Parodontitida je chronické multifaktoriální onemocnění, jehož výsledkem je progresivní destrukce závěsného aparátu zubů. Z hlediska etiologie je důležitá zejména přítomnost paropatogenů a vnímavost hostitele. Vzhledem k velmi omezeným možnostem ovlivnění vnímavosti hostitele zůstává metodou léčby subgingivální ošetření – mechanické očištění povrchu kořenů zubů od zubního kamene a plaku, často v kombinaci s antibiotiky nebo antiseptiky, aplikovanými lokálně nebo systémově. Při systémové aplikaci antibiotik byly popsány vedlejší účinky (průjmy, zvracení, kovová pachuť), nárůst bakteriální rezistence a možný výskyt alergických reakcí. Navíc v horizontu týdnů až měsíců dochází k rekolonizaci parodontu původními, agresivními bakteriemi, a tudíž jejich použití nemá dlouhodobý efekt. Hledají se proto nové terapeutické postupy pro snížení virulence paropatogenů nebo jejich eliminaci. Do popředí se dostávají teorie zabývající se orálním mikrobiomem a vlivem nedostatku „prospěšných“ bakterií. Ve většině studií se prokazuje pozitivní vliv probiotik z hlediska mikrobiologického, imunologického, ale i klinického. Cílem sdělení je seznámit čtenáře se současnými poznatky a možnostmi využití probiotik při léčbě parodontitidy.
Periodontitis is a chronic multifactorial disease, that results in the progressive destruction of periodontal attachment. Periopathogens and host susceptibility are of great importance in the etiology of the disease. However, there are very few ways of affecting the host ́s susceptibility, therefore deep scaling remains the golden standard of the treatment. Deep scaling is a mechanical debridement of root surfaces, often with a combination of antibiotics and/or antiseptics applied locally or systematically. Antibiotics, when used systematically, may have side effects (diarrhea, nausea, vomiting, metallic taste), an increase of bacterial resistance, and possibly allergic reactions. Moreover, in a matter of weeks or months, a re-colonization of periodontal pockets with aggressive bacteria occurs, so their use does not have a long-term effect. Thus, new therapeutic approaches are being sought to reduce the virulence or eliminate periopathogens. Theories dealing with the oral microbiome and the influence of the lack of ”beneficial“ bacteria became a matter of interest and most of studies have shown a positive microbiological, immunological, and even clinical effect of probiotics. The aim of this review is to familirize the use of probiotics in treatment of periodontitis.
- Klíčová slova
- Lactobacillus reuteri,
- MeSH
- chronická parodontitida * klasifikace patofyziologie terapie MeSH
- imunomodulace imunologie MeSH
- krvácení dásní farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- parodontální chobot farmakoterapie MeSH
- probiotika aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- zubní plak farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
BACKGROUND: Diabetes mellitus is a metabolic disorder characterized by hyperglycemia. The abnormal glucose metabolism results from defects in insulin production or insulin action, or both. For decades, it was suspected that diabetes contributed to poorer oral health and the increased frequency of periodontitis. More recently it was found that periodontitis could adversely affect glycemic control in diabetics. This review focuses on the bidirectional relationship between diabetes mellitus and periodontitis. METHODS AND RESULTS: A review of the literature on periodontal disease in diabetes using the following key words: periodontitis/periodontal disease and diabetes mellitus, hyperglycemia/glycemic control. CONCLUSIONS: There is strong evidence for an association between diabetes mellitus and inflammatory periodontal disease. Diabetes mellitus increases the risk for and severity of periodontitis, and periodontal diseases can aggravate insulin resistance and affect glycemic control. Periodontal treatment improves glycemic control in type 2 diabetics; control of periodontal infection is not only important for oral health, it may also improve overall health.
- MeSH
- chronická parodontitida komplikace patofyziologie MeSH
- glykovaný hemoglobin metabolismus MeSH
- komplikace diabetu komplikace patofyziologie MeSH
- krevní glukóza metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Hlavným cieľom endodontickej terapie je redukcia počtu, resp. úplná eliminácia mikroorganizmov a ich vedľajších produktov z koreňového systému zuba. Napriek tomu, že existuje viacero techník pre mechanickú prípravu a výplach koreňového kanálika, na jeho povrchu často zostáva vrstvička drviva, ktorú je nevyhnutné dôkladne odstrániť vhodnou mechanickou prípravou a výplachom, aby redukcia počtu, prípadne úplná eliminácia mikroorganizmov skutočne nastala. Reziduálne mikroorganizmy koreňového systému zuba sú hlavnou príčinou apikálnych periodontitíd pretrvávajúcich po terapii v nedostatočne, ako aj správne liečených prípadoch. Apikálna periodontitída vzniká ako dôsledok endodontickej infekcie a prejavuje sa ako obranná reakcia hostiteľa na mikroorganizmy prenikajúce zo systému koreňového kanálika zuba do oblasti apikálneho parodontu. Má za následok miestny zápal, resorpciu tvrdých zubných tkanív, deštrukciu ďalších periapikálnych tkanív a možný vznik rôznych histopatologických foriem, zvyčajne označovaných ako periapikálne lézie. Ak je ošetrenie koreňového kanálika realizované správne, zvyčajne nasleduje hojenie periapikálnej lézie spojené s kostnou regeneráciou. V určitých prípadoch však apikálna periodontitída po liečbe stále pretrváva, čo je stav zvyčajne označovaný ako neúspech endodontickej terapie. Vo všeobecnosti je potvrdené, že táto tzv. postterapeutická apikálna periodontitída nastáva vtedy, ak endodontická terapia nedostatočne eliminovala infekciu. V klinickej praxi však vždy nie je jednoduché kompletné odstránenie mikroorganizmov, a to kvôli anatomickým komplikáciám koreňových kanálikov s vyplývajúcimi obmedzeniami pre prístup koreňových nástrojov a výplachových roztokov. Na dezinfekciu systému koreňového kanálika sa odporúča použiť vhodný antimikrobiálny liečivý postup. Pri endodontickej terapii, ktorá sa skončila neúspechom, sa z koreňových kanálikov bežne izoluje Candida albicans a Enterococcus faecalis. Preto sa pri skúmaní účinnosti rôznych antimikrobiálnych prostriedkov používaných pri endodontickom ošetrení sleduje 100 % inhibícia práve ich rastu. Cieľom tohto článku je zhodnotiť antimikrobiálny účinok vnútrokanálových liečiv a význam vyplachovania koreňových kanálikov pri endodontickej terapii devitálnych zubov.
The primary goal of endodontic therapy is the reduction or elimination of microorganisms and their by-products from the root canal system. Although a number of instrumentation and irrigation techniques exist, debris is often left behind in the root canal system and proper canal cleaning, shaping, and irrigation are needed to reduce significantly or sometimes even eliminate microorganisms from the canals. Residual microbes in the root canal system are the primary cause of post-treatment apical periodontitis that may persist in both poorly and properly treated cases. Apical periodontitis is a sequel to endodontic infection and manifests itself as the host defense response to microbial challenge emanating from the root canal system to the periapical tissue. It results in local inflammation, resorption of hard tissues, destruction of other periapical tissues, and eventual formation of various histopathological categories of apical periodontitis, commonly referred to as periapical lesions. When the root canal treatment is carried out properly, healing of the periapical lesion usually follows, with bone regeneration. In certain cases, post-treatment apical periodontitis still persists, the condition being commonly referred to as endodontic failure. It is widely acknowledged that such post-treatment apical periodontitis occurs when root canal treatment has not adequately controlled and eliminated the infection. However, complete elimination of microorganisms is not always achieved in clinical practice due to the anatomical complexities of root canals and consequent limitations in access by instruments and irrigants. The use of antimicrobial medication has been advocated to disinfect the root canal system. The recovery of Candida albicans and Enterococcus faecalis is common after failed root canal treatment. Therefore, when testing different antimicrobial agents for efficacy in endodontic treatment, 100% inhibition of the growth of the two microorganisms is required. The purpose of this article is to assess the antimicrobial action of intracanal medicaments and relevance of the root canal irrigation in endodontic therapy of devitalized teeth.
- Klíčová slova
- endodontická terapie, výplach kořenového kanálku, octenidin,
- MeSH
- antiinfekční látky lokální terapeutické užití MeSH
- chlorhexidin terapeutické užití MeSH
- chlornan sodný aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- chronická parodontitida komplikace mikrobiologie patofyziologie MeSH
- EDTA terapeutické užití MeSH
- Enterococcus faecalis patogenita MeSH
- lidé MeSH
- obturace kořenového kanálku metody MeSH
- prostředky na výplach kořenových kanálků * aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- pyridiny terapeutické užití MeSH
- terapie kořenového kanálku * metody MeSH
- zubní kořen mikrobiologie patologie MeSH
- zuby neživé * komplikace mikrobiologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
