INTRODUCTION: We investigated the burden of microembolic signals (MES) in patients with acute ischaemic stroke (AIS) and atrial fibrillation (AF), assessing their impact on functional outcomes. PATIENTS AND METHODS: This multicentre international prospective cohort study involved patients with AIS and either a known or newly diagnosed anticoagulant-naïve AF. All centres utilised the same transcranial Doppler machine for 1-h monitoring with bilateral 2 MHz probes within 24 h of symptom onset. Recordings underwent MES analysis by a blinded central reader. The primary objectives were to ascertain the MES proportion and its association with functional outcomes assessed by the modified Rankin scale (mRS) score at 90 days. RESULTS: Between September 2019 and May 2021, we enrolled 61 patients, with a median age of 78 years (interquartile range 73-83) and a median stroke severity score of 11 (interquartile range 4-18). MES were observed in 14 patients (23%), predominantly unilateral (12/14, 86%), with a median rate of 6 counts/hour (interquartile range 4-18). MES occurrence was higher post-thrombectomy and among those with elevated brain natriuretic peptide levels (p < 0.05). A worse mRS score of 3-6 was more frequent in patients with MES, occurring in 11/14 (79%), compared to those without MES, 20/47 (43%), with an adjusted odds ratio of 5.04 (95% CI, 1.15-39.4), p = 0.04. CONCLUSIONS: Nearly a quarter of patients with AIS and AF exhibited silent microembolization after the index event. Detecting MES within 24 h post-stroke (using transcranial Doppler) could signify a marker of poor functional outcomes. Subsequent trials will assess if very early antithrombotic treatment might enhance outcomes in this highly selective group of cardioembolic stroke patients. (Clinicaltrials.gov ID: NCT06018090).

• MeSH
• fibrilace síní * komplikace   MeSH
• intrakraniální embolie diagnostické zobrazování   MeSH
• ischemická cévní mozková příhoda * diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• trombektomie MeSH
• ultrasonografie dopplerovská transkraniální * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH

Candida haemulonii complex (Candida haemulonii [I], Candida duobushaemulonii [II], and Candida haemulonii var. vulnera [III]) has become relevant in recent times, not so much because of a high incidence in human clinical sample cultures but because of its remarkable antifungal resistance. The objective of this study was to evaluate several methods for the identification of this uncommon species of Candida. Ten isolates of C. haemulonii were identified by biochemical and proteomic methods, and their antifungal susceptibility testing was performed by both commercial and reference methods. MALDI-TOF MS (Vitek MS and Vitek MS PRIME) and Vitek2 correctly identified these genera but API method did not. There was a good correlation between the commercial methods and the reference methods for the AST. In conclusion Vitek MS, Vitek MS PRIME, and Vitek2 systems, but not API32C, are reliable for identification of C. haemulonii complex. Furthermore, MALDI-TOF MS systems could identify to the subspecies level. Commercial methods for antifungal susceptibility testing are valid for the study of this species and confirm amphotericin B and to azole resistance.

• MeSH
• antifungální látky * farmakologie   MeSH
• Candida MeSH
• lidé MeSH
• proteomika MeSH
• Saccharomycetales * MeSH
• spektrometrie hmotnostní - ionizace laserem za účasti matrice metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

AIM: To evaluate the real-world comparative effectiveness and the cost-effectiveness, from a UK National Health Service perspective, of natalizumab versus fingolimod in patients with rapidly evolving severe relapsing-remitting multiple sclerosis (RES-RRMS). METHODS: Real-world data from the MSBase Registry were obtained for patients with RES-RRMS who were previously either naive to disease-modifying therapies or had been treated with interferon-based therapies, glatiramer acetate, dimethyl fumarate, or teriflunomide (collectively known as BRACETD). Matched cohorts were selected by 3-way multinomial propensity score matching, and the annualized relapse rate (ARR) and 6-month-confirmed disability worsening (CDW6M) and improvement (CDI6M) were compared between treatment groups. Comparative effectiveness results were used in a cost-effectiveness model comparing natalizumab and fingolimod, using an established Markov structure over a lifetime horizon with health states based on the Expanded Disability Status Scale. Additional model data sources included the UK MS Survey 2015, published literature, and publicly available sources. RESULTS: In the comparative effectiveness analysis, we found a significantly lower ARR for patients starting natalizumab compared with fingolimod (rate ratio [RR] = 0.65; 95% confidence interval [CI], 0.57-0.73) or BRACETD (RR = 0.46; 95% CI, 0.42-0.53). Similarly, CDI6M was higher for patients starting natalizumab compared with fingolimod (hazard ratio [HR] = 1.25; 95% CI, 1.01-1.55) and BRACETD (HR = 1.46; 95% CI, 1.16-1.85). In patients starting fingolimod, we found a lower ARR (RR = 0.72; 95% CI, 0.65-0.80) compared with starting BRACETD, but no difference in CDI6M (HR = 1.17; 95% CI, 0.91-1.50). Differences in CDW6M were not found between the treatment groups. In the base-case cost-effectiveness analysis, natalizumab dominated fingolimod (0.302 higher quality-adjusted life-years [QALYs] and £17,141 lower predicted lifetime costs). Similar cost-effectiveness results were observed across sensitivity analyses. CONCLUSIONS: This MSBase Registry analysis suggests that natalizumab improves clinical outcomes when compared with fingolimod, which translates to higher QALYs and lower costs in UK patients with RES-RRMS.

• MeSH
• analýza nákladové efektivity MeSH
• analýza nákladů a výnosů MeSH
• fingolimod hydrochlorid terapeutické užití   MeSH
• imunosupresiva terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• natalizumab terapeutické užití   MeSH
• relabující-remitující roztroušená skleróza * farmakoterapie   MeSH
• roztroušená skleróza * farmakoterapie   MeSH
• státní lékařství MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Spojené království MeSH

• Publikační typ
• biografie MeSH

• O autorovi
• Hájek, Roman, 1964- Autorita

Léčba chronické myeloidní leukemie se opírá o tyrosinkinázové inhibitory. V současnosti je v našich podmínkách k dispozici pět přípravků působících cestou ATP vazebné domény (imatinib, nilotinib, dasatinib, bosutinib a ponatinib), díky nimž se podařilo 10leté přežití pacientů s chronickou myeloidní leukemií zvýšit na téměř 84 %. K nim přibyl nejnovější přírůstek působící cestou vazby do myristoylové kapsy – asciminib. Na výsledky klinických studií ukazující dobrou účinnost i příznivý profil nežádoucích účinků asciminibu navázaly zkušenosti z reálné klinické praxe, které závěry klinických studií potvrdily. V předkládané práci jsou jednak přiblíženy výsledky klinických studií i znalosti z reálné klinické praxe, a následně prezentovány tři případy mladých pacientů, kteří byli léčeni asciminibem ve třetí linii jak pro selhání, tak pro nesnášenlivost předchozí terapie.

The chronic myeloid leukemia treatment is based on tyrosine kinase inhibitors. Currently, there are five available drugs in our conditions that act through the ATP-binding domain (imatinib, nilotinib, dasatinib, bosutinib, and ponatinib), and as a result, the 10-years survival rate for patients with chronic myeloid leukemia is nearly 84%. There is also the newest drug that works through binding to the myristoyl pocket - asciminib. The results of clinical studies showing good efficacy and a favorable side effects profile of asciminib have been reinforced by experiences from real clinical practice that confirmed the findings of the clinical studies. In the submitted work, the results of clinical studies and knowledge from real clinical practice are presented, followed by three cases of young patients who were treated with asciminib in the third line for both failure and intolerance to previous therapy.

Chronická lymfocytární leukemie (chronic lymphocytic leukemia, CLL) patří mezi indolentní lymfoproliferativní onemocnění vycházející z B lymfocytů. V západních zemích je CLL nejčastější leukemií v dospělé populaci. Zavedení inhibitorů Brutonovy kinázy (Bruton tyrosine kinase inhibitors, BTKi) znamenalo průlom v léčbě CLL a významně prodloužilo přežití pacientů s touto diagnózou. Ve srovnání a chemoimunoterapií prokazují lepší účinnost i toleranci léčby, zejména u rizikových pacientů s mutací genu TP53 a/nebo delecí 17p. Léčba BTKi dala naději na dlouhodobou kontrolu nemoci pacientům s časným relapsem CLL po chemoimunoterapii a pacientům s chemorefrakterní CLL. Jejich perorální podávání je pro ambulantní léčbu pacientů velkou výhodou. Na druhou stranu, je třeba myslet na specifické nežádoucí účinky této lékové skupiny. Zejména poruchy agregace trombocytů a kardiovaskulární nežádoucí účinky bývají limitací v léčbě a v závažných případech mohou být i život ohrožující. V tomto článku se věnujeme správné indikaci léčby BTKi u CLL, shrnujeme výsledky z klinických studií a doporučení pro management jejich případné toxicity.

Chronic lymphocytic leukemia (CLL) is an indolent B-ceLL lymphoproliferative disorder and the most common leukemia in the adult population in Western countries. Bruton tyrosine kinase inhibitors (BTKi) represent a major breakthrough in the treatment of CLL, significantly prolonging the survival of patients with this disease. Compared to chemoimmunotherapy, BTKi have demonstrated better efficacy and tolerability, particularly in high-risk patients with TP53 mutations or 17p deletions. Bruton tyrosine kinase inhibitors treatment has offered a long-term disease control even in patients with relapsed or refractory CLL after chemoimmunotherapy. The oral administration of these drugs is an additional advantage, allowing for outpatient treatment. However, it is important to be aware of the specific toxicity associated with this drug class. Platelet dysfunction and cardiovascular complications are among the most common issues, and in severe cases, these adverse events can be life-threatening. In this article, we discuss the indications for treatment with Bruton kinase inhibitors, summarize data from clinical trials, and review aspects of treatment-related toxicity.

Nemoc štěpu proti hostiteli (graft versus host disease, GvHD) stále představuje zásadní, život ohrožující komplikaci po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (allogeneic stem cell transplantation, aloSCT). Reakce štěpu proti hostiteli obecně se rozvine až u 50 % pacientů po aloSCT, klinicky významná stadia (stadium III-IV akutní GvHD či extenzivní chronická GvHD) se vyskytují až u 20 % pacientů po aloSCT od HLA shodného dárce, incidence GvHD pak vzrůstá s každou další HLA neshodou. Uváděná mortalita GvHD se pohybuje kolem 10 % případů. Standardem léčby GvHD je systémová kortikoterapie, která je úspěšná u přibližně 60 % pacientů s lehkými formami GvHD a pouze u přibližně 30 % pacientů s těžkou GvHD obecně. Kortikoterapie v kombinaci s dalšími imunosupresivními léky po aloSCT prohlubuje imunodeficit fragilních transplantovaných pacientů, a kromě nesporných benefitů má četné závažné dlouhodobé nežádoucí účinky. V rámci snahy o zlepšení péče o pacienty s GvHD se tak do praxe dostávají nové molekuly, působící proti GvHD jinými, více zacílenými mechanismy. Zásadním reprezentantem těchto molekul je ruxolitinib, inhibitor Janusových kináz 1 a 2 (JAK1/2). Ruxolitinib je nyní standardem léčby u pacientů se steroid-refrakterní akutní i chronickou GvHD.

Graft versus host disease (GvHD) remains a major life-threatening complication after allogeneic hematopoietic cell transplantation (alloSCT). GvHD generally develops in up to 50% of patients after alloSCT and clinically significant stages (stage III-IV acute GvHD or extensive chronic GvHD) occur in up to 20% of patients after alloSCT from an HLA-matched donor. The incidence of GvHD increases with each additional HLA mismatch. The reported mortality rate of GvHD is around 10%. The standard treatment for GvHD is systemic corticotherapy, which is successful in approximately 60% of patients with mild forms of GvHD and only in approximately 30% of patients with severe GvHD in general. Corticotherapy in combination with other immunosuppressive drugs after alloSCT exacerbates immunodeficiency in fragile transplanted patients and has numerous serious long-term side effects in addition to its undeniable benefits. Thus, in an effort to improve the care of GvHD patients, new molecules that counteract GvHD by different, more targeted mechanisms are coming into use. A major representative of these molecules is ruxolitinib, a Janus tyrosine kinase 1/2 (JAK 1/2) inhibitor that interferes with GvHD mechanisms at multiple levels. Ruxolitinib is now the standard of care for patients with steroid-refractory acute and chronic GvHD.

Účinnost interferonu alfa v terapii Ph negativních myeloproliferativních onemocnění je známá již několik desetiletí, nicméně až nové pegylované formy s lepšími farmakokinetickými vlastnostmi vedly k jeho rozšíření do běžné klinické praxe. Interferon alfa prokazatelně vede u vysokého procenta nemocných s pravou polycytemií k dosažení nejenom hematologické, ale i molekulární odpovědi a tím snižuje riziko přechodu do myelofibrózy. Jednotlivé přípravky pegylovaných interferonů se od sebe liší způsobem pegylace, což má za následek rozdíly nejenom v četnosti frekvence aplikace, ale také v toleranci léčby.

Efficiency of interferon alpha in treatment of Ph-negative myeloproliferative neoplasms is well known for many decades, however only recently new pegylated forms of interferon with better pharmacokinetic profile led to its widespread use in routine clinical practice. Interferon alpha has shown in multiple studies in substantial proportion of patients with polycythemia vera its potential to achieve not only hematological but also molecular response important for reducing risk of progression to myelofibrosis. In the Czech Republic, there are two pegylated interferon forms with different pegylation, which causes differences in dosing intervals and safety profile.

Imunoterapie znamená průlom v léčebných paradigmatech některých hematologických malignit. Umožňuje posun od vysoce dávkovaných nespecifických chemoterapeutických protokolů k terapiím specifičtěji cíleným proti jednotlivým maligním komponentám. Kromě toho v mnoha případech stimuluje/moduluje vlastní imunitní systém proti nádorovému procesu, a je tedy všeobecně méně imunosupresivní než chemoterapeutické protokoly. Imunoterapie představuje velmi široký pojem, hrubě ji můžeme dělit na protilátkovou a buněčnou. Tento text má za cíl uvést nejzásadnější a nejperspektivnější postupy buněčné imunoterapie, a to nejen ve smyslu široce skloňovaných CAR-T lymfocytů.

Immunotherapy shifts therapeutic paradigms of several hematological malignancies. It enables a switch from high-dose, non-specific chemotherapy protocols to therapies more specifically targeted against individual malignant components. In many cases it aims to stimulate/support the body’s own immune system against the tumor process and is therefore generally less immunosuppressive than chemotherapy protocols. Immunotherapy represents a very broad issue. It can be roughly divided into antibody mediated and cellular immunotherapy. This text aims to outline the most relevant and promising cell-based approaches, not only in the sense of the widely inflected CAR-T lymphocytes.

Pembrolizumab v monoterapii je jednou z moderních a účinných možností léčby nemocných s relabujícím/refrakterním klasickým Hodgkinovým lymfomem. I když většina pacientů během této léčby dosáhne remise onemocnění, dříve nebo později lze očekávat další relaps. Podání pembrolizumabu konsolidačně v návaznosti na autologní transplantaci hemopoetických kmenových buněk je účinným postupem, který zvyšuje pravděpodobnost udržení dlouhodobé remise navozené záchrannou a vysokodávkovanou chemoterapií. Na popisu případu primárně refrakterního Hodgkinova lymfomu si ukážeme, jak lze oba způsoby využití pembrolizumabu elegantně zkombinovat s kurabilním záměrem.

Single agent pembrolizumab is one of the novel and efficient therapeutic options for patients with relapsed / refractory classic Hodgkin lymphoma. Even though most of the patients achieve remission during the treatment, sooner or later they will develop another relapse of the disease. Pembrolizumab administration in the consolidation schedule following autologous hematopoietic stem cell transplantation is an effective way to increase and maintain the probability of durable remission after salvage and high-dose chemotherapy. In this case report on primary refractory Hodgkin lymphoma we will demonstrate, how to smartly combine both approaches using pembrolizumab with curable intent.