Coagulopathy with defibrination is one of symptoms accompanying snakebite envenoming, where life-threatening complications such as massive bleeding and organ hematomas formation can occur. Here, we report a case of hemocoagulation failure due to bite by African Great Lakes bush viper Atheris nitschei with impossibility of specific treatment for absence of antivenom and its life-threatening complication: very rare and unexpected atraumatic splenic rupture with massive hemoperitoneum and necessity of urgent splenectomy.
V letech 2009–2018 bylo na klinice nefrologie léčeno peritoneální dialýzou celkem 123 pacientů. Z tohoto 41 pacientů zahájilo dialyzační léčení akutně, bez předchozí ambulantní přípravy (pacienti z ulice). Transplantaci podstoupilo 64 pacientů, na hemodialýzu bylo převedeno pro neadekvátnost metody nebo neřešitelnou hyperhydrataci 13 pacientů, z nichž 11 bylo po několika měsících úspěšně transplantováno. Zemřelo 21 pacientů léčených peritoneální dialýzou a dva pacienti po převedení na hemodialýzu. Ve skupině transplantovaných pacientů bylo méně diabetiků, pacienti byli mladší a neměli další komorbidity. Hodnoty albuminu v průběhu léčby se nesnížily, stejně tak byly stálé hodnoty hemoglobinu a CRP na rozdíl od skupiny pacientů, kteří ve sledovaném období zemřeli. Incidence peritonitidy byla 1/42 měsíců léčby. Peritoneální dialyzační katétr pro infekci byl odstraněn u 9 pacientů. Pacienti s infekcí byli starší, bylo zde více diabetiků a na konci léčby měli tito pacienti nízké hodnoty albuminu a vyšší CRP ve srovnání s pacienty bez infekce. Pacienti z ulice se nelišili od pacientů přicházejících z nefrologické ambulance. Peritoneální dialýza je vhodnou metodou léčby pro pacienty indikované k transplantaci ledvin a je metodou první volby i pro pacienty bez předchozího nefrologického sledování. Urgentní peritoneální dialýza zkracuje dobu, kdy je pacient hemodialyzován cestou centrálního žilního katétru, a tím snižuje riziko infekčních komplikací. Pacienti s diabetem, polymorbidní a starší pacienti mají vyšší riziko infekčních komplikací a volba metody by měla být individualizovaná.
There were total of 123 patients treated with peritoneal dialysis at our department between the years 2009 and 2018. Out of these, 41 patients started dialysis without being previously followed by nephrologist. 64 patients underwent renal transplantation. 13 patients were transferred to haemodialysis due to hyperhydratation or inadequacy of dialysis, 11 of them underwent successful renal transplantation in the following months. Out of the patients on peritoneal dialysis, 21 patients died and two more died after being transferred to haemodialysis. The group of transplanted patients contained more patients of younger age, less patients with diabetes and had less patients with comorbidities. Levels of albumin, haemoglobin and CRP remained stable, except in the patients who died during the followed period. Incidence of peritonitis was 1/42 months of treatment. Peritoneal dialysis catheter had to be removed due to infectious complication in 9 patients. Patients with infection were older, more often with diabetes and they also had lower levels of albumin and higher levels of CRP at the end of the treatment when compared to patients without infectious complications. There was no difference between the patients who were previously followed at outpatient nephrology clinic and those who were not. Peritoneal dialysis is a suitable method of treatment for patients indicated to renal transplantation and it is a method of choice also for the patients not previously followed by nephrologist. Urgent peritoneal dialysis shortens the period of haemodialysis treatment via central venous catheter, thus reducing the risk of infectious complications. Older patients, patients with diabetes and patients with comorbidities are at higher risk of infectious complications and the choice of type of dialysis should be based on individual decision in these cases.
