Cíl: Retrospektivně zhodnotit anatomickou a funkční úspěšnost chirurgického řešení rhegmatogenního odchlípení sítnice (ROS) na jediném, posledním vidoucím oku. Materiál a metody: Soubor tvoří 28 očí 28 pacientů, z toho 19 (68 %) mužů, průměrného věku 46 let operovaných jedním chirurgem pro ROS na Oční klinice FN a LF MU Brno od 1. 7. 2019 do 30. 4. 2023 kryochirurgickou technikou anebo 25G+ PPV. U 11 pacientů byla provedena 25G+ PPV s našitím preekvatoriální cerkláže. V anamnéze pacientů bylo přípustné tupé poranění oka a nekomplikovaná operace šedého zákalu s implantací zadněkomorové nitrooční čočky. Příčinou ROS byla/y retinální trhlina/y bez ohledu na jejich počet a lokalizaci. Transparentnost předního segmentu oka umožňovala spolehlivou vizualizaci zadního segmentu. Přípustná byla předoperační proliferativní vitreoretinopatie (PVR) stupně A-D2. Vyloučeni byli pacienti, s pronikajícím očním poraněním v anamnéze. Pacienti byli hodnoceni 1–3 měsíce po PPV. Operace byla anatomicky úspěšná, pokud byla sítnice přiložená v plném rozsahu. U každého pacienta byla hodnocena výsledná zraková ostrost (ZO) na Snellenově optotypu. Pro číselné vyjádření výsledků byl použit aritmetický průměr a numerické hodnoty byly rovněž vyjádřeny v procentech. Poněvadž nebyly vzájemně porovnávány různé skupiny, nebylo potřeba použít žádný statistický test. Výsledky: U 27 pacientů (97 %) jsme dosáhli přiložení sítnice v celém rozsahu, u 1 (3 %) pacienta zůstala sítnice odchlípená a konstatovali jsme anatomický neúspěch léčby. 9 (32%) pacientů dosáhlo ZO ≥ 4/8. Závěr: Kryochirurgickou techniku s využitím episklerálně fixovaných cerklážních pásků a plomb, 25G+ PPV a případně i jejich vzájemnou kombinaci považujeme za vhodné způsoby řešení ROS na jediném, posledním vidoucím oku.

Aim: To retrospectively evaluate the anatomical and functional success of surgical treatment of rhegmatogenous retinal detachment (RRD) in the only remaining seeing eye. Material and methods: The study included 28 eyes of 28 patients, 19 (68%) of whom were men, with an average age of 46 years. They were operated on by a single surgeon for RRD at the Eye Clinic of the University Hospital and Faculty of Medicine, Masaryk University in Brno, from July 1, 2019, to April 30, 2023, using cryosurgical techniques and/or 25G+ pars plana vitrectomy (PPV). In 11 patients, 25G+ PPV was performed with the application of a pre-equatorial cerclage. The Blunt ocular trauma and uncomplicated cataract surgery with implantation of a posterior chamber intraocular lens were admissible within the patient histories. The cause of RRD was retinal tear(s) regardless of their number and location. The transparency of the anterior segment of the eye enabled reliable visualization of the posterior segment. Preoperative proliferative vitreoretinopathy (PVR) grades A-D2 were acceptable. Patients with a history of penetrating eye injury were excluded. Patients were evaluated 1-3 months after the performance of PPV. The surgery was considered anatomically successful if the retina was completely reattached. Each patient's final visual acuity (VA) was assessed using a Snellen chart. Numerical results were expressed as arithmetic means and percentages. Since the different groups were not compared, no statistical tests were needed. Results: Retinal reattachment was achieved in 27 patients (97%), while 1 patient (3%) experienced retinal detachment, resulting in anatomical failure of the treatment. 9 patients (32%) achieved VA ≥ 4/8. Conclusion: We consider cryosurgical techniques using episclerally fixed cerclage bands and buckles, 25G+ PPV, and possibly a combination thereof, to be suitable methods for treating RRD in the only remaining seeing eye.

• MeSH
• kryochirurgie MeSH
• lidé MeSH
• odchlípení sítnice * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vitrektomie metody   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Cílem práce je retrospektivně zhodnotit anatomickou úspěšnost a funkční výsledky 25G+ PPV v řešení nově diagnostikovaného rhegmatogenního odchlípení sítnice (ROS). Materiál a Metody: Soubor tvoří 152 očí 152 pacientů, z toho 71 (47 %) mužů, průměrného věku 54 let operovaných jedním chirurgem pro ROS na Oční klinice FN a LF MU Brno od 1. 7. 2019 do 4. 5. 2021 technikou 25G+ PPV. U 7 pacientů byla provedena 25G+ PPV s našitím preekvatoriální cerkláže. V anamnéze pacientů bylo přípustné tupé poranění oka a nekomplikovaná operace šedého zákalu s implantací zadněkomorové nitrooční čočky. Příčinou ROS byla/y retinální trhlina/y bez ohledu na jejich počet a lokalizaci. Transparentnost předního segmentu oka umožňovala spolehlivou vizualizaci zadního segmentu. Přípustná byla předoperační proliferativní vitreoretinopatie (PVR) stupně A-D2.Vyloučeni byli pacienti, s pronikajícím očním poraněním v anamnéze. Pooperační nálezy a funkční výsledky pacientů byly hodnoceny s odstupem 1–3 měsíců po PPV. Operace byla anatomicky úspěšná, pokud byla sítnice přiložená v plném rozsahu. U každého pacienta byla hodnocena výsledná zraková ostrost (ZO). Vyšetření ZO bylo prováděno na Snellenově optotypu naturálně, s vlastní brýlovou korekcí anebo s korekcí dle aktuálních hodnot na autorefraktometru. Pro číselné vyjádření dosažených výsledků byl použit aritmetický průměr a numerické hodnoty byly rovněž vyjádřeny v procentech. Protože nebyly vzájemně porovnávány různé skupiny, nebylo nutno k analýze výsledků použít žádný statistický test. Výsledky: U 150 (98,7 %) ze 152 pacientů souboru jsme dosáhli přiložení sítnice v celém rozsahu, u 2 (1,3 %) pacientů zůstala sítnice odchlípená a konstatovali jsme anatomický neúspěch léčby. 50 (33 %) pacientů dosáhlo ZO ≥ 4/8. Závěr: U 133 (87,5 %) pacientů konstatujeme dosažení anatomického úspěchu již bez přítomnosti nitrooční tamponády v operovaném oku. Tyto pacienty lze považovat za zcela vyléčené. 25G+ PPV potvrdila svůj přínos pro řešení ROS.

Aim: The aim of the study is to retrospectively evaluate the anatomical success rate and functional results of 25G+ PPV in the treatment of newly diagnosed rhegmatogenous retinal detachment (RRD). Material and Methods: The set consists of 152 eyes of 152 patients, of which 71 (47%) were men, average age 54 years, operated on by one surgeon for RRD at the Eye Clinic of the University Hospital and Medical Faculty of Masaryk University Brno from 1.7.2019 to 4.5.2021 using the 25G+ PPV technique. 25G+ PPV with pre-equatorial cerclage was performed on 7 patients. The patients' anamnesis included blunt ocular trauma and uncomplicated cataract surgery with implantation of a posterior chamber intraocular lens. The cause of RRD was retinal tear/s, regardless of their number and location. The transparency of the anterior segment of the eye enabled reliable visualization of the posterior segment. Preoperative proliferative vitreoretinopathy (PVR) grade A-D2 was admissible. Patients with a history of penetrating ocular trauma were excluded. The postoperative findings and functional outcomes of the patients were evaluated 1–3 months after PPV. The operation was anatomically successful if the retina was fully attached. Final visual acuity (VA) was evaluated for each patient. The final visual acuity examination was carried out typically on a Snellen optotype, either without correction, with the patient’s own spectacle correction or with correction according to the current values on the autorefractometer. The arithmetic average was used for the numerical expression of the attained results, and the numerical values were also expressed in percentages. Since the different groups were not compared with each other, no statistical test was necessary to analyze the results. Results: In 150 (98.7%) of the 152 patients in the group, we achieved complete retinal reattachment, in 2 (1.3%) patients the retina remained detached, and we recorded anatomical failure of the treatment. Fifty (33%) patients achieved VA ≥ 4/8. Conclusion: In 133 (87.5%) patients, we are able to state anatomical success even without the presence of intraocular tamponade in the operated eye. These patients can be considered completely cured. 25G+ PPV has demonstrated its contribution to resolving RRD.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• odchlípení sítnice * chirurgie   MeSH
• perforace sítnice MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• vitrektomie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH

Sborník případových studií, které se zaměřují na oční nemoce u dospělých a u dětí. Určeno odborné veřejnosti.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• oční nemoci MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
• NLK Obory
• oftalmologie
• pediatrie
• NLK Publikační typ
• kolektivní monografie

Cíl: Zhodnotit anatomický a funkční výsledek terapie ranibizumabem u pacientů, u nichž byla diagnostikována idiopatická choroidální neovaskularizace. Soubor a metodika: Soubor tvoří 6 pacientů. Pacienti byli starší 18 a mladší 50 let. Sledovací doba trvala 12 měsíců. Fluorescenční angiografií a optickou koherenční tomografií byla u pacientů prokázána aktivní idiopatická choroidální neovaskularizace v subfoveolární lokalizaci. Za známku aktivity choroidální neovaskularizace byl při fluorescenční angiografii považován průsak barviva do zóny makulárního edému. Za známku aktivity choroidální neovaskularizace při vyšetření optickou koherenční tomografií byla považována přítomnost serózní ablace pigmentového listu sítnice a/nebo subretinální tekutina a/nebo intraretinální edém v podobě intraretinálních cyst. Na ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) optotypu byl pozorován pokles zrakové ostrosti na úroveň < 85 písmen. Po úvodní aplikaci ranibizumabu byl uplatněn režim pro re nata, kdy k reaplikaci ranibizumabu bylo přistoupeno při známkách aktivity choroidální neovaskularizace při vyšetření optickou koherenční tomografií, fluorescenční angiografií a nebo při poklesu zrakové ostrosti ve spojení s aktivitou choroidální neovaskularizace na optické koherenční tomografii či fluoroangiogramu. Výsledky: V průměru jsme u pacientů souboru pozorovali po 12 měsících léčby zisk +11 písmen ETDRS optotypu. V průměru jsme pozorovali redukci centrální makulární tloušťky o - 233μm. U všech pacientů souboru byla ve 12. měsíci sledování konstatována při optické koherenční tomografii klidová submakulární jizva bez exsudace a tedy bez přítomnosti serózní ablace pigmentového listu sítnice, subretinální tekutiny a intraretinálního edému v podobě intraretinálních cyst. V průběhu 12 měsíců léčby byly každému pacientovi v průměru aplikovány 3 injekce ranibizumabu. Závěr: V našem souboru jsme pozorovali pozitivní vliv ranibizumabu na průběh idiopatické choroidální neovaskularizace. Ranibizumab u všech pacientů souboru dosáhl regrese choroidální neovaskularizace s vymizením makulárního edému. S ústupem aktivity choroidální neovaskularizace dává ranibizumab reálnou naději na zlepšení zrakové ostrosti.

Objective: To evaluate the anatomical and functional outcome of ranibizumab therapy in patients with idiopathic choroidal neovascularization (CNV). File and Methodology: The group consists of 6 patients. Patients were older 18 years but they were under 50 years of age. The monitoring period lasted 12 months. We confirmed active idiopathic CNV in subfoveal position with fluorescein angiography (FAg) and optical coherence tomography (OCT). The activity of idiopathic CNV we demonstrated with leakage of dye by FAg examination. The presence of serous retinal pigment epithelium detachment and / or subretinal fluid and / or intraretinal edema in the form of intraretinal cysts demonstrated activity of CNV on OCT scans. A decrease of the visual acuity under 85 letters was observed at the ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) visual acuity chart. After the initial administration of ranibizumab a pro re nata regimen was used. We indicated repeated injection of ranibizumab in patients with signs of activity of idiopathic CNV on OCT scans or by FAg. Also we indicated repeated injection of ranibizumab in patients with new loss of visual acuity on the ETDRS visual acuity chart connected with signs of activity of CNV on OCT scans or by FAg. Results: On average, we observed the gain of +11 letters on the ETDRS visual acuity chart after 12 months of the follow-up period. On average we observed reduction of central macular thickness -233μm. At the 12th month of follow-up we observed in all patients of our group only inactive scar without exudation. No serous retinal pigment eithelium detachment, subretinal fluid or intraretinal cysts were observed. Only 3 injections of ranibizumab were administered on average to each patient during the 12 months of the followup period. Conclusion: In our study, we observed the positive effect of ranibizumab on the course of idiopathic CNV. With ranibizumab treatment we achieved regression of CNV with resorption of macular edema in all patients of our group. With the disappearance of the activity of idiopathic CNV ranibizumab gives real hope to improve visual acuity.

• Klíčová slova
• idiopatická choroidální neovaskulární membrána,
• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• neovaskularizace choroidey * farmakoterapie   MeSH
• ranibizumab * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• vaskulární endoteliální růstové faktory antagonisté a inhibitory   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH

AIMS: TheAIM of this communication was to evaluate ranibizumab in the treatment of wet age-related macular degeneration. METHODS: Anonymised data on treatment efficacy and safety were consecutively entered into the Czech national database. From 01/09/2008 to 25/10/2011, 671 patients/685 eyes treated with ranibizumab monotherapy were entered in the registry. 454 ranibizumab treated eyes and 444 patients were monitored for 12-months. The dependent variable used to monitor disease progression and treatment results was change in visual acuity in the ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) chart over time. RESULTS: After 12 months of treatment, a loss of < 15 letters in the ETDRS chart was found in 81.5% of eyes treated with ranibizumab. A gain of ≥ 15 letters was found in 9.7% of eyes on ranibizumab. The results for our patients treated in clinical practice with ranibizumab were poorer than those in the SUSTAIN (Ranibizumab in Patients With Subfoveal Choroidal Neovascularization Secondary to Age-Related Macular Degeneration) study. A rationale for this was sought in a sub-analysis. CONCLUSIONS: Sub-analysis demonstrated that treatment naive CNV (choroidal neovascularization), occult CNV and lower height of the macular oedema at the outset of the disease may be positive prognostic factors for final visual acuity in anti-VEGF (vascular endothelial growth factor) treated patients.

• MeSH
• incidence MeSH
• inhibitory angiogeneze terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• makulární degenerace diagnóza   farmakoterapie   epidemiologie   MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• ranibizumab terapeutické užití   MeSH
• registrace * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A antagonisté a inhibitory   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika epidemiologie   MeSH

Aim. To assess the significance of age, gender, baseline best corrected visual acuity, baseline macula thickness, and type and size of choroidal neovascularization in early morphological therapeutic response to ranibizumab treatment in patients with the wet form of age-related macular degeneration. Methods. From 09/2008 to 06/2013 we evaluated 1153 newly diagnosed, treatment-naïve patients treated with ranibizumab. Based on the morphological findings in the macula following the initial 3 injections of ranibizumab, the patients were divided into two groups based on active and inactive choroidal neovascularization. Results. After the initial 3 injections of ranibizumab, we examined the sample of 841 eyes with active CNV and 312 eyes with inactive CNV. In the inactive group, we found a statistically higher proportion of occult CNV (P < 0.001) and lower incidence of CNV greater than 5DA (P < 0.001) compared with the active group. We found no statistically significant difference in age, gender, baseline best corrected visual acuity, or baseline macula thickness between the inactive and active groups. Conclusion. Occult CNV and CNV smaller than 5DA are optimistic factors for a better morphological therapeutic response at the beginning of ranibizumab treatment.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

AIM: The purpose of this study was to evaluate the effect of the systemically administered betablocker metipranolol on the course of central serous chorioretinopathy (CSC). METHODS: A prospective double-blind study involving 48 patients with a first attack of CSC not exceeding two weeks and who agreed to the follow-up ophthalmology examinations every week. The group was divided into a metipranolol group (n=23), receiving 10 mg of drug twice per day and a placebo group (n=25). The outcome measure was time in weeks from drug intervention (metipranolol vs. placebo) to reattachment of macula neuroepithelium. RESULTS: There was no statistically significant difference in duration of CSC in patients who used metipranolol and those who used placebo (P=0.341). CONCLUSIONS: In a prospective double-blind study, we found no effect of the betablocker metipranolol on the duration of central serous chorioretinopathy.

• MeSH
• aplikace orální MeSH
• beta blokátory aplikace a dávkování   MeSH
• centrální serózní chorioretinopatie diagnóza   farmakoterapie   patofyziologie   MeSH
• dospělí MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• lidé MeSH
• macula lutea účinky léků   patologie   MeSH
• metipranolol aplikace a dávkování   MeSH
• následné studie MeSH
• optická koherentní tomografie MeSH
• prospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

V letech 1997–2007 jsme pro komplikace proliferativní diabetické retinopatie operovali a následně minimálně 1 rok sledovali 72 očí 72 pacientů průměrného věku 61 let. Porovnáme-li vstupní vízus se zrakovou ostrostí při poslední kontrole v pozdním pooperačním období, tedy minimálně rok po operaci, můžeme konstatovat, že u 46 očí (63 %) se vízus zlepšil, u 17 očí (24 %) se zraková ostrost nezměnila a u 9 očí (13 %) se vízus zhoršil. Zrakovou ostrost 1/60 a lepší mělo v pozdním pooperačním období 55 očí (76 %), vízus 6/60 a lepší 29 očí (40 %) a zrakovou ostrost 6/12 a lepší 4 oči (6 %). Porovnáme-li vízus očí v časném pooperačním období se zrakovou ostrostí při poslední kontrole v pozdním pooperačním období, konstatujeme, že nejčastěji, u 45 očí (62,5 %), se vízus již v průběhu měsíců po operaci nezměnil a u 1 oka (1,5 %) se zraková ostrost dokonce ještě zlepšila. Potvrdilo se, že je reálné, aby příznivý výsledek pars plana vitrektomie pozorovaný v časném pooperačním období zůstal pacientovi uchován i pro následující měsíce a léta života.

Between 1997 and 2007, we have conducted eye surgery on 72 patients (i.e. 72 eyes) as a consequence of proliferative diabetic retinopathy complications. The patients‘ average age was 61; the follow-up observations were carried out over a period of one year after the surgery. When we compare the initial vision with the visual acuity measured during the last follow-up examination in the late post--operative period, i.e. one year after the surgery, we can conclude that the vision of 46 eyes (63%) had improved, 17 eyes (24%) did not show any change in vision, and the vision of nine eyes (13%) had deteriorated. Visual acuity of 1/60 (metric system) or better was found in 55 eyes (76%) during the late post-operative period; 6/60 vision or better was found in 29 eyes (40%), and four eyes (6%) showed 6/12 vision or better. If we compare the vision in the early post-operative period with the visual acuity during the last follow-up examination in the late post-operative period, we can conclude that in most cases, i.e. in 45 eyes (62.5%), the vision did not change any further during the months after the surgery, and one eye (1.5%) even showed improvement in visual acuity. It was confirmed that a positive result of pars plana vitrectomy observed in the early post-operative period may indeed persist even during the following months and years of the patient‘s life.

• MeSH
• časové faktory MeSH
• diabetická retinopatie * chirurgie   komplikace   MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   MeSH
• pooperační období * MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• vitrektomie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) statistika a číselné údaje   MeSH
• zraková ostrost MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl práce: Cílem tohoto sdělení je retrospektivně zhodnotit funkční výsledky kryochirurgické léčby nekomplikovaného, idiopatického, rhegmatogenního odchlípení sítnice včetně makuly u fakických pacientů, kteří byli na Oční klinice FN a LF UP v Olomouci operováni v letech 2003 až 2012. Zhodnotit význam délky doby odchlípení makuly pro výslednou zrakovou ostrost. Metody: Do hodnoceného souboru bylo zařazeno 56 očí 56 pacientů operovaných v letech 2003 až 2012 na Oční klinice FN a LF UP v Olomouci. Všichni pacienti byli fakičtí a bylo u nich diagnostikováno odchlípení sítnice včetně makuly. Pacienti byli v průměru sledováni 8,75 měsíce. U pacientů bylo provedeno vyšetření vstupní a výsledné zrakové ostrosti. Porovnáním vstupní a výsledné zrakové ostrosti jsme vyhodnotili míru změny zrakové ostrosti. Stav jsme hodnotili jako zlepšený, pokud se zraková ostrost pacienta zlepšila o více než 1 řádek ETDRS optotypu. Stav jsme hodnotili jako stabilizovaný, pokud se zraková ostrost nezměnila, nebo se změnila o jeden řádek ETDRS optotypu. Stav jsme hodnotili jako zhoršený, pokud se zraková ostrost zhoršila o více než 1 řádek ETDRS optotypu. U sledovaného souboru jsme srovnávali úrovně zrakové ostrosti pacientů s dobou odchlípení makuly ≤ 10 dnů a 11 dnů. Pro statistické zpracování dosažených výsledků byl použit Mann-Whitney U test. Výsledky: Zraková ostrost se zlepšila u 49 (87 %), nezměnila u 5 (9 %) a zhoršila u 2 (4 %) pacientů. Pacienti s dobou odchlípení makuly ≤ 10 dnů dosáhli statisticky signifikantně lepší zrakové ostrosti než pacienti s dobou odchlípení makuly 11 dnů. Závěr: Pacienti s dobou odchlípení makuly ≤ 10 dnů mají vyšší naději na lepší funkční výsledek, než pacienti s dobou odchlípení makuly 11 dnů.

Aim: Aim of this study is to evaluate retrospectively functional results of cryosurgical treatment of uncomplicated, idiopathic rhegmatogenous retinal detachment including macula region in phakic patients operated on at the Department of Ophthalmology, Faculty Hospital, Palacký University, Olomouc, Czech Republic, E.U., during the period 2002 –2013, and to evaluate the significance of the macula detachment duration for the final visual acuity. Methods: In the study group were included 56 eyes of 56 patients operated in the years 2003 – 2012 at the Department of Ophthalmology, Faculty Hospital, Palacký University, Olomouc. All patients were phakic and in all of them, the retinal detachment including the macula region was diagnosed. The mean follow-up period of the patients was 8,75 months. The initial and final visual acuity testing were performed. Comparing the initial and final visual acuity we rated the level of the visual acuity change. The result was stated as improved, if the visual acuity improved by 1 or more lines on the ETDRS chart. The result was rated as stabilized, if the visual acuity remained the same or it changed by 1 line of the ETDRS chart only. The result was evaluated as worsened, if the visual acuity decreased by 1 or more lines of the ETDRS chart. In the followed-up group, the authors compared visual acuity levels in patients with the macula detachment duration ≤ 10 days and ≥ 11 days. For the statistical evaluation of achieved results, the Mann – Whitney U test was used. Results: The visual acuity improved in 49 (87 %), did not changed in 5 (9 %) and worsened in 2 (4 %) patients. The patients with macula detachment duration ≤ 10 days achieved statistically significant better visual acuity than patients with macula detachment duration ≥ 11 days. Conclusion: Patients with macula detachment duration ≤ 10 days have better prognosis for functional result than patients with macula detachment duration ≥ 11 days.

• MeSH
• čas MeSH
• dospělí MeSH
• kryochirurgie * metody   využití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• macula lutea chirurgie   patofyziologie   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• odchlípení sítnice * etiologie   chirurgie   MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• zraková ostrost * MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl práce: Retrospektivně zhodnotit anatomické výsledky kryochirurgické léčby nekomplikovaného idiopatického rhegmatogenního odchlípení sítnice. Posoudit úspěšnost kryochirurgických primooperací, definitivního opětovného přiložení sítnice, zhodnotit účinnost kryochirurgických výkonů v závislosti na zvolené operační technice a věku pacienta. Metody: Do hodnoceného souboru bylo zařazeno 120 očí 120 pacientů operovaných v letech 2003 až 2012 na Oční klinice FN a LF UP v Olomouci. Všichni pacienti byli fakičtí. Pacienti byli hodnoceni 1 až 3 měsíce po operaci. U pacientů bylo provedeno vyšetření očního pozadí biomikroskopicky a indirektní oftalmoskopií. Sítnice byla hodnocena jako přiložená v plném rozsahu, byl-li na zadním pólu i v celé periferii obnoven kontakt neuroepitelu a pigmentového listu sítnice. Výsledky: U 106 (88 %) pacientů jsme jediným kryochirurgickým výkonem dosáhli opětovného přiložení sítnice, u 117 (97,5 %) se podařilo dosáhnout definitivního opětovného přiložení sítnice. U 3 (2,5 %) pacientů zůstala sítnice odchlípená. Procentuálně lepšího výsledku jsme dosáhli u pacientů, u nichž byla peroperačně provedena exodrenáž a u pacientů mladších 50 let. Závěr: Prokázali jsme užitečnost kryochirurgické operační techniky pro řešení nekomplikovaného idiopatického rhegmatogenního odchlípení sítnice u fakických pacientů. Zvláště u mladých, fakických pacientů může být provedení kryochirurgického výkonu šetrné pro zachování čiré čočky a akomodace oka.

Aim: To evaluate retrospectively anatomical results of cryosurgical treatment of non-complicated idiopathic rhegmatogenous retinal detachment. To assess the successfulness of primary cryosurgical surgeries, permanent retinal re-attachment; to review the efficacy of cryosurgical procedures according to chosen surgical technique and patient's age as well. Material and methods: In the evaluated group were included 120 eyes of 120 patients operated on in the years 2003- 2012 at the Department of Ophthalmology, Faculty Hospital and School of Medicine, Palacký University, Olomouc, Czech Republic, E.U. All of the patients were phakic. The patients were evaluated at one and three months after the surgery. The posterior pole examinations were done by means of biomicroscopic examination and indirect ophthalmoscopy. The retina was evaluated as attached in whole extent in case of re-established contact between the neurosensory retina and the retinal pigment epithelium in the whole periphery. Results: In 106 (88 %) patients, the re-attachment of the retina was achieved by solely cryosurgical procedure; in 117 (97.5 %) patients, the definite re-attachment of the retina was achieved. In three patients (2.5 %), the retina remained detached. Statistically better results were obtained in patients with peroperative exodrainage of the subretinal fluid and in patients younger than 50 years of age. Conclusion: We established the usefulness of cryosurgical operative procedure in treatment of uncomplicated idiopathic rhegmatogenous retinal detachment in phakic patients. Especially in young phakic patients, the cryosurgical procedure may be protective to preserve the clear lens and eye accommodation.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• drenáž metody   MeSH
• kryochirurgie * metody   využití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• mladiství MeSH
• odchlípení sítnice * etiologie   chirurgie   MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sklivec MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH