JavaScript NENÍ povolen !

OBJECTIVE: To evaluate the prognostic significance of symptoms related to renal cell carcinoma (RCC) in comparison with incidentally detected tumours in a group of long-term observed patients. MATERIAL AND METHODS: The study included 396 patients operated for RCC between 1982 and 2001. The patients were classified according to age, gender, detection mode, pathological stage and grade, tumour size, nodal involvement and Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) performance status. Special attention was given to the analysis of duration and quality of symptoms. The endpoint of the study was overall survival, which was assessed with univariate and multivariate analyses using the Kaplan-Meier method, log-rank test and Cox proportional hazards model. RESULTS: Of the 396 patients, 135 (34%) and 261 (66%) presented with incidental and symptomatic RCC, respectively. Compared with incidental cases, symptomatic tumours had significantly larger size (p < 0.0001), and higher pathological stage (p < 0.0001) and grade (p < 0.02). Five-year survival in patients with incidental and symptomatic tumours was 88.1% and 59.4% (p < 0.0001), respectively. In relation to the quality of symptoms, the 5-year survival in patients with local and systemic symptoms was 75.4% and 44.4% (p < 0.0001), respectively. In the group of patients with a history of tumour-related symptoms shorter and longer than 3 months, the 5-year survival was 62.2% and 55.6% (p < 0.0001), respectively. Multivariate analysis found tumour size [hazard ratio (HR) 1.22, p = 0.05] tumour grade (HR 1.44, p = 0.002), tumour stage (HR 1.35, p = 0.001), presence of symptoms (HR 1.36, p = 0.004) and ECOG (HR 1.25, p = 0.005) to be independent prognostic variables. CONCLUSION: Preoperative somatic symptoms and performance status in patients with RCC provide readily available prognostic information in addition to tumour size, stage and grade.

MeSH
diagnostické zobrazování MeSH
karcinom z renálních buněk diagnóza chirurgie mortalita patologie MeSH
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
míra přežití MeSH
nádory ledvin diagnóza chirurgie mortalita patologie MeSH
náhodný nález MeSH
nefrektomie MeSH
prognóza MeSH
retrospektivní studie MeSH
senioři MeSH
staging nádorů MeSH
Check Tag
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
mužské pohlaví MeSH
senioři MeSH
ženské pohlaví MeSH

Článek

Léčba inkontinence u mužů pomocí implantace hydrogelových bobtnavých implantátů
[Treatment of male urinary incontinence using expandable hydrogel implants]

Kawaciuk, Ivan, 1944-2020
Autor Autorita
Hyršl, Lubomír, 1934-
Autor Autorita
Jarolím, Ladislav, 1949-
Autor Autorita
Šimon, Václav, 1926-
Autor Autorita
Verner, Pavel, 1951-
Autor Autorita
Schmidt, Marek
Autor Autorita
Vacík, Jiří, 1938-2010
Autor Autorita
Michálek, Jiří, 1934-2000
Autor Autorita
Přádný, Martin
Autor Autorita
Fenclová, Taťána
Autor Fenclová, Taťána

Česká urologie. 2007 ; 11 (2) : 103-111.

ISSN 1211-8729
Medvik
Zdroj

Cíl: Nalezení optimální velikosti hydrogelových implantátů a standardizace metody jejich aplikace u mužů se stresovým typem inkontinence. Metody: U 12 nemocných se stresovou inkontinencí různé etiologie byly implantovány bobtnavé implantáty z 2-hydroxyetylmetakrylátu menší a větší velikosti. Nemocní byli rozděleni do tří skupin podle způsobu implantace: 1. subsfinktericky transperineálně jehlou za endoskopické kontroly, 2. z perineotomie do spongiózního tělesa bulbární uretry, 3. jako 2 a zanoření spongiózního tělesa mezi kavernózní. Hodnotili jsme subjektivní stav, uroflowmetrii, test vážení vložek, cystometrii, profilometrii a postmikční reziduum. Výsledky: V první skupině u 7 nemocných po implantaci malých implantátů jsme peroperační a pooperační komplikace nezaznamenali. Ve druhé skupině se implantovaly velké implantáty u 8 nemocných, z toho u 4 se jednalo o primoimplantaci, u 4 o druhý výkon po selhání implantace malých zrn. V pooperačním průběhu jsme u 4 nemocných zaznamenali komplikace (uroinfekce, únik implantátů uretrou, protruze implantátů do uretry, vznik pseudodivertiklu uretry, uretrospongiózní píštěl s následným rozvojem septického stavu, paravezikálního abscesu a abscesu v trigonum femorale). Do 3. skupiny byl zařazen jeden nemocný. Peroperační a pooperační komplikace jsme nezaznamenali. Subjektivní zlepšení bylo dosaženo pouze u 1 nemocného v 1. skupině a u tří ve druhé. Subjektivní zhoršení u 1 nemocného ve druhé skupině, zbylí hodnotili stav jako beze změny. Plné kontinence nebylo dosaženo v celém souboru. Objektivní hodnoty nekorelují dobře s subjektivním hodnocením. Závěr: Studie prokázala neúspěšnost jak transperineální, tak otevřené aplikace hydrogelových implantátů v léčbě stresové inkontinence u mužů a metodu nedoporučujeme dále rozvíjet

Objective: To find optimal size of hydrogel implants and to standardize application methods in male with stress incontinence. Methods: In group of 12 male with stress urinary incontinence of different etiology swelling implants of two sizes made of 2-hydroxyethylmethakrylate were administered. Patients were divided into three groups according the method of implantation: 1. transperineal needle approach below the sphincter under endoscopic control, 2.through perineotomy into bulbar corpus spongiosum, 3. the same as method 2 with insertion of corpus spongiosum between corpora cavernosa. We evaluated subjective status, uroflowmetry, pad weight test, cystometry, profilometry and postvoided volume of urine. Results: In the first group of 7 patients after implantation of small implants there were no peroperative and postoperative complications. In the second group bigger implants were administered in eight patients. In four of them it was a first implantation, while another four patients underwent reimplantation after failure of small implants. We recorded complications (infection of urinary tract, leak of implants through urethra, erosion of implants into urethra, urethral diverticulum, urethrospongeous fistula with sepsis and paravesical abscess formation). There was only one patient in the third group. No peroperative and postoperative complications were recorded. Subjective improvement was recorded in 1 patient from the first group and in 3 in the second group, impairment in 1 patient from the 2 group, no change in the rest. Full continence was not achieved in our group. There was not good correlation with objective results. Conclusion: We demonstrated failure of implantation of hydrogel swelling implants as a treatment of stress incontinence in male. We do not recommend further development of this method.