Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších onkologických onemocnění mužů ve světě. Diagnostika a stratifikace pacientů jsou klíčové pro zajištění včasné a adekvátní terapie. Současné standardy se opírají převážně o PSA, jehož nádorová specificita je limitována. Tento přehled se zaměřuje na neinvazivní potenciální onkomarkery získané z moči včetně oxidačního stresu, metabolomiky a analýzy nukleových kyselin. V rámci některých studií se ukazuje, že zvýšené hladiny markerů jako F2-isoprostanáza, sarcosin a PCA3 mohou indikovat přítomnost a agresivitu karcinomu prostaty. Nové kombinované testy Prostarix, Mi-Prostate Score, SelectMDX nebo ExoDX nabízejí potenciál pro zlepšení stratifikace pacientů a snížení počtu negativních biopsií. Klinické využití těchto nových markerů je zatím omezené. Vzhledem k heterogenitě tohoto onemocnění je nezbytné pokračovat ve výzkumu, který usnadní personalizovaný přístup v léčbě.
Prostate cancer is one of the most common oncological diseases among men worldwide. Accurate diagnosis and patient stratification are crucial for ensuring timely and appropriate therapy. Current standards primarily rely on PSA, whose tumor specificity is limited. This review focuses on non-invasive potential oncological markers derived from urine, including oxidative stress, metabolomics and nucleic acid analysis. Some studies indicate that elevated levels of markers such as F2-isoprostane, sarcosine or PCA3 may signify the presence and aggressiveness of prostate cancer. New combined tests Prostarix, Mi-Prostate Score, SelectMDX and ExoDX offer potential for improved diagnosis and patient stratification, as well as a reduction in negative biopsies. However, the clinical application of these new markers remains limited. Considering the heterogeneity of this disease, ongoing research is essential to support a personalized approach to treatment.
- MeSH
- aminokyseliny moč MeSH
- biopsie metody MeSH
- časná detekce nádoru metody MeSH
- diagnostické techniky molekulární MeSH
- exozómy fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- metabolomika metody MeSH
- mikro RNA moč MeSH
- nádorové biomarkery * moč MeSH
- nádory prostaty * diagnóza MeSH
- oxidační stres fyziologie MeSH
- prostatický specifický antigen krev MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- kongresy jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nádory ledvin chemie farmakoterapie MeSH
- nádory prostaty diagnóza terapie MeSH
- roboticky asistované výkony metody MeSH
- screeningové diagnostické programy organizace a řízení MeSH
- terciární prevence metody MeSH
- týmová péče o pacienty MeSH
- urologické chirurgické výkony metody MeSH
- urologické nádory * chirurgie diagnóza farmakoterapie MeSH
- urologie * trendy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- zprávy MeSH
Úvod: Sérový prostatický specifický antigen (PSA) je nenahraditelný marker v detekci i v dalším sledování pacientů s karcinomem prostaty. V naší analýze se věnujeme faktorům, které by mohly poukázat na pravděpodobnost recidivy časně po radikální prostatektomii. Zabýváme se především pozitivním chirurgickým okrajem (R1). Metody: Retrospektivní hodnocení a analýza databáze pacientů s karcinomem prostaty po radikální prostatektomii od roku 2001 do roku 2019. Celkem se studie účastnilo 1529 pacientů, střední doba sledování byla 48 měsíců, věk pacientů byl od 49 do 76 let. Využili jsme předoperační hodnoty PSA, sledování dynamiky vývoje PSA 3. generace (detekční limit 0,003 ng/ml) po operaci v intervalech 1. měsíc po operaci, 3. měsíc po operaci a dále v 3 měsíčních intervalech. Sledovali jsme pozitivitu chirurgického resekčního okraje (R0 negativní, R1 pozitivní) a Gleason skóre (GS) z histologického preparátu a analyzovali vztah k biochemické recidivě onemocnění. Výsledky: Hodnota PSA před operací neprokázala přímou souvislost s rizikem R1. Hodnoty pacientů skupiny R1 a R0 se lišily pouze o 1,159 ng/ml (p=NS). Hodnota PSA 3. generace 1. měsíc od operace byla u pacientů skupiny R1 o 50,82 % vyšší (p>0,001). 50 % pacientů s R1, kterých bylo celkem 29,5 %, po dobu sledování dosáhlo BCR, zatímco u pacientů s R0, kterých bylo celkem 70,5 %, bylo toto zastoupení 30 % (p>0,001). Skupina pacientů GS 6–7 dosáhla BCR z 47 %. Skupina s GS 8–10 recidivovala v 75 % případů (p>0,001). Závěr: Stadia biochemické recidivy dle naší analýzy dosáhlo 33 % pacientů. Riziko recidivy jsme prokázali v přímé závislosti závěrečného Gleason skóre. Přítomnost R1 by neměla být přímou indikací k adjuvantní radioterapii.
Introduction: Serum prostate specific antigen (PSA) is an irreplaceable marker in the detection and follow-up of patients with prostate cancer. In our analysis we addressed factors that could indicate the likelihood of biochemical recurrence (BCR) early after radical prostatectomy. We mainly focused on the positive surgical margin (R1). Methods: Retrospective evaluation and analysis of the database of patients with prostate cancer after radical prostatectomy from 2001 to 2019. In total 1529 patients were enrolled in the study. The median follow-up was 48 months. The age of the patients ranged from 49 to 76 years. We used pre-operative PSA values, and the monitoring of the dynamics of 3rd generation PSA progression (detection limit 0.003 ng/ml) at month 1 and month 3 after surgery and then in 3-month intervals. We monitored the surgical margin positivity (R0 negative, R1 positive) and the Gleason score (GS) based on histological samples and we analysed the relationship to biochemical recurrence of the disease. Results: The pre-operative PSA value did not show a direct relationship to the R1 risk. Patient values in the groups R1 and R0 differed only by 1.159 ng/ml (p=NS). The 3rd generation PSA value at month 1 after surgery was 50.82% higher in R1 patients (p>0.001). 50% of patients with R1 (29.5% patients of the total) did develop BCR during the follow-up period, while in patients with R0 (70.5% patients of the total) this proportion was 30% (p>0.001). Among those with GS 6−7, 47% developed BCR. The GS 8−10 group relapsed in 75% of the cases (p>0.001). Conclusion: According to our analysis 33% of the patients reached the stage of biochemical recurrence. We demonstrated a direct dependency between the risk of recurrence and the final Gleason score. The presence of R1 should not be viewed as a direct indication for adjuvant radiotherapy.
