Kvalita péče v závěru života hospitalizovaných je v českém prostředí zatím málo prozkoumané téma. Cílem studie bylo zmapovat proces rozhodování o péči v závěru života pacientů ve vybraných českých zdravotnických zařízeních. Byly zahrnuty údaje získané ze zdravotnické dokumentace 240 zemřelých (průměrný věk 76,9 let, 41,6 % žen). Výzkumný soubor lékařů, kteří se vyjadřovali k rozhodování o péči v závěru života u těchto pacientů, tvořilo 369 lékařů (průměrný věk 35,9 let, 61 % žen). Výsledky poukázaly na přetrvávající rezervy v písemném zaznamenávání rozvahy o cílech péče, prognózy a případném rozhodnutí o limitaci péče. Lékaři limitují zdravotní péči primárně na základě konsensu mezi lékaři, pacient většinou není do procesu rozhodování přizván. Preference pacientů pro období závěru života nejsou ve většině případů zjišťovány, případně je tato otázka odkládána. Institut dříve vysloveného přání se ve zkoumaném souboru neobjevil. Rozhodování o péči v závěru života se většinou odehrává bez znalosti hodnot a preferencí pacientů. Výstupy svědčí o potřebě zkvalitnění profesní přípravy lékařů a mediků, jež by měla kromě budování odborných kompetencí zahrnovat nácvik efektivní komunikace s pacienty v závěru života.
The quality of end-of-life care of hospitalized patients is an important topic, but so far little explored in the Czech Republic. The aim of this study was to map the factors influencing the end-of-life care decision-making process in selected Czech hospitals and to describe it based on data from medical records and from the perspective of a doctor. The research included data obtained from the medical records of 240 deceased patients (mean age 76.9 years, 41.6% women). The research sample of medical doctors who commented on the decision-making about end-of-life care for these patients consisted of 369 physicians (mean age 35.9 years, 61% women). The results pointed to persistent deficiencies in the written recording of the care goals, prognosis, and possible decision to limit care. Medical doctors limit health care primarily based on consensus among physicians, the patient is usually not invited to the decision-making process. Patient preferences for the end-of-life period are in most cases not ascertained or this question is postponed. The institute of a previously stated wish did not appear in the examined group at all. It can be concluded that decisions about end-of-life care usually take place without knowledge of patients' values and preferences. The results indicate the need to improve the training of doctors and medical students, which should, in addition to building professional competencies, include training in effective communication with patients at the end of life.
Tento článek se zabývá problémem alokace zdrojů v kontextu stárnutí lidské populace. Nejdříve se zaměřuje na konkrétní příklad alokace vzácných zdrojů během pandemie covid-19 a ukazuje, jakou roli během ní hraje věk pacientů. Posléze přechází k obecné teorii alokace zdrojů, která se opírá o práci amerického etika Normana Danielse. V rámci této teorie hraje věk důležitou roli, nelze to však chápat jako případ ageismu či negativní diskriminace.
This article deals with the problem of resource allocation in the context of the aging of the human population. First, it focuses on a specific example of the allocation of scarce resources during the covid-19 pandemic and describes the role of patient age during it. Then it moves on to the general theory of resource allocation, which draws on the work of the American ethicist Norman Daniels. Within this theory, age plays an important role, but it cannot be understood as a case of ageism or negative discrimination.
- MeSH
- alokace zdrojů * etika MeSH
- chronická nemoc epidemiologie MeSH
- COVID-19 MeSH
- diskriminace na základě věku MeSH
- dostupnost zdravotnických služeb ekonomika etika MeSH
- klinická etika MeSH
- lidé MeSH
- mechanické ventilátory ekonomika etika MeSH
- senioři MeSH
- stárnutí MeSH
- věkové faktory * MeSH
- vztahy mezi generacemi MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
Otázka kompetence pacienta bývá v praxi často řešena bez většího teoretického konceptu. Takový přístup, zaměřený na zjišťování kompetence pouze na základě intuice a zkušeností lékaře, může však v některých případech vést k jejímu neadekvátnímu posouzení u konkrétního pacienta. V konečném důsledku pak může dojít k tomu, že bude respektováno rozhodnutí nekompetentní osoby nebo naopak nerespektováno rozhodnutí osoby kompetentní. Obě varianty mohou mít závažné etické, ale i právní důsledky. Tento článek se proto zabývá teoretickými i praktickými otázkami kompetence u zletilých pacientů.
The issue of a patient´s competence is often solved in practice without a major theoretical concept. Such an approach, focused only on the basis of intuitions and experiences of physicians, however, may lead in some cases to an inadequate assessment of competence of a particular patient. Ultimately, it can happen that the decision of an incompetent person will be respected or that the decision of the competent person will be disrespected. Both possibilities can have ethical as well as legal consequences. This article addresses both theoretical and practical issues of competence in adult patients.
- MeSH
- informovaný souhlas pacienta * etika zákonodárství a právo MeSH
- lidé MeSH
- pacientův souhlas se zdravotní péčí * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Telemedicína není novou disciplínou, nicméně technologický pokrok a sofistikované nástroje umělé inteligence jí v posledních letech poskytly nový impuls. Makroetická analýza telemedicíny se opírá o pět etických principů. Představená etická teorie vychází z klasického principialismu, ale v určitých podstatných detailech se od něj liší. Uchovává si však všechny čtyři principy lékařské etiky: princip beneficence, principy nonmaleficence, respektu k autonomii a férovosti. Tato teorie je aplikována na etickou analýzu telemedicíny a je předloženo několik konkrétních morálních norem, jimiž by se telemedicína měla řídit. Telemedicína nevzbuzuje nikterak nové či zásadní etické problémy a možná rizika by měla být považována nikoliv za překážky jejího využívání, ale spíše za příležitosti jak zajistit její eticky korektní využití v lékařské praxi.
Telemedicine is by no means new, but technological advances and sophisticated artificial intelligence tools have given it a new impetus in recent years. In this paper I focus on the ethical reflection of telemedicine. Firstly, I define telemedicine and identify its main modalities. The next part of this paper is a macroethical analysis of telemedicine based on five ethical principles. I then present an ethical theory that is based on classical principlism but differs from it in specific essential details. It retains, however, all four principles of medical ethics – the principle of beneficence, the principle of non-maleficence, the principle of respect for autonomy and the principle of fairness. In the next section I apply this theory to an ethical analysis of telemedicine and finally I provide some specific moral norms that should guide it. Telemedicine does not raise any new or fundamental ethical issues, while at the same time, we emphasize that the potential risks of telemedicine should not be seen as obstacles to its use, but rather as opportunities to ensure its ethically correct use in medical practice.
- MeSH
- lékařská etika MeSH
- telemedicína * etika MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
