Q60672567
Dotaz
Zobrazit nápovědu
The treatment of cartilage defects in trauma injuries and degenerative diseases represents a challenge for orthopedists. Advanced mesenchymal stromal cell (MSC)-based therapies are currently of interest for the repair of damaged cartilage. However, an approved system for MSC delivery and maintenance in the defect is still missing. This study aimed to evaluate the effect of autologous porcine bone marrow MSCs anchored in a commercially available polyglycolic acid-hyaluronan scaffold (Chondrotissue®) using autologous blood plasma-based hydrogel in the repair of osteochondral defects in a large animal model. The osteochondral defects were induced in twenty-four minipigs with terminated skeletal growth. Eight animals were left untreated, eight were treated with Chondrotissue® and eight received Chondrotissue® loaded with MSCs. The animals were terminated 90 days after surgery. Macroscopically, the untreated defects were filled with newly formed tissue to a greater extent than in the other groups. The histological evaluations showed that the defects treated with Chondrotissue® and Chondrotissue® loaded with pBMSCs contained a higher amount of hyaline cartilage and a lower amount of connective tissue, while untreated defects contained a higher amount of connective tissue and a lower amount of hyaline cartilage. In addition, undifferentiated connective tissue was observed at the edges of defects receiving Chondrotissue® loaded with MSCs, which may indicate the extracellular matrix production by transplanted MSCs. The immunological analysis of the blood samples revealed no immune response activation by MSCs application. This study demonstrated the successful and safe immobilization of MSCs in commercially available scaffolds and defect sites for cartilage defect repair.
- MeSH
- hydrogely MeSH
- kloubní chrupavka * chirurgie MeSH
- krevní plazma MeSH
- mezenchymální kmenové buňky * fyziologie MeSH
- miniaturní prasata MeSH
- modely u zvířat MeSH
- prasata MeSH
- tkáňové inženýrství MeSH
- transplantace mezenchymálních kmenových buněk * MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Poškození a ztráta vlasů (alopecie) jsou předvídatelným nežádoucím účinkem onkologické léčby. Mohou být způsobeny chemoterapií či radioterapií v oblasti hlavy a krku, příp. i cílenou a hormonální léčbou. Ztráta vlasů patří k nejobávanějším nežádoucím účinkům léčby z pohledu pacientů, kteří se současně vyrovnávají s realitou onkologického onemocnění. Ztráta vlasů může být difuzní, kompletní, částečná nebo ložisková, dochází též ke zhoršení kvality vlasů, příp. zánětu a jizvení pokožky. Výpadek postihuje i řasy, obočí i ochlupení těla. Alopecie je většinou reverzibilní, může ale dojít i k trvalému poškození v závislosti na typu, celkové délce, dávce onkologické léčby a řadě dalších individuálních faktorů. Zvýšené riziko alopecie mají vysoké dávky docetaxelu, doxorubicinu, cyklofosfamidu, nízké riziko je spojeno s preparáty platiny, melfalanem, kapecitabinem. U cílené terapie a imunoterapie pozorujeme imunitně podmíněné alopecie, jako je alopecie areátní a jizvící, ale paradoxně i hypertrichózu a trichomegalii. Existují možnosti fyzikální i farmakologické prevence a léčby alopecie, jejich účinnost a dostupnost je však limitována. Výpadek vlasů se daří redukovat u moderních metod radioterapie, které šetří oblast kštice. Dobré výsledky má chlazení kštice během krátkých infuzních režimů, které omezuje toxický účinek cytostatika na vlasový folikul. K dispozici je několik chladicích systémů s ochlazením pokožky pod 22 °C. V lokální terapii se používá minoxidil, který urychluje zarůstání kštice. Velmi důležitá je psychologická podpora a dostupnost kosmeticky přijatelných náhrad.
Damage and loss of hair (alopecia) is a predictable adverse event of oncological therapy. It can be caused by chemotherapy, radiotherapy, or targeted and hormonal therapy. From the point of view of patients with malignant disease, hair loss is one of the most feared side effects and adversely affects their mental health. Hair loss can be diffuse, complete, partial, or regional. Worsening of hair quality, cutaneous inflammation, and scarring can also occur. Eyelashes, eyebrows, and body hair can also be lost. Alopecia is mostly reversible, but permanent damage can occur depending on the type, overall length, and dose of oncological treatment and other factors. The risk of alopecia is high with high-dose docetaxel, doxorubicin, and cyclophosphamide, but low with platinum chemotherapy, melphalan, and capecitabin. Targeted therapy and immunotherapy can cause immune-mediated alopecia such as alopecia areata and scarring alopecia as well as paradoxically hypertrichosis and trichomegaly. Physical and pharmacological approaches can be used to prevent and treat alopecia; however, their effectiveness and availability are limited. Modern radiotherapy scalp-sparing methods minimize hair loss. Good results have been obtained with scalp cooling, which reduces the toxic effects of cytostatic agents on hair follicles during short infusion regimens. Several systems cool the scalp to less than 22 °C. Minoxidil accelerates hair regrowth and is used as a topical therapy. Psychological support and provision of cosmetically acceptable head coverings are also very important.
Akutní a chronická jaterní onemocnění představují širokou skupinu chorob, které často ohrožují pacienty na životě. Pochopení mechanismů stojících za patogenezí a progresí jaterního poškození je klíčové pro vývoj nových terapeutických strategií a léků. Nejvýznamnějším faktorem limitujícím studium patogeneze a progrese jaterních onemocnění je nedostatek vhodných zvířecích modelů. Do současné doby bylo etablováno množství zvířecích modelů napodobujících jaterní onemocnění u lidí. Hlodavci, konkrétně potkani a myši, představují největší skupinu modelů jaterních onemocnění. Tyto modely ovšem dokážou manifestovat všechny klinické aspekty jaterního onemocnění u lidí jen do omezené míry, především pro jejich omezenou anatomickou a fyziologickou podobnost s lidmi. Velké zvířecí modely reprezentované prasetem, významné zejména v oblasti modelování akutního jaterního selhání, jsou stále častěji využívány v modelování dalších akutních i chronických jaterních onemocnění. Přenos výsledků testování nových léčebných metod do humánní medicíny je závislý na vývoji dokonalejších zvířecích modelů reflektujících průběh jaterních onemocnění u lidí. Toto přehledné sdělení shrnuje dosud publikované zvířecí modely chronických i akutních jaterních onemocnění se zvláštním důrazem na velké zvířecí modely a jejich využití v experimentální chirurgii.
Both acute and chronic liver diseases are frequent and potentially lethal conditions. Development of new therapeutic strategies and drugs depends on understanding of liver injury pathogenesis and progression, which can be studied on suitable animal models. Due to the complexity of liver injury, the understanding of underlying mechanisms of liver diseases and their treatment has been limited by the lack of satisfactory animal models. SO far, a wide variety of animals has been used to mimic human liver disease, however, none of the models include all its clinical aspects seen in humans. Rodents, namely rats and mice, represent the largest group of liver disease models despite their limited resemblance to human. On the other hand, large animal models like pigs, previously used mostly in acute liver failure modeling, are now playing an important role in studying various acute and chronic liver diseases. Although significant progress has been made, the research in hepatology should continue to establish animal models anatomically and physiologically as close to human as possible to allow for translation of the experimental results to human medicine. This review presents various approaches to the study of acute and chronic liver diseases in animal models, with special emphasis on large animal models and their role in experimental surgery.
Quantification of the structure and composition of biomaterials using micro-CT requires image segmentation due to the low contrast and overlapping radioopacity of biological materials. The amount of bias introduced by segmentation procedures is generally unknown. We aim to develop software that generates three-dimensional models of fibrous and porous structures with known volumes, surfaces, lengths, and object counts in fibrous materials and to provide a software tool that calibrates quantitative micro-CT assessments. Virtual image stacks were generated using the newly developed software TeIGen, enabling the simulation of micro-CT scans of unconnected tubes, connected tubes, and porosities. A realistic noise generator was incorporated. Forty image stacks were evaluated using micro-CT, and the error between the true known and estimated data was quantified. Starting with geometric primitives, the error of the numerical estimation of surfaces and volumes was eliminated, thereby enabling the quantification of volumes and surfaces of colliding objects. Analysis of the sensitivity of the thresholding upon parameters of generated testing image sets revealed the effects of decreasing resolution and increasing noise on the accuracy of the micro-CT quantification. The size of the error increased with decreasing resolution when the voxel size exceeded 1/10 of the typical object size, which simulated the effect of the smallest details that could still be reliably quantified. Open-source software for calibrating quantitative micro-CT assessments by producing and saving virtually generated image data sets with known morphometric data was made freely available to researchers involved in morphometry of three-dimensional fibrillar and porous structures in micro-CT scans.
Tukové kapénky nacházíme ve většině buněk, kde jsou potřebné pro metabolismus lipidů a energetickou homeostázu. Jejich biogeneze je zatím málo prozkoumaný proces, při kterém z dvouvrstvé membrány hladkého endoplazmatického retikula vzniká organela s monomolekulární vrstvou na povrchu. Velké tukové kapénky se mohou tvořit buď růstem, nebo spojováním menších tukových kapének. Jejich základními funkcemi jsou kontrolované ukládání a řízený metabolismus lipidů a ochrana intracelulárního prostředí před lipotoxicitou. V současné době je dysfunkce tukové kapénky spojována s řadou onemocnění, jako jsou obezita, kardiometabolický syndrom, nádorová a neurodegenerativní onemocnění, lipodystrofie a kachexie.
Lipid droplets are found in most cells, where they are needed for lipid metabolism and energy homeostasis. Their biogenesis is still not entirely described process, in which an organelle with monomolecular layer on the surface originates from two-layer membrane of the smooth endoplasmic reticulum. Large lipid droplets can be formed either by growth or by fusion of smaller lipid droplets. Their basic functions are controlled lipid deposition and lipid metabolism and the protection of the intracellular environment from lipotoxicity. Currently, dysfunction of lipid droplet is associated with a number of diseases such as obesity, cardiometabolic syndrome, tumor and neurodegenerative diseases, lipodystrophy and cachexia.
- Klíčová slova
- tukové kapénky,
- MeSH
- endoplazmatické retikulum fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- lipidy fyziologie MeSH
- lipodystrofie patologie MeSH
- obezita patologie MeSH
- perilipiny fyziologie MeSH
- tukové buňky fyziologie klasifikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
