• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Paragangliomy představují skupinu neuroendokrinních tumorů, které se vyskytují v různých lokalizacích. Většina jich produkuje katecholaminy, které se projevují v pokročilých stádiích typickými symptomy jako jsou bolesti hlavy, palpitace a hypertenze. Radikální resekce je jediná kurativní metoda léčby. Zhruba jedna čtvrtina paragangliomů je maligních, kdy malignita těchto nádorů je definována na základě přítomnosti vzdálených metastáz. Pro neresekabilní metastatické postižení je několik léčebných variant. Zahrnují radionuklidovou terapii, chemoterapii a radioterapii, ačkoliv ani jedna metoda není kurativní. Cytoredukční chirurgický výkon je zvažován jako možnost zmírnit symptomy pokročilého onemocnění. Prezentujeme vzácný případ objemného paragangliomu levého retropetritonea. Navzdory radikální resekci, ale bohužel došlo k časné recidivě onemocnění.

Paragangliomas represent a group of neuroendocrine tumours which occur in various localizations. Most of them produce catecholamines, and in advanced cases present with typical symptoms and signs such as palpitations, headache and hypertension. The only curative treatment is radical resection. About one-quarter of paragangliomas are malignant, defined by the presence of distant metastases. There are multiple treatment options for unresectable metastatic tumours. They include radionuclid therapy, chemotherapy, and radiotherapy, although none of them are curative. Cytoreductive surgery can also be considered, especially when the goal is to decrease symptoms related to advanced disease. We present a rare case of a large paraganglioma of the left retroperitoneum. Despite radical surgery, early recurrence of the disease was observed.

• MeSH
• fatální výsledek MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lokální recidiva nádoru MeSH
• neuroendokrinní nádory MeSH
• paragangliom * chirurgie   diagnóza   terapie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protokoly protinádorové léčby MeSH
• retroperitoneální nádory chirurgie   diagnóza   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Klíčová slova
• transanální totální mezorektální excize,
• MeSH
• anastomóza chirurgická * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• chirurgické staplery MeSH
• karcinom chirurgie   MeSH
• laparoskopie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• lidé MeSH
• nádory rekta chirurgie   MeSH
• netěsnost anastomózy MeSH
• pooperační komplikace etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• rektum chirurgie   MeSH
• transanální endoskopická chirurgie * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Transanální totální mezorektální excize (TaTME) je relativně novým přístupem v operační léčbě karcinomu rekta. Nejsou zatím jasně známé indikace, pro které tuto strategii zvolit. Pro chirurga se jedná o technicky náročný výkon s dlouhodobou learning curve, což mimo jiné přispívá k problematice hodnocení této metody. Při zkoumání přínosu TaTME je nutné sledovat onkologické výsledky i pooperační komplikace. Cílem této práce je posouzení potenciálního benefitu TaTME u tumorů středního a distálního rekta. Metody: Retrospektivní zhodnocení souboru pacientů operovaných od října 2014 do června 2019 jedním týmem chirurgů. Analyzovány byly demografické ukazatele souboru pacientů, staging nádoru před zahájením léčby, výsledky definitivního zhodnocení resekátu patologem, výskyt časných pooperačních komplikací a možnost zrušení stomie. Výsledky: Hodnoceno bylo 93 pacientů po provedení TaTME s anastomózou pro nádorové postižení střední a distální třetiny rekta. Průměrné BMI bylo 27,6 (4,8). Vstupně mělo tumor T3 nebo T4 73 (78,5 %) pacientů, 68 (73,1 %) pacientů mělo pozitivní lymfatické uzliny a 12 (12,9 %) pacientů bylo léčeno pro synchronně metastazující karcinom rekta. Neoadjuvantní onkologickou léčbu podstoupilo 80 (86 %) pacientů. Konverze na výkon otevřený byla nutná v jednom případě (1 %). Staplerová anastomóza byla provedena ve 37 (39,7 %) případech, ručně šitá byla v 56 (60,2 %). Pozitivní cirkumferenční resekční okraj (CRM) byl nalezen v 10 (10,7 %) případech. Distální resekční okraj (DRM) byl pozitivní ve 3 (3,2 %) případech. Patologická analýza kvality TME prokázala kompletní mezorektum v 18 (19,4 %) případech, téměř kompletní v 39 (41,9 %) a inkompletní mezorektum v 36 (38,7 %) případech. Pooperační komplikace se v prvních 30 dnech vyskytly u 38 (40,8 %) pacientů. Nejčastější komplikací byl anastomotický leak – 19 případů (20,4 %). U sedmi (7,5 %) pacientů byla nutná reoperace. Trvalou kolostomii bylo v dalším průběhu nutné provést ve 4 (4,3 %) případech. Po operaci žádný pacient nezemřel. Závěr: U selektovaného výběru pacientů je možné provedení resekce tímto přístupem, a to s akceptovatelnou pooperační morbiditou a kvalitou resekátu. TaTME jsme prováděli především s ohledem na obezitu, velikost a nízké uložení tumoru, kde se předpokládá obtížná TME. Velmi nízký je výskyt konverzí na výkony otevřené. Další studie jsou potřeba k hodnocení dlouhodobých onkologických výsledků.

Introduction: Transanal total mesorectal excision (TaTME) is a relatively new approach in surgical treatment of rectal cancer. There are no clear indications when to choose this strategy. It is a technically demanding procedure for the surgeon with a long learning curve, which should also be taken into account in evaluation of this method. The results of both oncological and postoperative complications must be properly evaluated to explore the benefit of TaTME. The aim of this study is to assess the potential benefit of TaTME compared to other alternatives in middle and distal rectal tumors.Methods: Retrospective evaluation of patients undergoing TaTME procedure performed by one team of surgeons between October 2014 and June 2019. The authors analyzed demographic indicators of the group of patients, tumor characteristics, specimen quality, early postoperative complications and the possibility of stoma reversal. Results: A total of 93 patients underwent TaTME procedure for middle and distal rectal cancer. Mean BMI was 27.6 (4.8). T3 or T4 tumor was found in 73 (78.5%) patients, 68 (73.1%) patients had positive lymph nodes and 12 (12.9%) patients were treated for synchronous metastatic rectal cancer. Neoadjuvant therapy was used in 80 (86%) patients. Conversion to open laparotomy was necessary in one case (1%). Stapled anastomosis was performed in 37 (39.7%) cases, handsewn in 56 (60.2%). A positive circumferential resection margin (CRM) was found in 10 (10.7%) cases. Distal resection margin (DRM) was positive in 3 (3.2%) patients. Pathological analysis showed a complete mesorectum in 18 patients (19.4%), nearly complete in 39 (41.9%) and an incomplete mesorectum in 36 (38.7%). Complications in the first 30 days after primary surgery were observed in 38 (40.8%) patients, mainly for anastomotic leak (19 patients, 20.4%). Reoperation was required in 7 (7.5%) patients. Permanent colostomy had to be performed in 4 (4.3%) cases. No patient died after surgery. Conclusion: In a selected group of patients it is possible to perform resection using this approach with acceptable postoperative morbidity and quality of the specimen. We used TaTME procedure in patients expected to have difficult TME due to obesity, size and distal localization of tumor. The incidence of conversion to open surgery was very low. Further studies for long term oncological outcomes are needed.

• Klíčová slova
• transanální totální mezorektální excize, cirkumferenční resekční okraj,
• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory rekta * chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• transanální endoskopická chirurgie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Jednou z hlavních příčin pooperační bolesti u pacientů po břišních operacích je laparotomie. V kolorektální chirurgii došlo k rozšíření laparoskopických výkonů do rutinní praxe. Zlepšují toleranci operačního výkonu, i přesto však pooperační léčba bolesti zůstává nadále diskutovaným problémem. Zavedení epidurálního katétru bylo v éře otevřené chirurgie všeobecně doporučováno, avšak u laparoskopických výkonů není ideální strategie pooperační analgoterapie jasná. Všeobecně akceptovaným cílem je snížení množství podávaných opioidních analgetik po resekčních kolorektálních výkonech. Preperitoneální zavedení katétru ke kontinuální lokální aplikaci anestetika do operační rány je jednoduchou a bezpečnou alternativou jiných metod. Metody: Retrospektivní zhodnocení výsledků analgoterapie u pacientů po laparoskopických kolorektálních resekčních výkonech rozdělených dle typu pooperační analgezie do tří skupin: analgezie s katétrem k lokální analgezii, (KAT) n=73; analgezie s epidurálním katétrem, (EPI) n=23; a kontrolní skupina užívající analgezii kombinací parenterálně a subkutánně podávaných analgetik, (CON) n=66. Analyzováno bylo hodnocení pooperační bolesti a spotřeba opioidních analgetik v prvních třech dnech po operaci a výskyt možných komplikací souvisejících s analgetickou léčbou. Výsledky: Významně nižší byla spotřeba opioidů u pacientů skupiny KAT a EPI ve srovnání se skupinou CON, a to v prvních 72 hodinách po operaci. Nejnižší úroveň pooperační bolesti byla ve skupině pacientů EPI. Subjektivní vnímání bolesti měřené podle vizuální analogové škály nebylo mezi skupinami KAT a CON signifikantně odlišné. U pacientů skupiny KAT bylo zvracení statisticky méně časté než u pacientů skupiny CON. Nebyla pozorována statisticky významně rozdílná incidence paralytického ileu ve skupinách KAT a CON a u pacientů skupiny EPI jsme paralytický ileus nezaznamenali. Ve skupině KAT nebyl zaznamenán zvýšený výskyt SSI (surgical site infections) ve srovnání s ostatními skupinami. Závěr: Použití katétru hodnotíme jako bezpečné. Vložení katétru do rány je technicky jednoduché a ošetřování je snadné. Nebyly zaznamenány žádné závažné komplikace zavedení katétru a rovněž jsme nepozorovali žádné toxické účinky lokálního anestetika. Katétr prokazatelně snižuje užívání opioidních analgetik ve srovnání s kontrolní skupinou (CON) užívající analgezii kombinací parenterálně a subkutánně podávaných analgetik. Nejlepší kontrola bolesti byla u pacientů se zavedeným epidurálním katétrem.

Introduction: The main cause of postoperative pain after abdominal surgery is the wound where laparotomy is made. Recently, laparoscopic procedures have become common in colorectal surgery. Although improving the tolerance of the surgery, postoperative pain management still remains a discussed problem. The use of an epidural catheter used to be generally recommended in the open surgery era; however, an ideal strategy for postoperative analgesic therapy after laparoscopy remains unclear. Reduced administration of opioid analgesic drugs after colorectal resection is a generally accepted goal. Preperitoneal catheter insertion for continuous local anaesthetic (LA) infusion in the wound after surgery is a simple alternative to other pain management methods. Methods: Retrospective analysis of analgotherapy outcomes in patients undergoing laparoscopic colorectal resection procedures, divided in three patient groups according to the type of analgesia: Group 1: use of a catheter for local wound infusion (KAT) n=73; group 2: epidural analgesia (EPI) n=23; and control group 3 with combined parenteral and subcutaneous analgesia (CON) n=66. The main objective of this study was to analyse postoperative pain and the consumption of opioid analgesics in the first three days from the surgery and the incidence of any complications related to the analgesic therapy. Results: Opioid consumption in KAT and EPI groups was significantly lower compared to CON in the first 72 hours from the surgery. The lowest postoperative pain was measured in the EPI group. Subjective perception of pain, measured using VAS, was not significantly different between the KAT and CON groups. In KAT patients, vomiting was statistically less frequent than in CON patients. There was no significantly different incidence of paralytic ileus in the KAT and CON groups and no paralytic ileus was observed in the EPI group. There was no increased incidence of SSI (surgical site infections) in the KAT group compared to the other groups. Conclusion: The use of the catheter was assessed as safe. Insertion and management of the catheter is unsophisticated, and we did not observe any complications in terms of application of the catheter or toxic side effects of the LA. The use of the catheter clearly reduced opioid administration in the postoperative period compared to the control group (CON) with combined parenteral and subcutaneous analgesics. The best pain control measured using the visual analog scale (VAS) was observed in the EPI group.

• Klíčová slova
• katétr k lokální analgezii,
• MeSH
• analgezie metody   MeSH
• katétry MeSH
• kolorektální chirurgie MeSH
• lidé MeSH
• opioidní analgetika aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• pooperační bolest * farmakoterapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Echinokokóza je ve střední Evropě vzácně se vyskytující parazitární onemocnění. Nejčastěji postiženým orgánem jsou játra. Existují dva typy této nemoci, cystická a alveolární echinokokóza, které se také liší v terapii. Radikální chirurgická resekce zůstává metodou volby v léčbě alveolární formy. Prezentujeme případ 40leté pacientky s alveolární formou echinokokózy, která podstoupila úspěšnou laparoskopickou resekci 5. segmentu jater. Laparoskopická technika se všemi svými výhodami oproti otevřené chirurgii představuje bezpečnou a efektivní léčbu vybraných typů echinokokových jaterních ložisek. Jedná se o miniinvazivní chirurgický přístup, který snižuje pooperační diskomfort, umožňuje časnou pooperační rekonvalescenci a lepší kosmetický efekt.

Echinococcosis is a rare parasitic infection in Central Europe. The most commonly affected organ is the liver. There are two types, cystic and alveolar echinococcosis with different types of treatment management. A radical liver resection remains the method of choice in the management of alveolar echinococcosis. We report a case of a 40-year-old woman with an echinococcal alveolar liver lesion successfully treated with a laparoscopic resection of the 5th liver segment. The laparoscopic technique, with all its benefits over open surgery, provides a safe and efficient treatment of selected types of echinococcal cysts located in the liver. It is a mini-invasive surgical approach which enables lower postoperative discomfort, quicker recovery and better cosmetic outcome.

• Klíčová slova
• jaterní resekce,
• MeSH
• dospělí MeSH
• echinokokóza jater * diagnóza   chirurgie   MeSH
• játra chirurgie   MeSH
• laparoskopie metody   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• PET/CT metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH