Cíl: Prostudování genetické příbuznosti českých multirezistentních kmenů Acinetobacter baumannii a epidemických klonů ze severozápadní Evropy. Metodika: Studovaný soubor zahrnoval 70 epidemiologicky nesouvisejících multirezistentních kmenů, izolovaných v českých nemocnicích v letech 1991-2001,8 referenčních kmenů pro epidemické klony I a II ze severozápadní Evropy (Dijkshoorn L, et al. J Clin Microbiol 1996;34:1519-25) a kontrolní skupinu 15 citlivých českých kmenů. Kmeny byly studovány pomocí ribotypizace, AFLP fingerprintingu, biotypizace a vyšetřeny na citlivost k 11 antibiotikům diskovým difúzním testem (ampicilin + sulbaktam, piperacilin, ceftazidim, imipenem, ko-trimoxazol, ofloxacin, gentamycin, tobramycin, amikacin, netilmicin a tetracyklin). Výsledky: Pomoci numerické analýzy AFLP profilů a ribotypů byly české multirezistentní kmeny klasifikovány do klonu I (n = 41), klonu II (n = 21) a heterogenní skupiny ostatních kmenů (n = 8). Citlivé kmeny byly genotypově a fenotypově heterogenní a ostře odlišené od klonu I a II. Kmeny náležející k témuž klonu měly shodné nebo podobné ribotypy, odlišné od ribotypů ostatních kmenů. Kmeny klonu I náležely k biotypům U (n = 24), 6 (n = 15) a 12 (n = 1) a byly v průměru rezistentní k 7 antibiotikům; kmeny klonu II patřily k biotypu 2 a byly v průměru rezistentní k 6 antibiotikům. Závěr. České multirezistentní kmeny A. baumannii patřily převážně do dvou klonálních uskupení, prokázaných u nemocničních epidemických kmenů ze severozápadní Evropy. Skupiny A a B, dříve popsané v České republice, jsou podmnožinami těchto klonů (klonu I resp. Klonu II). Oba klony zahrnovaly epidemické i sporadické kmeny, vyskytující se nejméně od roku 1991 v České republice. Dlouhodobé panevropské rozšířeni a vnitřní typová diverzita klonů naznačuje, že jde o relativně stará uskupení, zahrnující geografické subklony. Vysoce rezistentní české kmeny klonu I náležející k biotypu 11 představují pravděpodobně jeden z těchto subklonů.
Objectives: To investigate genetic relatedness of multiresistant hospital Acinetobacter baumannii strains from the Czech Republic and epidemic A. baumannii clones from north-western Europe. Methods: Seventy epidemiologically unrelated multiresistant strains isolated in Czech hospitals between 1991 and 2001, 8 reference strains of epidemic clones 1 and II from north-western Europe (Dijkshoorn L, et al. J Clin Microbiol 1996;34:1519-25) and 15 control susceptible Czech strains were studied by AFLP fingerprinting, ribotyping with HindIII and HincII and biotyping and were tested for susceptibility to 11 antibiotics (ampicillin +sulbactam, piperacillin, ceftazidime, imipenem, co-trimoxazole, ofloxacin, gentamicin, tobramycin, amikacin, netilmicin and tetracycline) using disk diffusion test. Results: Based on numerical analysis of AFLP fingerprints and ribotypes, the Czech multiresistant strains were classified into clone (n = 41), clone II (n = 21) or a heterogeneous group of other strains (n = 8). The susceptible strains were genotypically and phenotypically heterogeneous and distinct from those of clones I and II. The strains of the same clone had identical or similar ribotypes not found in the other strains. Clone I strains belonged to biotypes 11 (n = 24), 6 (n = 15) or 12 (n = 1) and were resistant, on average to seven antibiotics; clone II strains were of biotype 2 and were resistant, on average to six antibiotics. Conclusions: The Czech multiresistant A. baumannii strains belonged mostly to two clonal lineages previously recognized among strains from north-western European hospitals. Groups A and B recently described in the Czech Republic are subgroups of these clones (clone I and clone II, respectively). Both clones comprise outbreak and sporadic strains isolated from all over the Czech Republic since 1991. Paneuropean spread over a long time and intraclonal type diversity indicate that the clones are relatively old groups with a number of geographical subclones. One of these is probably represented by highly resistant Czech clone I strains belonging to biotype 11.
