Degenerative cervical myelopathy (DCM) represents the final consequence of a series of degenerative changes in the cervical spine, resulting in cervical spinal canal stenosis and mechanical stress on the cervical spinal cord. This process leads to subsequent pathophysiological processes in the spinal cord tissues. The primary mechanism of injury is degenerative compression of the cervical spinal cord, detectable by magnetic resonance imaging (MRI), serving as a hallmark for diagnosing DCM. However, the relative resilience of the cervical spinal cord to mechanical compression leads to clinical-radiological discordance, i.e., some individuals may exhibit MRI findings of DCC without the clinical signs and symptoms of myelopathy. This degenerative compression of the cervical spinal cord without clinical signs of myelopathy, potentially serving as a precursor to the development of DCM, remains a somewhat controversial topic. In this review article, we elaborate on and provide commentary on the terminology, epidemiology, natural course, diagnosis, predictive value, risks, and practical management of this condition-all of which are subjects of ongoing debate.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Degenerative cervical myelopathy (DCM) is a severe consequence of degenerative cervical spinal cord (CSC) compression. The non-myelopathic stage of compression (NMDC) is highly prevalent and often progresses to disabling DCM. This study aims to disclose markers of progressive neurochemical alterations in NMDC and DCM by utilizing an approach based on state-of-the-art proton magnetic resonance spectroscopy (1H-MRS). Proton-MRS data were prospectively acquired from 73 participants with CSC compression and 47 healthy controls (HCs). The MRS voxel was centered at the C2 level. Compression-affected participants were clinically categorized as NMDC and DCM, radiologically as mild (MC) or severe (SC) compression. CSC volumes and neurochemical concentrations were compared between cohorts (HC vs. NMDC vs. DCM and HC vs. MC vs. SC) with general linear models adjusted for age and height (pFWE < 0.05) and correlated to stenosis severity, electrophysiology, and myelopathy symptoms (p < 0.05). Whereas the ratio of total creatine (tCr) to total N-acetylaspartate (tNAA) increased in NMDC (+11%) and in DCM (+26%) and SC (+21%), myo-inositol/tNAA, glutamate + glutamine/tNAA, and volumes changed only in DCM (+20%, +73%, and -14%) and SC (+12%, +46%, and -8%, respectively) relative to HCs. Both tCr/tNAA and myo-inositol/tNAA correlated with compression severity and volume (-0.376 < r < -0.259). Myo-inositol/tNAA correlated with myelopathy symptoms (r = -0.670), whereas CSC volume did not. Short-echo 1H-MRS provided neurochemical signatures of CSC impairment that reflected compression severity and clinical significance. Whereas volumetry only reflected clinically manifest myelopathy (DCM), MRS detected neurochemical changes already before the onset of myelopathy symptoms.
- MeSH
- dospělí MeSH
- inositol metabolismus MeSH
- komprese míchy metabolismus patologie MeSH
- krční mícha * MeSH
- krční obratle MeSH
- kreatin metabolismus MeSH
- kyselina asparagová analogy a deriváty metabolismus MeSH
- kyselina glutamová metabolismus MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční spektroskopie * MeSH
- senioři MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- studie případů a kontrol MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
Spinální muskulární atrofie (SMA) je fenotypicky heterogenní onemocnění. Přestože u většiny pacientů významně zkracuje délku dožití a omezuje jejich motorické schopnosti, pacienti se SMA typu III a IV se dožívají dospělého věku. Díky asociaci s vyšším počtem kopií SMN2 genu a jinými protektivními faktory mají v ně kterých případech minimální motorické postižení. Přesné údaje o prevalenci tohoto onemocnění u dospělých pacientů však dosud nejsou známé. V dospělém věku existují kromě klasické 5q13 formy SMA i další vzácné genetické formy SMA s pozdním začátkem a dominantním postižením na dolních končetinách, které je z klinického a terapeutického hlediska nutné odlišit. S rozvojem terapie SMA vznikla potřeba klinického hodnocení úspěšnosti léčby a definice standardů multidisiciplinární péče, které mají u dospělých pacientů se SMA svá specifika.
Spinal muscular atrophy (SMA) is a phenotypically heterogeneous disease. Although the life expectancy and motor capability is significantly reduced in most patients, SMA types III and IV patients live to adulthood. In some cases, the association with a higher number of copies of the SMN2 gene and other protective factors are responsible for minimal motor impairment only. However, precise data on the prevalence of this disease in adult patients remain unknown. In the adult age, in addition to the classical 5q13 form of SMA, there are other rare genetic forms of late onset SMA with dominant disability in the lower limbs, which must be distinguished because of different clinical and therapeutic approaches. Since the development of SMA therapy, there has been a need for a clinical evaluation of therapeutic response and a defi nition of multidisciplinary care standards that have some specifics in adult SMA patients.
- Klíčová slova
- motorický neuron,
- MeSH
- bulbospinální atrofie vázaná na chromozom X * diagnóza patofyziologie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- spinální svalová atrofie * diagnóza patofyziologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Cíl: Léčba statiny může být ve vzácných případech asociována s tvorbou specifických autoprotilátek proti 3-hydroxy-3-metylglutaryl koenzym A reduktáze (anti-HMGCR), pletencovou svalovou slabostí, zvýšenou hladinou kreatinkinázy (CK) a nekrózou myofibril ve svalové biopsii. Přítomnost těchto znaků tvoří hlavní kritéria nově definované nozologické jednotky označované jako statiny indukovaná nekrotizující myopatie (Statin Induced Necrotizing Autoimmune Myopathy; SINAM). Předpokládaná autoimunitní etiopatogeneze opodstatňuje použití kombinované imunosupresivní terapie. Klinický průběh, diagnostická kritéria i terapeutická účinnost imunosupresivní léčby jsou u SINAM obdobné jako u imunitně zprostředkované nekrotizující myopatie (Immune Mediated Necrotizing Myopathy; IMNM) bez asociace s léčbou statiny. Soubor a metodika: Je prezentován soubor 7 nemocných se SINAM, který vznikl diagnostickým přehodnocením skupiny 30 nemocných s diagnózou autoimunitní myopatie na základě stanovení anti-HMGCR protilátek, strukturovaného kvantitativního přehodnocení svalové biopsie a zpřesnění anamnézy (potvrzující chronickou léčbu statiny). Výsledky: Celkem 12 pacientů ze 30 testovaných subjektů s původní diagnózou dermatomyozitida, polymyozitida nebo IMNM bylo anti-HMGCR pozitivních (5× IMNM, 7× PM) a 7 z nich užívalo v předchorobí statiny. Těchto 7 nemocných bylo překlasifikováno na SINAM. V jejich svalových biopsiích byla ve všech případech nalezena nekróza myofibril a u 5 pacientů také zánětlivá celulizace. Všichni tito pacienti měli na počátku onemocnění výrazně zvýšenou hladinu CK (> 10násobně). Kombinovaná imunosuprese vedla k remisi klinické symptomatiky a normalizaci či výraznému poklesu CK u všech nemocných.
Aim: Statin therapy might be rarely associated with production of specific autoantibodies against 3-hydroxy-3-methylglutaryl coenzyme A reductase (anti-HMGCR), proximal muscle weakness, high creatine kinase (CK) levels and myofibril necrosis in muscle biopsy. Presence of these symptoms established the main criteria of a new clinical unit called Statin Induced Necrotizing Autoimmune Myopathy (SINAM). Assumed autoimmune etiopathogenesis justifies the use of combined immunosuppressive therapy. Clinical course, diagnostic criteria and therapeutic efficacy of immunosuppressive treatment are similar to that of Immune Mediated Necrotizing Myopathy (IMNM) without association with statin therapy. Methods: The group of 7 SINAM patients was classified by reassessment of the diagnostic group of 30 patients diagnosed with autoimmune myopathies based on determination of anti-HMGCR antibodies, structured quantitative revision of muscle biopsies and detailed medical history (confirming chronic statin therapy). Results: In total 30 subjects with the original diagnosis dermatomyositis, polymyositis or IMNM were tested for HMGCR antibodies. Twelve patients out of them were anti-HMGCR positive (IMNM 5×, 7× PM) and 7 of them had been on statin therapy before the symptoms developed. These 7 patients were reclassified as SINAM. Myofibrillar necrosis was found in their muscle biopsies in all cases and 5 patients also had inflammatory cell infiltration. All these patients had significantly elevated CK levels (> 10 fold) at early stage of the disease. Combined immunosuppression led to remission of clinical symptoms and normalization or significant CK level drop in all patients.
