BACKGROUND/AIMS: Originator-adalimumab, an established treatment for patients with Crohn's disease (CD), showed no difference in efficacy or adverse events versus adalimumab biosimilar SB5 (SB5-adalimumab) over 10 weeks (W) of treatment. To understand the long-term effectiveness of SB5-adalimumab in CD, patients switched from originator-adalimumab to SB5-adalimumab were compared with patients remaining on originator-adalimumab over 104 W. METHODS: Data on patients aged ≥18 years, diagnosed with CD and treated at ISCARE, were collected prospectively from July 2018 to January 2021. Primary outcome: clinical disease activity at W52, measured by Harvey-Bradshaw index (HBI). Secondary outcomes: C-reactive protein (CRP), faecal calprotectin (FC) and adalimumab concentrations at W10, 26, 52 and 104, and treatment persistence. To ensure comparable cohorts, patients were propensity score (PS)-matched for age, gender and disease activity. RESULTS: After matching, 54 patients remained per cohort. At W52, mean (SD) HBI score was 3.2 (2.5) for originator-adalimumab and 4.0 [3.6] for SB5-adalimumab (difference [95% CI] -0.78 [-2.8, 1.3]; n = 18/cohort); no clinically meaningful differences in CRP, FC or drug concentrations were noted. Kaplan-Meier's estimates (95% CI) of remaining on treatment were originator-adalimumab: 0.870 (0.785-0.965) versus SB5-adalimumab: 0.648 (0.533-0.789) at W52 and significantly lower for SB5-adalimumab versus originator-adalimumab (p < .001) over 104 W. Local skin reaction events/pain was the main reason for treatment discontinuation in the SB5-adalimumab cohort (n = 20/54 [37%]). CONCLUSIONS: These long-term results of CD patients receiving originator-adalimumab or following nonmedical switch to SB5-adalimumab show similar therapeutic effects on clinical disease activity, biological parameters and pharmacokinetic profile in both cohorts from 52 to 104 W. A separation in persistence was observed beyond W26, mainly due to differences in local reactions at the injection site.

• MeSH
• adalimumab škodlivé účinky   MeSH
• biosimilární léčivé přípravky * škodlivé účinky   MeSH
• Crohnova nemoc * chemicky indukované   farmakoterapie   MeSH
• dospělí MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• tendenční skóre MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Vedolizumab (VDZ) a ustekinumab (UST) nyní patří mezi dostupná biologická léčiva pro léčbu Crohnovy choroby (CD -Crohn´s disease), avšak omezené zkušenosti s těmito přípravky z klinické praxe jsou dosud limitující pro kvalifikovanou volbu optimální léčebné strategie po selhání přípravků ze skupiny anti-tumor nekotizující faktor (anti-TNF). Tato práce je zaměřena na porovnání účinnosti a bezpečnosti VDZ a UST jako biologických léčiv druhé linie u srovnatelných skupin pacientů s CD. Metody: Do hodnocení byli zařazeni konsekutivní pacienti s CD, kteří byli v minulosti léčeni alespoň jedním anti-TNF přípravkem. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, které odpovídaly termínům aplikace léčiv a během kterých byla hodnocena klinická aktivita onemocnění (HBI - Harvey-Bradshaw Index), zánětlivé parametry (C reaktivní protein, fekální kalprotektin) a byly zaznamenávány nežádoucí příhody. Primárním cílem bylo hodnocení podílu pacientů v klinické remisi (HBI ≤ 4) v týdnu 30-32, klinické odpovědi ve formě poklesu HBI a podílu pacientů ukončujících léčbu. Výsledky: Hodnoceno bylo 45 pacientů s VDZ a 50 s UST. Obě kohorty byly srovnatelné ve všech hodnocených parametrech s výjimkou zastoupení pohlaví a podílu pacientů s penetrující formou choroby. Podíl pacientů v klinické remisi mezi nasazením léčby a týdnem 30-32 vzrostl ve skupině s VDZ ze 44,4 na 58,1 % a ve skupině s UST z 55,1 na 63,2 %, avšak tento nárůst nedosáhl statistické významnosti. Průměrný pokles HBI u jednotlivých pacientů za sledované období ve skupině s VDZ dosáhl - 1,94 ± 5,14 (p = 0,05) a - 2,94 ± 5,91 (p = 0,01) ve skupině s UST. Podíl pacientů s UST v klinické remisi prosté kortikoterapie vzrostl ze 38,8 na 62,5 % (p = 0,04) a ve skupině s VDZ ze 33,3 na 45,2 % (p = 0,67). Terapii během sledování ukončilo 6 pacientů s VDZ a žádný s UST. Závěr: Z výsledků práce vyplývá srovnatelná efektivita VDZ a UST z pohledu míry dosažení klinické remise a odpovědi zánětlivých markerů, avšak v případě UST se projevil významnější steroidy šetřící účinek. Pro definici optimálního postavení nových biologik v algoritmu léčby CD bude nezbytné vyjít z prospektivních randomizovaných srovnávacích studií.

Background: Vedolizumab (VDZ) and ustekinumab (UST) have become available for the treatment of Crohn´s disease (CD), however, due to limited clinical experience, the optimal treatment strategy after a failure of anti-tumor necrosis factor (anti-TNF) has yet to be elucidated. In our study, we aim to evaluate the efficiency and safety of VDZ and UST as second-line classes of biological therapy in a head-to-head manner in comparable populations of CD patients. Methods: Consecutive patients with CD who have previously been treated with anti-TNF therapy were included. Patients were followed at regular intervals coincident with drug applications and clinical activity (HBI - Harvey-Bradshaw Index), inflammatory markers (C-reactive protein, fecal calprotectin) and adverse events were recorded. The primary outcome was the proportion of patients in clinical remission in weeks 30-32 (HBI ≤ 4), the clinical response in terms of HBI decrease, and the withdrawal rate. Results: Forty-five patients with VDZ and 50 with UST were included. Both groups were comparable in all the evaluated parameters with the exception of the male-to-female ratio and the proportion of patients with penetrating disease phenotype. The proportion of patients in clinical remission increased from 44.4% at baseline to 58.1% in weeks 30-32 in the VDZ group and from 55.1% to 63.2% in the UST group; however, the increase was not statistically significant. The mean paired HBI difference between weeks 30-32 and baseline reached -1.94 ± 5.14 (p = 0.05) in the VDZ cohort and - 2.94 ± 5.91 (p = 0.01) in the UST cohort. The proportion of patients in steroid-free clinical remission increased from 38.8% to 62.5% in the UST cohort (p = 0.04), and from 33.3% to 45.2% in the VDZ (p = 0.67). Six patients on VDZ and none on UST discontinued the treatment. Conclusion: Our study demonstrated a comparable efficacy of VDZ and UST with respect to the rate of clinical remission and biomarker response; however, the steroid-sparing effect of UST was more prominent. There is a need for prospective randomized head-to-head trials to assess the optimal position of new biological agents in the treatment of patients with CD.

• Klíčová slova
• vedolizumab,
• MeSH
• biologická terapie metody   MeSH
• dospělí MeSH
• gastrointestinální látky terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky terapeutické užití   MeSH
• idiopatické střevní záněty * farmakoterapie   MeSH
• interleukin-12 terapeutické užití   MeSH
• interleukin-23 terapeutické užití   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ustekinumab MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Data o klinickém významu monitorace farmakokinetiky vedolizumabu jsou v současné době omezená a nejednoznačná. Cílem naší práce bylo zhodnotit vztah mezi hladinami vedolizumabu (VTL - vedolizumab trough levels) v týdnu 6 léčby a odpovědí na indukční léčbu u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD - inflammatory bowel disease). Metody: Do studie byli zařazeni pacienti s IBD z prospektivní kohorty pacientů léčených v našem centru vedolizumabem, u kterých byly měřeny VTL a protilátky proti vedolizumabu (AVA - anti-vedolizumab antibodies) v průběhu indukční fáze léčby. Vedolizumab byl aplikován v dávce 300 mg v týdnu 0, 2, 6 a v případě nedostatečné odpovědi byla podána dodatečná dávka v týdnu 10. Odpověď na léčbu se hodnotila na základě posouzení ošetřujícím lékařem. K laboratorní analýze VTL a AVA byla použita metoda ELISA. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 87 pacientů, 31 s Crohnovou nemocí a 56 s ulcerózní kolitidou. Při zahájení terapie bylo pouze 15 % pacientů naivních k anti-tumor nekrotizující faktor alpha léčbě, 61 % užívalo systémové kortikosteroidy a 26 % thiopuriny. Klinická odpověď byla pozorována u 77 % pacientů. Medián VTL v týdnu 6 od zahájení léčby byl 30,6 µg/mL (rozmezí: 1,1-80,0). Při porovnání VTL v týdnu 6 u pacientů, kteří odpověděli a neodpověděli na indukční léčbu, nebyl pozorován signifikantní rozdíl (medián 29,4 vs. 34,4 µg/mL; p = 0,71). Podobné výsledky byly zaznamenány u pacientů vyžadujících dávku navíc v týdnu 10 - tito pacienti neměli signifikantně odlišné VTL od těch, kteří dostali klasickou indukci (40,0 vs. 28,5 µg/mL; p = 0,69). Pozitivní AVA v průběhu 10-14 týdnů léčby vyvinulo 7 % pacientů. Nebyl pozorován vliv typu IBD, konkomitantní léčby imunosupresivy nebo předchozí biologické léčby na VTL. Závěr: V naší studii jsme neprokázali vztah mezi časnými hladinami vedolizumabu a klinickou odpovědí na indukční léčbu vedolizumabem. Je zapotřebí dalších studií, které budou zkoumat klinický význam měření farmakokinetiky vedolizumabu v léčbě pacientů s IBD.

Background: Data about the usefulness of monitoring vedolizumab therapy are sparse and conflicting. Here, the aim was to assess the association between early vedolizumab trough levels (VTLs) and responses to induction therapy in patients with inflammatory bowel disease (IBD). Methods: The study population comprised consecutive IBD patients from a prospective cohort of vedolizumab treated individuals at our centre, in whom VTLs and anti-vedolizumab antibodies (AVAs) were measured during the induction phase of therapy. Included patients received vedolizumab (300 mg) at weeks 0, 2 and 6, with an extra dose at week 10 in cases of inadequate response after the third infusion. Clinical response was evaluated by a physician at 1 month after the last induction dose (week 10 or 14). Measurement of VTL and AVA was performed by ELISA. Results: Eighty-seven patients, 31 with Crohn´s disease and 56 with ulcerative colitis, were included. Only 15% of patients were naive to anti-tumour necrosis factor alpha therapy; 61% used concomitant systemic steroids and 26% used thiopurines. An additional dose at week 10 was given to 39% of individuals. Clinical response to induction was reported in 77% of IBD patients. The median VTL at week 6 was 30.6 µg/mL (range: 1.1-80.0). When comparing patients with and without a clinical response to vedolizumab, we found no significant difference in the median VTL at week 6 (29.4 vs. 34.4 µg/mL, respectively; p = 0.71). Likewise, VTL did not differ significantly between individuals receiving an additional dose at week 10 and those receiving standard induction (40.0 vs. 28.5, respectively; p = 0.69). Seven per cent of patients developed positive AVA up until weeks 10-14. Diagnosis type, concomitant immunosuppressants or previous biologic therapy had no impact on VTL. Conclusion: There was no association between early VTL and clinical response to induction therapy. Further studies should address the clinical relevance of therapeutic drug monitoring during long-term vedolizumab treatment.

• Klíčová slova
• vedolizumab,
• MeSH
• biologická terapie metody   MeSH
• dospělí MeSH
• gastrointestinální látky farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• idiopatické střevní záněty * farmakoterapie   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• monitorování léčiv MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH