Úvod: CMP je nejen velmi častou příčinou úmrtí, ale také nejčastější příčinou invalidity a dlouhodobých zdravotních problémů s výrazným dopadem na kvalitu života pacientů. Cílem studie bylo ověřit účinek psychoedukačního programu poskytovaného současně se standardně nastavenou rehabilitační péčí pacientům v postakutní fázi CMP na jejich kvalitu života související se zdravím, na důstojnost, míru deprese, úroveň soběstačnosti v aktivitách denního života a bolest. Soubor a metodika: Do randomizované studie byli zařazeni dospělí pacienti po první prodělané CMP, kteří byli pro přetrvávající neurologický deficit přijati k postakutní lůžkové rehabilitační péči. Současně ale byli částečně soběstační a neměli demenci ani poruchu fatickou nebo vážné postižení zraku a sluchu. Intervenční skupině byla k péči standardní poskytována navíc vícesložková psychoedukace. Sběr dat probíhal při zařazení pacientů do studie a následně po 3 měsících s použitím standardizovaných dotazníků pro kvalitu života (EQ-5D-5L), depresi (Beck‘s Depression Inventory [BDI-II]), důstojnost (The Patient Dignity Inventory [PDI]), zvládání každodenních činností (index Barthelové [BI]) a bolest (Vizuální analogová škála [VAS]). Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí univarientní a multivarientní analýzy. Výsledky: Z 221 randomizovaných pacientů dokončilo studii 201 (91 %), v intervenční skupině 102 (65 mužů, věk 60 ± 13,6 roku) a v kontrolní skupině 99 (58 mužů, věk 63 ± 13,4 roku). Po 3 měsících byly v intervenční skupině oproti kontrolní zaznamenány statisticky významné rozdíly v EQ-5D-5L/domény (2,77 ± 2,08 vs. 0,93 ± 1,81), EQ-VAS (13,77 ± 12,06 vs. 4,23 ± 15,51), PDI (9,50 ± 8,33 vs. 2,47 ± 8,18), BI (14,94 ± 11,02 vs. 8,96 ± 9,16) a BDI (3,15 ± 3,61 vs. 0,40 ± 4,19); u všech p < 0,0001. Post hoc analýza ukázala, že nezávislými prediktory vyšší kvality života byly kromě aplikované psychoedukace také větší stupeň soběstačnosti, menší tíže deprese a nižší intenzita bolesti. Závěr: Psychoedukace u pacientů po CMP je vhodným doplňkem postakutní rehabilitační péče vedoucím ke zlepšení kvality života, větší nezávislosti v běžných denních činnostech, snížení tíže deprese a zvýšení pocitu důstojnosti.
Background: Stroke is not only a very common cause of death, but also the most common cause of disability and long-term health problems with a significant impact on patients‘ quality of life. The present study aimed to assess the effects of a psychoeducational program delivered simultaneously with standard rehabilitation care to patients in the post-acute phase of stroke on their health-related quality of life (HRQoL), dignity, levels of depression, levels of self-sufficiency in activities of daily life, and also pain. Methods: The randomized study involved adult patients after their first stroke occurrence who were admitted to post-acute inpatient rehabilitation care due to persistent neurological deficits. At the same time, they were partially self-sufficient and did not present with dementia or a phatic disorder or severe visual or hearing impairment. In addition to standard care, the intervention group was provided with multi-component psychoeducation. Data collection took place at patient enrollment and 3 months later using standardized questionnaires for health-related quality of life (EQ-5D-5L), depression (Beck‘s Depression Inventory [BDI-II]), dignity (The Patient Dignity Inventory [PDI]), coping with activities of daily living (Barthel index [BI]) and pain (Visual Analogue Scale [VAS]). Statistical evaluation was performed using univariate and multivariate analyses. Results: Of the 221 randomized patients, 201 (91%) completed the study; 102 in the intervention group (65 men, age 60 ± 13.6 years) and 99 in the control group (58 men, age 63 ± 13.4 years). After 3 months, there was a statistically significant difference in the change in EQ-5D-5L/domains (2.77 ± 2.08 vs. 0.93 ± 1,81), EQ-VAS (13.77 ± 12.06 vs. 4.23 ± 15.51), PDI (9.50 ± 8.33 vs. 2.47 ± 8.18), BI (14.94 ± 11.02 vs. 8.96 ± 9.16) and BDI (3.15 ± 3.61 vs. 0.40 ± 4.19) in the intervention group compared to the control group (for all P < 0.0001). Post-hoc analysis showed that the independent predictors of higher HRQoL were, apart from applied psychoeducation, greater degrees of self-sufficiency, less severe depression levels and lower intensity of pain. Conclusion: Psychoeducation is a suitable supplement to post-acute rehabilitation care for post-stroke patients leading to improvements in HRQoL, greater independence in activities of daily life, reduction of depression load and increased sense of dignity.
- Klíčová slova
- psychoedukace,
- MeSH
- cévní mozková příhoda * prevence a kontrola MeSH
- dospělí MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- regresní analýza MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- vzdělávání pacientů jako téma * metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- randomizované kontrolované studie MeSH
Východiska: Cévní mozková příhoda bez ohledu na to, jak ovlivňuje morbiditu či mortalitu, má pro pacienta dopad na kvalitu života. V klinickém výzkumu je kvalita života nejčastěji využívána jako hodnotící kritérium pro výběr terapeutických intervencí. Pro vhodná doporučení a použití konkrétních léčebných postupů je důležitá jejich průkaznost podle požadavků Evidence-Based Medicine. Cíl: Cílem přehledové studie je sumarizovat dohledané vědecky doložené důkazy o způsobech a efektivitě nefarmakologických intervencí na kvalitnější život pacientů po cerebrovaskulární příhodě. Metodika: Metodou výzkumu bylo narativní review. Data byla čerpána z dostupných publikací a výsledků zahraničních studií splňujících kritéria Evidence-Based Medicine. Výsledky: Do konečného přehledu bylo zařazeno 16 systematických reviews, které byly relevantní k zahrnujícím kritériím. S ohledem na současný stav poznání, lze konstatovat, že nefarmakologické postupy, které když jsou správně zvolené a vhodně načasované mohou umožnit doplnit a zkvalitnit účinnost i výsledek léčby, což ve svém důsledku může vést k tomu, že negativní dopad na kvalitu života zmírňují. Závěry: Systematická reviews věnující se této problematice sice poskytují pohled na celou škálu efektivních intervencí, ale ve většině případů prozatím chybí silné důkazy doporučující spolehlivé zásahy. Z praktického hlediska je žádoucí saturovat mezinárodní výzkum novými extenzivními a metodologicky přísnými klinickými studiemi.
Background: Cerebrovascular accident has an impact on the patient’s quality of life regardless of how it affects morbidity or mortality. Quality of life is most often used as an evaluation criterion for the selection of therapeutic interventions within clinical research. Appropriate recommendations and use of specific treatment procedures must be proved according to the requirements of Evidence-Based Medicine. Aim: The review study aimed to summarize the scientifically substantiated evidence on the ways and effectiveness of non-pharmacological interventions and their impact on patients’ higher quality of life after a cerebro- vascular accident. Methodology: Narrative review was used as a research method. The data was drawn from available scientific literature and the results of foreign studies meeting the Evidence-Based Medicine criteria. Results: The final review included 16 systematic reviews that were relevant to the inclusion criteria. Following the current state of knowledge, it can be stated that non-pharmacological procedures, when properly chosen and appropriately timed, can allow to supplement and improve the effectiveness and outcome of treatment, which in turn can reduce the negative impact on the quality of life. Conclusions: Although systematic reviews on this issue provide insight into the full range of effective interventions, in most cases, recommending reliable interventions still lacks strong evidence. From a practical point of view, it is desirable to saturate international research with new extensive, and methodologically rigorous clinical studies.
Východiska: Cévní mozková příhoda bez ohledu na to, jak ovlivňuje morbiditu či mortalitu, má pro pacienta dopad na kvalitu života. V klinickém výzkumu je kvalita života nejčastěji využívána jako hodnotící kritérium pro výběr terapeutických intervencí. Pro vhodná doporučení a použití konkrétních léčebných postupů je důležitá jejich průkaznost podle požadavků Evidence-Based Medicine. Cíl: Cílem přehledové studie je sumarizovat dohledané vědecky doložené důkazy o způsobech a efektivitě nefarmakologických intervencí na kvalitnější život pacientů po cerebrovaskulární příhodě. Metodika: Metodou výzkumu bylo narativní review. Data byla čerpána z dostupných publikací a výsledků zahraničních studií splňujících kritéria Evidence-Based Medicine. Výsledky: Do konečného přehledu bylo zařazeno 16 systematických reviews, které byly relevantní k zahrnujícím kritériím. S ohledem na současný stav poznání, lze konstatovat, že nefarmakologické postupy, které když jsou správně zvolené a vhodně načasované mohou umožnit doplnit a zkvalitnit účinnost i výsledek léčby, což ve svém důsledku může vést k tomu, že negativní dopad na kvalitu života zmírňují. Závěry: Systematická reviews věnující se této problematice sice poskytují pohled na celou škálu efektivních intervencí, ale ve většině případů prozatím chybí silné důkazy doporučující spolehlivé zásahy. Z praktického hlediska je žádoucí saturovat mezinárodní výzkum novými extenzivními a metodologicky přísnými klinickými studiemi.
Background: Cerebrovascular accident has an impact on the patient's quality of life regardless of how it affects morbidity or mortality. Quality of life is most often used as an evaluation criterion for the selection of therapeutic interventions within clinical research. Appropriate recommendations and use of specific treatment procedures must be proved according to the requirements of Evidence-Based Medicine. Aim: The review study aimed to summarize the scientifically substantiated evidence on the ways and effectiveness of non-pharmacological interventions and their impact on patients' higher quality of life after a cerebro- vascular accident. Methodology: Narrative review was used as a research method. The data was drawn from available scientific literature and the results of foreign studies meeting the Evidence-Based Medicine criteria. Results: The final review included 16 systematic reviews that were relevant to the inclusion criteria. Following the current state of knowledge, it can be stated that non-pharmacological procedures, when properly chosen and appropriately timed, can allow to supplement and improve the effectiveness and outcome of treatment, which in turn can reduce the negative impact on the quality of life. Conclusions: Although systematic reviews on this issue provide insight into the full range of effective interventions, in most cases, recommending reliable interventions still lacks strong evidence. From a practical point of view, it is desirable to saturate international research with new extensive, and methodologically rigorous clinical studies.
