Hyperurikemie, patologické zvýšení hladin kyseliny močové v séru, je nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem vývoje dny. Prevalence hyperurikemie v populaci v posledních desetiletích narůstá. Riziko vývoje manifestní dny významně roste s výší urikemie. Pacienti s asymptomatickou hyperurikemií a dnou mají zvýšené riziko rozvoje komorbidit, zejména hypertenze, chronického onemocnění ledvin a metabolického syndromu. Asymptomatická hyperurikemie a dna je spojena se zvýšenou celkovou a kardiovaskulární mortalitou. Základem úspěšné léčby hyperurikemie je poučení pacienta o podstatě onemocnění, o principech a cílech léčby i o jejích možných komplikacích. Léčba asymptomatické hyperurikemie by měla vždy zahrnovat režimová a dietní opatření, léčbu komorbidit, racionalizaci farmakoterapie a u některých pacientů rovněž hypourikemickou léčbu. U pacientů s manifestní dnou by hypourikemická léčba měla být zvažována již od prvních projevů. Léčba musí směřovat k dlouhodobému udržení urikemie nižší než 360 µmol/l. Důležitou součástí hypourikemické léčby by měla být i profylaktická léčba dnavých záchvatů. Účinnost a bezpečnost hypourikemické léčby je nutné monitorovat a na nesplnění cílů léčby reagovat změnou léčebné strategie.

Hyperuricaemia, a pathological increase in serum uric acid levels, is the most significant modifiable risk factor for the development of gout. The prevalence of hyperuricaemia in the population has been increasing during recent decades. The risk of developing gout increases significantly with the increase in uricaemia. Patients with asymptomatic hyperuricaemia and gout have an increased risk of developing comorbidities, especially hypertension, chronic kidney disease, and metabolic syndrome. Asymptomatic hyperuricaemia and gout are associated with increased overall and cardiovascular mortality. The basis of successful treatment of hypeuricaemia is the patient's awareness of the nature of the disease, the principles and objectives of the treatment, and its possible complications. The management of asymptomatic hyperuricaemia should include lifestyle and dietary measures, treatment of comorbidities, rationalization of pharmacotherapy and, in some patients, urate-lowering therapy as well. In patients with gout, hypouricaemic treatment should be considered since the first manifestations. Urate-lowering therapy should be aimed at long-term maintenance of uricaemia below 360 μmol/l. Prophylactic treatment of gout attacks should also be an important part of urate-lowering therapy. The efficacy and safety of hypouricaemic treatment should be monitored and responded to by changing the treatment strategy in the case of failure to meet treatment objectives.

2 interní klinika Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně

Hyperuricaemia in primary care

Literatura

000      

00000naa a2200000 a 4500

001      

bmc20008500

003      

CZ-PrNML

005      

20201226134337.0

007      

ta

008      

200611s2020 xr c f 000 0|cze||

009      

AR

024    7_

$a 10.36290/med.2020.016 $2 doi

040    __

$a ABA008 $d ABA008 $e AACR2 $b cze

041    0_

$a cze $b eng

044    __

$a xr

100    1_

$a Němec, Petr, $d 1954- $7 xx0033694 $u II. interní klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

245    10

$a Hyperurikemie v ambulanci praktického lékaře / $c doc. MUDr. Petr Němec, Ph.D.

246    31

$a Hyperuricaemia in primary care

504    __

$a Literatura

520    3_

$a Hyperurikemie, patologické zvýšení hladin kyseliny močové v séru, je nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem vývoje dny. Prevalence hyperurikemie v populaci v posledních desetiletích narůstá. Riziko vývoje manifestní dny významně roste s výší urikemie. Pacienti s asymptomatickou hyperurikemií a dnou mají zvýšené riziko rozvoje komorbidit, zejména hypertenze, chronického onemocnění ledvin a metabolického syndromu. Asymptomatická hyperurikemie a dna je spojena se zvýšenou celkovou a kardiovaskulární mortalitou. Základem úspěšné léčby hyperurikemie je poučení pacienta o podstatě onemocnění, o principech a cílech léčby i o jejích možných komplikacích. Léčba asymptomatické hyperurikemie by měla vždy zahrnovat režimová a dietní opatření, léčbu komorbidit, racionalizaci farmakoterapie a u některých pacientů rovněž hypourikemickou léčbu. U pacientů s manifestní dnou by hypourikemická léčba měla být zvažována již od prvních projevů. Léčba musí směřovat k dlouhodobému udržení urikemie nižší než 360 µmol/l. Důležitou součástí hypourikemické léčby by měla být i profylaktická léčba dnavých záchvatů. Účinnost a bezpečnost hypourikemické léčby je nutné monitorovat a na nesplnění cílů léčby reagovat změnou léčebné strategie.

520    9_

$a Hyperuricaemia, a pathological increase in serum uric acid levels, is the most significant modifiable risk factor for the development of gout. The prevalence of hyperuricaemia in the population has been increasing during recent decades. The risk of developing gout increases significantly with the increase in uricaemia. Patients with asymptomatic hyperuricaemia and gout have an increased risk of developing comorbidities, especially hypertension, chronic kidney disease, and metabolic syndrome. Asymptomatic hyperuricaemia and gout are associated with increased overall and cardiovascular mortality. The basis of successful treatment of hypeuricaemia is the patient's awareness of the nature of the disease, the principles and objectives of the treatment, and its possible complications. The management of asymptomatic hyperuricaemia should include lifestyle and dietary measures, treatment of comorbidities, rationalization of pharmacotherapy and, in some patients, urate-lowering therapy as well. In patients with gout, hypouricaemic treatment should be considered since the first manifestations. Urate-lowering therapy should be aimed at long-term maintenance of uricaemia below 360 μmol/l. Prophylactic treatment of gout attacks should also be an important part of urate-lowering therapy. The efficacy and safety of hypouricaemic treatment should be monitored and responded to by changing the treatment strategy in the case of failure to meet treatment objectives.

650    12

$a hyperurikemie $x diagnóza $x farmakoterapie $x patofyziologie $7 D033461

650    12

$a dna (nemoc) $x diagnóza $x farmakoterapie $x patofyziologie $7 D006073

650    _2

$a primární zdravotní péče $7 D011320

650    _2

$a kyselina močová $x krev $x metabolismus $x škodlivé účinky $7 D014527

650    _2

$a dnavá artritida $x farmakoterapie $x patofyziologie $7 D015210

650    _2

$a chronická renální insuficience $x etnologie $x patofyziologie $x prevence a kontrola $7 D051436

650    _2

$a antiuratika $x farmakologie $x terapeutické užití $7 D006074

650    _2

$a antiflogistika nesteroidní $x terapeutické užití $7 D000894

650    _2

$a alopurinol $x aplikace a dávkování $x škodlivé účinky $x terapeutické užití $7 D000493

650    _2

$a febuxostat $x aplikace a dávkování $x škodlivé účinky $x terapeutické užití $7 D000069465

650    _2

$a urikosurika $x aplikace a dávkování $x škodlivé účinky $x terapeutické užití $7 D014528

650    _2

$a urikasa $x terapeutické užití $7 D014503

650    _2

$a směrnice pro lékařskou praxi jako téma $7 D017410

650    _2

$a lidé $7 D006801

655    _2

$a přehledy $7 D016454

773    0_

$t Medicína pro praxi $x 1214-8687 $g Roč. 17, č. 2 (2020), s. 80-87 $w MED00013846

856    41

$u https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2020/02/01.pdf $y plný text volně přístupný

910    __

$a ABA008 $b B 2308 $c 1044 a $y p $z 0

990    __

$a 20200611102830 $b ABA008

991    __

$a 20201226134339 $b ABA008

999    __

$a ok $b bmc $g 1533660 $s 1098575

BAS    __

$a 3

BMC    __

$a 2020 $b 17 $c 2 $d 80-87 $i 1214-8687 $m Medicína pro praxi $n Med. praxi (Print) $x MED00013846

LZP    __

$c NLK193 $d 20201226 $a NLK 2020-25/dk