Polypragmazie je v současné době závažný problém, který je spojen nejen se snížením adherence, ale i s častější hospitalizací a vyšší mortalitou. Intervenci, které by výskyt polypragmazie omezily, se věnuje WHO v rámci kampaně Medication Without Harm, ale i různé iniciativy, jako Mezinárodní skupina pro omezení použití nevhodných léčiv a polypragmazie (IGRIMUP) nebo kampaň Choosing Wisely. Správný přístup k řešení polypragmazie spočívá v prevenci, tedy nepředepisování zbytných léčiv a časovém omezení léčby, pokud není zamýšlena jako celoživotní. Dále v cíleném vyhledávání pacientů s polypragmazií a v cílené intervenci pomocí tzv. depreskripce. Pro správné a uvážené vedení depreskripce je dostupná řada postupů, od seznamů nevhodných léčiv (Beersova kritéria, STOPP/START ad.) po komplexní metody vyhodnocování významu jednotlivých léků v medikaci pacienta, pomocí kterých lze vyhledat nejvhodnější kandidáty k depreskripci (index vhodnosti léků, algoritmus dobré paliativní geriatrické praxe a mnohé další). V rámci hodnocení účinnosti farmakoterapie vždy ověřujeme, zda je dosaženo účinku, pro který je lék předepsán, zda indikace trvá v čase, kontrolujeme dávkování a také, zda pacient léčbu chápe. Tím se snažíme eliminovat farmakoterapii s velice malým či žádným benefitem pro konkrétního pacienta. S tímto relativně časově náročným procesem může významně pomoci klinický farmaceut nebo farmakolog.
Polypharmacy is currently a serious problem that causes decrease in adherence and increased number of hospitalizations and mortality. WHO addresses polypharmacy in the Medication Without Harm campaign. Other initiatives that deal with polypharmacy are the International Group for Reducing Inappropriate Medication Use & Polypharmacy (IGRIMUP) and Choosing Wisely campaign. The correct approach to address polypharmacy consists of its prevention, i.e. not prescribing inappropriate or unnecessary medication and providing clear timeframe for medication that should not be continued life-long. Further on we should actively seek patients suffering from polypharmacy and intervene it by deprescription. Correctly provided deprescription can be done by means of various tools beginning from simple lists of inappropriate drugs (Beers criteria, STOPP/START) to more comprehensive approaches that evaluate the importance of each particular drug in patient’s medication list and help to identify the least important ones that are candidates for deprescription (Medication Appropriateness Index, Good Palliative Geriatric Practice Algorithm and others). When evaluating the appropriateness of pharmacotherapy, we always check if the treatment aim is achieved, if the indication persists, appropriateness of dosing and if the patient understands the pharmacotherapeutical regimen. By this approach we try to eliminate the pharmacotherapy with very low or no benefit for particular patient. Clinical pharmacologist or pharmacist can significantly help with this time-consuming process.
- MeSH
- depreskripce MeSH
- lidé MeSH
- nadužívání zdravotní péče MeSH
- polypharmacy * prevence a kontrola MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- přehledy MeSH
BACKGROUND: Amikacin monotherapy is recommended for urinary tract infection (UTI) treatment with multi-resistant pathogens. Even though amikacin efficacy in the treatment of UTIs is dependent on its urinary concentration, there are no robust data proving that sufficiently high urinary concentration is reached in patients with reduced glomerular filtration rate (GFR). METHODS: A prospective study to monitor amikacin penetration into urine of 70 patients [40 males, median (interquartile range) age 70 (65-79) years] with different levels of glomerular filtration decline, including patients treated by dialysis, was conducted. The bactericidal efficacy of amikacin in urine samples has been evaluated. RESULTS: Patients with estimated GFR (eGFR) <30 mL/min had significantly lower median amikacin urinary concentration than patients with eGFR >30 mL/min (89.75 vs 186.0 mg/L, P < .0001; 200.5 vs 830.0 mg/L, P < .0001; and 126.0 vs 408.0 mg/L, P < .0001 for minimal, maximal and minimal together with maximal concentrations, respectively). The amount of amikacin eliminated in the first 10-13 h after dose administration was dependent on eGFR (r2 = 0.6144, P < .0001). The urinary concentration of amikacin in patients treated by dialysis was indirectly proportional to pH of urine. The plasma concentrations of amikacin did not correlate with urinary levels in patients in either of the GFR categories. Microbiological evaluation showed that the critical urinary concentration for efficacy of amikacin during UTI monotherapy in patients treated by dialysis is 100 mg/L. We found that 4 out of 11 patients treated by dialysis did not reach this level during the treatment. CONCLUSION: Systemic administration of amikacin monotherapy in patients treated by dialysis is questionable as the concentrations of amikacin in their urine are often below the threshold of effectivity. Amikacin plasma concentrations are not a major determinant of amikacin concentration in urine, therefore pulse dosing is neither necessary nor safe in patients treated by dialysis, and may cause undesirable toxicity.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Renální toxicita onkologické farmakoterapie je relativně častým fenoménem, a to nejen u cytostatik, ale rovněž u novějších cílených onkologických léků. Toxické účinky mohou postihnout jak glomerulární cévy a podocyty, tak i tubulární buňky a intersticium a mohou způsobit jak zhoršení glomerulární filtrace, tak i poškození tubulárních funkcí. V článku jsou popsány nejčastější renální nežádoucí projevy léků ze skupin inhibitorů angiogeneze, blokátorů epidermálního růstového faktoru, inhibitorů BCR‐ABL, inhibitorů BRAF a dalších tyrozinkinázových inhibitorů. Jsou zmíněny rovněž inhibitory proteazomu a imunomodulátory používané v terapii mnohočetného myelomu a inhibitory cyklin‐dependentních kináz. Závěrem jsou uvedeny specifické nežádoucí účinky inhibitorů imunitních kontrolních bodů. Kromě stručné patogeneze zmiňujeme i preventivní postupy a doporučení pro léčbu některých forem nefrotoxicity cílené onkologické léčby.
- MeSH
- antikoagulancia terapeutické užití MeSH
- arteriovenózní zkrat * MeSH
- chronické selhání ledvin farmakoterapie MeSH
- dialýza ledvin MeSH
- inhibitory agregace trombocytů terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- primární prevence metody MeSH
- trombóza * farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Peritonitis is a limiting complication of peritoneal dialysis, which is treated by intraperitoneal administration of antibiotics. Various dosing strategies are recommended for intraperitoneally administered vancomycin, which leads to large differences in intraperitoneal vancomycin exposure. Based on data from therapeutic drug monitoring, we developed the first-ever population pharmacokinetic model for intraperitoneally administered vancomycin to evaluate intraperitoneal and plasma exposure after dosing schedules recommended by the International Society for Peritoneal Dialysis. According to our model, currently recommended dosing schedules lead to possible underdosing of a large proportion of patients. To prevent this, we suggest avoiding intermittent intraperitoneal vancomycin administration, and for the continuous dosing regimen, we suggest a loading dose of 20 mg/kg followed by maintenance doses of 50 mg/L in each dwell to improve the intraperitoneal exposure. Vancomycin plasma level measurement on the fifth day of treatment with subsequent dose adjustment would prevent it from reaching toxic levels in the few patients who are susceptible to overdose.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- depreskripce MeSH
- kazuistiky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nevhodné předepisování prevence a kontrola MeSH
- polypharmacy * prevence a kontrola MeSH
- snížení rizika poškození účinky léků MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
OBJECTIVES: Ciprofloxacin induces rare neuro-psychiatric adverse drug reactions (ADRs) that are, as yet, not possible to predict due to unknown predisposition factors. BACKGROUND: The aim of the analysis was to assess the frequency of neuro-psychiatric ADRs and to identify potential risk factors that predisposed patients to ciprofloxacin neurotoxicity. METHODS: This observational retrospective study involved the evaluation of the medical records of patients in the Nephrology department and 3rd Internal Clinic of the General University Hospital in Prague. RESULTS: The overall incidence of neurological ADRs was 3.6 %. No neurological ADRs developed in patients aged less than 70 years. The covariates that were significantly more prevalent in the patients who developed neuropsychiatric ADRs were as follows: higher age, a history of neuropsychiatric disorders and the use of anticonvulsants. The administration of drugs from other ATC groups, gender, weight, body mass index, body surface area, renal functions, level of C-reactive protein at the beginning of treatment and the total daily dose/kg did not differ significantly between the two groups. CONCLUSION: Ciprofloxacin neuropsychiatric ADRs are more frequent in older patients with a history of neurologic or psychiatric disorders. No other tested covariates were proven to predispose patients to neuropsychiatric ADRs during treatment with ciprofloxacin (Tab. 2, Ref. 20).
