V posledních desetiletích přibývají v populaci počty žijících pacientů s funkčně jedinou srdeční komorou. Pod touto diagnózou jsou sdruženy komplexní vrozené srdeční vady, u kterých nelze srdce operací rozdělit na dvě funkční komory. Prognóza dětí narozených s funkčně jedinou komorou se významně zlepšila se zavedením principu Fontanovy cirkulace do klinické praxe v 80. letech minulého století. Ten spočívá v přímém napojení systémového žilního návratu na plicní řečiště. Cílovou operací je v současné době úplné kavopulmonální spojení (Total Cavopulmonary Connection, TCPC), při kterém je napojena horní dutá žíla na větev plicnice přímo a dolní dutá žíla prostřednictvím intrakardiálního nebo extrakardiálního konduitu bez chlopně. Srdce je z plicního oběhu vyřazeno a funkčně jediná srdeční komora je zapojena pouze do systémového oběhu. Z patofyziologického hlediska je průtok krve plícemi závislý na transpulmonálním gradientu mezi centrálním žilním tlakem a tlakem v síni plicních žil. Pro funkčnost tohoto systému je nezbytné splnění přísných indikačních kritérií, mezi které patří nízký tlak v plicnici, nízká arteriolární plicní rezistence, dostatečná kapacita plicnic a dobrá funkce myokardu a srdečních chlopní. V konečném výsledku TCPC zajistí téměř úplné okysličení krve při optimální srdeční práci za cenu zvýšeného tlaku v žilním řečišti.
In recent decades, the number of living patients with a functionally single ventricle has increased in the population. Complex congenital heart defects are associated under this diagnosis, in which the heart cannot be surgically divided into two separate functional ventricles chambers. The prognosis of children born with a functionally single ventricle has significantly improved with the introduction of the Fontan circulation principle into clinical practice in the 1980s. It consists in the direct connection of the systemic venous return to the pulmo- nary circulation. The target operation is currently a Total Cavopulmonary Connection (TCPC), in which the upper vena cava is connected to the pulmonary branch directly and the inferior vena cava via a valve less intracardiac or extracardiac conduit. The heart is excluded from the pulmonary circulation and the ventricle is connected only to the systemic circulation. From a pathophysiological point of view, blood flow through the lungs is dependent on the transpulmonary gradient between the central venous pressure and the pressure in the atrium of the pulmonary veins. Strict indication criteria must be met for this system to function, including low pulmonary pressure, low arteriolar pulmonary resistance, sufficient lung capacity, and good myocardial and heart valve function. In the end, TCPC ensures almost complete oxygenation of the blood during optimal cardiac work at the cost of increased venous pressure.
Fontanovská cirkulace je chirurgickým řešením komplexních srdečních vad v případech, kdy není možné zachovat oddělený systémový a plicní oběh. Spočívá v několika za sebou jdoucích operačních výkonech, jejichž finálním řešením je napojení horní duté žíly na větev plicnice a propojení duté žíly s plicnicí prostřednictvím intraatriálního nebo extrakardiálního tunelu. Vzniká tak neoportální cirkulace zahrnující dva kapilární oběhy za sebou, závislé na dobré systolické i diastolické funkci společné komory, centrálním žilním tlaku a nízké pulmonální vaskulární rezistenci. Dlouhodobé přežití nemocných s Fontanovskou cirkulací je velmi dobré, nicméně morbidita je vysoká. Častými komplikacemi jsou srdeční selhání, arytmie a zvýšení plicní vaskulární rezistence, které samostatně nebo v kombinaci mohou vést ke zhroucení tohoto delikátního oběhu. Často dochází i k poškození dalších systémů, nejčastěji jater a hemostázy. Reziduální nálezy po primárních operacích je možno řešit chirurgicky či katetrizačně, pro medikamentózní terapii ale neexistuje léčba založená na důkazech.
The Fontan circulation is surgical solution of complicated heart defects in cases when it is not possible to maintain distinct systemic and pulmonary circulations. It involves several consecutive surgical operations, the final step being the attachment of the superior vena cava to a pulmonary artery branch and connection of the vena cava to the pulmonary artery through an intra-atrial or extracardiac tunnel. This gives rise to neoportal circulation comprising two capillary circulations in tandem, dependent on good systolic and diastolic function of the common ventricle, central venous pressure, and low pulmonary vascular resistance. Long-term survival of patients with the Fontan circulation is very good; however, morbidity is high. Frequent complications include heart failure, arrhythmias, and increased pulmonary vascular resistance that, alone or in combination, may lead to collapse of this delicate circulation. Moreover, damage to other systems often occurs, most commonly involving the liver function and haemostasis. Residual findings following primary surgery can be managed with surgery or catheterization; no evidence base exists for medical therapy.
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- bypass pravého srdce metody mortalita MeSH
- dlouhodobé vedlejší účinky MeSH
- dospělí MeSH
- Fontanova operace * metody mortalita škodlivé účinky MeSH
- jaterní cirhóza epidemiologie etiologie terapie MeSH
- jednokomorové srdce chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- lidé MeSH
- předoperační vyšetření normy MeSH
- srdeční selhání chirurgie etiologie farmakoterapie MeSH
- vrozené srdeční vady MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
