The complete genome sequences of two strains of variola virus (VARV) sampled from human smallpox specimens present in the Czech National Museum, Prague, were recently determined, with one of the sequences estimated to date to the mid-19th century. Using molecular clock methods, the authors of this study go on to infer that the currently available strains of VARV share an older common ancestor, at around 1350 AD, than some recent estimates based on other archival human samples. Herein, we show that the two Czech strains exhibit anomalous branch lengths given their proposed age, and by assuming a constant rate of evolutionary change across the rest of the VARV phylogeny estimate that their true age in fact lies between 1918 and 1937. We therefore suggest that the age of the common ancestor of currently available VARV genomes most likely dates to late 16th and early 17th centuries and not ~1350 AD.
- MeSH
- fylogeneze MeSH
- genom virový MeSH
- lidé MeSH
- molekulární evoluce MeSH
- muzea MeSH
- pravé neštovice * MeSH
- virus varioly genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- komentáře MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Although smallpox has been known for centuries, the oldest available variola virus strains were isolated in the early 1940s. At that time, large regions of the world were already smallpox-free. Therefore, genetic information of these strains can represent only the very last fraction of a long evolutionary process. Based on the genomes of 48 strains, two clades are differentiated: Clade 1 includes variants of variola major, and clade 2 includes West African and variola minor (Alastrim) strains. Recently, the genome of an almost 400-year-old Lithuanian mummy was determined, which fell basal to all currently sequenced strains of variola virus on phylogenetic trees. Here, we determined two complete variola virus genomes from human tissues kept in a museum in Prague dating back 60 and 160 years, respectively. Moreover, mass spectrometry-based proteomic, chemical, and microscopic examinations were performed. The 60-year-old specimen was most likely an importation from India, a country with endemic smallpox at that time. The genome of the 160-year-old specimen is related to clade 2 West African and variola minor strains. This sequence likely represents a new endemic European variant of variola virus circulating in the midst of the 19th century in Europe.
- MeSH
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- DNA virů genetika MeSH
- fylogeneze MeSH
- genom virový * MeSH
- lidé MeSH
- molekulární evoluce MeSH
- muzea * MeSH
- polymerázová řetězová reakce MeSH
- pravé neštovice epidemiologie dějiny virologie MeSH
- proteomika MeSH
- virus varioly klasifikace genetika MeSH
- vysoce účinné nukleotidové sekvenování MeSH
- Check Tag
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- historické články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- Evropa MeSH
- Indie epidemiologie MeSH
Je tomu již dvacet let, co 33. Světové zdravotnické shromáždění (SZS) deklarovalo dosažení„celosvětové eradikace neštovic“. Tím korunovalo mnohaletou intenzivní práci Světové zdravotnic-ké organizace (SZO) a jejích členských zemí. V roce 1958 SZS přijalo návrh, aby SZO iniciovalalikvidaci neštovic v celosvětovém měřítku. V roce 1967 došlo k zintenzivnění eradikačních aktivitv dosud endemických zemích. Neštovice postihovaly 31 zemí a 15 zemí strádalo občasnými zánosy.Ročně onemocnělo přes 10 milionů osob, z nichž dva miliony zemřely. Byl stanoven limit deseti letk dosažení eradikace. Postupně byly likvidovány neštovice v Jižní Americe, pak v Asii a naposledyv Africe, kde poslední případ endemických neštovic byl zjištěn v roce 1977 v Somálsku. SZO zajišťo-vala mezinárodní spolupráci, těsnou koordinaci aktivit a mobilizaci finančních, personálních i ma-teriálních zdrojů. Dále zajistila, že se osvědčené metodologie mohly plně uplatnit v postiženýchzemích bez ohledu na jejich politické, náboženské i kulturní rozdíly. Eradikačních aktivit sezúčastnilo statisíce místních a 700 zahraničních zdravotníků včetně 20 československých epidemio-logů. Celosvětově činily náklady na eradikaci kolem 300 milionů dolarů, tj. něco kolem 23 milionůročně. Nejdůležitějším přínosem vymýcení neštovic byly, kromě skončení lidského utrpení, celosvě-tové finanční úspory odhadované na 1–2 miliardy US dolarů ročně. Tyto ušetřené personálníi finanční prostředky mohly být použity na další důležité zdravotnické projekty. Eradikace variolybyla definována jako vymýcení klinických forem neštovic nikoli jako konečná likvidace viru varioly.Význam laboratoří chovajících virus varioly prudce stoupl v době, kdy došlo k vymýcení klinickýchpřípadů neštovic. Od počátku osmdesátých let SZO vyvinula úsilí omezit jejich počet na minimum.Od roku 1984 byly kmeny varioly oficiálně chovány pouze ve dvou centrech spolupracujících se SZO.Organizace navrhla likvidaci uchovávaných virů v roce 1987, tj. deset let po vymýcení neštovic.Bohužel některé politické a vědecké kruhy nesdílely tento záměr. Neprošly ani návrhy na destrukciviru v roce 1993 a opět v roce 1999. V devadesátých letech totiž obavy z bioterorismu a utajenémodernizace biozbraní ovlivnily některé členské státy, že změnily názor na zamýšlenou destrukciviru. Přesto v květnu 1999 Světové zdravotnické shromáždění přijalo rezoluci ubezpečující, žekonečné zničení všech kmenů varioly je cílem všech členských států SZO, a navrhlo odložit destruk-ci viru do roku 2002. Důvodem odkladu je probíhající výzkum nových antivirových preparátůa vylepšených vakcín. Opět tak svítá naděje, že z viru varioly zbude jen hromada magnetickýchsignálů na počítačové disketě.
It is 20 years since the 33 rd World Health Assembly (WHA) declared that „worldwide eradication ofsmallpox“ was achieved. This was the outcome of many years intensive work of the World HealthOrganization (WHO) and its member countries. In 1958 the WHA adopted the recommendation thatWHO should initiate the eradication of smallpox on a worldwide scale. In 1967 the eradicationactivities in hitherto endemic countries became more intense. Smallpox affected 31 countries and15 countries recorded from occasional cases. Every year more than 10 million people contracted thedisease and two million of them died. A ten-year limit for the eradication was set. Gradually smallpoxwere eradicated in South America, then in Asia and last in Africa where the last case of endemicsmallpox was recorded in 1977 in Somalia. WHO ensured international collaboration, close coordi-nation of activities and mobilization of financial, personal and material resources. It ensured alsothat tested methods were fully applied in the affected countries regardless of their political, religiousand cultural differences. In the eradication activities participated hundreds of thousands of localand 700 health professionals from abroad, incl. 20 Czechoslovak epidemiologists. The worldwidecosts of eradication amounted to some 300 million dollars, i.e. some 23 million per year. The mostimportant contribution of the eradication of smallpox was in addition to the termination of humansuffering, worldwide financial savings estimated to 1–2 billion US dollars per year. These savedpersonal and financial resources could be used for other important health projects. The eradicationof variola was defined as eradication of clinical forms of smallpox not as the final eradication of thevariola virus. The importance of laboratories keeping the variola virus increased steeply at the timewhen clinical cases of smallpox were eradicated. From the beginning of the eighties WHO made aneffort to reduce their number to a minimum. Since 1984 strains of variola are officially kept only intwo centres collaborating with WHO. The Organization suggested destruction of the kept viruses in1987, i.e. ten years after the eradication of smallpox. Unfortunately some political and scientificcircles did not agree with this intention. Even recommendations to destroy the virus in 1993 andagain in 1999 were not accepted. In the nineties fear of bio-terrorism and secret modernization ofbiological weapons influenced some member countries to change their opinion on the intendeddestruction of the virus. Despite this in May 1999 the WHA adopted a resolution that the finaldestruction of all variola strains is the objective of all member countries of WHO and recommendedto postpone the destruction of the virus to the year 2002. The reason for postponement is currentresearch of new antiviral preparations and better vaccines. There is again hope that all that will beleft of the variola virus will be magnetic signals on computer diskettes.
- MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- pravé neštovice dějiny epidemiologie prevence a kontrola MeSH
- riziko MeSH
- Světová zdravotnická organizace dějiny ekonomika organizace a řízení MeSH
- vakcína proti pravým neštovicím dějiny MeSH
- vakcinace metody MeSH
- virus varioly genetika patogenita MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
