisem a escitalopramem v suicidiálním pokusu. Byl přijat na urgentní příjem regionální nemocnice s kardiocentrem bez kardiochirurgické kliniky, s přítomným ECMO týmem. Časně po příjmu došlo k rozvoji bezpulsové komorové tachykardie a následně fibrilace komor nereagující na běžnou léčbu. Pacient byl napojen na VA-ECMO během probíhající resuscitace pomocí přístroje Lucas. Pacient přežil a byl z VA-ECMO úspěšně odpojen po čtyřech dnech s normalizovanou funkcí srdce a bez závažného postižení ledvin či jater. Naneštěstí byla po ukončení sedace o dva dny později diagnostikována smrt mozku a pacient byl zařazen do transplantačního programu. Smrt mozku přikládáme možné neadekvátní mechanické resuscitaci během transportu do katetrizační laboratoře. VA-ECMO je důležitá modalita pro léčbu pacientů s intoxikacemi, přičemž časná indikace je zásadní.
Yew intoxication is an uncommon, life-threatening emergency. Patients frequently die due to refractory cardiac shock or pulseless ventricular tachycardia and ventricular fibrillation, both of which do not respond to classical treatment with antiarrhythmics and defibrillation. The cardiac toxicity is driven mainly by taxine B, both sodium and calcium channel blocker. Hemodialysis is ineffective, because of the large molecular size of taxine B. Specific antidote is currently not available, but digoxin-specific FAB antibodies can be used instead, with partial effect. Severe cases of intoxication can profit from initiation of veno-arterial extracorporeal membrane circulation (VA ECMO). We present a case of a 25-year-old patient with yew and escitalopram ingestion in a suicide attempt. He presented to the emergency department of a regional hospital with cardiology center without cardiosurgery clinic, but with VA ECMO team on site. Pulseless ventricular tachycardia and fibrillation unresponsive to usual treatment developed soon after presentation and the patient had to be placed on VA ECMO during ongoing cardiopulmonary resuscitation using Lucas CPR device. The patient survived and was successfully weaned off VA ECMO after 4 days with normalization of cardiac function and without severe liver or kidney dysfunction. Unfortunately, brain death was diagnosed after the discontinuation of sedation two days later and the patient entered the transplantation program as a donor. This probably happened due to inadequate mechanical resuscitation during transportation to the cathlab. VA ECMO is an important option for the treatment of intoxications, with early indication being crucial.
INTRODUCTION: The aim of this study was to investigate the predictors of long-term clinical outcome of heart failure (HF) patients who survived first year after initiation of cardiac resynchronization therapy (CRT). METHODS: This was a single-center observational cohort study of CRT patients implanted because of symptomatic HF with reduced ejection fraction between 2005 and 2013. Left ventricle (LV) diameters and ejection fraction, New York Heart Association (NYHA) class, and level of N-terminal fragment of pro-brain natriuretic peptide (NT-proBNP) were assessed at baseline and 12 months after CRT implantation. Their predictive power for long-term HF hospitalization and mortality, and cardiac and all-cause mortality was investigated. RESULTS: A total of 315 patients with left bundle branch block or intraventricular conduction delay who survived >1 year after CRT implantation were analyzed in the current study. During a follow-up period of 4.8±2.1 years from CRT implantation, 35.2% patients died from cardiac (19.3%) or non-cardiac (15.9%) causes. Post-CRT LV ejection fraction and LV end-systolic diameter (either 12-month value or the change from baseline) were equally predictive for clinical events. For NT-proBNP, however, the 12-month level was a stronger predictor than the change from baseline. Both reverse LV remodeling and 12-month level of NT-proBNP were independent and comparable predictors of CRT-related clinical outcome, while NT-proBNP response had the strongest association with all-cause mortality. When post-CRT relative change of LV end-systolic diameter and 12-month level of NT-proBNP (dichotomized at -12.3% and 1230 ng/L, respectively) were combined, subgroups of very-high and very-low risk patients were identified. CONCLUSION: The level of NT-proBNP and reverse LV remodeling at one year after CRT are independent and complementary predictors of future clinical events. Their combination may help to improve the risk stratification of CRT patients.
- MeSH
- biologické markery MeSH
- časové faktory MeSH
- funkční vyšetření srdce MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- natriuretický peptid typu B metabolismus MeSH
- pooperační období MeSH
- prognóza MeSH
- remodelace komor * MeSH
- ROC křivka MeSH
- senioři MeSH
- srdeční resynchronizační terapie škodlivé účinky metody MeSH
- srdeční selhání metabolismus mortalita patologie terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Electric left ventricular lead position, assessed by the electric delay from the beginning of the QRS complex to the local LV electrogram (QLV), was found in previous studies to be a strong predictor of short-term response to cardiac resynchronization therapy. We hypothesized that suboptimum electric position of the left ventricular lead is associated with an excess of heart failure events and mortality. METHODS AND RESULTS: We analyzed the clinical outcome of patients with left bundle branch block or intraventricular conduction delay treated with cardiac resynchronization therapy at our institution during 9 years. Baseline clinical characteristics, QLV/QRS duration (QLV ratio) at cardiac resynchronization therapy implant, and data about heart failure hospitalization and mode of death were collected in 329 patients who were followed for a period of 3.3±1.9 years. Of them, 83 were hospitalized for heart failure and 83 died. Event rates for all-cause mortality, cardiac mortality, noncardiac mortality, heart failure mortality, and sudden death were 25.2%, 14.9%, 10.3%, 12.2%, and 2.1%, respectively. Patients with a QLV ratio ≤0.70 had significantly worse event-free survival for all study end points--hazard ratio, 1.6; 95% confidence interval, 1.0 to 2.4; P=0.05 for heart failure hospitalization; hazard ratio, 2.9; 95% confidence interval, 1.6 to 5.5; P=0.001 for heart failure mortality; hazard ratio, 1.8; 95% confidence interval, 1.1 to 2.7; P=0.01 for cardiac mortality; and hazard ratio, 2.1; 95% confidence interval, 1.2 to 3.7; P=0.01 for all-cause mortality. In multivariable analysis, QLV ratio ≤0.70 remained associated with all study end points. CONCLUSIONS: Electric left ventricular lead position in cardiac resynchronization therapy patients was a significant predictor of heart failure hospitalization and mortality.
- MeSH
- blokáda Tawarova raménka mortalita patofyziologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- převodní systém srdeční abnormality patofyziologie MeSH
- prostředky srdeční resynchronizační terapie * MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- srdeční arytmie mortalita patofyziologie terapie MeSH
- srdeční komory patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
