- MeSH
- artróza páteře * chirurgie diagnostické zobrazování patologie MeSH
- lidé MeSH
- ortopedické výkony * klasifikace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Cílem naší studie je prezentovat výsledky léčby u pacientů s prodělaným aneuryzmatickým subarachnoidálním krvácením (SAK) po 3 měsících od ataky, kteří byli ošetřeni clippingem (NCH) nebo coilingem (EV). Materiál a metodika: Studie byla provedena na základě retrospektivní analýzy databáze pacientů s mozkovými aneuryzmaty, kteří byli léčeni mezi lety 2009 a 2019 ve FN Brno. Do studie bylo zařazeno 499 pacientů. Z těchto pacientů bylo 345 (69 %) ošetřeno NCH a 154 (31 %) bylo ošetřeno EV. Pacienty jsme rozdělili do 4 skupin: dle věku na skupiny 0–64 let a 65+ let a dále dle modality ošetření výduti NCH nebo EV. Hodnotili jsme vliv vstupního Hunt-Hessova skóre (HH) na výsledek ošetření dle věku a dané modality a také vztah mezi aktuálním věkem pacienta a výsledkem léčby po 3 měsících od ataky SAK, hodnoceným pomocí modifikované Rankinovy škály (modified Rankin scale; mRS), kde úspěšný výsledek léčby byl mRS 0–2 (soběstačný pacient). Výsledky: Z celkového počtu 499 pacientů bylo 345 (69 %) ošetřeno NCH a 154 (31 %) EV, přičemž průměrný věk NCH a EV ošetřených pacientů nebyl statisticky signifikantně rozdílný (p = 0,2216). U chirurgicky i endovaskulárně léčených pacientů ve všech věkových kategoriích jsme nezaznamenali statisticky signifikantní rozdíl ve skóre HH (p = 0,1664) ani v grafické závažnosti SAK dle Fischerova skóre (p = 0,5041). Uspokojivý výsledek léčby (mRS 0–2) po 3 měsících od ataky mělo ve skupině 65+ let po NCH 49 pacientů (52,88 %), u 65+ po EV 23 (60,61 %). Špatný výsledek léčby (mRS 3–6) po 3 měsících mělo 43 pacientů (47,12 %) ošetřených NCH a 15 (39,39 %) ošetřených EV, což je statisticky významné (p = 0,0002). Uspokojivý výsledek léčby (mRS 0–2) po 3 měsících s dobrým klinickým stavem při přijetí (HH 1–2) mělo ve skupině 0–64 let po NCH 136 pacientů (55 %) a u 65+ po NCH 28 (33 %). Špatný výsledek léčby (mRS 3–6) po 3 měsících při špatném počátečním klinickém stavu (HH 3–5) mělo 50 pacientů (20 %) ošetřených NCH ve skupině 0 -64 let a 39 (44 %) ošetřených NCH ve skupině 65+, což je statisticky významné (p = 0,0001). Závěr: Senioři (65+ let) na rozdíl od mladších pacientů po SAK trpí zvýšeným rizikem špatného neurologického stavu po 3 měsících od ataky, obzvláště jsou-li v těžkém klinickém stavu při přijetí. Nezanedbatelná část těchto pacientů však po ošetření výduti zůstává v dobrém klinickém stavu, proto je potřeba metodu ošetření a rozsah léčby posuzovat individuálně. U seniorů ošetřených endovaskulárně jsme pozorovali lepší výsledek léčby po 3 měsících ve srovnání s pacienty ošetřenými otevřenou operací.
Introduction: The aim of our study is to present the treatment outcomes of patients with aneurysmal subarachnoid hemorrhage (SAH) 3 months after the attack who were treated with clipping (MS) or coiling (EV). Materials and methods: The study was based on a retrospective analysis of a database of patients with cerebral aneurysms who were treated at the University Hospital Brno between 2009 and 2019. A total of 499 patients were included in the study. Of these patients, 345 (69%) were treated with surgical MS and 154 (31%) were treated with EV. Patients were divided into 4 groups: according to the age into 0–64 years and 65+ years group, and according to the modality of treatment of aneurysm by MS or EV. We evaluated the effect of the initial Hunt-Hess (HH) score on the treatment outcome according to age and modality and also the relationship between the current age of the patient and the treatment outcome at 3 months after the SAH attack, as assessed by a modified Rankin scale (mRS), where the successful treatment outcome was mRS 0–2 (self-sufficient patient), and the effect of the initial Hunt-Hess score (HH) on the treatment outcome was based on age and modality. Results: Of the 499 patients, 345 (69%) were treated with MS and 154 (31%) with EV, and the average age of MS and EV treated patients was not statistically significantly different (P = 0.2216). In both surgically and endovascularly treated patients in all age categories; we did not observe a statistically significant difference in HH score (P = 0.1664) or in graphical severity of SAH according to the Fischer score (P = 0.5041). Satisfactory treatment outcome (mRS 0–2) at 3 months after the attack was found in 49 (52.88%) in the 65+ years group after MS and 23 (60.61%) in the 65+ years group after EV. Poor treatment outcome (mRS 3–6) at 3 months was found in 43 (47.12%) in MS treated and 15 (39.39%) in EV treated patients, which was statistically significant (P = 0.0002). Satisfactory treatment outcome (mRS 0–2) at 3 months with good clinical status on admission (HH 1–2) was seen in 136 (55%) patients in the 0–64 years group after MS and 28 (33%) in the 65+ years group after MS. Poor treatment outcome (mRS 3–6) after 3 months with poor initial clinical condition (HH 3–5) had 50 (20%) patients treated with MS in the 0 -64 years group and 39 (44%) treated with MS in the 65+ years group, which is statistically significant (P = 0.0001). Conclusion: Elderly (65+ years) after SAH are at a higher risk of poor neurological status 3 months after the attack compared to younger patients, especially if they are in a severe clinical condition on admission. However, a significant proportion of these patients remain in a good clinical condition after treatment of an aneurysm, so the method of treatment and extent of treatment needs to be assessed individually. In elderly patients treated endovascularly, we observed a better treatment outcome at 3 months compared with patients treated by open surgery.
- MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- subarachnoidální krvácení * chirurgie MeSH
- výsledek terapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Paliativní péče (PP) je aktivní multidisciplinární péče, která primárně není zaměřena na prodloužení života nebo léčby u onkologických pacientů, ale na zmírnění symptomů základního onemocnění a tím i zlepšení kvality jejich života. PP by měla být poskytována již v průběhu komplexní onkologické péče a být její nedílnou součástí. Tento trend se týká rovněž neuroonkologických pacientů s primárním nádorem mozku. Pacienti s primárním nádorem mozku nepatří v rámci onkologických pacientů ke skupině nejpočetnější, ale vzhledem k tomu, že vedle celkových příznaků onkologického onemocnění se u nich projevuje i postižení progresivním neurologickým onemocněním, jedná se o specifickou skupinu pacientů. PP se v průběhu onemocnění snaží řešit a pozitivně ovlivnit nejen symptomy související s onkologickým onemocněním, nýbrž zahrnuje i péči psychologickou, sociální a spirituální. V případě, že jsou možnosti onkologické protinádorové léčby vyčerpány, nebo je léčba z různých důvodů ukončena, stává se PP hlavním léčebným postupem. Pro pacienty s HGG (high grade glioma) - s ohledem na progresivní průběh tohoto onemocnění - by měla být PP zahájena ihned po operaci současně se zahájením začátkem jejich onkologické terapie. U pacientů s LGG (low grade glioma), kdy je průběh jejich nemoci mnohem pozvolnější - nejsou jednoznačná doporučení pro zahájení multidisciplinární PP. Ta by měla být indikována a zahájena či započata v závislosti na jejich aktuálním zdravotním a psychickém stavu, s cílem co nejdéle udržet dobrou kvalitu jejich života v průběhu onemocnění. Cílem tohoto sdělení je přinést přehled nejčastějších symptomů u pacientů s primárním nádorem mozku s možností ovlivnění těchto symptomů v rámci PP.
Palliative care (PP) is active multidisciplinary care, which is not primarily aimed at prolonging life or treatment of cancer patients, but at alleviating the symptoms of the underlying disease and thereby improving their quality of life. PP should already be provided during complex oncological care and be an integral part of it. This trend also applies to neuro-oncology patients with a primary brain tumour. Patients with a primary brain tumour do not belong to the most numerous group of oncology patients, but given that, in addition to general symptoms of oncological disease, they are also affected by a progressive neurological disease, they are a specific group of patients. During the care of these patients, PP tries to solve and positively influence not only the symptoms related to the oncological disease, but also includes psychological, social and spiritual care. In the event that the possibilities of oncological antitumor treatment are exhausted, or the treatment is terminated for various reasons, PP becomes the main treatment procedure. For patients with HGG (high grade glioma) - considering the progressive course of this disease - PP should be started immediately after surgery at the same time as the start of their oncological therapy. In patients with LGG (low grade glioma) - when the course of their disease is much more gradual - there are no clear recommendations for the initiation of multidisciplinary PP. This should be indicated and started depending on their current health and psychological state, with the aim of maintaining their good quality of life as long as possible during the course of the disease. The aim of this review article is to provide an overview of the most common symptoms in patients with a primary brain tumour with the possibility of influencing these symptoms within the framework of PP.
Úvod: Incidence meningeomů po 65. roku života exponenciálně roste. Tento věk je ovšem typický vyšším výskytem komorbidit a benefit operace nemusí být vždy vyšší než její riziko. Optimalizace léčby by proto měla být objektivně posouzena i s využitím skórovacích systémů. Materiál a metodika: Retrospektivní analýzou byla zhodnocena skupina pacientů léčených ve FN Brno v období 2010–2018 (n = 108). Pacienti byli starší 65 let. V léčbě byly uplatňovány tři postupy: strategie „watch and wait“, operace a stereotaktická radiochirurgie. Skupiny pacientů byla vyhodnocena z pohledu výskytu komorbidit a celkového stavu pacienta s ohledem na výběr terapeutické modality. V indikaci k jednotlivým typům léčby se uplatňovaly skórovací systémy. Dále byly v jednotlivých skupinách vyhodnoceny krátkodobá i dlouhodobá morbidita a mortalita. Výsledky: Pozorovali jsme významnou závislost při analýze roční mortality u systému SKALE. Mezi mortalitou a pohlavím, kolaterálním edémem a lokalizací nádoru nebyla nalezena statisticky významná závislost. Naopak věk, velikost nádoru a skóre Karnofsky před zahájením léčby byly významnými prediktory prognózy. Závěr: Individualizovaná analýza pacientů a zkušenosti neurochirurga nadále zůstávají významnými faktory ve výběru léčby u starších pacientů s diagnózou meningeomu. Nicméně skórovací systémy uplatňované u výběru léčebné modality u pacientů vyššího věku umožňují významně optimalizovat léčebný postup a v konečném důsledku prognózu onemocnění.
Introduction: The incidence of meningiomas increases exponentially after the age of 65. However, this age is characterized by a higher incidence of comorbidities and the benefit of the surgery may not always exceed its risk. Treatment optimization should therefore be objectively assessed using scoring systems as well. Materials and methods: A retrospective analysis evaluated the group of patients treated at the Brno University Hospital between 2013–2018 (N = 108). Patients were older than 65 years of age. Three procedures were considered in the treatment: watch and wait strategy, surgery and stereotactic radiosurgery. The groups of patients were evaluated in terms of the incidence of comorbidities and the outcome of the patients with regard to the choice of treatment modality. Scoring systems were used in the indication for individual types of treatment. Furthermore, short-term and long-term morbidity and mortality were evaluated in individual groups. Results: Significant dependence in the analysis of annual mortality in the SKALE system has been proved. No statistically significant relationship was found between mortality and sex, collateral oedema, and tumour location. In contrast, age, tumour size, and Karnofsky score before treatment were significant predictors of prognosis. Conclusion: Individualized patient analysis and neurosurgeon experience continue to be important factors in treatment selection in elderly patients with a diagnosis of meningioma. However, the scoring systems used to select a treatment modality in elderly patients make it possible to significantly optimize the treatment process and, ultimately, the prognosis of the disease.
- Klíčová slova
- skórovací systémy,
- MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé MeSH
- meningeom * chirurgie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Těžká poranění mozku jsou zatížena vysokou mortalitou, kdy s dobrým výsledkem končí léčbu pouze 40 % pacientů. Výsledek léčby je do jisté míry ovlivněn tíhou a rozsahem primárního poranění, nicméně je v současnosti léčba orientována na eliminaci vlivu sekundárního - ischemického poškození mozku. Nedílnou součástí účinné prevence sekundárního postižení mozku je multimodální monitoring. Základním monitorovaným parametrem je invazivní sledování nitrolebního tlaku. Součástí multimodálního monitoringu jsou též další invazivní monitorovací metody, jako je sledování hladin tkáňového kyslíku, přímé měření průtoku krve mozkem a mikrodialýza. Tyto metody se detailněji zaměřují na stav metabolismu mozkové tkáně, respektive její homeostázu. Přináší detailnější informace o mozkové tkáni a umožňují včas zahájit adekvátní terapii, a tak zabránit rozvoji ischemického poškození mozkové tkáně.
Severe brain injuries are characterized with high morbidity and mortality. Only 40 % of the patients end the therapy with favourable outcome. The bad outcome is caused by the severity of primary brain insult. However, the therapy should be focused on an elimination of secondary - ischemic damage, resulting from the high ICP. The use of multimodal monitoring is an important part of the therapy. ICP monitoring remains the fundamental method, on the other hand, there are several promising methods, like tissue oximetry and microdialysis, which can improve the treatment result. These methods are more focused on a brain metabolism. More detailed and complex information from brain tissue facilitate right time adequate therapy which is believed to avoid ischemic brain damage.
- Klíčová slova
- sekundární poškození mozku,
- MeSH
- lidé MeSH
- monitorování fyziologických funkcí metody MeSH
- neurofyziologický monitoring metody MeSH
- poranění mozku * diagnóza terapie MeSH
- vážná nemoc MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Nejčastějšími mozkovými primárními intraaxiálními nádory jsou gliomy (40-50 % všech nádorů CNS). I když je převážně invazivní a infiltrativní charakter gliomů zodpovědný za nemožnost kurativní resekce, je základním cílem chirurgických postupů maximálně možná resekce těchto nádorů. Dnes je všeobecně přijímán fakt, že radikální chirurgická resekce gliomů je signifikantně efektivnější než méně radikální resekce nebo biopsie a má pozitivní vliv na OS a PFS. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní a zároveň aktuální informace o současných, tzv. multimodálních možnostech, radikální chirurgické resekce gliomů mozku.
The most common primary intra-axial brain tumours are gliomas (40-50 % of all CNS tumours). Although the predominantly invasive and infiltrative nature of gliomas is responsible for the impossibility of curative resection, the primary goal of surgical procedures is to resect these tumours as much as possible. It is now widely accepted that radical surgical resection of gliomas is significantly more effective than less radical resection or biopsy and has a positive impact on OS and PFS. The aim of this review article is to provide basic and up-to-date information on the current, so-called multimodal options, for radical surgical resection of brain gliomas.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
