- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Postresuscitační syndrom je komplexním a závažným stavem, který se rozvíjí v důsledku proběhlé srdeční zástavy a resuscitace. Na jeho průběh má vliv jak samotná vyvolávající příčina zástavy, tak důsledky ischemicko reperfuzního poškození. I v případě úspěšné resuscitace je následná hospitalizační mortalita pacientů velmi vysoká. V časné fázi postresuscitačního syndromu je nejčastější příčinou úmrtí multiorgánové selhání v důsledku postresuscitačního šoku. Nejzávažnějším pozdním důsledkem je těžké neurologické postižení. Hlavními faktory ovlivňujícími prognózu nemocných po úspěšné resuscitaci jsou časná diagnostika a zahájení léčby základního onemocnění spolu s kvalitní a standardizovanou léčbou postresuscitačního syndromu. Potřeba specifických diagnostických a terapeutických metod společně s dostupností erudovaného multidisciplinárního týmu vede v posledních letech ke snaze o centralizaci poresuscitační péče do cardiac arrest center.
Post-cardiac arrest syndrome is a complex and serious condition that develops following cardiac arrest and resuscitation. Both the underlying cause of the arrest and the sequelae of ischaemia-reperfusion injury have an effect on its course. Even in the case of successful resuscitation, the subsequent in-hospital mortality of patients is very high. In the early phase of post-cardiac arrest syndrome, multiple-organ failure due to post-resuscitation shock is the most common cause of death. The most serious late consequence is severe neurological impairment. The major factors affecting the prognosis of patients after successful resuscitation are early diagnosis and initiation of treatment of the underlying disease along with good-quality and standardized treatment of post-cardiac arrest syndrome. The need for specific diagnostic and therapeutic methods, as well as the availability of an experienced multidisciplinary team, has in recent years led to an effort to centralize post-resuscitation care in cardiac arrest centres.
- MeSH
- hypotermie MeSH
- lidé MeSH
- poresuscitační syndrom * patofyziologie terapie MeSH
- resuscitace metody MeSH
- srdeční zástava * komplikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Feochromocytom je nádor vycházející z chromafinních buněk dřeně nadledvin. Jedná se společně se sympatickými paragangliomy o nádory produkující katecholaminy, které jsou relativně vzácné. Jsou jednou z méně častých příčin sekundární hypertenze. Klinická prezentace feochromocytomu je značně variabilní, nejtypičtější je triáda příznaků zahrnující paroxysmální bolesti hlavy, pocení a palpitace. V naší kazuistice prezentujeme případ pacienta, u kterého se feochromocytom manifestoval primárně jako fatální srdeční selhání.
Pheochromocytoma is a tumor that arises from chromaffin cells of the adrenal medulla. Together with sympathetic paragangliomas, these are relatively rare catecholamine-secreting tumors. They are one of the less common causes of secondary hypertension. The clinical presentation of pheochromocytoma is very variable. The classic triad of symptoms in patients with a pheochromocytoma consists of paroxysmal episodic headache, sweating, and palpitations. In our case report, we present a patient in whom pheochromocytoma manifested primarily as a fatal heart failure.
INTRODUCTION: Current guidelines recommend systematic care for patients who experience out-of-hospital cardiac arrest (OHCA) and the development of cardiac arrest centers (CACs). However, data regarding prolonged transport time of these often hemodynamically unstable patients are limited. METHODS: Data from a prospective OHCA registry of a regional CAC collected between 2013 and 2017, when all OHCA patients from the district were required to be transferred directly to the CAC, were analyzed. Patients were divided into two subgroups: CAC, when the CAC was the nearest hospital; and bypass, when OHCA occurred in a region of another local hospital but the subject was transferred directly to the CAC (7 hospitals in the district). Data included transport time, baseline characteristics, hemodynamic and laboratory parameters on admission (systolic blood pressure, lactate, pH, oxygen saturation, body temperature, and initial doses of vasopressors and inotropes), and final outcomes (30-day in-hospital mortality, intensive care unit stay, days on artificial ventilation, and cerebral performance capacity at 1 year). RESULTS: A total of 258 subjects experienced OHCA in the study period; however, 27 were excluded due to insufficient data and 17 for secondary transfer to CAC. As such, 214 patients were analyzed, 111 in the CAC group and 103 in the bypass group. The median transport time was significantly longer for the bypass group than the CAC group (40.5 min [IQR 28.3-55.0 min] versus 20.0 min [IQR 13.0-34.0], respectively; p˂0.0001). There were no differences in 30-day in-hospital mortality, 1-year neurological outcome, or median length of mechanical ventilation. There were no differences in baseline characteristics, initial hemodynamic parameters on admission, catecholamine dosage(s). CONCLUSION: Individuals who experienced OHCA and taken to a CAC incurred significantly prolonged transport times; however, hemodynamic parameters and/or outcomes were not affected. These findings shows the safety of bypassing local hospitals for a CAC.
- MeSH
- biologické markery krev MeSH
- časové faktory MeSH
- délka pobytu statistika a číselné údaje MeSH
- hemodynamika MeSH
- jednotky intenzivní péče statistika a číselné údaje MeSH
- kardiocentra statistika a číselné údaje MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- registrace MeSH
- senioři MeSH
- transport pacientů * MeSH
- umělé dýchání MeSH
- vitální znaky MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici mortalita terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: The LUCAS (Lund University Cardiopulmonary Assist System; Physio-Control Inc./Jolife AB, Lund, Sweden) was developed for automatic chest compressions during cardiopulmonary resuscitation (CPR). Evidence on the use of this device in out-of-hospital cardiac arrest (OHCA) suggests that it should not be used routinely because it has no superior effects. OBJECTIVE: The aim of this study was to compare the effect of CPR for OHCA with and without LUCAS via a regional nonurban emergency medical service (EMS) physician-present prehospital medical system. METHODS: We analyzed a prospective registry of all consecutive OHCA patients in four EMS stations. Two of them used a LUCAS device in all CPR, and the EMS crews in the other two stations used manual CPR. Individuals with contraindication to LUCAS or with EMS-witnessed arrest were excluded. RESULTS: Data from 278 patients were included in the analysis, 144 with LUCAS and 134 with manual CPR. There were more witnessed arrests in the LUCAS group (79.17% vs. 64.18%; p = 0.0074) and patients in the LUCAS group were older (p = 0.03). We found no significant difference in return of spontaneous circulation (30.6% in non-LUCAS vs. 25% in LUCAS; p = 0.35). In the LUCAS group, we observed significantly more conversions from nonshockable to shockable rhythm (20.7% vs. 10.10%; p = 0.04). The 30-day survival rate was significantly lower in the LUCAS group (5.07% vs. 16.31% in the non-LUCAS group; p = 0.044). At 180-day follow-up, we observed no significant difference (5.45% in non-LUCAS vs. 9.42% in LUCAS; p = 0.25). CONCLUSIONS: Use of the LUCAS system decreased survival rate in OHCA patients. Significantly higher 30-day mortality was seen in LUCAS-treated patients.
- MeSH
- hrudník MeSH
- kardiopulmonální resuscitace * MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- urgentní zdravotnické služby * MeSH
- zástava srdce mimo nemocnici * terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je metoda mimotělního oběhu se vzrůstajícím užitím u kardiogenního šoku nebo refrakterních srdečních zástav. Péče o tyto pacienty je vesměs vázána na centra s kardiochirurgií. Technický vývoj usnadil zavedení okruhu bez chirurgické asistence a pro management oběhové podpory není nutná přítomnost perfuzionisty. Metoda: Prospektivní registr pacientů s ECMO podporou od dubna 2015 do března 2020 bez ohledu na důvod implantace. Výsledky: Od dubna 2015 do března 2020 jsme provedli 38 ECMO implantací (31 V-A, 1 V-V), dále 6× V-V pro ARO (Anesteziologicko-Resuscitační Oddělení). Všechny byly provedeny na cathlabu pod rtg kontrolou. Pacienti s refakterní zástavou byli resuscitováni pomocí LUCAS II. Okruh byl nasetován sestrou KJ bez přítomnosti perfuzionisty a kanyly zavedeny invazivním kardiologem. Provedli jsme 32 napojení (78 % muži, průměrný věk 60,5 ± 11,5 let). Indikace byly: 1× PCI nechráněného kmene ACS, 16× kardiogenní šok se srdeční zástavou, 8× refrakterní zástava oběhu, 4× kardiogenní šok bez zástavy, 1× intoxikace a 2× refrakterní selhání plic. Etiologicky bylo důvodem k zavedení ECMO 5× plicní embolie, 18× infarkt s elevacemi ST, 1× kardiomyopatie, 1× riziková PCI, 1× aortání stenóza, 3× nonSTEMI, 1× intoxikace a 2× respir. insuficience. Kanylace byla 100% úspěšná bez technických komplikací, 1× se vyskytlo krvácení v důsledku kanylace, 22 % pacientů vyžadovalo distální protekci pro končetinovou ischemii, u 16 % se manifestovala koagulopatie. Odpojení bylo úspěšné u 19 (59 %) pacientů, průměrná doba na ECMO byla 5,3 ± 1,9 dne. Jen dva pacienti byli následně transportování na kardiochirurgii (1× náhrada aortání chlopně, 1× implantace LVAD). Třicetidenní dobrý neurologický outcome (CPC 1,2) byl u 13(41 %) pacientů. Hospitalizační mortalita byla 59 % (7× refrakterní zástava, 2× plicní embolie, 2× srdeční selhání, 7× multiorgánové selhání, 1× krvácení). Refrakterní srdeční zástava měla 88% mortalitu, kardiogenní šok 45 % bez ohledu na srdeční zástavu v průběhu. Závěr: V průběhu pěti let jsme provedli 38 ECMO implantací bez technických komplikací, jen dva pacienti vyžadovali kardiochirurgické řešení. Naše zkušenosti poukazují na proveditelnost ECMO programu mimo kardiochirurgická centra.
Introduction: Extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) is a method of extracorporeal circulation which is increasingly used in patients with cardiogenic shock or refractory cardiac arrest. The care is almost exclusively provided in hospitals with cardiac surgery on site. Methods: A prospective registry of all patients treated with ECMO from April 2015 to March 2020 regardless of the reason for implantation was performed. We assessed the technical success, duration of treatment, complication rate, and in-hospital mortality. Results: From April 2015 to March 2020, we performed 38 ECMO implementations (31 veno-arterial and 1 veno-venous as well as 6 V-V ECMO procedures for the ICU). All were carried out in a cath lab under x-ray guidance using bifemoral approach (V-V ECMO with femoro-jugular approach). Patients with refractory cardiac arrest were resuscitated with the LUCAS II device during implementation. Circuit priming was managed by a CCU nurse without the presence of a perfusionist while cannulas were inserted by an invasive cardiologist. We performed 32 connections (78 % men, mean age 60.5 ± 11.5 years). The indications were: protected PCI of the left main coronary artery in one case, cardiogenic shock with cardiac arrest in 16 cases, refractory cardiac arrest in eight cases, cardiogenic shock without cardiac arrest in four cases, intoxication in one case, and refractory lung failure in two cases. The aetiology was pulmonary embolism in five cases, myocardial infarction with ST elevation in 18 cases, dilated cardiomyopathy in one case, percutaneous coronary intervention in a high-risk patient in one case, aortic stenosis in one case, non-STEMI in one case, intoxication in one case, and respiratory failure in two cases. Cannulations had a 100 % success rate without any technical complications, but with one episode of bleeding. Twenty-two percent of patients required distal protection for leg ischaemia. Sixteen percent of patients required an intervention for manifestations of disseminated coagulopathy. Successful weaning was achieved in 19 (59 %) of patients, the average time on ECMO was 5.3 ± 1.9 days. Only two patients were subsequently transferred to the cardiac surgery ward (1× aortic valve replacement and 1× LVAD implantation). We observed a 30-day good neurological outcome (CPC 1 and 2) in 13 (41%) patients. The in-hospital mortality was 59 % (7× refractory cardiac arrest, 2× pulmonary embolism, 2× heart failure, 7× multiple organ failure, 1× bleeding). Refractory cardiac arrest had a 100 % mortality rate, cardiogenic shock 33 % (the mortality rate was the same for both groups, i.e. cardiogenic shock with or without cardiac arrest). Conclusion: Over the course of five years, we performed 38 ECMO implementations as life-saving procedures without any technical complications. Only two patients required subsequent cardiac surgery care. The 30-day survival rate with a good neurological outcome was 41 %, successful weaning was achieved in 59 %. Our experience indicates the feasibility of the ECMO programme in regional centres without cardiac surgery back-up.
- MeSH
- kardiocentra metody organizace a řízení MeSH
- kardiochirurgické výkony MeSH
- kardiogenní šok terapie MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * metody mortalita MeSH
- nemocnice speciální MeSH
- senioři MeSH
- srdeční zástava terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
