Úvod: Srdeční zástava (SZ) s následnou cerebrální hypoxií vede k multifaktoriálnímu poškození mozku. Kognitivní deficit a vyšší míra depresivních projevů jsou nejčastěji popisovanými psychickými důsledky SZ. Cílem předkládané studie je charakterizovat psychosociální důsledky SZ. Metody: Průzkumného šetření se účastnilo 113 osob. K 62 pacientům po SZ bylo dle demografických charakteristik a premorbidní inteligenční úrovně přiřazeno 51 zdravých jedinců. Účastníkům byly předloženy testy kognitivní výkonnosti (Montreal Cognitive Assessment, MoCA), depresivních (Beck Depression Inventory-II, BDI-II) a úzkostných projevů (State-Trait Anxiety Inventory, STAI) a sociálních faktorů krize středního věku (Škála faktorů krize středního věku, ŠKSV). Výsledky: Analýza ukázala, že pacienti po SZ vykazují nižší kognitivní výkonnost (p = 0,016) a vyšší míru symptomů aktuální úzkosti (p = 0,023). V úrovni depresivních symptomů (p = 0,435) a v dlouhodobé úzkostnosti (p = 0,542) se pacienti po SZ nelišili od kontrolního souboru. Ex-post facto analýza založená na logistické regresi poukazuje na to, že nejsilnějším psychologickým prediktorem SZ je pohlaví (OR = 4,45) a míra aktuálně prožívané úzkosti (OR = 0,50). Analýza diskriminační funkce ukazuje, že predikce vzniku SZ je závislá na věku, kognitivní výkonnosti a na míře aktuální úzkosti (λ = 0,81, p = 0,028). Závěr: Výsledky studie ukazují, že SZ má významný vliv na rozvoj nežádoucích kognitivních a neuropsychiatrických projevů. Zařazení psychosociální péče a neuropsychiatrické léčby do komplexní péče o pacienty po SZ je žádoucí.
Background: Cardiac arrest (CA) leads to cerebral hypoxia resulting in multifactorial brain injury. Cognitive impairment and a higher degree of depressive symptoms are the most frequently described mental health problems after CA. The aim of the present study is to characterize psychosocial sequelae of CA. Methods: The study population included 113 subjects. 62 patients after CA were matched to 51 healthy controls according to demographic characteristics and premorbid intelligence level. Cognitive test (MoCA), inventories of depressive (BDI-II) and anxiety symptoms (STAI) and midlife crisis scale (MCS) were administrated to study participants. Results: The analysis showed that CA patients have a decreased level of cognitive performance (p = 0.016) and a higher degree of state anxiety symptoms (p = 0.023). There was no significant difference between CA patients and control subjects in the degree of depressive (p = 0.435) and trait anxiety symptoms (p = 0.542). Ex-post facto analysis based on logistic regression indicated that the strongest predictors of being classified as having had a cardiac arrest was male gender and state anxiety (OR = 4.45 and 0.50). Discriminant function analysis showed that group prediction was sensitive to age, cognitive performance, and state anxiety (λ = 0.81, p = 0.028). Conclusions: Our results show that CA has significant cognitive and neuropsychiatric sequelae. The integration of psychosocial care and neuropsychiatric treatment into the complex medical care of CA patients seems to be justified.
- MeSH
- deprese * etiologie MeSH
- kognitivní poruchy * etiologie MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mozková hypoxie etiologie komplikace MeSH
- neuropsychologické testy MeSH
- přežívající MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- srdeční zástava * psychologie MeSH
- úzkost etiologie MeSH
- výzkum MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Mimonemocniční zástava oběhu je jedním ze zásadních problémů současné medicíny. S přežitou srdeční zástavou stoupá u postiženého riziko vzniku úzkostných a depresivních stavů jak během hospitalizace, tak i po propuštění do domácích podmínek. Psychologická péče není pacientům po přežité oběhové zástavě rutinně poskytována. Pacienti zařazení do tohoto pilotního výzkumu byli identifikováni v registru nemocných po oběhové zástavě. K realizaci bylo využito standardizovaného Montrealského kognitivního testu (MoCA) a nestandardizovaného dotazníkového šetření. Celkově bylo do studie zahrnuto 28 pacientů, kteří přežili oběhovou zástavu. Průměrný věk respondentů činil 54 let. V souboru bylo 20 mužů a 8 žen. Bylo zjištěno, že 18 (64,3 %) dotazovaných trpí od doby, kdy prodělali kritický stav v podobě oběhové zástavy, negativně vnímanými a obtěžujícími symptomy, především strachem z další srdeční příhody, poruchami spánku, přetrvávající únavou atd. Jen 12 z 28 pacientů dosáhlo skóre v testu MoCA > 26 bodů, což je pokládáno za normální výsledek. Ačkoli byl náš výzkumný vzorek pacientů relativně malý a jistě je potřeba rozsáhlejších studií věnujících se dané problematice, došli jsme k alarmujícímu zjištění vysokého výskytu úzkostných a depresivních symptomů u nemocných po oběhové zástavě, stejně tak kognitivních deficitů u převážné většiny pacientů. V situaci, kdy těmto postiženým není poskytována rutinní psychologická péče, se jeví časný psychologický zásah jako vysoce účelný, s potenciálem příznivého ovlivnění návratu pacientů do běžného života.
Out-of-hospital circulatory arrest is a major challenge of current medicine. Circulatory arrest survivors bear increased risk of developing anxiety disorders and depressions both during hospitalization and after discharging to the home care. Circulatory arrest survivors are not provided routinely with psychological care. Patients included in our pilot research were identified in the register of surviving circulatory arrest. The survey was carried out using a non-standardized questionnaire. A total of 28 patients surviving the circulatory arrest were included in the pilot research. The average age of respondents was 54 years. There were 20 men and 8 women. The project showed that 18 (64.3 %) people, since they went through the critical status, have suffered from negative and bothering symptoms, such as: fear of a repeated cardiac arrest, sleeping disorders, persistent tiredness etc. Despite the fact that our group of patients was relatively small and larger studies addressing the issue are needed, our finding is alarming – the patients after the cardiac arrest suffer from many anxious and depressive symptoms as well as from cognitive deficit. In the situation when the common psychological intervention by a specialist is not provided, it seems that an early psychological invention is highly desirable and may have a beneficial effect on return of the patients to their everyday life.
