Q122873600
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu. Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik. Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.
Introduction: Postoperative ileus is a severe condition occurring especially in high-risk patients following acute and prolonged surgical procedures. Multiple factors are described as important in etiology, such as inflammation as well as neurological, hormonal and pharmacological influences. In prevention and treatment, we try to apply non-pharmaceutical procedures, to influence reversible etiological factors and, in postoperative period, to implement and use ERAS procedures. Drugs are the other possibility how to influence this pathology. Short-term impairment of intestinal motility following the most of the intraabdominal surgeries must be also taken in count in the differential diagnosis and treatment. Study aim: We try to describe all possibilities of pharmacological treatment and prevention of the postoperative ileus. Effectiveness of drugs used in present praxis, especially group of so-called prokinetics is analyzed. Conclusion: Postoperative ileus is still recognized as severe complication. Pharmacological treatment options are limited, only a few substances have evident positive impact (neostigmin for treatment and alvimopan – not registered in the Czech Republic for prevention). More evidence is necessary for positive effect of 5-hydroxytryptamine 4 (5HT4) agonists, and the effect of selective COX-2 inhibitors is still controversial.
- MeSH
- ileus * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- neostigmin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- pooperační komplikace * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Idarucizumab, fragment monoklonální protilátky schopný vázat molekuly dabigatranu v ekvimolárním množství, je specifickým antidotem pro dabigatran. Dávka idarucizumabu byla odhadnuta na základě pozorovaných plazmatických koncentrací dabigatranu tak, aby vedla k okamžitému, úplnému a trvalému zvrácení antikoagulačního účinku dabigatranu. Aktuálně je doporučeno jednorázové podání 5 g intravenózně. Za určitých situací ale může dojít k vyčerpání kapacity idarucizumabu a k opětovnému nárůstu plazmatických koncentrací dabigatranu v řádu několika hodin po iniciálním podání. Jednu z takových situací ilustrujeme případem pacientky s akutním renálním selháním, kdy ani navzdory podání druhé dávky idarucizumabu nedošlo k trvalé reverzi účinku dabigatranu. Dostupnost specifického antidota je nespornou výhodou dabigatranu oproti ostatním přímým antikoagulanciím. Jeho použití je s ohledem na limitace jeho účinnosti třeba kriticky zhodnotit. A to především u pacientů s akutním renálním selháním či s velmi vysokými plazmatickými koncentracemi dabigatranu.
Idarucizumab, a monoclonal antibody fragment capable of binding dabigatran molecules in a 1 : 1 stoichiometric relationship, is a specific antidote for dabigatran. The dose of idarucizumab was estimated based on observed plasma concentrations of dabigatran to achieve immediate, complete, and sustained reversal of the anticoagulant effect of dabigatran. Currently, a single dose of 5 g intravenously is recommended. However, in certain situations, the capacity of idarucizumab may be exhausted, and dabigatran plasma concentrations may rise again within hours of initial administration. We illustrate one such situation with a patient with acute renal failure, where despite the administration of the second dose of idarucizumab, there was no sustained reversal of the effect of dabigatran. The availability of a specific antidote is an indisputable advantage of dabigatran over other direct anticoagulants. Its use needs to be critically evaluated in view of the limitations of its efficacy. This is especially true in patients with acute renal failure or very high plasma concentrations of dabigatran.
- MeSH
- akutní poškození ledvin * MeSH
- antidota * farmakologie terapeutické užití MeSH
- dabigatran * farmakologie MeSH
- humanizované monoklonální protilátky farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Idarucizumab, fragment monoklonální protilátky schopný vázat molekuly dabigatranu v ekvimolárním množství, je specifickým antidotem pro dabigatran. Dávka idarucizumabu byla odhadnuta na základě pozorovaných plazmatických koncentrací dabigatranu tak, aby vedla k okamžitému, úplnému a trvalému zvrácení antikoagulačního účinku dabigatranu. Aktuálně je doporučeno jednorázové podání 5 g intravenózně. Za určitých situací ale může dojít k vyčerpání kapacity idarucizumabu a k opětovnému nárůstu plazmatických koncentrací dabigatranu v řádu několika hodin po iniciálním podání. Jednu z takových situací ilustrujeme případem pacientky s akutním renálním selháním, kdy ani navzdory podání druhé dávky idarucizumabu nedošlo k trvalé reverzi účinku dabigatranu.
Idarucizumab, a monoclonal antibody fragment capable of binding dabigatran molecules in a 1 : 1 stoichiometric relationship, is a specific antidote for dabigatran. The dose of idarucizumab was estimated based on observed plasma concentrations of dabigatran to achieve immediate, complete, and sustained reversal of the anticoagulant effect of dabigatran. Currently, a single dose of 5 g intravenously is recommended. However, in certain situations, the capacity of idarucizumab may be exhausted, and dabigatran plasma concentrations may rise again within hours of initial administration. We illustrate one such situation with a patient with acute renal failure, where despite the administration of the second dose of idarucizumab, there was no sustained reversal of the effect of dabigatran. The availability of a specific antidote is an indisputable advantage of dabigatran over other direct anticoagulants. Its use needs to be critically evaluated in view of the limitations of its efficacy. This is especially true in patients with acute renal failure or very high plasma concentrations of dabigatran.
- MeSH
- akutní poškození ledvin MeSH
- antidota * farmakologie terapeutické užití MeSH
- dabigatran * farmakologie MeSH
- humanizované monoklonální protilátky farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Pooperační delirium je závažná komplikace, vyskytující se u pacientů především nad 65 let. V této věkové kategorii patří k častým komplikacím a jeho projevy jsou popisovány až u 50 % operovaných. Pooperační delirium svojí závažností výrazně ovlivňuje jak pooperační morbiditu, tak i mortalitu. Základním předpokladem pro snížení rizika vzniku pooperačního deliria je včasná identifikace rizikových pacientů. U nich se pak snažíme cíleně redukovat rizikové faktory pro vznik a rozvoj delirantního stavu. Již při operaci volíme individuální přístup k vedení anestezie. V pooperačním období také preferujeme postupy, které přispívají ke snížení rizika rozvoje deliria. V případě rozvoje této komplikace primárně preferujeme řešení možné příčiny stavu a využíváme nefarmakologické postupy. Farmakologická intervence by měla být vyhrazena jen pro nemocné s hyperaktivní formou deliria. Cílem článku je přiblížit opatření, která pomáhají deliriu předcházet, a současně i využívané léčebné postupy.
Postoperative delirium is a serious complication occurring mainly in patients over 65 years. This complication is common in the above mentioned age group and has been described in up to 50% of patients. Postoperative delirium has a significant impact both on postoperative morbidity and mortality. Systematic and early detection of at-risk patients is essential to reduce the risk of postoperative delirium. Targeted efforts are then developed in thus identified patients to reduce the risk factors for developing delirium. An individualized approach to anesthesia is adopted during the surgery. Procedures that contribute to reducing the risk of developing delirium are preferred in the postoperative period. If this complication does occur, it is primarily preferred to manage any potential cause of the condition using non-pharmacological procedures. Pharmacological interven- tion should be reserved only for patients with a hyperactive form of delirium. The aim of the article was to shed more light on measures that help to prevent the delirium and on the therapeutic procedures used.
