Úvod: Magnetická rezonance (MR) je používána v oblasti proximálního femuru k diagnostice okultních či inkompletních zlomenin krčku femuru a trochanterického segmentu více jak 20 let. Spolehlivost této metody byla opakovaně prokázána řadou studií vč. jejích výhod proti CT. MR tak pomohla racionalizovat léčbu okultních a inkompletních trochanterických zlomenin. Metoda: Do studie bylo zařazeno celkem 13 pacientů vyšetřených MR pro suspektní okultní či inkompletní zlomeninu trochanterického masivu během první 24 hod po úrazu. Vždy se jednalo o první poranění kyčelního kloubu, druhý kyčelní kloub byl intaktní. Výsledky: Frontální skeny prokázaly v oblasti linea intertrochanterica (přední kortikalis) výraznou lomnou linii, která probíhají od velkého trochanteru mediodistálně do mediální kortikalis femuru. Sklon lomné linie se však v předozadním směru měnil a těsně před zadní kortikalis byl téměř vertikální. Sagitální skeny zobrazily lomnou linii začínající ve velkém trochanteru, pokračující mediálně a oddělující zadní kortikalis od trochanterického segmentu. Závěr: Analýza MR nálezů prokázala, že primární lomná linie u pertrochanterických zlomenin vzniká v oblasti velkého trochanteru, odkud se šíří současně distálně, mediálně a anteriorně k přední kortikalis v oblasti linea intertrochanterica a k trochanter minor. Velký trochanter tak představuje locus minoris resistentiae a je vždy rozlomen na více fragmentů, než je patrné na RTG snímku.
Background and study aims: Magnetic resonance imaging (MRI) has been used for more than 20 years in the region of the proximal femur to diagnose occult, or incomplete, fractures of the femoral neck and the trochanteric segment. MRI has also potential to contribute to the understanding of the pathogenesis and pathoanatomy of trochanteric fractures. Methods: The group including 13 patients was examined by MRI for a suspected, or incomplete, fracture of the trochanteric segment within 24 hours post-injury. In all cases, this was the first injury to the hip joint, with the other hip joint remaining intact. Results: The coronal scans showed a marked fracture line which, in the region of the intertrochanteric line, extended from the base of the greater trochanter (GT) medially and distally and involved the medial cortex. This inclination, however, was gradually changing posteriorwards and close before the posterior cortex. The fracture line was passing vertically along the lateral trochanteric wall as far as the level of the lesser trochanter (LT). Then the fracture line changed its course and ran horizontally to the cortex of the LT. Sagittal scans showed clearly the primary fracture line originating in the greater trochanter, extending medially and starting to separate the posterior cortex. Conclusion: Analysis of MRI findings has documented that the primary fracture line in pertrochanteric fractures originates in the GT and extends distally, medially and anteriorly towards the anterior cortex, the intertrochanteric line and the LT. Thus, the GT presents a rather vulnerable site and is always broken into more fragments than shown by a radiograph.
Zlomeniny proximálního femuru jsou jedny z nejčastějších zlomenin. Patří sem zlomeniny krčku femuru a zlomeniny trochanterického segmentu. Průměrný věk pacientů se pohybuje kolem 80 let a téměř tři čtvrtiny tvoří ženy. To znamená, že zlomeniny proximálního femuru jsou problémem nejen terapeutickým, ale i sociálním a ekonomickým. Až na výjimky je léčba zlomenin proximálního femuru operační. U zlomenin krčku femuru převažuje aloplastika, u trochanterických zlomenin osteosyntéza. Nejčastější komplikací osteosyntézy u zlomenin krčku femuru je avaskulární nekróza hlavice femuru, u trochanterických zlomenin je to mechanické selhání osteosyntézy.
Fractures of the proximal femur are among the most common fractures. They include fractures of the femoral neck and fractures of the trochanteric segment. The average age of patients is around 80 years and almost three quarters are women. This means that proximal femur fractures are not only a therapeutic problem, but also a social and economic issue. But for few exceptions, proximal femur fractures are treated operatively, with arthroplasty prevailing in femoral neck fractures and internal fixation in trochanteric fractures. The most common complication of internal fixation in femoral neck fractures is avascular necrosis of the femoral head, in trochanteric fractures it is mechanical failure of internal fixation.
BACKGROUND: Recent pathoanatomic studies based on 3D CT reconstructions have questioned validity of AO/OTA classification because it does not reflect the reality and requires revision. These 3D CT studies, however, do not allow analysis of all details. Therefore, we have exploited the possibility to analyze the pathoanatomy of pertrochanteric fractures on postmortem specimens. MATERIAL AND METHODS: From the collection of the Institute of Anatomy, the authors obtained 16 specimens of hip joints of individuals who had sustained a pertrochanteric fracture and died within 30 days of the injury, with anteroposterior radiographs of the injured hip available in all of them. The number of major fragments and their shape, and the courses of the main fracture lines were studied. RESULTS: Three major fragments (a proximal head and neck fragment, a distal diaphyseal fragment and a posterior flat fragment), separated by three types of fracture lines (primary, secondary and tertiary lines) were identified. The primary line separated the proximal fragment (head and neck) from the distal diaphyseal fragment. The secondary fracture line separated the posterior flat fragment from the distal diaphyseal fragment. The tertiary fracture line split the posterior fragment into two parts. A key factor for fracture instability is the defect of the posterior cortex, which depends on the size and shape of the posterior fragment. Avulsion of the lesser trochanter and the adjacent cortex results in an unstable configuration of fracture lines on the medial side, while on the lateral side a large posterior fragment weakens the lateral trochanteric wall. CONCLUSION: In agreement with recent CT studies, the findings of this pathoanatomical study change, in a number of aspects, the traditional view of the pathoanatomy and classification of pertrochanteric fractures, and introduces the concept of three, instead of the traditional four, main fragments.
PURPOSE: The calcar femorale (femoral calcar) is used in the English literature to designate the thickened medial cortex of the femoral neck. This term is, however, incorrect, as the calcar femorale is actually quite another structure. METHODS: Searching was performed in original and historic publication. RESULTS: The importance of the thickened medial cortex of the proximal femur in femoral neck fractures was discussed already by Robert Adams in 1834-1836. Therefore, the German surgeon C.W. Streubel, in 1847, called it Adamscher Knochenbogen (Adams' arch). Due to misspelling, this term was gradually changed to Adambogen, and at the turn of twentieth century, it was commonly used primarily in the German literature. Then, it fell into oblivion and its "renaissance" came as late as during the 1960s, again in the German literature, in connection with operative treatment of trochanteric fractures. CONCLUSIONS: However, under the influence of the English literature, it has been replaced by the term calcar femorale (femoral calcar), used ever since. The term Adams' arch should be reserved for the thickened medial cortex of the proximal femur, while the term calcar femorale (femoral calcar) should be used for the vertical plate arising from the medial cortex close below the lesser trochanter.
- MeSH
- dolní končetina MeSH
- femur * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- kostní destičky MeSH
- krček femuru * MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Peroperačně vzniklá masivní plicní embolie je potenciálně fatální komplikace operačního výkonu v celkové anestezii. Projeví se náhle vzniklou a neočekávanou výraznou oběhovou nestabilitou, dojde k rychlému rozvoji obstruktivního šoku. Typickými klinickými příznaky jsou tachykardie a hypotenze, pokles EtCO2 a SpO2. Diagnostické možnosti na operačním sále jsou omezené, musíme především vyloučit častější příčiny šokového stavu, zejména nedostatečně substituované masivní chirurgické krvácení. Podání antikoagulační terapie v průběhu operačního výkonu je vysoce rizikové, vzhledem k možnému rozvoji nekontrolovaného krvácení se pak jedná o "ultimum refugium". V článku prezentujeme rozvoj masivní plicní embolie v průběhu ortopedické operace.
Perioperative massive pulmonary embolism is a potentially fatal complication of surgery under general anesthesia. Clinical signs-appear suddenly appears, very often with unexpected significant circulatory instability - and a rapid development of obstructive shock. Tachycardia, hypotension, decreased EtCO2 and SpO2 are typical clinical signs. Diagnostic possibilities in the operating room are limited, we must first rule out the more common causes of shock, especially inadeguate management of massive surgical bleeding. Administration of anticoagulant therapy during surgery is high risk, due to the possible development of uncontrolled bleeding.
- Klíčová slova
- syndrom implantace kostního cementu, apixaban,
- MeSH
- antikoagulancia terapeutické užití MeSH
- fraktury krčku femuru chirurgie MeSH
- inhibitory faktoru Xa farmakologie terapeutické užití MeSH
- kostní cementy škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- peroperační komplikace * MeSH
- plicní embolie * diagnóza terapie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- srdeční síně patologie MeSH
- trombóza diagnóza terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
