- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Příznivý vliv tělesného tréninku na kardiovaskulární prognózu u pacientů s metabolickým syndromem je dokumentován v řadě studií. Méně informací existuje o výsledcích kardiovaskulární rehabilitace u pacientů s různými formami ischemické choroby srdeční a přidruženými chorobami a odchylkami v rámci metabolického syndromu. Metodika: Předložená práce hodnotí prospěch z kombinovaného, aerobně-posilovacího tréninku u 2 souborů mužů po perkutánní koronární intervenci pro akutní koronární syndrom: s metabolickým syndromem [soubor MS(+), n = 42] a bez metabolického syndromu [soubor MS(–), n = 53]. Jsou hodnoceny změny aerobní kapacity (VO2peak, VO2peak . kg–1), výkonnosti (Wpeak, Wpeak . kg–1), krevního tlaku, BMI a obvodu pasu po 12týdenní kardiovaskulární rehabilitaci. Výsledky: Signifikantní zlepšení aerobní kapacity a výkonnosti bylo zaznamenáno jak v souboru MS(+), tak v souboru MS(–) (p < 0,01, resp. p < 0,001). Pokles systolického TK byl signifikantní u souboru MS(+), pokles sTK v souboru MS(–) a diastolického TK v obou souborech nedosáhl statistické významnosti. Zvýšení aerobní kapacity a výkonnosti u pacientů souboru MS(+) je srovnatelné s výsledky kontrolního souboru MS(–); pokles sTK byl v souboru s MS výraznější než v souboru bez MS. U obou souborů nedošlo k významným změnám obvodu pasu a BMI. Závěr: Výsledky ukázaly, že pacienti s vyšším počtem rizikových faktorů v rámci metabolického syndromu mají minimálně srovnatelný prospěch z kardiovaskulární rehabilitace po akutním koronárním syndromu jako pacienti bez metabolického syndromu.
Introduction: Favourable effect of exercise training on cardiovascular prognosis in patients with metabolic syndrome have been documented in lot of studies. Less information exist about results of cardiovascular rehabilitation in patients with different forms of coronary heart disease and associated diseases and abnormalities within metabolic syndrome. Methods: The present article evaluates a benefit of combined, aerobic-resistance training in two groups of patients after percutaneous coronary intervention for acute coronary syndrome: with [group MS(+), n = 42] and without [group MS(–), n = 53] metabolic syndrome. The changes in aerobic capacity ?(VO2peak, VO2peak . kg–1), physical performance (Wpeak, Wpeak . kg–1), blood pressure, BMI and waist circumference after 12 weeks of cardiovascular rehabilitation are evaluated. Results: Significant improvement in aerobic capacity and physical performance were found out both in group MS(+) and MS(–) (p < 0.01, resp. p < 0.001). Decrease of systolic blood pressure was significant in MS(+), whereas in MS(–) together with decrease of diastolic BP in both groups were not significant. The increase in aerobic capacity and physical performance in patients of MS(+) is comparable with those in MS(–); the decrease in systolic BP was more intensive in MS(+) compared to MS(–). The changes in waist circumference and BMI were not significant in both groups. Conclusion: The results show, that in patients with high number of risk factors associated with metabolic syndrome was demonstrated at least comparable benefit from cardiovascular rehabilitation compared with those without metabolic syndrome.
- Klíčová slova
- aerobní kapacita,
- MeSH
- akutní koronární syndrom komplikace rehabilitace terapie MeSH
- balónková koronární angioplastika rehabilitace MeSH
- kardiovaskulární rehabilitace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom komplikace rehabilitace MeSH
- terapie cvičením MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
Cílem studie bylo zhodnocení vlivu komplexní rehabilitace na soběstačnost v běžných denních činnostech u pacientů po cévní mozkové příhodě. Soubor nemocných tvořilo 82 pacientů, které jsme dle věku rozdělili na 4 podskupiny: 1. podskupinu pacientů do 60 let věku, 2. podskupinu pacientů od 60 do 69 let věku, 3. podskupinu pacientů od 70 do 79 let věku, 4. podskupinu s pacienty staršími 80 let. Pro hodnocení soběstačnosti pacientů jsme použili test funkční míry nezávislosti (Functional Independence Measure – FIM test). Testování proběhlo vždy na začátku a na konci hospitalizace. Výsledky hodnocení pacientů ukázaly zlepšení ve většině položek FIM testu u všech věkových skupin pacientů, a tím potvrdily nutnost následné komplexní rehabilitace u těchto pacientů, bez ohledu na věk.
The aim of this study was to evaluate the effect of comprehensive rehabilitation on self- reliance in daily living activities in patients after stroke. Patients consisted of 82 patients, we divided by age into 4 subgroups: 1 subgroup of patients in the age of 60, 2 subset of patients from 60–69 years of age, 3 subset patients from 70 to 79 years of age and 4 subgroup of patients over 80 years. For the classification of self-sustainability we used the FIM test. Testing took place at the beginning and end of hospitalization. The results of the evaluation of patients showed improvement in most items of FIM test in patients of all ages, and it confirmed the need for subsequent comprehensive rehabilitation of these patients, regardless of age.
- Klíčová slova
- činnosti běžného denního života, komplexní rehabilitace,
- MeSH
- cévní mozková příhoda MeSH
- činnosti denního života klasifikace psychologie MeSH
- ergoterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- rehabilitace po cévní mozkové příhodě MeSH
- rehabilitace pracovní metody statistika a číselné údaje MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
Fyzická aktivita je stěžejní součástí léčby obezity. Zvýšení energetického výdeje pohybovou aktivitou v kombinaci s redukční dietou prohlubuje negativní energetickou bilanci, působí redukci tukových zásob a současně brání úbytku aktivní tělesné hmoty, ke kterému dochází při nízkoenergetické dietě. Hlavním cílem a významem pohybové aktivity u obézních není redukce hmotnosti sama o sobě, ale příznivé ovlivnění faktorů, které představují zvýšené kardiovaskulární riziko. Zásady ordinace pohybové aktivity u obézních zahrnují výběr vhodného druhu, intenzity, trvání a frekvence zátěže. Výsledek léčby fyzickou aktivitou je zásadním způsobem ovlivněn spoluprací pacienta, která je současně podmíněna přítomností dalších onemocnění, která obezitu komplikují. Nezanedbatelné jsou i další negativní faktory plynoucí z běžného života: nedostatek času, nedostatečná podpora okolí, nepřízeň počasí, nedostupnost příslušného zařízení či prostoru nebo nechuť k pohybu vůbec. Pro překonání těchto skutečností je třeba nalézt argumenty s pozitivní motivací. Komunikace mezi lékaři a nelékařskou, resp. nezdravotnickou odbornou veřejností je jedinou šancí, jak ovlivnit pohybovou aktivitu obézních s minimálními nežádoucími efekty. Zásadní zvýšení pohybové aktivity celé populace závisí také na změnách fyzikálního a sociálního prostředí a na ovlivnění zdravotní politiky.
Physical activity is a pivotal component in the treatment of obesity. An increase in energy expenditure through physical activity in combination with a weight reduction diet intensifies negative energy balance, brings a reduction in fat reserves and, simultaneously, prevents loss of an active body mass. The main aim and significance of physical activity in obese individuals is not the weight reduction itself but its positive effects on factors that represent an increased cardiovascular risk. When prescribing a physical activity to an obese individual, selection of a suitable form, intensity, duration and frequency of load should all be considered. Patient cooperation represents an essential factor in the success of a therapy involving physical activity and is concurrently affected by the presence of other obesity complicating diseases. Also important are other negative factors determined by real life: lack of time, lack of support from family and others, bad weather, inaccessibility of suitable equipment or space or aversion to physical activity as such. When these circumstances are overcome, positively motivating reasoning has to be provided. Communication between physicians and non-medical professional community is the only way to influence physical activity of obese patients and minimise adverse effects. Significant increase in physical activity of the entire population is determined by modifications in physical and social environment and revision of healthcare policy.
