Cíl studie: zhodnocení účinnosti pneumatické vitreolýzy pro rozrušení vitreomakulární trakce (VMT) na vlastním souboru pacientů. Materiál a metodika: Prospektivní sledování 21 očí 18 pacientů s fokální VMT (šířka adheze < 1500 μm), kteří podstoupili intravitreální aplikaci 0,3 ml 100% perfluoropropanu v období od ledna 2015 do prosince 2020. Pacienti byli sledováni po dobu 90 dnů. Výsledky: Uvolnění VMT bylo dosaženo 28. den sledování u 15 očí z 21 (71,4 %), 90. den u 19 z 21 očí (90,5 %). Průměrná šíře adheze našich pacientů byla 382 μm (±212 μm). Průměrná nejlepší korigovaná zraková ostrost našeho souboru byla vstupně 0,77 (±0,21), po 28 dnech 0,74 (±0,30), po 3 měsících 0,82 (±0,21). Na konci sledovacího období jsme nepozorovali statisticky významné zlepšení zrakové ostrosti. U dvou očí se po aplikaci vytvořila makulární díra, která se ale spontánně uzavřela do 1 měsíce sledování, více komplikací jsme v souboru nepozorovali. Závěr: Pneumatická vitreolýza intravitreální injekcí plynu C3F8 představuje účinnou a levnou variantu řešení symptomatické vitreomakulární trakce. Výskyt závažných nežádoucích účinků v našem sledování byl výrazně nižší než u recentně publikovaných souborů. Metodu řešení je potřeba volit individuálně dle parametrů adheze, makulární díry a přidružených patologií oka.

Purpose: Evaluation of the effectiveness of pneumatic vitreolysis in disrupting vitreomacular traction in our own cohort of patients. Methodology: Prospective follow-up of 21 eyes of 18 patients with focal VMT (adhesion width < 1500 μm) who underwent intravitreal injection of 0.3 ml of 100% perfluoropropane between January 2015 and December 2020. The patients were observed for 90 days. Results: Release of VMT was achieved on the 28th day of observation in 15 out of 21 eyes (71.4%), and by the 90th day in 19 out of 21 eyes (90.5%). The average width of adhesion in our patients was 382 μm (±212 μm). Average best corrected visual acuity in our cohort was initially 0.77 (±0.21), after 28 days 0.74 (±0.30), and after 3 months 0.82 (±0.21). At the end of the follow-up period, we did not observe a statistically significant improvement in vision. Macular holes developed in two eyes, but spontaneously closed within 1 month of observation, and no more complications were observed in the cohort. Conclusion: Pneumatic vitreolysis by intravitreal injection of C3F8 gas is an effective and inexpensive option for the management of symptomatic vitreomacular traction. The incidence of serious adverse events in our follow-up was significantly lower than in recently published series. The method of management should be selected individually according to the parameters of adhesion, macular hole and associated ocular pathologies.

• Klíčová slova
• perfluoropropan, vitreomakulární trakce, pneumatická vitreolýza,
• MeSH
• fluorokarbony klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• injekce intravitreální klasifikace   metody   MeSH
• lidé MeSH
• odchlípení sklivce * chirurgie   terapie   MeSH
• oftalmologické chirurgické výkony * klasifikace   metody   MeSH
• perforace sítnice chirurgie   klasifikace   terapie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• vitrektomie klasifikace   metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Ciel: Zistiť efekt opakovaných intravitreálnych aplikácii afliberceptu na endotel rohovky u pacientov s diabetickým makulárnym edémom (DME) a edémom makuly pri oklúzii retinálnej vény (RVO). Metodika: Do prospektívneho sledovania v období od januára 2021 do novembra 2023 bolo zaradených 87 naivných očí s diagnózou DME a RVO. Exklúzne kritérium pre zaradenie bol operačný alebo laserový zákrok počas sledovacieho obdobia, nosenie kontaktných šošoviek, ope rácia katarakty pred menej ako 6 mesiacmi, dystrofie alebo iné ochorenia rohovky, ktoré môžu spôsobiť zmeny endotelu. Okrem rutinných vyšetrení sme v deň 1., 4. a 8. injekcie vyšetrovali aj endotel rohovky pomocou bezkontaktnej endotelovej mikroskopie. Vyhodnocovali sme 4 parametre: hustotu endotelových buniek (CD), hexagonalitu (HEX), koeficient variability (CV) a centrálnu hrúbku rohovky (CCT). Najskôr sme vyhodnocovali celý súbor očí a následne sme ho rozdelili podľa 2 kritérií; podľa diagnózy na DME/RVO a podľa šošovky na fakické/pseu dofakické oči. Výsledky: Vyhodnotených bolo 87 očí (68 pacientov). Priemerný vek pacientov v čase diagnózy bol 66,8 ±9,3 rokov. Z celkového počtu 87 bolo 51 (59 %) fakických a 36 (41 %) pseudofakických očí. S diagnózou DME bolo liečených 61 (70 %) očí a s diagnózou RVO 26 (30 %). V prie behu sledovania nedošlo vplyvom liečby k štatisticky signifikantnej zmene priemerných hodnôt CD, HEX, CV, CCT či už v súbore všetkých očí alebo v rozdelení do podskupín podľa diagnózy či stavu šošovky. Záver: Zistili sme, že intravitreálne aplikácie afliberceptu u pacientov s DME a RVO neovplyvňujú parametre rohovkového endotelu ako CCT, HEX, CD, CV hodnotené pomocou endotelovej mikroskopie pri sledovaní po 8 injekciu.

Aim: To determine the effect of repeated intravitreal injections of aflibercept on the corneal endothelium in patients with diabetic macular edema (DME) and macular edema due to retinal vein occlusion (RVO). Methods: In a prospective study conducted between January 2021 and November 2023, a total of 87 treatment-naive eyes with DME and RVO were evaluated. The exclusion criteria were surgery or laser intervention during the follow-up period, contact lens wear, cataract surgery in the last 6 months, dystrophy, or other corneal condition that may cause endothelial damage. In addition to routine examinations on the day of application, we also measured the corneal endothelium using specular microscopy on the 1st, 4th and 8th day of injection. We evaluated 4 parameters: endothelial cell density (CD), hexagonality (HEX), coefficient of variability (CV) and central corneal thickness (CCT). First of all, we evaluated the entire cohort of eyes, and then divided it according to 2 criteria; the diagnosis into DME/RVO and according to the lens status into phakic/pseudophakic eyes. Results: A total of 87 eyes of 68 patients were evaluated. The average age of the patients at the time of diagnosis was 66.8 ±9.3 years. Within the cohort 51 (59%) eyes were phakic and 36 (41%) pseudophakic. A total of 61 (70%) eyes with a diagnosis of DME were treated, and 26 (30%) with RVO. During the follow-up, there were no significant changes in the average values of CD, HEX, CV, CCT due to aflibercept treatment, either in the whole group or in subgroups according to diagnosis or lens condition. Conclusions: The results of this study suggest that intravitreal administration of aflibercept in patients with DME and RVO did not have an impact on corneal endothelial parameters, including CCT, HEX, CD and CV. These parameters were measured using endothelial microscopy during an 8-injection observation period.

• Klíčová slova
• aflibercept,
• MeSH
• bevacizumab aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• endoteliální buňky účinky léků   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory angiogeneze * aplikace a dávkování   farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• injekce intravitreální * klasifikace   metody   MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém chemicky indukované   etiologie   MeSH
• mikroskopie klasifikace   metody   MeSH
• počet buněk MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rohovkový endotel diagnostické zobrazování   účinky léků   MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A antagonisté a inhibitory   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Retinoblastom je nejčastějším nitroočním maligním nádorem v dětském věku. Zásadní parametr určující stupeň retinoblastomu dle mezinárodní klasifikace retinoblastomu představuje seeding, neboli disperze nádorových partikulí do přilehlých kompartmentů. V článku jsme se zaměřili na vitreální seeding, jeden z hlavních limitujících faktorů úspěšné léčby retinoblastomu, při níž je zachován bulbus tzv. „eye-preservation treatment“. Článek shrnuje přehled vývoje léčby vitreálního seedingu retinoblastomu, zavedených postupů a zároveň seznamuje s novinkami na úrovni výzkumu. Zavedení systémové chemoterapie v léčbě retinoblastomu koncem 90. let znamenalo významný přelom, který umožnil postupné opuštění externí radioterapie s jejími vedlejšími účinky. Docílené koncentrace chemoterapeutik ve sklivcovém prostoru při systémové chemoterapii však nejsou pro léčbu vitreálního seedingu dostatečné a toxické účinky systémově podávaných chemoterapeutik nejsou zanedbatelné. Významnou změnou byl nástup chemoterapie in situ s cíleným podáváním chemoterapeutik, a to intraarteriálně a intravitreálně, což přispělo k definitivní eradikaci externí radioterapie a omezení systémové chemoterapie. Ačkoliv vitreální seeding zůstává nejčastějším důvodem selhání intraarteriální chemoterapie, tato technika výrazně ovlivnila původní léčebné schéma retinoblastomových dětí. Nejvíce se však zasloužila o zvýšení pravděpodobnosti zachování oka i zrakových funkcí u pacientů s pokročilým nálezem intravitreální chemoterapie. Nadále probíhá mnoho prací na vývoji nových terapeutických technik, a to s použitím periokulární aplikace chemoterapeutika, imunoterapie, genové terapie či onkolytických virů, z nichž se některé jeví jako slibné, ale k rutinnímu využití nejsou zatím dokončeny klinické studie.

Retinoblastoma is the most common primary malignant intraocular tumor in children. Seeding, specifically the dispersion of the tumor into the adjacent compartments, represents a major parameter determining the degree of retinoblastoma according to the International Classification of Retinoblastoma. In this article we focused on vitreous seeding, one of the main limiting factors in the successful “eye preservation treatment” of retinoblastoma. This article presents an overview of the history of vitreous seeding of retinoblastoma, established treatment procedures and new-research modalities. The introduction of systemic chemotherapy in the treatment of retinoblastoma at the end of the 1990s represented a significant breakthrough, which enabled the progressive abandonment of radiotherapy with its attendant side effects. However, the attained concentrations of chemotherapeutics in the vitreous space during systemic chemotherapy are not sufficient for the treatment of vitreous seeding, and the toxic effects of systemic chemotherapy are not negligible. A significant change came with the advent of chemotherapy in situ, with the targeted administration of chemotherapeutic drugs, namely intra-arterial and intravitreal injections, contributing to the definitive eradication of external radiotherapy and a reduction of systemic chemotherapy. Although vitreous seeding remains the most common reason for the failure of intra-arterial chemotherapy, this technique has significantly influenced the original treatment regimen of children with retinoblastoma. However, intravitreal chemotherapy has made the greatest contribution to increasing the probability of preservation of the eyeball and visual functions in patients with advanced findings. Novel local drug delivery modalities, gene therapy, oncolytic viruses and immunotherapy from several ongoing preclinical and clinical trials may represent promising approaches in the treatment of vitreous retinoblastoma seeding, though no clinical trials have yet been completed for routine use.

• Klíčová slova
• intravitreální chemoterapie,
• MeSH
• farmakoterapie klasifikace   metody   MeSH
• injekce intravitreální klasifikace   metody   MeSH
• léčba šetřící orgány klasifikace   metody   MeSH
• lidé MeSH
• retinoblastom * diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• rozsev nádorových buněk * MeSH
• sklivec patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH