Úvod a předmět sdělení: Možnost pohybu zubem napříč alveolární kostí je jedním ze základních principů ortodoncie. Působení mechanické síly ortodontického aparátu se přenáší na závěsný aparát zubu a výsledkem je remodelace okolí zubního lůžka. Dochází při tom k apozici a resorpci kostní tkáně, což umožňuje posun zubu. Tento proces můžeme v některých situacích s výhodou využít ke tvorbě nové kosti a to zejména v místech kde již došlo k atrofii alveolárního výběžku po předčasných ztrátách zubů nebo při jejich agenezích. Tvorba alveolární kosti ortodontickým posunem je zde alternativou k nejrůznějším augmentačním technikám sloužícím ke zlepšení předimplantačních poměrů. Četné studie dokazují, že dlouhodobá stabilita takto vytvořené kosti je mnohem lepší než u chirurgických augmentací. Jako další příklad využití ortodontického posunu k přípravě implantačního lože můžeme uvést ortodontickou extrakci zubu se špatnou prognózou, kdy jeho prostá extrakce by s sebou nesla příliš velkou ztrátu kosti. Své využití má ortodontický posun i při terapii určitých typů parodontálních defektů. Závěr: Možnosti ověření a exaktního měření skutečně vzniklé kosti při těchto posunech zubů u léčených pacientů byly donedávna poměrně omezené. Dostupné radiologické zobrazovací metody nedosahovaly potřebných parametrů, aby bylo možné věrohodně hodnotit změny úrovně remodelované kostní tkáně. V posledním desetiletí ale došlo k rozšíření technologie Cone Beam CT (CBCT), která tato měření umožňuje provádět s poměrně velkou přesností. Přesto je třeba znát určitá omezení a pravidla, která musíme při hodnocení CT skenů zohlednit.
Objectives: The ability to move tooth trough alveolar bone is one of the basic principles in orthodontics. Mechanical force generated by orthodontic appliance is transferred to periodontal ligament resulting in the remodeling of alveolar bone. Tooth movement is enabled by apposition and resorption of bone tissue. Process of bone remodeling can be used in order to create new bone in certain clinical situations. Early loss or agenesis of tooth is followed by the atrophy of alveolar ridge. Bone formation and implant site development by tooth movement is an interesting alternative to surgical bone augmentation techniques. Number of studies prove that long term stability of bone created trough orthodontic movement is much better than in case of surgical augmentative procedures. Implant site development by orthodontic extrusion of nonrestorable tooth prior to implant placement is another option for improving alveolar bone and gingival characteristics. Periodontal one-wall osseous defects are treated most efficiently by orthodontic tooth movement. Conclusion: Methods of quantitative and qualitative analysis of alveolar crest formed during tooth movement had been very limited until recently. Available radiographic imagining techniques were not accurate enough to allow the precise assessment of changes in the level of remodelated alveolar bone. Technology of Cone Beam CT (CBCT) has revolutionized the bone analysis and high precision measurements during last decade. In spite of all advantages being brought by CBCT some limitations and restrictions ought to be taken into account when analyzing CT scans.
- Klíčová slova
- Cone Beam CT,
- MeSH
- augmentace alveolárního výběžku metody přístrojové vybavení využití MeSH
- financování organizované MeSH
- lidé MeSH
- metaanalýza jako téma MeSH
- ortodoncie metody MeSH
- ortodontické aparáty využití MeSH
- osteoblasty MeSH
- parodont patologie MeSH
- počítačová tomografie s kuželovým svazkem metody přístrojové vybavení využití MeSH
- posun zubů metody přístrojové vybavení využití MeSH
- remodelace kosti MeSH
- resorpce kosti MeSH
- stomatologický výzkum metody MeSH
- zubní implantáty využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Uzavírání mezery v místě rozštěpového defektu posunem zubů fixním ortodontickým aparátem umožňuje funkční a estetickou rehabilitaci chrupu bez nutnosti zhotovení protetické náhrady. Na 40 okluzogramech u 20 pacientů s celkovým jednostranným rozštěpem byl analyzován rozsah a charakter ortodontických posunů zubů při uzávěru rozštěpového defektu. Byl nalezen rozdílný charakter změn v postavení a pohybech zubů ve velkém rozštěpovém segmentu čelisti u pravostranného a levostranného celkového rozštěpu, ke kterým došlo při uzavíráni rozštěpového defektu chrupu a úpravě tvaru horního zubního oblouku fixním ortodontickým aparátem.
The space closure in the cleft region by means of tooth movement with fixed orthodontic appliance allows for a functional and aesthetic reconstruction of the dentition without prosthetic treatment. We made the analysis of 40 occlusograms of 20 patients with a complete unilateral cleft and evaluated the extent and characteristics of orthodontic tooth movements during the space closure in the cleft region. We found differences in position and movement of teeth in the large cleft segment for left-sided and right-sided complete cleft during the closed of the cleft space and adjustment of the arch shape of the upper arch with fixed orthodontic appliance.
Postavení molárů v supraokluzi je výsledkem ztráty antagonisty v protilehlé čelisti a následnou erupcí zubu. Často je takového rozsahu, že znemožňuje kvalitní protetickou rekonstrukci defektu. Ortodontické řešení supraokluze bylo dříve, z důvodu biomechanických, značně problematické. Se zavedením dočasných kotevních zařízení do ortodoncie je však možné tuto malpozici zubů úspěšně řešit, a to intruzí molárů k mikrošroubům či kotevním destičkám. Objevila se tak nová oblast spolupráce mezi ortodontistou, implantologem a protetikem, kterou nazýváme předprotetická ortodoncie. Ve sdělení je detailně diskutován problém supraokluze a princip následné intruze. Jsou představeny kotevní mikrošrouby, způsob chirurgického zavedení, jsou popsány ideální lokalizace po umístění mikrošroubu a protokol zatížení.
Cíl práce: Tato studie popisuje rozměrové změny alveolárního výběžku v čase u pacientů s agenezí horních /aterá/ních řezáků léčených fixním ortodontickým aparátem. Cílem studie bylo zjistit: 1. Změny kostní masy ve veďikálnía horizontální rovině během ortodontické léčby fixním aparátem a v následné retenční fázi. 2. Zda sklon špičáku a vzdálenost špičáku od centrálního řezáku před léčbou mají vliv na množství kosti vytvořené distalizací horního špičáku a na stabilitu kostní masy v čase. Metodika; Data by/a získána ze sádrových modelů horní čelisti a ortopantomogramů 80 pacientů s celkem 128 stranamí^ageneze laterálních řezáků, zhotovených ve třech časových periodách: (TI) na začátku ortodontické léčby, (T2) na konci ortodontické léčby, (T3j v době retence - 2 roky po ukončení léčby (T3Aj, 5 let po léčbě (T3B). Měřena byla vzdálenost špičáku od centrálního řezáku. Vestibuloorální šrrka alveolu byla měřena na sádrovem modelu v úrovni kostního hřebene alveolu a v místě 5mm apikálně od hřebene alveolu. Na OPG snímcích byl registrován sklon špičáku k alveolárnímu hřebeni a výška alveolárního hřebene. Výsledky: Byl zjištěn pokles šířky alveolárního hřebene o 4 % v období od zahájení do ukončení ortodontické léčby (T1-T2) a další pokles průměrně o 2 % v době retence (T2-T3A, T2-T3BJ s individuální variabilitou. Pokles výšky hřebene v místě ageneze byl 0,26 mm na konci léčby (77 -T2), v době 5 let po léčbě průměrně 0,38mm (T2-T3B). Nebyl nalezen vztah mezi sklonem špičáku ani vzdáleností špičáku od centrálního řezáku na začátku léčby a množstvím kosti a stabilitou této kostní masy vytvořené ortodontickým posunem. Závěr: Kost vytvořená ortodontickým posunem zubu je stabilní ve směru horizontálním i veďikálním. Změny šířky alveolu nebyly závislé na množství kosti v místě ageneze při zahájení léčby. Pokud tedy špičák prořeže těsně vedle centrálního řezáku, jsou podmínky pro vytvoření dostatečné kostí distalizací špičáku v místě nezaloženého laterálního řezáku příznivější.
Aim: Changes in parameters of alveolar process over the period of time in patients with missing maxillary lateral incisors are examined. The patients were treated with fixed orthodontic appliance. The aim was to find out: 1. Changes in bone mass in both vertical and horizontal planes during orthodontic treatment with fixed appliances, and during the following period of retention. 2. Whether the canine inclination and its distance from the central incisor before treatment affect the amount of bone created through distalization of maxillary canine, and the bone mass stability in time. Method: The relevant data were obtained from casts of maxilla and pantomographic pictures of 80 patients with the total of 128 sides with missinq lateral incisors. The casts were made in the three periods: (T1) at the beginning of the orthodontic treatment, (T2) at the end of orthodontic treatment, (T3) during the period of retention 2 years after treatment (T3A), 5 years after treatment (T3B). The distance between the canine and the central incisor was measured. Vestibulooral width of alveolus was measured in casts at the level of bone ridge of the alveolus and at the point 5 mm apically off the alveolar ridge. In OPG the canine inclination to the alveolar ridge was recorded as wellas the heighJof'the alveolar ridge. Results: The reduction of the alveolar ridge width by 4% was registered within the period between the beginning and the end of orthodontic treatment (T7 -72); in the period of retention the reduction was 2% on average (T2-73A, 72-73B), with individual variance. At the end of treatment (77 -72j the height of the alveolar ridge decreased by 0.26 mm; 5 years after treatment the height decreased by 0.38 on average (72-736). 7here was found no relation between the canine inclination or between the canine distance from the central incisor at the beginning of treatment and the amount and stability of the bone created by the orthodontic movement. Conclusion: The bone created through the orthodontic tooth movement is stable in both horizontal and vertical directions. Changes in the width of the alveolus were not related to the amount of bone at the place of agenesis at the beginning of treatment. Therefore, if the canine erupts next to the central incisor, there are more favorable conditions affecting formation of the bone mass through distalization of the canine at the place of the missing lateral incisor.
Rychlá maxilární expanze je metoda, jejímž cílem je transverzální rozšíření horního zubního oblouku v oblasti apikální báze horní čelisti, se současným minimálním pohybem (tělesný posun nebo vyklonění) samotných laterálních zubů a přilehlého alveolárního výběžku. Historie úpravy zúženého horního zubního oblouku palatinální expanzí začíná dle dostupné literatury v roce 1860, kdy prof. Angell ze Spojených států amerických poprvé popsal a použil ortodontický přístroj k transverzální expanzi horního zubního oblouku s rozšířením patrového švu. V období dalších 145 let se hodnocení a výzkum metody staly středem zájmu mnoha studií a experimentů prováděných na zvířatech a lidech. V průběhu celého období existovalo mnoho zastánců, ale také odpůrců jednotlivých postupů a metod palatinální expanze.
- MeSH
- lidé MeSH
- meziodvětvové vztahy MeSH
- nemoci parodontu chirurgie MeSH
- nemoci zubů ošetřování MeSH
- ortodoncie korekční využití MeSH
- posun zubů metody využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
