Stárnutí je proces postupného snižování funkčních kapacit lidského těla, který vede k významnému vzestupu rizika úmrtí v čase. Ačkoliv se jedná o proces univerzální všem živočichům, není jeho rychlost stejná. Biomarkery stárnutí si kladou za cíl lépe popsat proces stárnutí na úrovni jedince, orgánu, tkáně nebo jednotlivých buněk. Slouží k odhadu rychlosti stárnutí a predikci pravděpodobnosti úmrtí. Měly by dobře vypovídat o aktuálním stavu organismu a zpřesňovat predikci vnímavosti osoby ke vzniku onemocnění, jeho průběhu a pravděpodobnosti výskytu komplikací a smrti. Jednoduché biomarkery měří jen jeden parametr nebo úzkou skupinu parametrů spolu souvisejících, které mají známou asociaci s věkem, ať jde o změny v průběhu stárnutí člověka nebo u laboratorního modelu. Můžeme je rozdělit na molekulární (vycházející ze znaků stárnutí), funkční (popisující snižující se funkční kapacity v průběhu stárnutí) a antropometrické (popisující strukturální změny). Složené biomarkery představují nejkomplexnější způsob měření biologického věku. Kombinují v sobě velké množství dat, která pomocí algoritmů, často postavených na umělé inteligenci, vyhodnocují. Do této skupiny patří i aktuálně nejrozšířenější metoda měření biologického věku – epigenetické hodiny (epigenetic clock). Cílem tohoto článku je přehledně rozdělit množství existujících markerů stárnutí do skupin a popsat jejich vztah ke stárnutí.
Aging is a process of gradual decline in the functional capacity of the human body that leads to a significant increase in the risk of death over time. Although it is a process universal to all animals, its rate is not the same. Biomarkers of aging aim to better describe the aging process at the level of the individual, organ, tissue, or single cell. They are used to estimate the rate of aging and predict the probability of death. They are good indication of the current state of the organism and are more accurate in predicting a person's susceptibility to disease, its progression and the likelihood of complications and death. Simple biomarkers measure only one parameter or a narrow group of related parameters that have a known association with age, in human or in a laboratory model. They can be divided into molecular (based on features of aging), functional (describing decreasing functional capacity during aging) and anthropometric (describing structural changes). Composite biomarkers are the most comprehensive way of measuring biological age. They combine a large amount of data, which they evaluate using algorithms often based on artificial intelligence. The most widely used method for measuring biological age in composite biomarkers is the epigenetic clock. The aim of this article is to review the many existing markers of aging and describe their relationship to aging.
- MeSH
- biologické markery * MeSH
- lidé MeSH
- stárnutí buněk genetika MeSH
- stárnutí * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Srdeční selhání je provázeno městnáním v játrech, akutní dekompenzace může vést k progresi stavu. Odrazem těchto změn může být porucha jaterních funkcí, která se projeví vzestupem transamináz. Cílem studie je posouzení prognostického významu zvýšených hodnot parametrů jaterních funkcí u nemocných s akutním srdečním selháním. V souboru 92 pacientů (66,2 ± 13,9 let) byl analyzován vztah mezi vstupní hodnotou bilirubinu, aspartátaminotransferázy (AST), alaninaminotransferázy (ALT), gama-glutamyltransferázy (GGT), alkalické fosfatázy (ALP) a mortalitou. Studie ukázala signifikantní zvýšení hladin transamináz u zemřelých: AST (medián (IQR): 1,15 (0,65–3,28) vs. 0,49 (0,41–0,90), p 0,01) a ALP (2,0 (1,78–2,66) vs. 1,75 (1,13–2,12), p 0,01). AST se ukázala být také významným rizikovým faktorem určující 30denní a jednoroční mortalitu (30denní mortalita: HR = 3,9, 95 % CI: 1,19–12,76, p 0,02, jednoroční mortalita: HR = 3,31, 95 % CI: 1,35–8,1, p 0,008). Výsledky studie potvrzují zvýšení hladiny transamináz u nemocných se srdečním selháním a ukazují asociaci hladin transamináz s mortalitními ukazateli.
Heart failure is associated with liver congestion, and acute decompensation may lead to further progression. These changes can result in liver dysfunction which is manifested by an increase in transaminases. The aim of the study is to assess the prognostic significance of elevated liver function parameters in patients with acute heart failure. In a group of 92 patients (66.2 ± 13.9 years), the relationship between bilirubin, aspartate aminotransferase (AST), alanine aminotransferase (ALT), gamma-glutamyltransferase (GGT), alkaline phosphatase (ALP) and mortality was analyzed. The study showed that one-year mortality was significantly associated with an increase in AST (median (IQR): 1.15 (0.65–3.28) vs. 0.49 (0.41–0.90), p 0.01 ) and ALP (2.0 (1.78–2.66) vs. 1.75 (1.13–2.12), p 0.01). AST has also been shown to be a significant risk factor determining 30 day and one-year mortality rates (30 day mortality: HR = 3.9, 95 % CI: 1.19–12.76, p 0.02, 1 year mortality: HR = 3.31, 95 % CI: 1.35–8.1, p 0.008). The results of the study confirm an increase in transaminase levels in patients with heart failure and show an association of transaminase levels with mortality indicators.
- MeSH
- alanintransaminasa krev MeSH
- alkalická fosfatasa krev MeSH
- analýza přežití MeSH
- aspartátaminotransferasy krev MeSH
- bilirubin krev moč MeSH
- gama-glutamyltransferasa krev MeSH
- jaterní testy MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nemoci jater diagnóza MeSH
- srdeční selhání * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
