Cílem práce bylo v prospektivní nerandomizované studii (provedené v období 1. 1. 2000 až 31. 12. 2001) vyhodnotit novou techniku implantace peritoneálního katetru – laparoskopicky asistovanou punkční implantaci. Uvedenou originální techniku jsme srovnávali se standardní laparoskopickou implantací. Základní podmínkou pro provádění peritoneální dialýzy je správné uložení katétru na dno malé pánve, dlouhodobé udržení této polohy a jeho dobré vhojení, díky kterému se vytvoří podkožní tunel jako bariéra proti infekci. Laparoskopická metoda má řadu výhod jak proti laparotomické, tak proti punkční metodě „naslepo”: možnost vizuální kontroly, možnost provedení dalších chirurgických výkonů v jedné době, menší invazivitu, lze upravit polohu vycestovalého katetru, pacienti dříve rehabilitují. Přes tyto výhody je výskyt časného „leaku“ (únik tekutiny podél katetru) u laparoskopického zavádění katétru vyšší než u minilaparotomické implantace. Snaha snížit výskyt této komplikace nás vedla k vypracování a zavedení zcela nové techniky, kterou označujeme jako laparoskopicky asistovanou punkční implantaci. Do studie bylo zařazeno celkem 42 nemocných s chronickým selháním ledvin. Základní onemocnění byla diabetes mellitus (50 %), chronická glomerulonefritida (17 %), tubulointersticiální nefritida (13,5 %) a polycystóza ledvin (9,5 %). U 24 pacientů byl peritoneální katétr založen standardní laparoskopickou technikou (skupina A) a u 18 pacientů laparoskopicky asistovanou punkční implantací (skupina B). K implantaci byl použit Tenckhoffův katétr se 2 manžetami se stočeným vnitřním koncem („coiled” typ). Průměrný věk ve skupině A byl 59,2± 10,3 let, ve skupině B 54,8±14,0 let. Mezi oběma skupinami nebyl výrazný rozdíl v nutričních parametrech: průměrná hodnota celkové bílkoviny v krvi ve skupině A byla 69,1±5,8 g/l a ve skupině B 65,2±6,6 g/l. Průměrná délka hospitalizace u skupiny A byla 19±5,7 dne a u skupiny B 12,1±4,3 dne. Časný „leak“, definovaný jako prosakování dialyzátu podél katétru do 21 dní po implantaci, byl zjištěn ve skupině A u 58,3 % nemocných (n =14) , ve skupině B u 11,1 % (n = 2) (p = 0,003, chí-test). Pozdní leak byl ve skupině A u 1 pacienta a ve skupině B nebyl žádný. Časná infekce podkožního tunelu nebyla pozorována u žádného pacienta. Vycestování katétru z malé pánve bylo pozorováno u skupiny A u 16,6 % a u skupiny B 11,1% (ns) Nově popsaná originální technika v sobě spojuje výhody laparoskopické i punkční implantace Tenckhoffova katetru a přináší prokazatelné snížení incidence časného „leaku“.
- MeSH
- Catheterization methods utilization MeSH
- Laparoscopy methods utilization MeSH
- Humans MeSH
- Peritoneal Dialysis methods utilization MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Congress MeSH
Cílem kazuistického sdělení je rozbor klinického průběhu peritonitidy, vyvolané Corynebacterium xerosis. Jedná se o oportunní lidský patogen, který se běžně vyskytuje na kůži. Podle literárních údajů nebylo dosud o peritonitidě způsobené tímto patogenem referováno. Konzervativní terapie infekcí způsobených jinými patogeny rodu Corynebacterium je většinou obtížná a u peritonitid při léčbě CAPD neúspěšná – bývá nutné odstranit peritoneální katetr. V popisovaném případě však došlo k vyhojení ad integrum, i když byl katetr ponechán. 65letá pacientka s chronickým selháním ledvin na podkladě diabetické nefropatie byla přijata s podezřením na peritonitidu (zkalený dialyzát) bez celkových příznaků a bez poruchy ultrafiltrace. Pacientka byla léčena 2 roky CAPD, od počátku terapie měla protruzi zevní manžety Tenckhoffova katétru. V posledním týdnu před přijetím byl exitsite kolonizován kmenem Corynebacterium species. Z dialyzátu byl vykultivován patogen Corynebacterium xerosis, citlivý na vancomycin, erytromycin, amikacin a rezistentní na gentamicin, penicilin, ofloxacin. Léčba byla zahájena intraperitoneálně podávaným ceftazidimem a vancomycinem. Lokálně byly prováděny několikrát denně převazy s neadherentním obvazem obsahujícím povidone jód ( Inadine* ). Vzhledem k tomu, že během 72 hodin nedošlo k ústupu lab. známek peritonitidy, byla antibiotická terapie změněna na i.p. vancomycin a amikacin a p.o. roxithromycin. Na této léčbě došlo k přechodnému poklesu leukocytů a k vymizení C. xerosis z dialyzátu, leukocyty v dialyzátu však byly stále vyšší než norma. 20. den léčby byl proto vysazen vancomycin a byla zahájena léčba i.p. clarithromycinem spolu s i.v. imipenem /cilastatinem. Volba intraperitoneálního podávání clarithromycinu se opírala o literární zkušenosti s terapií peritonitid vyvolaných obdobnými patogeny. Clarithromycin byl podáván celkem 22 dní (8 dní intraperitoneálně a následně 14 dní perorálně). Celková doba podávání antibiotik byla 42 dní. Délka hospitalizace byla 28 dní. Po ukončení terapie se pacientka vrátila k původnímu režimu CAPD. Po celou dobu léčby byl podáván jako prevence mykotické peritonitidy ketoconazol p.o. Pacientka neměla poruchu ultrafiltrace. Bylo nutné suplementovat kalium, přechodně byl podáván i.v. roztok albuminu (vstupní S-albumin 29 g/l, při propuštění 30 g/l). V průběhu hospitalizace klesla hodnota hemoglobinu ( ze 107 g/l na 91 g/l ). Nedošlo k relapsu ani reinfekci. 8 týdnů po ukončení antibiotické léčby podstoupila pacientka úspěšnou kombinovanou transplantaci ledviny a pankreatu. Ačkoli je patogen C. xerosis běžnou součástí kožní flóry, může se stát závažným oportunním patogenem u imunosuprimovaných pacientů. Při kolonizaci exit-site těmito kmeny je třeba se razantně pokusit o jejich eradikaci. Diskutuje se též o volbě antibiotik a způsobu jejich aplikace při infekcích takto neobvyklými kmeny.
- MeSH
- Renal Dialysis MeSH
- Quality of Life MeSH
- Humans MeSH
- Pilot Projects MeSH
- Surveys and Questionnaires MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Congress MeSH
- Comparative Study MeSH
