Virus SARS-CoV-2 je etiologickým faktorem řady chorob, které jsou WHO označeny jako onemocnění covid-19. Mezi možné oblasti, postižené infekcí covid-19, patří trávicí trakt, včetně onemocnění slinivky břišní. Mezi hlavní, resp. nejčastější symptomy covid-19 patří v 71,6 % horečka, v 68,9 % kašel a subjektivní pocit nedostatku dechu v 71,2 %. Mezi symptomy postižení trávicího traktu patří bolesti břicha, nauzea až zvracení anebo průjem. Vztah infekce a postižení slinivky břišní není v literatuře popisován jednoznačně. Častým nálezem je hyperlipazemie, event. hyperamylazemie, které jsou většinou buď zcela bez, nebo s minimálními histomorfologickými změnami, tj. změnami známými pod obrazem edematózního prosáknutí žlázy; naprosto výjimečně byla popsána nekrotická forma. Přesto při srovnání mortality osob s akutní pankreatitidou a pozitivních na covid-19 infekci, byla u této skupiny vyšší než u covid-19 negativních jedinců. Z daných výsledků je možno hovořit o vztahu covid-19 infekce a slinivky břišní ve smyslu akutního postižení žlázy. Poškození exokrinní i endokrinní funkce žlázy virem SARS-CoV-2 je multifaktoriální. Je diskutabilní, zda je postižení žlázy v přímém vztahu k přítomnosti viru, nebo zda se jedná o epifenomén. Významnou roli v indukci pankreatického poškození hrají angiotenzin konvertující enzym 2 (ACE-2) receptory, zánětlivé změny (především beta pankreatických buněk), ale také vysoká hladina IL-18 anebo virem navozená lipotoxicita či imunologická dysregulace. Pankreatopatie v éře infekce covid-19 jsou stále velmi živou tematikou a jsou intenzivně studovány.
SARS-CoV-2 is an etiological factor in several diseases that the WHO designated covid-19. Covid-19 infection may affect the digestive tract, including the pancreas. The main/most common symptoms of covid-19 include fever (71.6%), cough (68.9%) subjective feeling of shortness of breath (71.2%). The gastrointestinal symptoms include abdominal pain, nausea and vomiting and/or diarrhea. The relationship of covid-19 and pancreas affection is not clearly described. A common finding is hyperlipasemia, eventually hyperamylasemia. Both conditions are usually associated with either no or minimal histomorphological changes, i.e. changes referred to as edematous glandular infiltration. Rarely, a necrotic form was reported. Nevertheless, the mortality of patients with acute pancreatitis who were covid-19 positive was higher than in covid-19 negative individuals. The available data indicate there is a link between covid-19 infection and the pancreas presenting as an acute disorder of the gland. SARS-CoV-2 impairment of both exocrine and endocrine function of the pancreas is multifactorial. It is debatable whether the involvement of the gland is directly related to the presence of the virus or whether it is an epiphenomenon. Angiotensin-converting enzyme 2 (ACE-2) receptors, inflammatory changes (especially in pancreatic beta cells), together with high IL-18 levels, virus-induced lipotoxicity and immunological dysregulation play an important role in the induction of pancreatic damage. During the covid-19 pandemic, pancreatopathies represent a very lively topic and are being studied intensively.
- MeSH
- COVID-19 * komplikace MeSH
- gastrointestinální endoskopie MeSH
- lidé MeSH
- pankreas patologie MeSH
- pankreatitida * diagnóza etiologie MeSH
- SARS-CoV-2 MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Nejčastějšími mozkovými primárními intraaxiálními nádory jsou gliomy (40-50 % všech nádorů CNS). I když je převážně invazivní a infiltrativní charakter gliomů zodpovědný za nemožnost kurativní resekce, je základním cílem chirurgických postupů maximálně možná resekce těchto nádorů. Dnes je všeobecně přijímán fakt, že radikální chirurgická resekce gliomů je signifikantně efektivnější než méně radikální resekce nebo biopsie a má pozitivní vliv na OS a PFS. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní a zároveň aktuální informace o současných, tzv. multimodálních možnostech, radikální chirurgické resekce gliomů mozku.
The most common primary intra-axial brain tumours are gliomas (40-50 % of all CNS tumours). Although the predominantly invasive and infiltrative nature of gliomas is responsible for the impossibility of curative resection, the primary goal of surgical procedures is to resect these tumours as much as possible. It is now widely accepted that radical surgical resection of gliomas is significantly more effective than less radical resection or biopsy and has a positive impact on OS and PFS. The aim of this review article is to provide basic and up-to-date information on the current, so-called multimodal options, for radical surgical resection of brain gliomas.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Nádorová onemocnění jsou ve většině případů multifaktoriální etiologie, na jejich vzniku se podílejí jak faktory vnějšího, tak vnitřního prostředí. Hereditární nádorové syndromy jsou převážně autozomálně dominantně dědičná onemocnění, s neúplnou, nicméně velmi vysokou penetrancí. Případ: Osmnáctiletá pacientka, virgo, přichází v červnu 2018 k ošetřujícímu gynekologovi pro metroragii. Magnetická rezonance pánve odhalí tumor velikosti 80 x 90 x 80 mm vycházející z oblasti děložního hrdla. Histologicky je potvrzen velmi vzácný, tzv. hyperkalcemický typ malobuněčného karcinomu děložního hrdla. Došetření germinálního exomu odhalilo patogenní variantu genů PALB2 a BRCA2 s doporučením podrobného vyšetření cestou lékařské genetiky. Závěr: Klinické zkušenosti s tímto typem nádoru jsou velmi omezené, ale nacházejí průnik v několika aspektech - gynekologické malobuněčné karcinomy jsou velice vzácná agresivní onemocnění s velmi špatnou prognózou, postihující převážně mladé ženy. Nejčastěji vycházejí z vaječníků, na tato onemocnění je relativně nejvíce dat, ale jsou popsány i případy lokalizace na cervixu, endometriu, v pochvě i vulvě. Jedná se o extrémně vzácný případ nádorového onemocnění, což dokumentuje i nedostatek klinických dat a popsaných kazuistik z celého světa, v našem případě spojeného s velmi málo pravděpodobnou genetickou mutační náloží, kterou pacientka získala od svých rodičů. Vzhledem k této zkušenosti doporučujeme při podobném nálezu pečlivě odebrat rodinou anamnézu a zvážit genetické testování.
Background: Oncological diseases have, in most cases, a multifactorial etiology, composed of a combination of external and internal environmental factors. Hereditary tumorous syndromes are mostly autosomal dominant diseases with incomplete but very high penetrance. Observation: The patient, an 18-year-old virgin female, consulted a gynecologist in June 2018 because of metrorrhagia. Magnetic resonance imaging revealed a cervical tumor with the dimensions 80 x 90 x 80 mm. Histological analysis confirmed the presence of a very rare hypercalcemic type of small-cell carcinoma of the cervix. Further investigation of the germinal exom of the patient showed pathological variations in genes PALB2 and BRCA2, presented with recommendation of detailed examination by medical genetics. Conclusion: Clinical experience with this type of tumor is very limited, but it still comes with some useful outcome. Small cell carcinomas of the gynecologic tract are very rare, aggressive diseases, with very poor prognosis, affecting mainly young women. Their origin is most often the ovaries, based on most clinical data, but these tumor also localize to the endometrium, cervix, vagina and vulva. It is an extremely rare type of cancer, for which clinical data is scant due to the extremely low number of reported cases. In this patient, the carcinoma had an unusual genetical mutation burden, which she inherited from her parents. In the light of these findings, we recommend that patients suspected of having a small-cell of the gynecologic tract provide a detailed family history, and that genetic testing be considered in similar cases.
- MeSH
- dědičné nádorové syndromy diagnóza genetika terapie MeSH
- geny BRCA2 MeSH
- laparotomie metody MeSH
- lidé MeSH
- malobuněčný karcinom diagnóza genetika terapie MeSH
- mladiství MeSH
- mutace MeSH
- nádory děložního čípku * diagnóza genetika terapie MeSH
- protein FANCN MeSH
- protokoly protinádorové léčby MeSH
- radioterapie metody MeSH
- sekvenování exomu metody MeSH
- smrt MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Sekundární mozkové nádory, mozkové metastázy, se vyskytují až u 30–40 % všech onkologických pacientů se solidními nádory, přičemž riziko jejich výskytu a incidence nadále narůstá. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní a zároveň aktuální informace o současných možnostech radioterapie pacientů s mozkovými metastázami. V poslední době bylo publikováno několik velkých randomizovaných studií potenciálně ovlivňujících denní praxi v léčbě zářením. Snahou je, v souladu se zaměřením časopisu, poskytnout didakticky a prakticky podané informace o problematice sekundárních mozkových nádorů s důrazem na jejich využitelnost v denní klinické praxi.
Secondary brain tumors, brain metastases, develop in up to 30–40 % of all solid tumor cancer patients, with increasing incidence. The aim of this review is to provide both basic as well as current information on up-to-date treatment options for patients with brain metastases. The aim is, in accordance with the focus of the journal, to provide didactical and practical information on the issue of radiotherapy of secondary brain tumors with an emphasis on their usefulness in daily clinical practice. Several large randomized trials potentially affecting daily practice have recently been published and are discussed in this review.
- MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- kraniální ozáření metody přístrojové vybavení MeSH
- lidé MeSH
- nádory mozku * radioterapie sekundární MeSH
- pooperační období MeSH
- radiochirurgie metody přístrojové vybavení MeSH
- radioterapie s modulovanou intenzitou metody přístrojové vybavení MeSH
- radioterapie metody přístrojové vybavení MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Sekvenování nové generace umožnilo v posledních letech detailně analyzovat zastoupení mutací u maligních onemocnění. Analýza mutací u pacientů s akutní myeloidní leukemií pak umožnila popsat klonální složení a vývoj u tohoto onemocnění. K poznání významně přispěly i studie využívající xenotransplantace primárních buněk pacientů do imunodeficientních myší, což umožnilo sledovat klonální změny v uměle vytvořených podmínkách. Klonální selekce je v myších řízena inherentní proliferační kapacitou jednotlivých (sub)klonů, nicméně využití myší s expresí lidských cytokinů nebo implantovanou humanizovanou tkání demonstruje i zásadní vliv mikroprostředí. To se ukazuje být kritické pro uchycení akutní myeloidní leukemie s příznivou prognózou, např. RUNX1-RUNX1T1, CBFB-MYH11, mutace NPM bez FLT3-ITD, bialelická mutace CEBPA. Cílem této přehledové práce je představit aktuální možnosti simulace akutní myeloidní leukemie in vivo a shrnout nejzásadnější poznatky o klonálním složení a patogenezi tohoto onemocnění získané z xenotransplantačních studií.
In the last few years, next generation sequencing has enabled detailed monitoring of the clonal composition and development of malignant diseases. Mutational screening in acute myeloid leukaemia patients has helped to describe the clonal composition and evolution of this disease. Xenotransplantation studies using immunodeficient mice and primary patient derived cells that enable the investigation of clonal changes under artificial conditions have also made a significant contribution. The clonal selection in mice is driven by the inherent proliferation capacity of individual (sub)clones. The use of mice with human cytokine expression or implanted humanized tissue has also demonstrated the critical effect of microenvironment that appears crucial for engraftment of acute myeloid leukaemia with favourable prognosis, e.g. RUNX1-RUNX1T1, CBFB-MYH11, mutated NPM1 without FLT3-ITD, biallelic mutated CEBPA. This review aims to present the current options for simulation of acute myeloid leukaemia in vivo and to summarize the most important data on clonal composition and pathogenesis of this disease obtained from xenotransplantation studies.
Sekundární mozkové nádory, mozkové metastázy, se vyskytují až u 30–40 % všech onkologických pacientů se solidními nádory, přičemž riziko jejich výskytu a incidence nadále narůstá. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní a zároveň aktuální informace o současných léčebných možnostech pacientů s mozkovými metastázami s výjimkou radioterapie, která je diskutována v samostatném, navazujícím, přehledovém článku. Snahou je, v souladu se zaměřením časopisu, poskytnout didakticky a prakticky podané informace o problematice sekundárních mozkových nádorů s důrazem na jejich využitelnost v denní klinické praxi. S rozšiřujícími se léčebnými možnostmi, včetně operačních výkonů a moderní cílené terapie a imunoterapie, lze do budoucna očekávat více personalizovaný přístup v léčbě tohoto onemocnění.
Secondary brain tumors, brain metastases, develop in up to 30–40% of all solid tumor cancer patients, with increasing incidence. The aim of this review is to provide both basic as well as current information on up-to-date treatment options for patients with brain metastases except of radiotherapy, which is discussed in separate, company review. The aim is, in accordance with the focus of the journal, to provide didactical and practical information on the issue of secondary brain tumors with an emphasis on their usefulness in daily clinical practice. With increasing therapeutic options, including surgery and advanced targeted therapy and immunotherapy, a more personalized approach to the treatment of this disease can be expected in the future.
Východiska: Ačkoli nádory centrální nervové soustavy (CNS) nepatří mezi nejčastější nádorová onemocnění, jejich incidence v posledních letech stále roste. Naneštěstí se tato skupina vyznačuje velmi špatnou prognózou. Výběr správné terapie záleží na včasné a přesné diagnóze. Diagnostické postupy v případě nádorů mozku jsou však často limitovány jejich lokalizací a značnou heterogenitou nádoru. Proto je věnováno velké úsilí hledání nových diagnostických přístupů a biomarkerů, které by byly dostatečně robustní, senzitivní a specifické, a jejichž analýza by ve vztahu k pacientovi eliminovala nutnost biopsie. Mozkomíšní mok (cerebrospinal fluid - CSF) přichází do přímého kontaktu s CNS a představuje proto vhodný biologický materiál, který by mohl prostřednictvím biomarkerů reflektovat její aktuální stav. Vhodnými molekulami se v tomto případě zdají být mikroRNA (miRNA), krátké nekódující RNA, které byly již několikrát detekovány v CSF a jejichž deregulované hladiny jsou asociované s různými typy nádorů CNS. Cíl: Bohužel metodické přístupy používané pro analýzy miRNA v CSF nebyly prozatím dostatečně standardizovány. Z těchto důvodů se v předkládaném přehledovém článku snažíme shrnout a zhodnotit doposud používané metodické přístupy k analýze miRNA z CSF s cílem nalézt ty nejvhodnější. Dále zde sumarizujeme výsledky studií popisující miRNA, které by mohly v budoucnu představovat biomarkery různých nádorových onemocnění CNS.
Backround: Although central nervous system (CNS) tumors are not the most common cancers, their incidence rate is constantly growing. Unfortunately, this group of cancers is characterized by a very poor prognosis with a very short average patient survival. Appropriate therapy depends on early and accurate diagnosis. However, this is often limited by brain tumor localization and heterogeneity. Therefore, new diagnostic approaches and biomarkers that are robust, sensitive, specific, and also without need of invasive biopsy, are still being sought. Cerebrospinal fluid (CSF) comes into direct contact with the CNS and becomes a suitable source of biological material that could reflect actual state of CNS. Suitable molecules in this regard appear to be microRNAs (miRNAs), short non-coding RNAs, that have been already detected in CSF and whose dysregulated levels are associated with various types of brain tumors. Purpose: Unfortunately, the methodical approaches used for CSF miRNA analysis have not been sufficiently standardized yet. For this reason, we summarize and evaluate methodical approaches which were previously used for miRNA analysis from CSF in order to find the most appropriate ones. Subsequently, we review studies focused on miRNA with potential to become biomarkers of CNS tumors in the future.
- MeSH
- lidé MeSH
- mikro RNA MeSH
- mozkomíšní mok MeSH
- nádorové biomarkery MeSH
- nádory mozku * diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: MikroRNA (miRNA) jsou krátké nekódující RNA podílející se na posttranskripční regulaci genové exprese. Jsou esenciálními regulátory fyziologických procesů, podílejí se na patogenezi mnoha onemocnění a jejich deregulace byla prokázána u řady nádorových onemocnění vč. karcinomu rekta. Cirkulující miRNA přítomné v krevní plazmě by mohly být vhodnými kandidáty na neinvaziní prediktivní biomarkery odpovědi na neoadjuvantní chemoradioterapii u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem rekta. Předkládaná pilotní studie se zabývá využitím sekvenování nové generace k analýze cirkulujících miRNA. Materiál a metody: K analýze miRNA expresních profilů byly použity vzorky RNA izolované z krevní plazmy pacientů odebrané v době TNM restagingu po neoadjuvantní chemoradioterapii, a párové vzorky RNA z plazmy odebrané před zahájením neoadjuvantní chemoradioterapie. K přípravě sekvenčních knihoven bylo využito kitu, který do knihoven implementuje univerzální molekulární index, jenž napomáhá citlivějšímu oddělení biologického šumu při analýze dat. Sekvenční data byla zpracována multidimenzionálními biostatistickými přístupy. Závěr: Byl stanoven expresní profil miRNA u pacientů s karcinomem rekta, který umožňoval odlišit pacienty s různou léčebnou odpovědí na neoadjuvantní chemoradioterapii.
Background: MicroRNAs (miRNA) are short non-coding RNAs involved in post-transcriptional regulation of gene expression. MiRNAs are essential regulators of both physiological processes as of pathogeneses of many diseases, and their dysregulation was observed in many malignancies including rectal cancer. Circulating miRNAs presented in blood plasma could be potential candidates for non-invasive predictive biomarkers of the response of patients with locally advanced rectal cancer to chemoradiotherapy. Presented study aims to evaluate the potential of next-generation sequencing in the analysis of circulating miRNAs. Material and methods: MiRNA expression profiles were done using samples of RNA isolated from blood plasma collected during TNM restaging and paired samples collected before initiation of neoadjuvant chemoradiotherapy. Sequencing libraries were prepared using kit which implements universal molecular indices that help to sensitively filter biological bias during data analysis. Sequencing data were processed by multidimensional biostatistical approaches. Conclusion: We identified specific miRNA profile enabling to distinguish the patients accordingly to their response to chemoradiotherapy.
- MeSH
- cirkulující mikroRNA krev MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery krev MeSH
- nádory rekta * diagnóza terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- pilotní projekty MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- vysoce účinné nukleotidové sekvenování * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Cílem je zhodnotit přínos transarteriální chemoembolizace (transarterial chemoembolization TACE) u léčby hepatocelulárního karcinomu (hepatocellular carcinoma HCC) na základě analýzy dat z národních registrů a porovnání výsledků mezi regiony s nestejnou frekvencí využití radiologických intervenčních metod. Materiály a metody: V Národním onkologickém registru bylo v letech 2010-2016 evidováno 4 343 pacientů s primární diagnózou HCC jater. Tato data byla doplněna o údaje z Národního registru hrazených zdravotních služeb a Evidence zemřelých osob. Primární léčba HCC byla kategorizována jako jaterní resekce, ablace jater, TACE jater a chemoterapie. Analýza dat z regionů poskytla údaje o frekvenci léčebných výkonů intervenční radiologie pro léčbu HCC. Všech 14 krajů bylo rozděleno na základě četnosti použití intervenčních metod ( < 15 %, > 15 %) na regiony s vysokou a nízkou mírou zastoupení radiologických intervencí při léčbě HCC. Pro analýzu přežití byl použit Kaplanův-Meierův test a k analýze míry rizika (hazard ratio - HR) Coxův regresní model. Výsledky: Dle dostupných údajů bylo primárně léčeno jen 1 730 pacientů, z nichž 285 (16,5 %) bylo léčeno TACE. Medián přežití celé analyzované populace byl signifikantně rozdílný v regionech s vysokou a nízkou mírou četností radiologické intervenční léčby (13,2 vs. 6,5 měsíce, p < 0,001), přičemž pacienti z oblasti s vysokou četností radiologické intervenční léčby měli signifikantně nižší riziko úmrtí během léčby (HR 0,73; 0,66 - 0,81). Medián přežití pacientů léčených TACE byl 15,8 měsíce (13,5 -18,1), rozdíl přežití nebyl v regionech signifikantní. Závěr: Použití radiologické intervenční léčby je významným faktorem přežití pacientů s HCC. Studium dat z onkologických registrů může být zdrojem dalších užitečných informací a potenciálně tak zvýšit efektivitu léčby.
Background: To evaluate survival benefit in patient undergoing transarterial chemoembolization (TACE) for hepatocellular carcinoma (HCC) by national registry data analysis and comparison of regions with unequal usage of interventional radiology procedures. Materials and methods: A total of 4,343 patients with primary diagnosis of HCC between 2010–2016 were extracted from the databases of The Czech National Cancer Registry. The analysis was supported by data from the National Registry of Paid Health Services and the Death Records Database. Primary treatment option was categorized as liver resection, ablation, TACE and chemotherapy. The regional data analysis provided information of interventional radiology procedures frequency for primary treatment of HCC. The 14 main regions were symmetrically divided to group with well-developed interventional radiology service and low-developed interventional radiology service according the frequency of stage adjusted interventional radiology procedure usage (< 15%, > 15%). Kaplan-Meier and Cox regression were used for survival and hazard ratios (HR) analyses. Results: Only 1,730 patients had assessed any primary treatment option, 16.5 % (285) were treated by TACE. Median of survival were significantly different in regions with well and low developed interventional radiology service for whole study population (13.2 vs. 6.5 months, p < 0.001), patients treated in regions with well-developed interventional radiology service had lower risk of death during treatment (HR 0.73; 0.66 -0.81). The patient treated by TACE had median of survival 15.8 months (13.5 -18.1), while the survival was not significantly different in region groups. Conclusion: The usage of anticancer therapies based on interventional radiology procedures is a huge factor influences the survival of HCC patient according population-based data. Studies gathering data from cancer register databases can provide further information on treatment effectiveness
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- chemoembolizace * metody MeSH
- hepatocelulární karcinom * mortalita radioterapie terapie MeSH
- intervenční radiologie MeSH
- lidé MeSH
- staging nádorů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
