Hluboká sternální infekce je obávanou komplikací kardiochirurgických výkonů se závažným dopadem na mortalitu, morbiditu a dlouhodobé přežívaní nemocných. Její incidence zůstává v posledních třech dekádách stacionární i přes zřetelný nárůst rozsahu kardiochirurgických výkonů a morbidity nemocných. V přehledové práci jsou shrnuty současné možnosti a doporučení prevence vzniku hluboké sternální infekce, které vycházejí z obecných preventivních opatření vzniku infekce v místě chirurgického vstupu a ze specifik kardiochirurgických výkonů prováděných ze střední sternotomie.
Deep sternal wound infection is a feared complication of cardiac surgery due to the negative impact on mortality, morbidity and long-term survival. Its incidence has remained more or less unchanged over the last three decades despite the significant increase in patients morbidity and complexity of cardiac surgery. The review summaries strategies to reduce the incidence of deep sternal wound reflecting general surgical site infection prevention and specificities of surgery performed through the median sternotomy. Furthermore, contemporary evidence-based recommendations for prevention of this complication are highlighted in the review.
- MeSH
- antibiotická profylaxe MeSH
- incidence MeSH
- infekce chirurgické rány * prevence a kontrola MeSH
- kardiochirurgické výkony MeSH
- komplikace diabetu MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- sternum * patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Prezentujeme způsob provedení a výsledky thorakoskopické radiofrekvenční ablace technikou tzv. box-léze jako metodu léčby izolované fibrilace síní (FS). Metoda: Celkem 31 pacientů ve věku 63,3 ± 8,4 roku podstoupilo oboustrannou thorakoskopickou ablaci pro symptomatickou paroxysmální FS (n = 8; 25,8 %) a pro dlouhodobě perzistující izolovanou FS (n = 23; 75,2 %). Technika tzv. box-léze zahrnuje oboustrannou izolaci plicních žil a současně vytvoření spojnice lézí na zadní stěně levé síně za použití dávkované radiofrekvenční energie. Výsledky: Během výkonů se nevyskytly žádné komplikace související s vlastní ablací, žádný periprocedurální infarkt myokardu ani cévní mozková příhoda. Nulová byla také 30denní mortalita. Průměrná doba operace dosahovala 152,1 ± 36,7 min a průměrná doba hospitalizace byla 6,26 ± 1,24 dne. Při propuštění mělo 29 pacientů (93,5 %) na výstupním EKG sinusový rytmus. Průměrná doba sledování činila 20,4 ± 8,3 měsíce. Při první kontrole po třech měsících od výkonu bylo 20 (66,6 %) pacientů z třiceti bez záchytu FS a bez nutnosti užívat antiarytmika. Šest pacientů podstoupilo v průběhu sledování katetrizační ablaci. Celkem 23 pacientů (76,6 %) vykazovalo trvalý sinusový rytmus v jednom roce po poslední provedené ablaci (chirurgické ablaci nebo katetrizační reablaci). Závěr: Thorakoskopická ablace box-léze je bezpečná miniinvazivní metoda léčby izolované fibrilace síní. Tato metoda vykazuje výborné krátkodobé výsledky.
Background: We report the feasibility and outcomes of box-lesion ablation technique to treat stand-alone atrial fibrillation (AF). Methods: There were 31 patients with a mean age of 63.3 ± 8.4 years who underwent bilateral totally thoracoscopic ablation of symptomatic paroxysmal AF (n = 8; 25.8%) and long-standing persistent AF (n = 23; 75.2%). The box-lesion procedure included bilateral pulmonary vein and left atrial posterior wall ablation using irrigated bipolar radiofrequency with documentation of conduction block. Results: There were no intra- or perioperative ablation-related complications. There was no operative mortality, no myocardial infarction, and no stroke. Skin-to-skin procedure time was 152.1 ± 36.7 min and the postoperative average length of stay was 6.26 ± 1.24 days. At discharge, 29 patients (93.5%) were in sinus rhythm. Median follow-up time was 20.4 ± 8.3 months. At three months postsurgery, 20 patients of 30 (66.6%) were free from AF without the need of antiarrhythmic drugs. Six patients (20%) underwent catheter reablation. Twenty-three patients (76.6%) were in sinus rhythm at one year after the last performed ablation (surgical ablation or catheter reablation). Conclusion: The thoracoscopic box-lesion ablation procedure is a safe, effective, and minimally invasive method for the treatment of isolated (lone) AF. This procedure provided excellent short-term freedom from AF.
OBJECTIVES: Deep sternal wound infection poses a serious problem in cardiac surgery, with an up to 40% risk of mortality. Massive loss of sternum bone tissue and adjacent ribs results in major chest wall instability causing respiratory insufficiency and defects of soft tissue healing. Proposals for managing the situation have been published but the complexity of the issue precludes unequivocal resolution. Capitalizing on orthopaedic experience, we used allogeneic bone graft of sternum as a viable option. METHODS: We performed the transplantation of allogeneic bone graft in 10 patients. In 9 cases, an allograft of sternum was used and in 1 case an allograft of calva bone. After the primary cardiac surgery, a massive post-sternotomy defect of the chest wall had developed in all 10 patients. Vacuum wound drainage was applied in the treatment of all patients. To stabilize the transverse, titanium plates were used. Bone allograft was prepared by the official Tissue Centre. Crushed allogeneic spongy bone was applied to reinforce the line of contact of the graft and the edges of residual skeleton. In 9 cases, the soft tissue was closed by direct suture of mobilized pectoral flaps. In 1 case, V-Y transposition of pectoral flap was performed. RESULTS: In 6 cases, healing of the reconstructed chest wall occurred without further complications. In 3 cases, additional re-suture of the soft tissues and skin in the lower pole of the wound was necessary. Excellent chest wall stability along with the adjustment of respiratory insufficiency and good cosmetic effect was achieved in all cases. In 1 case, severe concomitant complications and no healing of the wound resulted in death within 6 months after the reconstruction. Median follow-up of all patients in the series was 14.1 months (1-36 months). In 4 patients, scintigraphy of the chest wall was performed. CONCLUSIONS: Our existing results show that allogeneic bone graft transplantation is a promising and easily applied method in the management of serious tissue loss in sternal dehiscence with favourable functional and cosmetic effects. The relatively small number of patients with such severe healing complications of sternotomy however puts critical limits to a more detailed comparison with other practices and evaluation of long-term results.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- chirurgické laloky MeSH
- dehiscence operační rány MeSH
- hojení ran MeSH
- homologní transplantace MeSH
- infekce chirurgické rány diagnóza etiologie mortalita chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- osteotomie * MeSH
- pooperační komplikace mortalita MeSH
- prsní svaly chirurgie MeSH
- reoperace MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- šicí techniky MeSH
- sternotomie škodlivé účinky mortalita MeSH
- transplantace kostí škodlivé účinky metody mortalita MeSH
- výsledek terapie MeSH
- zákroky plastické chirurgie škodlivé účinky metody mortalita MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cílem této studie bylo posoudit výsledky dialyzovaných pacientů, kteří podstoupili operaci srdce. Retrospektivně jsme hodnotili 36 dialyzovaných pacientů s průměrným věkem 63 ± 9,4 roku, kteří podstoupili srdeční operaci. Operace typu našití aortokoronárního bypassu (CABG) byla provedena u 27 pacientů (75 %), izolovaná operace srdeční chlopně u dvou (5,5 %), kombinovaný výkon CABG a operace chlopně v pěti případech (13,8 %), kombinace operace chlopně a metody MAZE u jednoho pacienta, operace chlopně + CABG a metoda MAZE u jednoho pacienta, výkon na ascendentní aortě v jednom případě, sutura poraněné pravé komory u jednoho pacienta a exstirpace infikovaných trombů z pravé síně u jednoho pacienta. Nemocniční mortalita dosahovala 11,1 %. Všechna úmrtí nastala u pacientů, kteří podstoupili urgentní výkon. Ke dvěma úmrtím došlo u pacientů, kteří podstoupili srdeční operaci za použití mimotělního oběhu (náhrada vzestupné aorty a odstranění infikovaného trombu), dále zemřel jeden pacient, který prodělal suturu poraněné pravé komory a jeden pacient, který podstoupil konvenční revaskularizaci myokardu. Jednoleté přežívání bylo 77,8 %. Obecně navrhované prediktory zvýšené pozdní úmrtnosti jsou srdeční selhání, akutní operace, složitost chirurgických zákroků (chirurgie chlopní, kombinované výkony a výkony na ascendentní aortě) a pooperační syndrom nízkého srdečního výdeje. U pacientů závislých na dialýze má CABG přijatelné riziko. Výsledky u pacientů s postiženou chlopní v kombinaci s ischemickou chorobou srdeční jsou lepší při včasném načasování operace, a to ještě před nástupem příznaků srdečního selhání.
The purpose of this study was to review the outcome of dialysis-dependent patients undergoing cardiac surgery. We retrospectively reviewed 36 dialysis-dependent patients with a mean age of 63 ± 9.4 years who underwent cardiac operations. Surgery included coronary artery bypass grafting (CABG) in 27 patients (75%), valve surgery in 2 (5.5%), combined CABG plus valve surgery in 5 (13.8%), combined valve surgery and MAZE procedure in 1 patient, combined valve surgery, CABG and MAZE procedure in 1 patient, major aortic surgery in 1 patient, suture of injured right ventricle in 1 patient and extirpation of infected right atrial thrombus in 1 patient. In-hospital mortality rate was 11.1%. All the deaths occurred in patients who underwent urgent procedure. Two of the deaths occurred in patients who underwent cardiac surgery procedure on pump (ascending aorta replacement and infected thrombus removing), one death occurred in a patient who underwent suture of injured right ventricle and another one death occurred in a patient who underwent the conventional myocardial revascularization. The survival was 77.8% at 1 year. Generally suggested predictors of increased late mortality are heart failure, urgent/emergent surgery, the complexity of the surgical procedures (valve surgery, combined CABG, valve and major aortic surgery) and postoperative low cardiac output syndrome. In dialysis-dependent patients, CABG has an acceptable risk. Results in patients affected by valve lesions associated or not with coronary artery disease are improved by an early referral to surgery, before the onset of symptoms of heart failure.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- chronické selhání ledvin * komplikace mortalita terapie MeSH
- dialýza ledvin * MeSH
- kardiochirurgické výkony * metody mortalita statistika a číselné údaje MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace epidemiologie etiologie MeSH
- příčina smrti MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Udržení adekvátní perfuze cílových orgánů hraje zásadní roli v managementu kardiogenního šoku, který je stále zatížen vysokou mortalitou. Pokud farmakologická léčba společně se snahou o ovlivnění příčiny srdečního poškození selhávají, je nutno bezprostředně zvážit zavedení mechanické podpory oběhu k zajištění orgánové perfuze. K dočasné podpoře oběhu je využíváno více typů podpor zahrnující intraaortální balonkovou kontrapulzaci, mimotělní membránovou oxygenaci, perkutánně nebo chirurgicky implantované srdeční podpory. V přehledu je šířeji diskutována problematika jednotlivých typů podpor oběhu, zkušenosti s nimi a jejich role v managementu kardiogenního šoku.
The maintenance of adequate end‑organ perfusion is the cornerstone of cardiogenic shock management, which still carries a poor prognosis. Mechanical circulatory support to ensure organ perfusion is required once pharmacological therapy together with the effort to affect the cause of heart failure is less effective or fails. There are currently several circulatory support options, including intra‑aortic balloon counterpulsation, extracorporeal membrane oxygenation and percutaneously or surgically implanted ventricular assist devices. The role of, and experience with, each of these support devices in the management of cardiogenic shock is broadly discussed in this review.
- MeSH
- algoritmy MeSH
- echokardiografie transezofageální přístrojové vybavení MeSH
- intraaortální balónková pumpa MeSH
- kardiogenní šok * patofyziologie terapie MeSH
- kardiostimulace umělá MeSH
- katétry MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- kontrapulzace MeSH
- koronární angioplastika metody MeSH
- lidé MeSH
- metaanalýza jako téma MeSH
- mimotělní membránová oxygenace přístrojové vybavení využití MeSH
- podpůrné srdeční systémy * MeSH
- pozorovací studie jako téma MeSH
- prospektivní studie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- zdravotnické prostředky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
