Východiska: Kardiovaskulární onemocnění představují nejčastější neonkologickou příčinu úmrtí u pacientů po radioterapii (RT) v oblasti hrudníku. Onemocnění srdce indukované zářením (radiation-induced heart disease – RIHD) se může manifestovat mnoha heterogenními klinickými jednotkami. Vliv RT na převodní systém srdeční však začíná být více diskutován až v poslední době. Arytmogenní toxicita, tj. převodní poruchy a arytmie, tvoří významnou část spektra nežádoucích účinků na srdci. Převodní systém srdeční není jako rizikový (kritický) orgán (organ at risk – OaR) rutinně sledován. Jeho specifická histologická povaha a funkce naznačují jeho odlišnou citlivost a odpověď na záření. Srdce je vysoce heterogenní orgán a obvykle sledovaná dávka na celé srdce není tak výstižná v charakterizování rizika zvýšené arytmogenní toxicity RT. Srdeční substruktury (vč. převodního systému) se jeví jako další OaR, u kterých je nutné sledovat dávkovou distribuci. Materiál a metody: Pro systematický výběr studií jsme využili databázi PubMed s klíčovými slovy odvozenými z analýzy existující literatury. Vyhledávání bylo omezeno na publikace v anglickém jazyce. Kritéria výběru zahrnovala relevantnost k tématu a kvalitu metodologie. Cíl: V článku shrnujeme vliv RT na převodní systém srdeční. Závěr: Kardiotoxicita jako nežádoucí účinek RT významně ovlivňuje morbiditu a mortalitu. Srdce je heterogenní, co se týče radiosenzitivity. Určité srdeční subregiony v dávkové distribuci vykazují vyšší korelaci s horším celkovým přežitím než rutinně sledované dávky na srdce jako celek, a od nich odvozené parametry (objem ozářený dávkou 5, resp. 30 Gy – V5, V30). Jako nejradiosenzitivnější subregiony se jeví oblasti srdeční baze, tj. i oblast začátku převodního systému. Vyšší dávky na převodní systém, zejména sinoatriální (SA) uzel, jsou asociovány s vyšší incidencí širokého spektra arytmií a s horším celkovým přežitím. Dávkové limity (střední dávka Dmean a maximální dávka Dmax) na převodní systém nicméně nebyly doposud stanoveny. Existují dozimetrické studie stanovující hraniční dávky na SA uzel, při jejichž překročení signifikantně roste mortalita a výskyt arytmií.
Background: Cardiovascular diseases represent the most common non-oncologic cause of death in patients following radiotherapy (RT) in the thoracic region. Radiation-induced heart disease (RIHD) can manifest as various heterogeneous clinical entities. However, the influence of RT on the cardiac conduction system has only recently gained more attention. Arrhythmogenic toxicity, i.e., conduction disorders and arrhythmias, constitutes a significant part of these adverse effects. The cardiac conduction system is not routinely monitored as an organ at risk (OaR). Its specific histological nature and function suggest different sensitivity and response to radiation. The heart is a highly heterogeneous organ, and the routinely monitored dose to the whole heart may not adequately characterize the risk of increased arrhythmogenic toxicity from RT. Cardiac structures, including the conduction system, appear to be additional OaRs for which dose distribution should be monitored. Material and methods: For the systematic selection of studies, we utilized the PubMed database with keywords derived from the analysis of existing literature. The search was limited to English-language publications, and the selection criteria included relevance to the topic and the quality of methodology. Purpose: This article summarizes the impact of RT on the cardiac conduction system. Conclusion: Radiotherapy-induced cardiotoxicity significantly affects morbidity and mortality. The heart exhibits heterogeneity in terms of radiosensitivity. Certain cardiac subregions in the dose distribution show a higher correlation with poorer overall survival than routinely monitored doses to the whole heart and derived parameters (the volumes irradiated with the doses of 5 or 30 Gy – V5 or V30, respectively). The most radiosensitive subregions appear to be the base of the heart, including the beginning of the conduction system. Higher doses to the conduction system, especially the sinoatrial (SA) node, are associated with a higher incidence of a wide range of arrhythmias and poorer overall survival. However, dose limits (Dmean and Dmax) for the conduction system have not yet been established. Dosimetric studies have identified cutoff doses to the SA node, exceeding which there is a significant increase in mortality and the occurrence of arrhythmias.
Nádory krčního úseku jícnu jsou vzácným onemocněním, které se standardně léčí samostatnou (definitivní) chemoradioterapií bez chirurgického výkonu. Chemoradioterapie je provázena několika kontroverzemi, z nichž hlavní je nejistota v účinné dávce a přínosu dávkové eskalace. Běžná aplikovaná normofrakcionovaná dávka je přes 60 Gy. Příznivá dávková distribuce predikuje benefit protonové radioterapie (PRT). V PTC Praha lze výsledky PRT hodnotit u 29 nemocných, kteří byli ozařováni do c. d. 70 GyE technikou „pencil beam scanning“ IMPT s konkomitantní chemoterapií carboplatina + paclitaxel. U 18, resp. 7 nemocných byla dosažena kompletní, resp. parciální regrese, response rate je 86,3 %. Medián sledování je 14 měsíců (2,6–66,0). Medián přežívání je 13,7 měs., 2leté přežívání 45 %. Medián doby do relapsu/progrese je 28,7 měs., 2leté přežívání bez relapsu je 52 %. V době analýzy přežívá 13 nemocných, 12 z nich v kompletní regresi onemocnění. Akutní toxicita nepřesahuje stupeň 2 kromě kožní (st. 3 u 22,6 %). Chronická toxicita nepřesahuje st. 2 kromě 2 případů tracheoezofageální píštěle v místě primárního postižení u onemocnění stadia T4. PRT v mírně eskalované dávce s konkomitantní chemoterapií dosáhla vysokou protinádorovou účinnost, naproti tomu parametry přežívání jsou zřejmě vlivem velkého podílu primárně lokoregionálně pokročilých onemocnění méně příznivé. Přesto určitý podíl nemocných dlouhodobě přežívá s kompletní regresí onemocnění. Obligátní výskyt lymfopenie a řada recentních poznatků v protinádorové imunologii vyžaduje rozvahu nad dosavadním konceptem určování objemu a frakcionace.
Cancer of cervical esophagus belongs to rare diseases. Its standard treatment includes definitive chemoradiotherapy without subsequent surgery. There are several controversies concerning chemoradiotherapy, the most substantial of them being uncertain effective dose and uncertain benefit of dose escalation. The doses exceeding 60 Gy in 30 fractions are frequently administered. A benefit of proton radiotherapy (PRT) is predicted by favorable dose distribution. The results of PRT administered in PTC Prague have been assessed in 29 patients who have been irradiated up to 70 Gy (equivalent) in 35 fractions using pencil beam scanning technique with concomitant weekly chemotherapy carboplatinum plus paclitaxel. A complete and partial regression has been achieved in 18 and 7 patients respectively, response rate 86,3%. The median follow up time is 14 months (2,6-66,0). Median survival time is 13,7 months, 2-year survival 45%, median time to relapse/progression 28,7 months and 2-year relapse free survival 52%. 13 patients survive at the time of analysis, 12 in complete regression. The acute toxicity does not exceed the grade 2, except radiation dermatitis (22,6% grade 3). The late toxicity does not exceed grade 2, except tracheoesophageal fistulation in 2 patients with primary T4 lesion. The PRT in moderately escalated dose with concomitant chemotherapy achieved a high antitumor efficacy opposed to less favorable survival results, presumably originating of substantial number of locoregionally advanced diseases. Still a durable complete regression long time survival is being observed in a certain share of patients. A lymphopenia is obligatory and in a scope of recent observations in antitumor immunology it desires a deeper contemplation on target volume and fractionation concept.
- Klíčová slova
- protonová chemoradioterapie,
- MeSH
- chemoradioterapie metody MeSH
- lidé MeSH
- lymfopenie MeSH
- nádory jícnu * farmakoterapie radioterapie MeSH
- protonová terapie * metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Východiska: Vliv ionizujícího záření indikovaného k léčbě zhoubných nádorů na imunitní systém zůstával dlouho stranou hlavního zájmu. Problematika v současnosti nabývá na významu, zejména v souvislosti s rozvojem a dostupností imunoterapeutické léčby. Radioterapie je v léčbě nádorových onemocnění schopna ovlivnit imunogenicitu nádoru zvýšením exprese některých antigenů specifických pro nádor. Tyto antigeny mohou být zpracovány imunitním systémem a stimulovat naivní lymfocyty k přeměně na tumor specifické lymfocyty. Lymfocytární populace je zároveň mimořádně citlivá na nízké dávky ionizujícího záření a radioterapie často indukuje těžkou lymfopenii. Závažná lymfopenie je negativním prognostickým faktorem řady nádorových onemocnění a negativně ovlivňuje i účinnost následné imunoterapeutické léčby. Cíl: V článku shrnujeme možné ovlivnění imunitního systému radioterapií s důrazem na ovlivnění cirkulujících imunitních buněk zářením a důsledky tohoto ovlivnění pro vývoj nádorového onemocnění. Závěr: Lymfopenie je významným faktorem ovlivňujícím výsledky onkologické léčby a její výskyt je při radioterapii častý. Strategie redukující riziko lymfopenie spočívají v akceleraci léčebných režimů, redukci cílových objemů, zkracování beam-on time ozařovačů, v optimalizaci radioterapie na nové kritické orgány, použití částicové radioterapie a v dalších postupech redukujících integrální dávku záření.
Background: The effect of ionizing radiation on the immune system during the treatment of malignant tumors has long remained a point of great interest. This issue is currently gaining importance, especially in connection with the advancing development and availability of immunotherapeutic treatment. During cancer treatment, radiotherapy has the ability to influence the immunogenicity of the tumor by increasing the expression of certain tumor-specific antigens. These antigens can be processed by the immune system, stimulating the transformation of na?ve lymphocytes into tumor-specific lymphocytes. However, at the same time, the lymphocyte population is extremely sensitive to even low doses of ionizing radiation, and radiotherapy often induces severe lymphopenia. Severe lymphopenia is a negative prognostic factor for numerous cancer diagnoses and negatively impacts the effectiveness of immunotherapeutic treatment. Aim: In this article, we summarize the possible influence of radiotherapy on the immune system, with a particular emphasis on the impact of radiation on circulating immune cells and the subsequent consequences of this influence on the development of cancer. Conclusion: Lymphopenia is an important factor influencing the results of oncological treatment, with a common occurrence during radiotherapy. Strategies to reduce the risk of lymphopenia consist of accelerating treatment regimens, reducing target volumes, shortening the beam-on time of irradiators, optimizing radiotherapy for new critical organs, using particle radiotherapy, and other procedures that reduce the integral dose of radiation.
- Klíčová slova
- protinádorová imunitní reakce,
- MeSH
- lidé MeSH
- lymfopenie * etiologie MeSH
- radioterapie škodlivé účinky MeSH
- tolerance záření MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Léčebná strategie u nádorů jícnu se kontinuálně vyvíjí a radioterapie v ní má nezastupitelné místo. Rostoucí dostupnost protonové radioterapie přináší aktuální otázku, jaký je její reálný benefit. Řada okolností - více indikačních oblastí, nejednotné dávkování, málo ověřený benefit dávkové eskalace a nejednotné určování cílových objemů - odpověď zásadně komplikuje. Dozimetrie protonové radioterapie má ve srovnání s konvenční fotonovou radioterapií výhody jednoznačné a přesvědčivé. Otázka manifestace dozimetrických výhod v klinice byla zatím řešena převážně na malých retrospektivně hodnocených souborech. U trimodální terapie (chemoradioterapie + chirurgický výkon) bylo nutné vytvořit speciální nástroje hodnocení (TTB - total toxicity burden a POC - perioperative complications). V terénu značně nehomogenních souborů a velké dávkové variability se u protonové radioterapie ve srovnání s konvenční radioterapií daří prokazovat snížení toxicity. Formou randomizované studie byl benefit protonové radioterapie prokázán pouze jednou, a to v kontextu trimodální terapie. Benefit také spočívá v signifikantním snížení toxicity. Další randomizované studie probíhají. Otázka se dále komplikuje rozšiřováním technik scanningu, zatímco dosavadní výsledky vycházejí z technik scatteringových. Současné užití protonové radioterapie u nádorů jícnu je zatím podloženo evidencí nižší toxicity. Evidence dalších výhod protonové radioterapie je na úrovni klinického výzkumu a to za situace, kdy na stejné úrovni výzkumu jsou základní zásady radioterapie per se, zejm. dávková eskalace.
The treatment strategy for esophageal cancer evolves continuously, with radiotherapy having an irreplaceable position. The growing availability of proton beam therapy raises the timely question of its real benefit. The answer is substantially complicated by a number of circumstances - multiple areas of indication for use, inconsistent dosage strategies, little evidence of dose escalation benefit, and nonuniform determination of target volumes. The dosimetric advantages of proton beam therapy over conventional photon radiotherapy are clear and convincing. To date, the issue of demonstrating dosimetric advantages in the clinical practice has largely been addressed in small, retrospectively analyzed cohorts. For trimodal therapy (chemoradiotherapy + surgery), it was necessary to create special evaluation tools (TTB - total toxicity burden and POC - perioperative complications). In the setting of greatly inhomogeneous cohorts and large dose variability, it has been possible to demonstrate a reduction in toxicity with proton beam therapy compared to conventional radiotherapy. In the form of a randomized trial, the benefit of proton beam therapy has been demonstrated only once, and it was in the context of trimodal therapy. Here, the benefit also consisted in a significant reduction in toxicity. Additional randomized trials are being conducted. The issue is further complicated by expanding scanning techniques, whereas the results so far have been based on scattering techniques. The current use of proton beam therapy in esophageal cancer has so far provided evidence of lower toxicity. The evidence of other benefits of proton beam therapy is at the level of clinical research, with the basic principles of radiotherapy per se, particularly dose escalation, being at the same level of research.
Cíl práce: Cílem práce je analýza 6letého přežití bez biochemického relapsu (bDFS) a profilu pozdní toxicity u nemocných s karcinomem prostaty léčených ultrahypofrakcionovanou protonovou radioterapií.
Objective: The aim of the paper is an analysis of the six-year biochemical disease-free survival (bDFS) rate and of the late toxicity profile in patients with prostate cancer treated with ultra-hypofractionated proton radiotherapy. Material and methods: Between March 2013 and February 2016, a total of 275 patients were treated with ultra-hypofractionated proton radiotherapy (36.25 GyE/5 fractions). The median follow-up time is 69 months. There were 118 (42.9%) patients with low and 157 (57.1%) patients with intermediate-risk prostate cancer. Fifty (18.2%) patients received neoadjuvant hormone therapy, while none had adjuvant hormone therapy. Results: The estimated six-year bDFS rate was 97.1% (SD 1.7%) and 89.9% (SD 3.0%) for low- and intermediate-risk prostate cancer, respectively. Cumulative late toxicity (CTCAE-v.4) grade ≥ 2 was found for gastrointestinal toxicity (GI) in 17 (6.2%) patients and for genitourinary toxicity (GU) in 11 (4.0%) patients. The estimated cumulative GI toxicity grade ≥ 2 at six years was 6.3% GI and 4.1% for GU toxicity. PSA relapse was observed in 16 (5.8%) patients. During the course of follow-up, 14 (5.1%) patients died. Conclusion: Ultra-hypofractionated proton radiotherapy with the PBS technique is highly effective in treating low- and intermediate-risk prostate cancer with a favourable profile of late gastrointestinal and genitourinary toxicity.
- MeSH
- lidé MeSH
- otorinolaryngologické nádory * radioterapie MeSH
- protonová terapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- lidé MeSH
- nádory prostaty * radioterapie MeSH
- protonová terapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
