SLE je onemocnění charakterizované nadprodukcí různých typů autoprotilátek. Za jistých okolností lze zjistit přítomnost autoprotilátek rovněž proti neoepitopům komplementového systému. Neoepitopy nejsou přítomny v nativních proteinech, ale objevují se při jejich strukturálních změnách. Mezi známé antikomplementové autoprotilátky patří: C3 nefritický faktor, protilátka proti C1 inhibitoru či protilátky proti C1R (C1 receptor). Bezesporu nejvýznamnější autoprotilátkou proti komplementu jsou anti-C1q protilátky. Jsou přítomny asi u třetiny nemocných se SLE, korelují s klinickou aktivitou a s přítomností lupusové glomerulonefritidy. Vysoké titry anti C1q protilátek jsou doprovázeny sníženými hladinami C1 ale také C3 a zejména C4 složky komplementu. Přítomnost anti-C1q protilátek není omezena či specifická pouze pro lupus. Poprvé byly popsány v případě syndromu HUVS (Hypocomplementemic Urticar Vasculitis Sydrome), později také při Feltyho syndromu, revmatoidní vaskulitidě, u hepatitidy C a ve stárnoucí populaci. Asociace mezi přítomností protilátek anti C1q, spotřebou komplementu a přítomností renálního postižení v případě SLE vzbuzuje otázku, zda a jak se tyto autoprotilátky podílejí na patogenezi orgánového postižení. Jak ukazují zvířecí modely choroby, pro vznik lupusové nefritidy je potřebná přítomnost jak anti-dsDNA, tak anti-C1q protilátek, jejichž vzájemná interakce spouští mechanizmy rozvoje imunokomplexového renálního postižení.
SLE is a disease characterized by overproduction of various types of autoantibodies. Under certain circumstances, it is possible to detect the presence of autoantibodies directed against neoepitopes of complement system, as well. Neoepitopes are not present in native proteins, but develop with their structural alterations. The following antibodies come under known anticomplement auoantibodies: C3 nephritic factor, antibody directed against C1 inhibitor or antibodies directed against C1R (C1 receptor). Anti-C1q antibodies are concededly the most significant autoantibodies directed against complement system. They are present in about one third of patients with SLE and there is a correlation with clinical activity and the presence of lupus glomerulonephritis. High titers of anti-C1q antibodies are accompanied by decreased levels of C1, as well as C3 and especially C4 complement component. The presence of anti-C1q antibodies is not limited or specific for lupus only. They were described for the first time in case of HUVS (Hypocomplementemic Urticarial Vasculitis Sydrome), later in Felty’s syndrome, rheumatoid vasculitis, hepatitis C and in senescent population, as well. The association of anti-C1q antibodies, complement consumption and presence of renal affection in case of SLE calls into question, whether and how do these autoantibodies participate in organ affection pathogenesis. As shown in animal models of disease, the presence of both anti-dsDNA and anti-C1q antibodies is necessary for the genesis of lupus nephritis. Their mutual interaction triggers the mechanisms of development of renal affection mediated by immune complexes.
