There have been few clinical or scientific reports of autosomal dominant tubulointerstitial kidney disease due to REN mutations (ADTKD-REN), limiting characterization. To further study this, we formed an international cohort characterizing 111 individuals from 30 families with both clinical and laboratory findings. Sixty-nine individuals had a REN mutation in the signal peptide region (signal group), 27 in the prosegment (prosegment group), and 15 in the mature renin peptide (mature group). Signal group patients were most severely affected, presenting at a mean age of 19.7 years, with the prosegment group presenting at 22.4 years, and the mature group at 37 years. Anemia was present in childhood in 91% in the signal group, 69% prosegment, and none of the mature group. REN signal peptide mutations reduced hydrophobicity of the signal peptide, which is necessary for recognition and translocation across the endoplasmic reticulum, leading to aberrant delivery of preprorenin into the cytoplasm. REN mutations in the prosegment led to deposition of prorenin and renin in the endoplasmic reticulum-Golgi intermediate compartment and decreased prorenin secretion. Mutations in mature renin led to deposition of the mutant prorenin in the endoplasmic reticulum, similar to patients with ADTKD-UMOD, with a rate of progression to end stage kidney disease (63.6 years) that was significantly slower vs. the signal (53.1 years) and prosegment groups (50.8 years) (significant hazard ratio 0.367). Thus, clinical and laboratory studies revealed subtypes of ADTKD-REN that are pathophysiologically, diagnostically, and clinically distinct.
- MeSH
- Anemia * MeSH
- Child MeSH
- Adult MeSH
- Cohort Studies MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Mutation MeSH
- Polycystic Kidney Diseases * genetics MeSH
- Renin genetics MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
- Research Support, U.S. Gov't, Non-P.H.S. MeSH
Systém renin-angiotenzin-aldosteron (SRAA) se významně podílí na patogenezi arteriální hypertenze a jejich orgánových komplikacích (srdečních, cévních, mozkových, ledvinných), srdečním selhání a renálních onemocněních. Látky blokující uzlové stupně kaskády SRAA (ACE-inhibitory ? ACEI, blokátory AT1-receptorů ? AT1R, blokátory aldosteronových receptorů) významně rozšířily naše možnosti léčby, primární a sekundární prevence kardiovaskulárních a renálních onemocnění. ACEI a blokátory AT1R přerušují normální zpětnou vazbu výdeje reninu ledvinami do cirkulace. Po jejich aplikaci vede reaktivní vzestup cirkulujícího aktivního reninu ke zvýšení tvorby angiotenzinu I a angiotenzinu II s následným návratem sekrece aldosteronu k hodnotám před léčbou (?escape? fenomén). Možný nepříznivý vliv těchto intermediárních produktů neúplné blokády SRAA na orgánové komplikace vedl po více jak 30 roků ke snaze vyvinout látku, blokující již počáteční stupeň renin-angiotenzinové kaskády ? tedy blokátor reninu. První pokusy s protilátkami proti reninu nebo peptidickými analogy prosegmentů reninu nesplňovaly základní požadavek pro dlouhodobou medikaci ? účinnost při perorálním podávání. Teprve v posledních letech se podařilo vyvinout první nepeptidický, perorálně dlouhodobě účinný inhibitor reninu aliskiren fumarát. Aliskiren snižuje TK v závislosti na dávce (50?300 mg/den) v monoterapii nebo při kombinaci s hydrochlorothiazidem. Aliskiren redukuje plazmatickou reninovou aktivitu (PRA) a neutralizuje hydrochlorothiazidem vyvolanou aktivaci SRAA. Jak prokázalo ambulantní monitorování TK, podání léku 1krát za den má 24hodinové působení a jeho delší přetrvávání v ledvinách předpokládá renoprotektivní působení. Přípravek je ve III. fázi klinického zkoušení jako monoterapie nebo v kombinaci pro léčbu hypertenze, dále je sledován jeho vliv na regresi srdeční hypertrofie (Aliskiren in Left-Ventricular Hypertrophy trial ? ALLAY), na léčbu srdečního selhání (Aliskiren Observation of Heart Failure Treatment trial ? ALOFT) a u diabetické nefropatie (Aliskiren in the Evaluation of Proteinuria in Diabetes trial ? AVOID). V dubnu roku 2006 bylo povoleno FDA užívání aliskirenu v USA pro léčbu vysokého TK a v současné době probíhá schvalovací proces v Evropě. Reninový inhibitor má minimální nežádoucí účinky podobně jako blokátory AT1-receptorů. Poněkud nižší účinnost aliskirenu na snižování TK než u blokátorů AT1-receptorů je dána tím, že neblokuje bradykinin. Pro klinické užití je doporučován jako monoterapie nebo v kombinaci s dalšími antihypertenzivy u stavů se zvýšenou PRA, včetně jejího vzestupu po diureticích, ACEI a blokátorech AT1-receptorů. Aliskiren by proto mohl být přednostně využíván u mladých pacientů, bělochů, u osob netolerujících ACEI, dále při onemocněních, u nichž angiotenzin II participuje na jejich patogenezi a pro sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Je bezpečný i pro osoby se současným renálním postižením, protože se převážně vylučuje játry bez velké interference s dalšími látkami. Podobně jako ACEI má reninový inhibitor vazodilatační účinek, který by potenciálně mohl zlepšovat elasticitu arterií. Lék má podobná omezení a kontraindikace jako ACEI a blokátory AT1R, jako jsou těhotenství a bilaterální stenóza renálních tepen. K definitivnímu zhodnocení přínosu této nové třídy léčiv a její širokou aplikaci pro terapii kardiovaskulárních a dalších onemocnění bude třeba prokázat její dlouhodobý efekt na morbiditu a mortalitu, stejně jako srovnání s ostatními blokátory SRAA v dlouhodobých klinických studiích, což představuje výzkumné úsilí dalších 7 až 8 let.
