GPC-3 Dotaz Zobrazit nápovědu
Three alternative procedures were employed for the isolation of polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs; 15 of 16 US EPA priority pollutants and benzo[e]pyrene), their methyl-derivatives and sulphur analogues from fish tissue: (1) Soxhlet extraction, (2) batch extraction enhanced by sonication, and (3) saponification of the sample followed by re-extraction of analytes into hexane. Soxhlet extraction using hexane-acetone (1:1, v/v) was the most efficient extraction technique, with analyte recoveries in the range 70-108%. Within optimization of the clean-up step, several types of gel permeation chromatography (GPC) systems were tested: two types of polystyrene divinylbenzene copolymer gels (PSDVB), both 'soft' gel type (Bio-Beads S-X3) and 'rigid' gels type (PL gel and Envirogel) in combination with various mobile phases were compared. Bio-Beads S-X3 and mobile phase chloroform were the most appropriate for purifying of crude extracts before the final determinative step. High-performance liquid chromatography with fluorimetric detection (HPLC/FLD) was used for identification and quantification of PAHs in purified fish extracts. The uncertainties of PAHs measurements were estimated by employing two alternative approaches. Both provided similar results: the expanded uncertainties obtained for individual PAHs by the 'top-down' approach were in the range 9-53%, their values resulting from application of the 'bottom-up' approach were in the range 16-52%.
- MeSH
- chloroform MeSH
- gelová chromatografie metody MeSH
- indikátory a reagencie MeSH
- karcinogeny životního prostředí analýza MeSH
- kontaminace potravin analýza MeSH
- mutageny analýza MeSH
- noxy analýza MeSH
- Perciformes MeSH
- polycyklické aromatické uhlovodíky analýza MeSH
- polystyreny MeSH
- rozpouštědla MeSH
- rybí výrobky analýza MeSH
- vibrace ultrazvukové MeSH
- vysokoúčinná kapalinová chromatografie metody MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
Cieľ: Posúdenie kvality starostliosti na jednotlivých častiach kliniky z pohľadu pacienta použitím štandardného dotazníku. Typ štúdie: Retrospektívna observačná štúdia. Názov a sídlo pracoviska: II. gynekologicko-pôrodnícka klinika, Univerzitná nemocnica Bratislava, Lekárska fakulta Univerzity Komenského Bratislava, Slovensko. Metodika: Do štúdie sme zaradili všetky pacientky, ktoré boli hospitalizované na II. GPK od 1. 1. 2019 do 1. 3. 2019. Pri prepustení pacientky dostali HCAHPS questionnaire. Získané výsledky sme štatisticky spracovali a porovnali s verejne dostupnými datami zo všetkých nemocníc v USA. Výsledky: Získali sme 481 dotazníkov vhodných na spracovanie. Celkovo 53,2 % pacientok hodnotilo kliniku ako najlepšiu možnú, 57,4 % pacientok by kliniku určite odporučilo svojim známim. Najväčší rozdiel medzi pacientkami, ktoré hodnotili kliniku vysoko, a medzi tými, ktoré ju hodnotili nízko, bolo vo vnímaní komunikácie sestier (OR: 6.19, CI: 4.46-8.63). Na oddelení šestonedelia sme nenašli štatistický vplyv veku, ale v oblasti komunikácie sestier, pain management, communiation about medicines sme našli štatistický významné rozdiely u žien s rôznym vzdelaním. Záver: Výrazný vplyv na hodnotenie kliniky má kvalita komunikácie zo strany sestier a lekárov a poučenie pacientok o medikácií. Ženy s vysokoškolským vzdelaním na maternity ward posudzujú kvalitu starosltivosti prísnejšie bez ohľadu na vek.
Objective: Evaluation of the quality of the hospital care at individual departments of the clinic from the patient's perspective using a standard questionnaire. Design: Retrospective observational studies. Setting: 2nd Department of Obstetrics and Gynecology, University hospital Bratislava, Faculty of Medicine, Comenius University Bratislava, Slovakia. Material and methods: In the study we included all patients who were hospitalized in II. GPK from 1. 1. 2019 to 1. 3. 2019. When the patient was released, they received a HCAHPS questionnaire. Obtained results were statistically processed and compared with publicly available data from all USA hospitals. Results: We received 481 questionnaires suitable for processing. 53.2% of patients evaluated the clinic as the best possible. 57.4% of patients would definitely recommend the clinic to their family and friends. The biggest difference between patients who rated the clinic as the best and those who rated it low were in nurse communication (OR: 6.19, CI: 4.46-8.63). At maternity ward we haven't found any statistical effect in impact of age, but in nurses communication, pain management, communiation about medicines we found significant statistical differences in impact of different education between women. Conclusion: The quality of nurses and doctors communication and instructing patients about medication has a significant impact on the clinic's evaluation. Women with university education at maternity ward evaluate quality of hospital care stricter, regardles of age.
Cíl studie: Analýza vlastního souboru rodiček s poraněním hráze 3. a 4. stupně. Typ studie: Přehledový článek s analýzou vlastních dat. Pracoviště: GPK 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha. Úvod: Porodní poranění análního sfinkteru (obstetric anal sphincter injuries – OASIS) patří k obávaným komplikacím vaginálního porodu. Poranění je doprovázeno vysokou morbiditou rodičky. Mezi nejčastější obtíže patří bolestivost hráze, dyspareunie, úniky plynů a stolice. Poranění svěrače během porodu je hlavní příčinou anální inkontinence u žen. Výsledky: Během sledovaného období mezi lety 2015 až 2017 jsme na našem pracovišti odvedli celkem 6185 porodů. Císařským řezem bylo ukončeno 21 % porodů, vaginální extrakční operací 5,7 % a spontánně porodilo 73,3 % žen. Do našeho souboru bylo po vyloučení žen rodících císařským řezem zařazeno 4888 porodů. V našem souboru porodilo spontánně bez ohledu na poranění 92,8 % žen a u 7,2 % rodiček jsme provedli vaginální extrakční operaci. Poranění hráze 3. a 4. stupně se vyskytovalo u 1,7 % (83/4888) žen nezávisle na způsobu vaginálního ukončení. V 85,5 % se jednalo o nullipary. Ve skupině operačních porodů bylo riziko poranění análního svěrače vyšší. Poranění jsme detekovali u 5,4 % (19/352) takto ukončených těhotenství. Nejčastěji bylo diagnostikováno poranění hráze typu 3b, a to ve 47 %. Překvapením byl vysoký podíl mediolaterálních epiziotomií v celém souboru žen s diagnózou poranění sfinkteru. Jako nejčastější obtíže tři měsíce po porodu jsme zaznamenali občasný únik plynů a dyspareunii. Závěr: Porodní poranění análního svěrače je spjato s vysokou mateřskou morbiditou. Nejzávažnějším následkem je inkontinence stolice. Spolu s dalšími symptomy, jako je zhoršení kvality sexuálního života a perineální bolest, způsobuje psychosociální problémy. Pečlivé ošetření poranění a následná péče tato rizika snižují.
Objective: Analysis of women undergoing vaginal birth with 3rd or 4th degree perineal tears. Type of study: Review and analysis of the data from our department. Setting: Department of Gynecology and Obstetrics, 1st Medical Faculty of Charles University and Hospital Na Bulovce, Prague. Introduction: Obstetric anal sphincter injuries (OASIS) belong to dreaded complications after vaginal delivery. The injury is associated with significant maternal morbidity. The most common difficulties are perineal pain, dyspareunia, flatulence and anal incontinence. OASIS are main cause of anal incontinence in women. Main results: During monitored period 2015–2017 we performed 6185 childbirths in our ward. Cesarean section was performed at 21% of births, instrumental vaginal birth at 5,7% and 73,3% of women had a spontaneous vaginal birth. Our analysis included 4888 births. In our group 92,8% of women gave birth spontaneously regardless of injury and at 7,2% we performed an instrumental delivery. Perineal tears of 3rd and 4th degree were detected in 1,7% (83/4888) of vaginal births independent of vaginal ending. 85,5% were nulliparous women. In a group of instrumental deliveries the risk of OASI was higher. We have detected injury at 5,4% (19/352) of this type of delivery. The most detected perineal trauma in 47% was injury involving more than 50% of external anal sphincter thickness torn (3b). Surprising was a high incidence of mediolateral episiotomy in a group of women who sustained OASI. The most frequent symptoms three months after birth were flatus incontinence and dyspareunia. Conclusion: Obstetric anal sphincter injury is associated with significant maternal morbidity. The most serious consequence is an anal incontinence. With other symptoms as a dyspareunia and a perineal pain it leads to psychosocial problems. Thorough treatment reduces the risk of complications.
