SLAP lesion
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Od května do prosince 1996 jsme na naší klinice ošetrili 5 pacientů s poraněním ukotvení horního labra a ukotvení šlachy dlouhé hlavy bicepsu. Snyder označuje tato poranění termínem SLAP - superior labrum anterior posterior. Teprve rozvoj artroskopické techniky přinesl nové poznatky těchto lézí. Anamnestické Údaje a klinický obraz jsou velmi podobné impingement syndromu. 1 zde dochází k iritaci rotátorové manžety, ale příčina je intraartikulární. Teoretické práce dokazují, že poranění tohoto typu vedou ke snížení torzní rigidity ramenního kloubu, ke snížení napětí dolního glenohumerálního vazu. To spolu s chronickým přetěžováním tzv. over head aktivitou vytváří předpoklad ke vzniku mikroinstability ramena. Proto akromioplastika nevede ke zlepšení. V léčení dominuje konzervativní postup zaměřený na správné posilování ramenního pletence (především stabilizátorů lopatky), podávání non-steroid anti-inflamatory drugs (NSAID), aplikace kortikoidů intraartikulárně, fyzikální terapie, operační řešení je poslední metodou volby. Podle typu leze je doporučováno ošetřit horní labrum a šlachu bicepsu a podle stupně instability výkon doplnit stabilizací. Debridement rotátorove manžety není vždy nutný, akromioplastiku provádme tam, kde akromion má tvar II nebo III. Naše výsledky jsou předbežné. U prvních 3 pacientů došlo ke zlepšení a nyní sportují na původní úrovni. Další 2 pacienti dosud rehabilitují.
From May to December 1996 the author treated at his Clinic five patients with injuries of the anchoring of the labrum superior and anchoring of the long head of the biceps. Snyder describes these injuries as SLAP superior labrum anterior posterior. Only the development of arthroscopic technique provided new findings on these lesions. Anamnestic data and the clinical picture closely resemble the impingement syndrome. Here too irritation of the rotator cuff occurs but the cause is intraarticular. Theoretical work provides evidence that injuries of this type lead to reduction of the torsion rigidity of the shoulder joint reduced tension of the lower glenohumeral ligament. This along with chronic overburdening by so-called overhead activity creates prerequisites for the development of microinstability of the shoulder. This is why acromioplasty does not lead to improvement. As regards treatment a conservative procedure focused on correct conditioning of the brachial plexus dominates (In particular of the stabilizers of the seapula), administration of non-steroid anti-inflammatory irugs (NSAID), intraarticular corticoid administration. physical therapy, surgery is the last method of choice. Depending on the type of lesion it is recommended w treat the labrum superior and the tendon of the biceps, and depending on the degree of instability, the operation is supplemented by stabilization. Debridement of the rotator cuff is not always necessary, acromioplasty is pertormed when the acromion has shape II or III. The presented results are preliminary. In the first three patients the condition improved and at present hey pursue sports as formerly. Another two patients still have rehabilitation treatment.
PURPOSE OF THE STUDY: The critical shoulder angle (CSA) is formed by the combination of glenoid inclination and acromial index and has been shown related to rotator cuff tears and glenohumeral osteoarthritis. SLAP lesions today have an important place among bicipitolabral pathologies that cause intensive shoulder pain. We aimed to investigate the relationship between CSA and glenoid depth and SLAP lesions. MATERIAL AND METHODS: Between March 2017 and January 2022, 279 consecutive shoulder arthroscopy patients' MRI images were retrospectively examined. After the exclusion criteria, 191 patients were eligible. Patients with SLAP lesions (n=37) were assembled as the study group (Group 1), and patients with intact superior labrum (n=154) were named as the control group (Group 2). Critical shoulder angle (CSA) and glenoid depth measurements were performed using the preoperative MRI images. RESULTS: A total of 191 patients, of whom 84 were male (44%) were included. The mean age was 49.9±14.96 (range 18-79). There was a statistically signifi cant difference between the SLAP group (Group 1) and the control group (Group 2) in terms of CSA (p=0.032). The mean CSA was 31.66°±3.51° in Group 1 and 33.57° ±5.01° in Group 2. The cut-off value for CSA in patients with SLAP lesions was calculated as 32.85° and the area under the curve was 0.61, therefore a satisfactory association was observed between the groups. The mean glenoid depth was 4.32 ±1.25 mm in Group 1, and 4.39 ±0.32 mm in Group 2. There was no statistically signifi cant difference between the groups in terms of glenoid depth (p=0.136) and also no association between the glenoid depth and SLAP lesions was observed (cut-off=4.45 mm, AUC=0.32). CONCLUSIONS: Low CSA is associated with SLAP lesions, just as in glenohumeral osteoarthritis. Further prospective clinical studies are needed to enlighten the predisposing effect of CSA to SLAP lesions and the success of superior labral repairs. LEVEL OF EVIDENCE: Retrospective comparative study, Level III.
- MeSH
- akromion MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lopatka MeSH
- osteoartróza * diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- rameno * MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE: Differentiating the anatomical variations of the anterosuperior portion of the glenoid labrum from pathologies is important to avoid unnecessary iatrogenic complications resulting from inaccurate diagnosis. Additionally, the presence of several variations was reported to be conductive to lesions involving the glenoid labrum. Thus, the aim of this study was to state the prevalence rates of the sublabral recess, sublabral foramen, and the Buford complex, and to verify their association with labral lesions. METHODS: Systematic search of electronic databases was conducted to gain potentially eligible literature. Suitable studies were selected in a two-round screening, and relevant data were subsequently extracted. Calculation of the pooled prevalence estimates, including sub-analyses on cohort size, study type, and geographical variance, was conducted. Pooled analysis of risk ratios (RR) was used to assess the conductive nature of the discussed variants to superior labrum anterior to posterior (SLAP) lesions. RESULTS: The screening resulted in selection of 20 studies investigating the morphological features of the glenoid labrum, consisting of 7601 upper limbs. On the bases of random-effects meta-analysis the sublabral recess, sublabral foramen and Buford complex occur with a pooled prevalence of 57.2% (95% CI 30.0-84.4%), 13.5% (95% CI 8.2-18.9%), and 3.0% (95% CI 1.5-4.5), respectively. Moreover, individuals with Buford complex have RR 2.4 (95% CI 1.3-4.7) of developing SLAP lesions, especially type II (95.5%; 95% CI 86.1-100%), whereas such risk for sublabral recess and sublabral foramen was not statistically significant. CONCLUSION: Morphological variants of the glenoid labrum posing diagnostic confusion are frequently observed. Gradually, the Buford complex may be a predisposing factor for sustaining a SLAP lesion.
- MeSH
- artroskopie MeSH
- horní končetina MeSH
- lidé MeSH
- poranění ramene * epidemiologie MeSH
- prevalence MeSH
- ramenní kloub * patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- metaanalýza MeSH
- systematický přehled MeSH
To evaluate the efficacy of magnetic resonance (MR) examination in intra- and extra- articular shoulder disorders, in comparison with arthroscopic findings, in patients with both acute injuries and chronic problems of the shoulder. MATERIAL AND METHODS: Conventional MR images and MR arthrograms of the shoulder were obtained in 35 patients treated between January 2004 and January 2006. Each MR image was evaluated by five radiologists experienced in assessing findings on the musculoskeletal system. Subsequently, the patients underwent shoulder arthroscopy performed by shoulder arthroscopy surgeons. Each detailed arthroscopic report was compared with the pre-operative MR findings, and the sensitivity and specificity of MR examination were calculated. The arthroscopic findings served as standards of reference for comparison. RESULTS: SLAP lesions were found intra-operatively in seven out of the 35 patients (20 %). MR sensitivity was 43 % (3 to 7 patients) and specificity was 96 % (27 to 28). The accuracy of MR for SLAP lesion diagnosis was 86 % (30 of 35 patients). Tears in the anterior labrum were diagnosed by arthroscopy in 16 of 35 patients (46 %); MR sensitivity was 44 % (7 of 16 patients) and specificity was 89 % (17 of 19). The accuracy of MR for diagnosing labral tears was 68 % (24 of 35 patients). DISCUSSION: When designing our study, we tried to avoid limitations of similar investigations.We employed a nuclear magnetic resonance system with high resolution and standardized both the arthroscopic technique and the evaluation of MR images. Our results of diagnosing rotator cuff disorders and SLAP lesions are in agreement with those of other relevant studies. The limitation of our study was a small size of the group. CONCLUSIONS: Although MR imaging is a sensitive method suitable for diagnosing some shoulder disorders, the MR imaging of SLAP lesions and labral tears does not give results accurate enough to be used for pre-operative planning.
Cílem sdělení je podat stručný přehled možností ošetření ramenního kloubu pomocí artroskopie. Ramenní kloub je druhým nejčastěji artroskopovaným kloubem. S rozvojem videotechniky, instrumentárií a zkušeností dochází k rozšiřování spektra operačních výkonů. V úvodu autoři popisují základní artroskopické instrumentarium, polohu pacienta, základní operační přístupy do glenohumerálního kloubu a subakromiálního prostoru a komplikace metody. Indikace k artroskopii ramenního kloubu je impingement syndrom a léze rotátorové manžety, instabilita ramenního kloubu, SLAP léze, léze šlachy dlouhé hlavy bicepsu, synovitida a léze chrupavek. Podrobněji se autoři zabývají impingement syndromem, jeho rozdělením, klasifikací dle Neera, diagnostikou a možnostmi řešení.
The aim of this notification is to give a brief survey of shoulder joint treatment possibilities by means of arthroscopy. The shoulder joint is the second most frequently arthroscopied joint. The wide spectrum of operations responds to the development of video technique, surgical instruments and experience. In the introduction of that issue, the authors describe basic arthroscopic instruments, position of the patient, basic operational approaches to glenohumeral joint and subacromial space, as well as complications of the method. Indication for shoulder joint arthroscopy is impingement syndrome and lesion of rotator cuff, instability of shoulder joint, SLAP lesion, synovialitis and lesion of cartilage. The authors are specifically engaged in impingement syndrome, its division, classification according to Neer, diagnostics and possible solutions.
- MeSH
- anestezie metody využití MeSH
- artroskopie metody využití MeSH
- artroskopy klasifikace využití MeSH
- chirurgické nástroje klasifikace využití MeSH
- lidé MeSH
- nestabilita kloubu chirurgie terapie MeSH
- poranění ramene MeSH
- ramenní kloub chirurgie patologie MeSH
- rotátorová manžeta chirurgie MeSH
- syndrom zhmožděného ramene chirurgie terapie MeSH
- video-asistovaná chirurgie metody přístrojové vybavení využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
V období od ledna 2000 do prosince 2006 jsme na našem pracovišti provedli celkem 326 artroskopických výkonů na ramenním kloubu s nálezem poškození rotátorové manžety. Z celkového počtu bylo 21 pacientů vojáků z povolání. Poškození rotátorové manžety jsme klasifikovali podle vlastní modifikace Gschwendovy klasifikace. Jednotlivé typy lézí jsme pak léčili určenými postupy a hodnotili s odstupem času pomocí Constantova funkčního skóre. Zaměřili jsme se na vojáky z povolání a jejich zdravotní klasifikaci. Závěrem se pokoušíme vytvořit doporučení zdravotní klasifikace u jednotlivých typů s ohledem na individuální výsledky léčby. U lézí rotátorové manžety I. typu by při adekvátní léčbě nemělo docházet k funkčnímu postižení ani ke změně zdravotní klasifikace – odpovídá „A“. U lézí II. typu je situace stejná jako u typu I. Při neodpovídající léčbě by v některých případech protrahované poruchy mohlo přetrvávat funkční omezení a nález by pak mohl odpovídat zdravotní klasifikaci „C“. U lézí III. typu i při adekvátní léčbě výsledek závisí na funkčním deficitu po ukončení léčení – odpovídá „A“ nebo „C“. U lézí IV. typu rozsah poškození a rozsah event. operačního zákroku předpokládá výslednou funkční poruchu a zdravotní klasifikace tudíž odpovídá „C“. Pacienti s lézí V. typu i po provedeném paliativním ošetření by vzhledem k přítomnosti funkčního omezení a zejména těžších degenerativních změn měli být klasifikováni stupněm „D“.
In the period from January 2000 to December 2006 we performed together 326 arthroscopic operations on the shoulder joint with finding of rotator cuff tear on our department. In a total number of patients there was 21 professional soldiers. Rotator cuff lesions were categorized on the basis of our modification of the Gschwend classification. Particular types were treated by definite procedures and evaluated by the Constant Functional Score in the time interval. We focused on the professional soldiers and theirs health classification. In the conclusion we attempt to form recommendation of the health classification in cases of particular types of lesions in the respect of individual results of treatment. Type I lesions of rotator cuff – in case of adequate treatment there would be no functional handicap and no change of the health classification – corresponds to „A“. Type II lesions – the situation is the same as in the case of type I lesions. In some cases of inadequate treatment and prolonged disorder there can be functional deficit and the finding can correspond to health classification „C“.Type III lesions – as well as in the case of adequate treatment the result depends on the functional handicap after finishing of treatment – corresponds to „A“ or „C“. Type IV lesions – the extent of disorder and operation treatment presumes resulting functional deficit and so the health classification corresponds to „C“. The patients with type V lesion as well as after the paliative surgery would be classified by the grade „D“ of the health classification in the respect of serious functional handicap and above all attendance of the serious degenerative changes.
- MeSH
- artroskopie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- ozbrojené síly klasifikace MeSH
- poranění ramene MeSH
- poranění rotátorové manžety MeSH
- posuzování zdravotní způsobilosti MeSH
- ramenní kloub abnormality patologie MeSH
- rotátorová manžeta abnormality patologie MeSH
- skóre závažnosti úrazu MeSH
- zdravotní stav MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Motorická kontrola ramenního pletence a zajištění jeho funkční centrace a stability, jakožto dynamické základny pro obratnostní činnosti ruky jsou funkce vývojově mladé, a tedy i snadno zranitelné. Porucha funkce ramenního kloubu často vede k lézím strukturálním a naopak, primárně strukturální porucha se projeví narušením vzorců neuromuskulámí aktivace. Existují dva základní stavební kameny dynamické centrace a stabilizace ramenního kloubu: aktivní poziční funkce lopatky a centrační depresorická aktivita svalů rotátorové manžety, mezi nimiž hraje klíčovou úlohu m. subscapularis. Základem efektivní terapie je cílená fyzioterapie, zejména kinezioterapie respektující uvedené principy.
Motor control of the shoulder girdle, joint centration and stability resulting in skillfull hand movements are ontogenetically recent, hence easily disturbed functions. Dysfunction of the shoulder joint frequently causes structural changes and vice versa. A primary structural lesion causes disturbed neuromuscular movement pattems at the shoulder. There are two main factors which stabilise the shoulder joint: active positioning of the shoulderblade, and the muscles of the rotator cuff which depress and thus centrate the joint, the key muscle being the subscapularis. For physiotherapy to be effective, we háve to respect these principles when applying kinesiotherapy.
To define the role of ultrasonography in the diagnostic algorithm for patients with shoulder joint injury and to show its potential for the detection of rotator cuff tears and Hill-Sachs lesions. MATERIAL AND METHODS: A group of 52 patients with clinical signs of shoulder disorders following trauma who were treated in the 2005-2006 period. After ultrasonographic examination, all patients were surgically treated by arthroscopy. In 12 of them an additional magnetic resonance imaging was carried out before surgery. The results of ultrasonography were compared with arthroscopic findings in terms of detection of full-thickness rotator cuff tears and Hill-Sachs lesions. These were the two most frequent traumatic lesions detected by ultrasonography. RESULTS: A full-thickness tear of the rotator cuff was correctly diagnosed in 13 patients. In further four the ultrasound finding was incorrectly interpreted as a moderate rotator cuff injury. For the detection of full-thickness tears, the sensitivity of the method was 76 %, its specificity was 94 % and accuracy 88 %. The detection of Hill-Sachs lesions by ultrasonography correlated with arthroscopic findings, with a sensitivity of 86 %, specificity of 93 % and accuracy of 92 %. DISCUSSION: A number of studies report on options for the ultrasonographic detection of various types of traumatic injury to shoulder structures. Examination by ultrasound shows skeletal surfaces, thus permitting detection of a minor bone injury or a Hill- Sachs defect, and reveals soft tissue shoulder structures including tendons, ligaments and bursae. In some studies the possibility of detecting rotator cuff tears by ultrasonography has been described. Although sufficient accuracy of ultrasonographic examination in this region is reported, the results are not consistent. CONCLUSIONS: Our results show high reliability of ultrasonography for the diagnosis of shoulder trauma. The detection of full-thickness rotator cuff tears and Hill-Sachs lesions was possible with sufficient accuracy, which makes this quick, simple and available examination a valuable diagnostic tool. The finding of a rotator cuff tear is important information for the orthopaedist and, in the majority of patients, is also an indication for surgery. An ultrasonographic examination can therefore be regarded as a standard part of the diagnostic algorithm for shoulder trauma.
Cíl: Stanovit podíl četnosLi leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu (LHBT) na dysfunkci ramenního kloubu. Ověřit předpokládaný vztah leze LHBT k dalším typům současného poškození struktur ramenního kloubu. Posoudit vztah leze LHBT k impingement syndromu. Metodika: Retrospektivně byla hodnocena leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu v souboru 79 pacientů, který tvořilo 55 mužů (41,8 ? 13,1 let) a 24 žen (50,4 ? 13 let) odeslaných v období 2011-2012 k vyšetření magnetickou rezonancí (MR) pro dysfunkci ramenního kloubu. Nepřímou MR artrografií jsme vyšetřili 88,6% pacientů, ostatních 11,4 % vyšetření bylo provedeno nativní MR. Pacienti byli vyšetřeni na přístroji Signa HDxT 1,5T (GE Healthcare, Milwaukee) v sekvencích: TI FS ve třech rovinách, MERGE axiálně, STIR koronálně. U nepřímé MR artrografie jsme intravenózně aplikovali 1 molární gadoliniovou kontrastní látku v dávce 0,1 ml/kg. K posouzení závislostí lézí ramenního kloubu jsme použili test rozdílů relativních četností. Nulová hypotéza byla zamítána na hladině statistické významností p < 0,05. Výsledky: Ve sledovaném souboru byl vysoký výskyt leze dlouhé šlachy bicepsu, která byla prokázána u 38 % pacientů (36,4 % mužů a 41,7% žen). Leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu se vyskytovala u 43,9 % případů subakromiálního impingementu, u dalších typů impingement syndromů byl současný výskyt statisticky významně nižší: 16,7 % u subkorakoideálního a 6,7 % u posterosuperiorního impingementu. Závěr: Ze studie vyplývající výsledky vysokého podílu leze LHBT na dysfunkci ramenního kloubu nás při hodnocení poruch ramenního kloubu nabádají ke zvýšené pozornosti při hodnocení této struktury. Pozornost je nutné věnovat i posouzení možnosti současné leze LHBT a dalších sdružených patologií ramenního kloubu.
Aim: To determine the frequency of the impact of lesions of the long head of the biceps tendon (LHBT) on dysfunctions of the shoulder joint. To examine the supposed relationship of the lesions of the LHBT to other types of simultaneous impairment of structures of the shoulder joint. To assess the relationship of the lesions of the LHBT to the impingement syndrome. Method: The lesions of the long head of the biceps tendon were retrospectively evaluated in a set of 79 patients, which consisted of 55 males (41.8 ? 13.1 years) and 24 females (50.4 ? 13 years), who, in the period 2011-2012, underwent magnetic resonance imaging (MRI) for dysfunctions of the shoulder joint. We used indirect MR arthrography to examine 88.6% of the patients who were examined; the other 11.4% of the patients were examined using native MR examination. The patients were examined using HDxT 1.5T Signa (GE Healthcare, Milwaukee) in the following sequences: TI FS in three planes, MERGE axial, STIR coronal. For the indirect MR arthrography we applied the 1 mol gadolinium contrast agent intravenously (dosage 0.1 ml/kg body weight). To assess the dependence of the shoulder joint lesions, we applied the software test of differences in relative frequencies. The null hypothesis was rejected at the level of statistical significance of p < 0.05. Results. In the set of patients, there was a high incidence of lesions of the long head of the biceps tendon, which were found in 38% of the patients (36.4% of the men and 41.7% of the women). Lesions of the long head of the biceps tendon were observed in 43.9% of the cases of subacromial impingement, while for other types of impingement syndromes the coincidence was statistically significantly lower: 16.7% for subcoracoid impingement and 6.7% for posterosuperior impingement. Conclusion. The study shows that the impact of lesions of the LHBT on the dysfunction of the shoulder joint is relatively high, which suggests that greater attention should be paid to the evaluation of this structure when examining dysfunctions of the shoulder joint. It is also necessary to assess the possibility of the coincidence of lesions of the LHBT and associated pathologies of the shoulder joint.
- MeSH
- artrografie metody MeSH
- bolest ramene etiologie radiografie MeSH
- diethylentriaminpentaacetát gadolinia diagnostické užití MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- kloubní ligamenta zranění MeSH
- kosterní svaly zranění MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie * metody MeSH
- poranění ramene MeSH
- poranění šlachy * diagnóza MeSH
- ramenní kloub * MeSH
- syndrom zhmožděného ramene diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
V souboru 110 nemocných (65 mužů, 45 žen) autoři provedli rozbor výskytu edému kostní dřeně v hlavici humeru po úrazech ramenního kloubu. Edém kostní dřeně byl prokázán u 66 % vyšetřovaných a ve většině případů měl difúzni charakter a jen výjimečně byl omezen na oblast velkého hrbolu pažní kosti. Byla prokázána významná koincidence edému kostní dřeně s lézemi šlach rotátorové manžety a s lézí glenoideálního labra.
Incidence of the bone marrow edema within the humeral head after the injury of the shoulder joint was analyzed in a group of 110 patients (65 men and 45 women). Edema of the bone marrow was proved in 66 % of patients and in the majority of cases exhibited diffuse pattern and exceptionally was limited to the area of the greater tubercle. Significant coincidence of the bone marrow edema with the lesion of the rotator cuff tendons and with the lesion of the glenoideal labrum was demonstrated.
